Indie, počet obyvatel, HDP, inflace, nezaměstnanost, export, import a obchodní bilance, dluh - souhrnná teritoriální informace

Indie je 3. největší letecký trh na světě s velkým růstovým potenciálem. Vláda počítá s rozvojem zejména malých letišť pro vnitrostátní a regionální dopravu v hůře přístupných oblastech Indie. Hlavní příležitosti pro české exportéry jsou v segmentu takzvaného „malého letectví“, tedy malá, cvičná a sportovní letadla, a v doprovodných technologiích a službách, jako jsou radary, letištní vybavení, technologie zabezpečení vzdušného prostoru (ochrana proti dronům) a podobně. Roste také poptávka po službách pilotního výcviku, školení leteckého personálu, leteckých simulátorech a trenažérech. V kurzu jsou i bezpilotní letecké systémy.

Indie je 3. největší letecký trh na světě co do počtu vnitrostátních letů (341 mil. přepravených pasažérů v roce 2020) a až do příchodu pandemie covid-19 v roce 2020 rostl tempem 11 % ročně. Řada analytiků očekává, že se k podobnému tempu růstu po odeznění pandemie vrátí. Prvním krokem na cestě k restartu by mohlo být zrušení řady restrikcí, které sektor od vypuknutí pandemie dusí. Řada zahraničních leteckých společností čeká na normalizaci komerčního leteckého provozu po odeznění poslední vlny pandemie. Neméně zásadní jsou změny investičních pravidel, které nově umožňují až stoprocentní vlastnictví pro zahraniční investory v sektoru civilního letectví, což by mohlo podpořit příliv zahraničního kapitálu. Smyslem probíhající privatizace indické státem vlastněné letecké společnosti Air India je pak modernizovat tradičního a prakticky na všech indických letištích přítomného národního leteckého přepravce a přilákat do sektoru domácí kapitál.

Pokud se chystané a probíhající reformy podaří završit, a globální geopolitická a epidemiologická situace to umožní, má podle expertních odhadů během příštích dvou dekád dojít k rozšíření komerčního leteckého parku pro osobní přepravu o více než 2 000 nových strojů v hodnotě téměř 300 mld. USD. Z toho má být 900 letadel zakoupeno již v příštích 5 letech. Přibližně ve stejném časovém horizontu chce pak indická vláda postavit či modernizovat 100 letišť, především v menších městech, a to pod hlavičkou programu rozvoje regionální konektivity UDAN.

S rozvojem sektoru civilního letectví bude stoupat poptávka po technologiích a službách, jako jsou např. letištní radary a vybavení, zabezpečení vzdušného prostoru, apod. Přitom již v současnosti české radary pokrývají přes 90 % indického vzdušného prostoru. S rostoucím počtem pilotů poroste i poptávka po službách pilotního výcviku, školení leteckého personálu, leteckých simulátorech a trenažérech, což je tržní segment, ve kterém jsou české firmy v Indii tradičně úspěšné. Příležitosti se naskýtají i v segmentu tzv. „malého letectví“, tedy malá, cvičná a sportovní letadla, která vyrábí i české společnosti. V neposlední řadě je obrovská pozornost věnována boomu bezpilotních leteckých systémů (UAVs, drony). Pro sektor bezpilotních leteckých prostředků byl vypsán samostatný vládní dotační program (tzv. Production linked incentive for Drones and Drone Components, neboli PLI) na podporu rozvoje domácí výroby těchto technologií s vládní podporou ve výši cca 15 mil. USD. Zároveň byl zakázán dovoz některých typů dronů do Indie.

Nová vládní politika chce podpořit domácí výrobu a vývoz a z Indie vytvořit exportní hub pro obranné a bezpečnostní technologie. Podstatou programu je podpora transferu zahraničních špičkových technologií a know-how do Indie. Vstup zahraničních výrobců na indický trh je tak možný téměř výhradně již jen formou spolupráce s místními firmami. Perspektivními sektory jsou například vývoj a výroba radarových systémů, proudových a vrtulových leteckých motorů, modernizace vojenské techniky a vybavení, vývoj a výroba vojenských nákladních a terénních vozidel, střelných zbraní a munice a různých aplikací pokročilých elektronických systémů kybernetického boje.

