Hojnost energie vyřeší všechny problémy. My se ale snažíme šetřit

Nedostatek energie, v našem případě plynu, nás nutí k energetickým úsporám Jde o krátkodobé řešení, protože krátkodobě nám nic jiného nezbývá. Dlouhodobě ale potřebujeme spotřebovávat více energie. Násobně více, abychom byli schopni řešit problémy, inovovat a prosperovat.



V roce 2021 lidstvo spotřebovalo 165 tisíc TWh. Struktura: 30% ropa, 25% uhlí, 22% plyn, 6% biomasa, 6% vodní, 4% jádro, 2% vítr, 1% solární.



Průměrná roční spotřeba na obyvatele je 21 MW. Nicméně ve světě jsou obrovské rozdíly ve spotřebě na osobou. Roční spotřeba v USA je 77,5 MW. V EU poloviční. V Číně je o 20% nižší než v EU. Indie, která má cca stejný počet obyvatel jako Čína, tak spotřebovává na obyvatele o 75% méně než Čína. Propastný rozdíl. Nicméně průměr za Afriku je cca poloviční ve srovnání s Indií.

Předpokládejme, že Afrika a Indie bude chtít zvýšit životní úroveň alespoň na úroveň Číny. K tomu bude potřebovat energii. Hodně energie. 35 tisíc TWh pro Afriku a 33 tisíc pro Indii. To by vyžaduje zvýšit globální produkci energie o více než 40%. „Jen“ pro Afriku a Indii a „jen“ na úroveň Číny. Kdyby cílem byla životní úroveň USA nebo EU a pro celý svět, tak se bavíme o násobcích současné spotřeby energie.

Když si uvědomíme tento řád, tak je jasné, že energetické úspory nejsou dlouhodobým řešením globální prosperity, nerovnosti, hladu apod. Pro inovace, pokrok a globální růst prosperity potřebujeme hodně energie. Hodně levné energie. Dlouhodobým cílem v této oblasti proto nemůže být drahá energie, která bude omezovat spotřebu. Ale hojnost energie. Hojnost může přinést jádro (někdy snad fúze), slunce (+vodík), geotermální zdroje...

Pojďme se podívat na praktické příklady, kdy hojnost energie pomůže řešit globální problémy. Občas můžeme slyšet, že důvodem pro budoucí konflikty bude pitná voda. Náš index prosperity mimochodem ukazuje, že ČR trpí suchech velmi výrazně. Nejvíce ze zemí EU.


Nedostatek vody může řešit např. odsolování. Odsolování je ale zhruba 4x více energeticky náročnější než distribuce a úprava povrchové vody. Rekultivace vody může také řešit problém nedostatku vody. Odpadní vodu lze zpracovat stejným procesem reverzní osmózy jako při odsolování. Izrael takto "regeneruje" téměř 90% odpadní vody. Většina této regenerované vody se používá v zemědělství, ačkoli díky pokročilé chemické, biologické a fyzikální úpravě lze regenerovanou vodu učinit dostatečně bezpečnou pro pití. Reverzní osmóza potřebuje energii. Více energie pomůže řešit problém se suchem. Méně energie zvyšuje pravděpodobnost konfliktů.

Druhý příklad: písek. Písek je všude a je ho hodně. Ale pro stavebnictví potřebujeme hrubozrnný písek. Ten se většinou nachází v řekách, jezerech, lomech. Zásoby jsou omezené a jeho těžba je pro životní prostředí destruktivní. A písku potřebujeme hodně: cca 50 miliard tun ročně na celém světě. Opět, pokud budeme zvyšovat životní úroveň, tak ho bude potřeba řádově více. Pouštního písku je sice dostatek, ale jeho zrnka jsou pro použití ve stavebnictví příliš malá a hladká. Existuje řešení: zahřívat písek, dokud se nezačne tavit a neslepí se do hrudek. V celosvětovém měřítku by bylo zapotřebí 34% dnešní celkové spotřeby energie ke spékání dostatečného množství jemnozrnného písku, abychom vykompenzovaly stávající těžbu pouštním pískem. To je hodně energie pro záchranu životního prostředí, respektive aby lidé měli lepší infrastrukturu a bydlení. Podobné příklady najdeme v zemědělství, dopravě, stavebnictví, chemickém průmyslu...

Mnoho současných a budoucích problémů vyřeší hojnost energie. Proto potřebujeme stavět obrovské množství nových zdrojů čisté energie, inovovat výrobu energie. V posledních letech jsme ale naopak globálně investovali do energií méně a pokles ve vyspělých ekonomikách byl ještě prudší. Nákladem není jen vysoká cena energie, ale i zpomalení růstu životní úrovně, respektive riziko zvrácení některých světových trendů, jako například trend poklesu chudoby nebo nerovnosti.

David Navrátil