Novela stavebního zákona vytvoří jasné, moderní a hlavně předvídatelné prostředí nejen pro stavebníky

Musíme reagovat na článek Adama Kalouse “Novelu stavebního zákona trhá připomínkové řízení” pro Hospodářskou komoru, podle kterého “MMR dopředu neprojednalo novelu stavebního zákona se všemi partnery”. No opak je pravdou. Návrh novely byl připraven transparentně ve spolupráci se všemi zainteresovanými subjekty, zejména se zástupci samospráv, jednotlivými resorty, profesními sdruženími a dalšími.

Novela stavebního zákona prošla mezirezortním připomínkovým řízením. Všem partnerům byl zaslán návrh vypořádání připomínek. Jeho projednání s připomínkovými místy se začátkem června na MMR účastnili i zástupci Hospodářské komory. Připomínky komory mají doporučující charakter a některé z nich byly přijaty.

Předchozí stavební zákon bez jakékoliv diskuze pominul veřejné zájmy například ochranu památek či přírody. Novela napraví největší chyby a zároveň přinese mnohé benefity. Zejména zrychlí a zefektivní stavební řízení při zachování ochrany veřejných zájmů. Zrušili jsme také vytvoření úplně nové soustavy krajských stavebních úřadů v čele s Nejvyšším stavebním úřadem. Tím jsme státu, a tedy všem daňovým poplatníkům, ušetřili miliardy korun.

Stavební úřady jsou na obecních úřadech z dobrých důvodů. Místní úředníci znají nejlépe podmínky v území a jsou jim známy všechny souvislosti. Výhodou je to samozřejmě také pro občany, kteří nemusí kvůli stavebnímu povolení jezdit desítky kilometrů do krajského města. Proto jsme naší novelou zachránili skoro 400 stavebních úřadů. Předchozí stavební zákon by je zrušil všechny. Na stole je nyní několik variant, ale klíčové je, že dostupnost stavebních úřadů tak zůstane zachována.

Není nutné budovat nové úřady s tisíci zaměstnanci. S územními partnery najdeme cestu, jak dodržet původní cíle, ale ne za cenu kolapsu stavebního řízení v celé ČR a neuvěřitelných finančních nákladů. To se podařilo díky důrazu na digitalizaci všech procesů. Nešli jsme ale cestou kompromisů. Doba povolení se zkrátí tak, jak bylo původně plánováno. Stejně tak zůstává zachován princip „jeden úřad, jedno řízení, jedno razítko“.

Díky novele MMR vytvoří jasné, transparentní, moderní a předvídatelné stavební prostředí pro stavebníky i projektanty. Půjde o zásadní změnu, která pomůže nastartovat rozvoj stavebnictví v nejbližších letech.

Ohledně problematiky Pražských stavebních předpisů nadále počítáme s tím, že hlavní město Praha bude mít své vlastní územní stavební předpisy, a to formou prováděcího předpisu k novému stavebnímu zákonu. Aby však bylo procesně vše správně, musí se nejprve stávající Pražské stavební předpisy zrušit. Tím se zabrání chaosu zejména mezi projektanty a stavebníky. Nově pak budou Pražské stavební předpisy prováděcím předpisem nového stavebního zákona.
Co se týká územního plánování pan Kalous zřejmě poslední verzi novely nečetl. Píše, že „Fakticky totiž znamená, že města a obce budou muset aktualizovat své územní plány, aby byly v souladu s jednotou regulací ze strany MMR.“ MMR však žádnou „jednotnou regulaci“ nezavádí.

Článek na webu Hospodářské Komory:

Novelu stavebního zákona trhá připomínkové řízení N1
komoraplus.cz ~ Adam Kalous

„Určitě si všichni dobře pamatujeme, že ke stavebnímu zákonu minulé vlády dorazilo přes 8000 připomínek. Byl protlačen na sílu přes odpor skoro všech. My jdeme zcela opačnou cestou. Transparentně vypořádáme připomínky všech připomínkových míst. Třeba Nejvyšší soud i další významné státní organizace mají nula připomínek s tím, že shledávají naši novelu bez vad. Naše novela totiž byla dopředu projednána se všemi partnery a má i RIA,“ uvedl před časem místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš. Bohužel toto vyjádření – které je v přímém rozporu se skutečností – zcela odráží kontroverzní přípravu kontroverzní novely stavebního zákona.

Pravdu nemá ministr Bartoš ani v tom, že by připomínky neměly významné státní organizace. Zásadní připomínky má Ministerstvo dopravy, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Svaz místních samospráv, Svaz měst a obcí České republiky, Ministerstvo životního prostředí, kraje, města, a mnozí další.