Indie má po USA a Číně třetí největší obranný rozpočet na světě – v roce 2020 činil cca 72 mld. USD. Zároveň byla Indie v období 2016 - 2020 po Saudské Arábii druhým největším dovozcem obranných a vojenských technologií na světě. Postupně se však začíná uplatňovat nová vládní politika domácí obranné výroby a podpory domácího vývozu z roku 2020. Tato politika – Defence Acquisition Procedure (DAP) z roku 2020 – má za cíl z Indie učinit regionální výrobní a exportní centrum pro obranné a bezpečnostní technologie. Dovozy ze zahraničí se mají postupně omezit na absolutní minimum – kritické high-tech komponenty, které Indie zatím nedokáže vyrábět sama. Naprostá většina vojenské výbavy, výzbroje, materiálu a munice, ale i pokročilých obranných technologií a systémů, se naopak má vyrábět v Indii, a to nejen pro indickou armádu, ale i pro vývoz.

Aby dosáhl vyšší technologické úrovně, potřebuje indický vojensko-průmyslový komplex nutně zahraniční technologické partnery, kteří poskytnou své know-how. DAP proto usnadňuje příchod zahraničních technologických partnerů a investorů do země. Byl zvýšen strop pro vlastnický podíl zahraničních investorů na 74 % v režimu bez nutnosti vládního schválení (tzv. „automatic route“), a dokonce na 100 % pro strategické sektory s povinnou vládní účastí („government route“). Rovněž byla zrušena povinnost žádat o průmyslové licence v řadě oblastí obranného sektoru, a celkově zjednodušena administrativní zátěž pro zakládání společných podniků (JV). JV mezi indickými a zahraničními výrobci požívají řady výhod a státní podporu, např. možnost získat bezplatně pozemek pro průmyslovou výrobu, daňové úlevy a různé další formy státních subvencí a dotací. Budoucí obranné rozpočty budou navíc strukturovány tak, aby podporovaly akvizici vojenských systémů, výbavy, materiálu a munice od místních indických výrobců, s garantovaným podílem pro indické MSP. Na nákupy od domácích výrobců má tak být alokováno 70 % a více kapitálových výdajů z obranného rozpočtu.

V rámci iniciativy „Make in India“, která cílí na „zdomácnění“ průmyslové výroby v Indii, byla pro obranný sektor přijata pro-exportní politika – Defence Production and Export Promotion Policy 2020 (DPEPP 2020) – která si za cíl stanovila do roku 2025 navýšit objem indického obranného vývozu na 5 mld. USD (ze současných cca 1,2 mld. USD). Za hlavní oblasti, na které se má indický obranný sektor zaměřit, identifikuje DPEPP: 1) letecké motory, zejména vybudování výzkumné a výrobní základny pro vývoj a aplikaci klíčových technologií pro letecké motory, 2) vytvoření kapacit pro údržbu a opravu (MRO) obranných systémů v Indii, bez závislosti na zahraničních kapacitách a 3) vývoj a výrobu kritických pokročilých technologií a materiálů.

Přechod na soběstačnou domácí obrannou výrobu nepřijde ze dne na den. S postupným uplatňováním nových politik a pravidel však v dalších 5 – 10 letech pravděpodobně do velké míry dojde k nahrazení zahraničního dovozu domácí výrobou i v high-tech odvětvích obranného sektoru. Pro české exportéry, kteří jsou originálními výrobci (tzv. OEM), a zároveň jsou připraveni akceptovat požadavek na technologický transfer, tak vznikají příležitosti např. v oblasti vývoje a výroby radarových systémů, proudových a vrtulových leteckých motorů, vývoje a výroby vojenských nákladních a terénních vozidel, střelných zbraní a munice, různých aplikací pokročilých elektronických systémů kybernetického boje, ale například i v oblasti modernizace stárnoucí vojenské techniky a vybavení sovětské provenience.

Indie má 4. nejrozsáhlejší železniční síť na světě, denně přepraví 23 mil. pasažérů. Země rovněž disponuje rozsáhlou sítí metra a městských kolejových dopravních systémů. Indická vláda chce do roku 2025 investovat 150 mld. USD do modernizace a rozšíření železniční infrastruktury. Plánuje se částečná privatizace a otevření některých tras pro soukromé provozovatele a elektrifikace tratí. V přípravě je i výstavba koridoru pro železniční nákladní dopravu v západo-východním směru, který má propojit hlavní výrobní a spotřební střediska, a výstavba nových moderních nádraží a terminálů. Příležitosti pro české exportéry jsou například v segmentu brzdových systémů, kol a soukolí, sedaček, inteligentních dopravních systémů (dopravní telematika).

