Císařovno Marie Terezie, díky za sčítání

Ohrožení vnějšími nepřáteli motivovalo císařovnu Marii Terezii k vytvoření jednotné evidence obyvatel rakouského soustátí. Ta měla dopomoci k zvýšenému výběru daní a zjištění počtu potenciálních vojenských branců. První úplný soupis obyvatelstva u nás se uskutečnil za její vlády v roce 1754.

Až do poloviny 18. století přinášely informace o obyvatelstvu habsburských zemí pouze dílčí soupisy, zejména církevní provenience, jako byly například seznamy duší nebo zpovědní seznamy. Důležitou roli hrály dále i úřední seznamy daňových poplatníků.

Právě polovina 18. století však přinesla velký předěl. Již za císaře Karla VI. (1711–1740) se uvažovalo o širším sčítání obyvatelstva, ale plány zůstaly jen na papíře. Nicméně již v roce 1702 byla na území Čech provedena velká soupisová akce, která nesla znaky úředního sčítání lidu. Jejím cílem bylo zjištění skutečného počtu obyvatel království za účelem zdaňování soli z císařského monopolu. První rozsáhlejší sčítání obyvatel ale proběhlo až za panování Karlovy dcery, císařovny Marie Terezie (1740–1780).

Daně a válka

Vládci mocných říších se zajímali o počty svých obyvatel ze dvou základních důvodů. Prvním byla potřeba zjistit, jak bojeschopnou armádu jsou schopni sestavit, a druhým, jaké příjmy do státní kasy lze získat výběrem daní. Zdokonalení evidence obyvatel souviselo s rozsáhlou reformní činností Marie Terezie, která chtěla dosáhnout obojího – vyšších daní a co nejpočetnějšího vojska. Proto bylo potřeba získat objektivní informace o obyvatelstvu.

Velký vliv na zavedení rakouského soupisu lidu mělo rovněž dění v bezprostředním sousedství habsburské monarchie, především v nepřátelském Prusku. V této severoněmecké zemi bylo každoroční zjišťování počtu obyvatel zavedeno v roce 1748 a zasloužil se o ně úhlavní soupeř císařovny, pruský král Fridrich II. Veliký. Také jeho cílem bylo zjištění změn v počtu obyvatel a s tím souvisejících finančních příjmů státu. Údaje o obyvatelstvu zde byly získávány na základě církevních soupisů, v nichž byly vedeny informace o narození, úmrtí a uzavření sňatku. Od roku 1764 byly zaznamenávány i příčiny smrti. Sestavené tabulky předávaly farnosti pruským politickým úřadům. Prusové ale nebyli první. První celonárodní sčítání proběhlo již v roce 1703 na Islandu.

Dvojí soupis – duchovenský a vrchnostenský

V zemích rakouské monarchie byla zcela nová etapa v historii soupisů obyvatel zahájena vydáním císařského nařízení o konskripci z 13. října 1753. Na jeho základě se v roce 1754 uskutečnil soupis obyvatel, a to poprvé jednotně a současně na celém území rozsáhlého soustátí.

Soupis z roku 1754 byl nejprve svěřen duchovenstvu, které mělo sčítané osoby mimo jiné rozlišovat na komunikanty (tj. osoby schopné zpovědi či osoby, které se vyzpovídaly), mládež způsobilou náboženské výchovy a na nedospělé děti. Dalšími nařízeními byly pověřeny organizací konskripce i vrchnostenské úřady a součástí sčítání měl být také soupis domů a hospodářská charakteristika majitele domu. V roce 1754 tak došlo k vytvoření dvou soupisů zároveň. Na základě pozdějšího porovnávání obou soupisů obyvatel je však patrné, že v případě duchovenského jsou uvedené hodnoty počtu osob všeobecně vyšší než v případě vrchnostenského. Pravděpodobnými důvody byly kromě ještě značně nedokonalé techniky soupisů také obava z rostoucího zdanění a skutečnost, že vrchnostenská varianta zahrnovala pouze místní poddané, ale soupisy duchovenstva i ostatní osoby.

Sečteno mělo být všechno přítomné obyvatelstvo každé osady, roztříděno podle 5 věkových skupin, od 20 let též podle stavu svobodného či manželského a vždy podle pohlaví. Soupisy měly být sestaveny pro jednotlivá panství, města a městyse podle krajů, osady uvnitř panství pak seřazeny abecedně. Zemské úřady měly srovnat údaje obou soupisů (od světských i duchovních úřadů), zjistit a odstranit případné neshody. Poté měla být zpracována hlavní tabulka pro celou zemi.

Vyhýbání se sčítání bylo trestné

Reskriptem z počátku roku 1754 bylo nařízeno vytváření soupisů v tříleté periodě. Provedení dalšího soupisu obyvatel se ale kvůli sedmileté rakousko-pruské válce uskutečnilo až v roce 1761. Dekret z roku 1761 nařídil opět nové provedení soupisu s termínem „do 6 neděl“. Součástí bylo i zjištění počtu domů, rodin a obcí. Navíc byl rozšířen i o sčítání tažného dobytka (koní a volů) a byla stanovena pokuta pro vrchnosti, které by neodevzdaly řádný soupis. Bylo rovněž stanoveno, že poddaný, který se soupisu záměrně vyhne, bude se ukrývat nebo dokonce uprchne, bude po dopadení potrestán dvěma lety prací na pevnostních stavbách. Pokud by ukryl svůj dobytek před soupisem, následovala konfiskace. Od roku 1762 pak měly být prováděny soupisy každoročně, přitom byly určeny odlišné formuláře pro duchovenské a vrchnostenské sčítání. Soupisy vzniklé po roce 1754 však již nedosahovaly takové úrovně jako první sčítání z uvedeného roku. Svou roli jistě hrála tehdejší politická a hospodářská situace v zemi, technika sčítání a postoj obyvatel (již zmíněné obavy ze zdanění).

Vyhotovení soupisů se v 70. letech 18. století ujímá armáda

Soupisy z 60. let 18. století, i když umožňují poprvé stanovit hustotu osídlení podle krajů a poskytují i některé další informace o sociálním složení obyvatel, byly z pohledu centrálních úřadů neuspokojivé. Došlo proto k další reformě. Stát však měl nedostatek úředníků a soupis nemohl zajistit vlastními silami. Složkou, která tak měla učinit, se stalo vojsko. V letech 1770–1776 byly tedy dosavadní soupisy nahrazeny méně dokonalými konskripcemi duší, určenými především pro vojenské účely. Tím se od základu změnila nejen organizace soupisů, ale pronikavě i jejich obsah. Rozlišování obyvatelstva se provádělo především podle způsobilosti k vojenské službě. Nebylo ani zjišťováno veškeré přítomné obyvatelstvo, ale obyvatelstvo domácí. První „vojenská“ konskripce byla stanovena patentem z 10. března 1770.

Sčítání konané v roce 1754 bylo výjimečným počinem. Započala jím téměř sto let trvající souvislá řada konskripcí, které se přes mnohé změny po celé toto období zabývaly obyvateli zejména jako nositeli daňové, a zvláště pak vojenské povinnosti. Umožnilo také poprvé stanovit, jak hustě jsou například Čechy osídlené a zjistit, že tehdy zde žilo asi 2,5 milionu obyvatel. Výsledky však zůstaly státním tajemstvím na dalších sto let. Utajené byly tak dokonale, že se nezasvěcení v té době dokonce domnívali, že sčítání nebylo vůbec realizováno.