Především ale ministr Bartoš nemá pravdu v tom, že by novela byla dopředu projednána se všemi partnery. Nebyla. Ostatně to potvrzuje jak množství, tak intenzita připomínek, které návrh má. Pomineme-li věcnou rovinu, z hlediska procesní vznikal návrh za zavřenými dveřmi, a s mnoha, či spíš s většinou zásadních účastníků nebyl diskutován. Poprvé jej viděli až poté, co byl nahrán do elektronického systému vlády. A vzbudil zasloužený odpor. Včetně jeho přílepku v podobě „jednotného enviromentálního povolení“, které nic nezrychluje, nic nezjednodušuje, a do celého systému zavádí chaos, a otvírá pomyslnou Pandořinu skříňku – podobné vlastní vyjádření totiž nyní chtějí všichni.

Co na původní rekodifikaci stavebního práva vadilo? Například rušení stavebních úřadů, které prý mají být blízko občanům. Pomiňme, je-li skutečně potřeba, aby byl stavební úřad zastoupen na tolika úřadech, jako je dnes, o to více, když by měl být celý systém maximálně digitální. Rekodifikace schválená v minulém roce navíc nerozhodovala o rušení žádných stavebních úřadů – jen specifikovala, že mohou dále existovat jako detašovaná pracoviště, bude-li k tomu v místě vůle a možnosti. Novela z pera ministra Bartoše stavební úřady natvrdo ruší, ne v malém počtu, a zcela v rozporu s koaliční smlouvou.

Bylo tvrzeno, že neexistuje problém systémové podjatosti a že je to jen univerzální výmluva pro nutnost systémové změny. Jak to vypadá dnes? Zákon doslova říká, že kde je podepsána smlouva mezi obcí a stavebníkem, je takový úřad podjatý a rozhodovat o stavebním povolení musí někdo jiný. A někde jinde. Kupříkladu v Praze se tedy už nebudou povolovat žádné stavby, protože podpis smlouvy o spolupráci je nepovinně povinný. Chaos, který nastane v okolních městech a obcích, až se budou muset vypořádat s povolováním velkých pražských projektů, ještě navíc podle zcela specifických Pražských stavebních předpisů, bude fatální.

Když jsme u těch Pražských stavebních předpisů – i v tomto ohledu jde norma zcela proti požadavkům měst, a ruší Praze, Brnu a Ostravě již přiznanou kompetenci stanovovat odchylně od celostátní vyhlášky technické požadavky na stavby. Nejenže se ruší dříve přijatá možnost pro vybraná města přijmout vlastní stavební předpisy, ale rovnou se ruší také ty, která v Praze dlouhodobě a dobře fungují.
Stejně tak se města a obce nedočkají novely v oblasti územního plánování. Touto problematikou se novela směrem k dalšímu vývoji vůbec nevěnuje. Přichází ale s negativním vymezením. Fakticky totiž znamená, že města a obce budou muset aktualizovat své územní plány, aby v souladu s jednotou regulací ze strany MMR. V Praze to kupříkladu znamená nejen konec dlouhodobě připravovaného Metropolitního plánu, který již stál stamiliony korun, ale také konec změn územních plánů, dokud nedojde ke změna samotného plánu. To se přitom musí stihnout do konce roku 2024. Že je to nestihnutelné? To zákon neřeší.

Ačkoli se veřejně proklamuje, že se drží základní principy rekodifikace, tedy jedno razítko, jedno povolení a podobně, pravda je zcela jiná. Od tohoto konceptu se zcela upouští. Stejně jako od snahy dostat do systému efektivně vymahatelné lhůty. Bartošova novela degraduje uplatňování ochrany veřejných zájmů z rozhodnutí do nižších právních forem, jako je vyjádření nebo stanovisko. Kromě toho v důsledku dezintegrace posuzování veřejných zájmů dojde vždy k tomu, že veřejné zájmy nebudou hodnoceny v souvislostech a bude docházet k nevyváženému protěžování jedněch a pošlapávání druhých zájmů.

Pokud stále doufáte, že to celé zachrání tolik vyzdvihovaná digitalizace, ani ta nebude. Dočkáme se možná dílčích cest, ty lze ale nazvat maximálně elektronizací, nikoli skutečnou systémovou a funkční digitalizací. Navíc platí základní pravidlo: pokud bude elektronizován chaos, nevznikne lepší prostředí, ale jen elektronizovaný chaos.

Podtrženo sečteno: ti, kdo se proklamované změny obávali si mohou oddechnout: nemýlili se, důvod k jejich obavám byl oprávněný. Ti, kdo se na změnu těšili a mnohé si od ní slibovali se – po jejím přečtení – dosud asi ani nenadechli. Tak moc jsou vyděšení a zklamaní.

Jediný spokojený je, zdá se, ministr Bartoš. Protože, jak říká, má novelu bez připomínek, s RIA, co zachovává to dobré z té minulé, a jen lehce opravuje to špatné, co v ní bylo.

Novela stavebního zákona – cui bono?