Indie má 4. nejrozsáhlejší železniční síť na světě a její další rozšiřování a modernizace stojí v ústředí plánů současné indické vlády premiéra Módího. Plány se přitom neomezují pouze na klasickou celostátní a regionální železnici, ale zahrnují i městské a příměstské systémy kolejové dopravy. V souvislosti s rozvojem infrastruktury jsou budovány speciální koridory pro nákladní železniční dopravu, zejména v západo-východním směru, které mají propojit hlavní výrobní a spotřební střediska. Probíhá rovněž intenzivní elektrifikace tratí a podle indické vlády má být do roku 2023 elektrifikována celá železniční síť Indie. Zároveň se uskutečňuje výstavba zdvojených kolejových tratí namísto původních jednoduchých. S tím, jak je rozšiřována železniční síť, roste poptávka po nových terminálech a nádražích, respektive jejich modernizaci. Zavedení vysokorychlostních vlaků pro osobní přepravu je plánováno na několika trasách, včetně koridoru Dillí–Agra či Bombaj-Ahmedabád. V aktuálním rozpočtu pro rok 2022 se indická vláda zavázala během následujících 3 let vyrobit a uvést do provozu 400 souprav vysokorychlostních vlaků s názvem VandeBharat (někdy rovněž nazývaných T18) s rychlostí až 180 km/h. Fází rozvoje a modernizace prochází i metro a tramvajová doprava v mnoha indických městech.

Z pohledu českých výrobců a exportérů to znamená příležitosti například pro dodavatele kolejnic, elektronického a zabezpečovacího zařízení, signalizačních a komunikačních technologií, ale i celých vlakových souprav či jejich částí. Potenciál mají zejména výrobci příslušných komponent a subsystémů, např. automatických bezpečnostních dveří, turniketů, prodejních a výdejových automatů, CCTV systémů, brzdových systémů, kol a soukolí, sedaček, případně firmy nabízející projekční a inženýrské služby. Poptávka byla zaznamenána i po přestavbě lokomotiv na tzv. dvojí palivo („dual fuel“ - diesel a CNG). Z indické strany začíná být zřetelný i zájem o výzkum a vývoj v oblasti železnice a také o výměnu zkušeností, získání know-how a navázání spolupráce na poli inovací.

Indie chce zvýšit do roku 2030 kapacitu výroby energie z obnovitelných zdrojů na 500 GW, pokrývat 50 % energetického mixu ze zelených zdrojů a snížit emise skleníkových plynů o miliardu tun. Země připravuje národní program rozvoje vodíkové ekonomiky. Pro české exportéry existuje velký potenciál uplatnit se v segmentech solární a fotovoltaické technologie (například výroba panelů, elektroniky/čidel/sensorů, rozvodných sítí, a podobně), vodíkové technologie (výroba, uskladnění, rozvod/přenos, aplikace a využití), baterie a systémy uskladnění energie a biopaliva.

Indie má velmi ambiciózní cíle co se týče přechodu k zelené a udržitelné energetice založené na OZE a poměrně úspěšně se jí daří národní cíle naplňovat. K prosinci 2021 měla instalovanou kapacitu z OZE 150 GW (38 % veškeré instalované kapacity Indie), a má tak šanci dosáhnout stanoveného cíle 175 GW instalované kapacity z OZE do konce roku 2022. Největší podíl na tom má solární energetika s instalovanou kapacitou 50 GW, větrná energetika s 40 GW, a 46 GW přispívají velké vodní elektrárny. Instalovaná kapacita solárních elektráren se za posledních 7 let zdvojnásobila, a obrovský růst zaznamenaly i větrné parky. Indie má již nyní 4. největší instalovanou kapacitu z OZE na světě. Ve státě Gudžarát například v současnosti vzniká největší kombinovaný solární a větrný park na světě s instalovanou kapacitou 30 GW. Projekty jako tento jsou možné díky silné politické podpoře nejvyšších představitelů indické vlády pro rozvoj OZE a zelené energetiky. Díky této podpoře byla například v roce 2015 založena Mezinárodní solární aliance (ISA), jejímž posláním je přispívat k maximálnímu nasazení a využití solárních technologií na světě, a to zejména v rozvojových zemích. Jako konečný cíl si ISA stanovila mobilizaci 1 000 mld. USD do roku 2030 na implementaci solárních projektů v členských zemích. Ačkoliv Indie solární články a moduly ještě stále převážně dováží ze zahraničí, v roce 2021 indická vláda vypsala podpůrný program v hodnotě 3 mld. USD zaměřený na urychlení rozvoje domácí výrobní kapacity a dosažení soběstačnosti ve výrobě solárních PV článků a panelů během příštích 5 let (tzv. „Production-linked Incentive for High Efficiency Solar PV Modules“, neboli PLI). V rámci tohoto PLI vláda cílí na navýšení stávajících domácích výrobních kapacit pro solární články (2,5 GW) a moduly (9-10 GW) o 10 GW ročně do roku 2023. Zároveň vláda od 1. 4. 2022 plánuje zavést na dovoz solárních článků a modulů ze zahraničí clo ve výši 40 %.

Další z indických iniciativ v oblasti přechodu k zelené energetice je tzv. Národní program pro vodíkovou energetiku (National Hydrogen Energy Mission - NHM), který stanovuje hlavní strategická východiska a operační priority pro využívání vodíku jako zdroje energie budoucnosti. Konečným cílem iniciativy je vytvořit z Indie světového výrobce vodíkového paliva, maximalizace domácího využití a exportu vodíkového paliva a derivátů v dopravě, průmyslu a zemědělství. Zároveň se má Indie stát světovým „hubem“ pro vývoj a výrobu vodíkových technologií (zejména elektrolyzérů a vodíkových palivových článků), s těžištěm v dopravních aplikacích. Prioritu přitom bude mít v souladu s indickými environmentálními a klimatickými cíli výroba vodíku z OZE, zejména za využití solární energie. Strategickým cílem je snížení závislosti na dovozu a spotřebě fosilních paliv a snížení emisí CO ₂ . Dalším klíčovým podpůrným programem vlády je pak PLI pro podporu výroby pokročilých chemických článků (ACC) v hodnotě 2,2 mld. USD. Toto PLI si klade za cíl podpořit výstavbu závodů vyrábějících moderních baterií a souvisejících technologií pro přeměnu a ukládání elektrické energie. Vládní podpora je vázána na závazek zřízení výrobní kapacity v minimální výši 5 GWh a zajištění minimálně 60 % vstupů prostřednictvím domácích technologických dodavatelů.

Indie jakožto ICT velmoc nabízí příležitosti pro české firmy například v oblastech jako je e-commerce či kybernetická bezpečnost. Další perspektivní oblastí jsou řídící infrastrukturní systémy, zejména v letecké či železniční dopravě, či pro koncepty „chytrých měst“. Příležitosti pro české firmy představuje i vývoj her a filmový průmysl. Vláda slibuje také zavedení vysokorychlostního internetu do každé vesnice, což znamená příležitost pro výrobce datových a optických kabelů. Perspektivní jsou i služby spojené se vzdáleným přístupem a datovými úložišti či datovými centry. Příležitosti v Indii naleznou i dodavatelé virtuálních trenažérů různých druhu (armáda, civilní letectví).

V Indii je na pochodu postupná digitalizace všech oblastí lidské činnosti, od nakupování, přes zábavu, kulturu, až po interakci s úřady či bankami. Tyto trendy byly dále umocněny během pandemie covid-19. Od spuštění vládního programu „Digitální Indie“ (Digital India) v roce 2015, který si klade za cíl poskytnout univerzální přístup k vysokorychlostnímu internetu, mobilní konektivitě a službám elektronické státní správy (e-Gov), došlo k mnoha významným zlepšením v digitální infrastruktuře, rozvoji služeb e-Gov, či zvýšení digitální gramotnosti obyvatelstva. Vláda rovněž od roku 2011 realizuje program s názvem BharatNet, což je největší program na světě s cílem zavedení vysokorychlostního internetu do každé vesnice, a to bez zahraniční technologické spolupráce. Vláda vyhlásila program na rozvoj „chytrých měst“ s cílem automatizace, digitalizace a zefektivnění městských služeb a činností, včetně městské hromadné dopravy, odpadového hospodářství, parkování, energetických úspor a fungování veřejné správy při styku s občany.

Celková tržní hodnota IT sektoru (bez zahrnutí e-Commerce) v Indii byla v roce 2020 194 mld. USD a přímé zahraniční investice (PZI) činily více než 78 mld. USD. Indie je jednou z preferovaných destinací pro zakládání globálních středisek poskytování IT služeb - v současnosti je v Indii více než 1 400 podobných středisek, které zaměstnávají více než 1,38 milionu IT specialistů. Další rozvoj těchto středisek pohání silný trend přechodu na tzv. SaS model, neboli software jako služba (Software-as-a-Service). Obrovský rozvoj Indie zažívá v segmentu FinTech, neboli online a mobilního bankovnictví a souvisejících systémů a technologií. Z více než 2 100 FinTech společností, které jsou v současnosti v Indii registrovány, bylo téměř 70 % založeno během posledních 5 let. Indický FinTech průmysl má hodnotu cca 50–60 mld. USD a odhaduje se, že do roku 2025 jeho hodnota vzroste na cca 150 mld. USD. Indie je nejrychleji rostoucím trhem pro e-Commerce na světě. V roce 2021 měl tento segment hodnotu přes 55 mld. USD. Prostřednictvím elektronických platforem se v současnosti prodá přes 25 % zboží. Do budoucna však podíl online obchodování a nákupů dále poroste, a v roce 2030 má dosáhnout 37 % s tržní hodnotou 350 mld. USD. Indie patří mezi pět největších světových trhů mobilních her a indický herní průmysl má hodnotu kolem 930 mil. USD. Jeho průměrný roční růst je více než 40 %.

Indie z pohledu českého IT sektoru nabízí řadu příležitostí, např. v oblastech jako je e-commerce či kybernetická bezpečnost, chytré řídící systémy a aplikace, či v oblasti systémové automatizace. Příležitosti pro české firmy představuje i vývoj her a filmový průmysl. Perspektivní jsou i služby spojené se vzdáleným přístupem a datovými uložišti či datovými centry.

České strojírenství má v zemi vynikající pověst, Indové oceňují kvalitu a robustnost českých zařízení, které v obtížných klimatických podmínkách snesou horší zacházení. Průmysl se podílí na tvorbě HDP země 17 %, iniciativa Make in India má za cíl do roku 2022 průmyslovou produkci zvýšit na 25 %. Zahraniční dodavatelé musejí být připraveni ke spolupráci s domácími firmami a alespoň částečnému předání technologií a know-how. Některé české firmy uplatňují model částečné výroby v Indii kombinovaný s dodávkou komponent z ČR. Výhodou je nejen levná pracovní síla a zkrácení vzdálenosti k zákazníkům, ale i možnost lokálního outsourcingu a překonávání některých celních překážek. Jedná se například o strojní zařízení a celky pro papírenský průmysl či kovoobráběcí průmysl.

Strojírenství je pro Indii jedním z klíčových sektorů pro další průmyslový a ekonomický rozvoj s významným podílem na indickém HDP (17 %) a pracovním trhu (přímo i v návazných oborech v něm pracuje přibližně 9 mil. Indů). Národní průmyslová politika (NPP) indické vlády má za cíl nastartovat další rozvoj a modernizaci sektoru. Podle NPP má v roce 2025 sektor strojírenství přispívat 25 % k HDP a zajistit až 30 milionů pracovních míst. Vláda chce posílit celý související „ekosystém“, včetně využití různých pobídkových a dotačních mechanismů, vzdělávacích programů zaměřených na školení kvalifikované pracovní síly, harmonizace technických standardů a norem, a zavádění celních a proexportních politik. Export strojírenských produktů z Indie by se měl v důsledku implementace vládních politik zvýšit ze současných 27 % na 40 % domácí produkce, a zároveň by se měla zvýšit i míra uplatnění domácích strojírenských zařízení a výrobků na indickém trhu z 60 % na 80 %.

Za tímto účelem indická vláda v roce 2014 schválila strategii s cílem zvýšení globální konkurenceschopnosti indického strojírenského sektoru („Scheme on Enhancement of Global Competitiveness of Capital Goods Sector”). Hlavní pilíře strategie byly potvrzeny i v NPP z roku 2016 („National Capital Goods Policy“). Hlavními sub-sektory, na které se indická vláda zaměřuje, jsou obráběcí stroje, textilní stroje, stavební a těžební stroje, a stroje pro zpracovatelský průmysl. Prvotní rozpočet na realizaci politiky činil cca 120 mil. USD. Mezi hlavní pilíře strategie patří vytvoření center excelence pro strojírenský výzkum, vývoj a inovace, rozvoj integrované průmyslové infrastruktury, sdružená centra strojírenských zařízení pro textilní průmyslovou výrobu a národní testovací a certifikační centrum po vzoru automobilového průmyslu. V neposlední řadě byl vytvořen národní technologický fond s cílem podpořit akvizici zahraničních vysokých technologií a know-how, a jejich transfer do Indie.

České strojírenství má v Indii vynikající pověst a těší se velké důvěře. Indové oceňují kvalitu a robustnost českých strojírenských zařízení, které v obtížných klimatických podmínkách snesou horší zacházení. České stroje v Indii představují zajímavou kombinaci kvality a ceny. Zahraniční dodavatelé musí být připraveni ke koprodukci v Indii a alespoň částečnému předání technologií a know-how. Některé české firmy uplatňují model částečné výroby v Indii kombinovaný s dodávkou klíčových komponent z ČR. Výhodou je nejen levná pracovní síla a zkrácení vzdálenosti k zákazníkům, ale i možnost lokálního outsourcingu a překonávání některých celních překážek.