Předlužení lidé raději čelí exekuci, než by šli do insolvence

Když dlužníkům hrozí exekuce, málokterý z nich zkusí zažádat o insolvenci, a to i přesto, že by pro ně byla výhodnějším řešením. Argumentují, že by museli jít k soudu a vyřídit spoustu pro ně nedosažitelného papírování. Zajistit si a přiznat potřebnou výši příjmů a po dobu pěti let žít pod dozorem insolvenčního správce. S rizikem, že jim nakonec soud nemusí oddlužení uznat.

Dluhoví poradci z callcentra M.B.A. Finance se při konzultacích snaží dlužníkům vysvětlit, jaké jsou možnosti řešení jejich předlužení. Ti, pokud by měli vybírat mezi oddlužením a exekucí, většinou volí raději exekuci. Myslí si, že před exekutorem utečou a jejich argumentem je „nic nemám, nic si na mě nevezmete, tak mě nechte být.“ „Jsou to lidé, kteří se s dluhy potýkají dlouhodobě a naučili se s nimi žít. Pokud jejich dluhy dojdou až do fáze exekuce, raději v ní setrvají, než by se pokusili požádat soud o oddlužení. Jsou rezignovaní a bojí se neznámého,“ popsal Jakub Zetek, provozní ředitel M.B.A. Finance, chování lidí, se kterými opakovaně řeší jejich dluhy.

Tito dlužníci se spoléhají na to, že pokud budou exekutorům unikat dostatečně dlouhou dobu, exekuce se pro nevymahatelnost zastaví. Řada z nich také ví, že u nepřednostních pohledávek se v exekuci sráží pouze jedna třetina z čisté mzdy nad nezabavitelné minimum. V případě insolvence se sráží vždy dvě třetiny. „Dluhy za půjčky, energie, pojistky nebo telekomunikace jsou nepřednostní pohledávky, a oni vědí, že budou splácet méně v exekuci než v insolvenci. Navíc nepravidelně, podle toho, jak je exekutor úspěšný,“ vysvětlil Jakub Zetek rozhodování dlužníků. Podle něj se dlužníci často pohybují v šedé ekonomické zóně, což by v insolvenci znamenalo neplnění podmínek a její zastavení.

Tento vzorec chování dlužníků potvrzují také statistiky, podle kterých je v exekuci téměř 700 tisíc lidí, s průměrným počtem 6 exekucí na jednoho povinného, zatímco v insolvenci je 78 tisíc občanů. Přitom insolvence oddlužením by byla řešením pro hodně z nich. Po třech až pěti jistě nelehkých letech, kdy v insolvenci zaplatí alespoň 30 procent jistiny dluhů, by mohli začít s čistým štítem. Kdežto v exekuci, které je teoreticky časově neomezená, musí povinní zaplatit 100 procent dluhů, včetně příslušenství, které se stále zvyšuje o penále. Návrhem insolvence přebírá iniciativu dlužník, a jejím zahájením ukončí všechny ostatní formy vymáhání vůči němu vedené. Věřitelé nepřihlášení do insolvenčního řízení již pak nemají na vymáhání nárok. Zato o návrhu exekuce rozhodují věřitelé a mohou je podávat libovolně v čase i místě. V insolvenci se splácí nejprve jistina a dluhy již nenarůstají o penále, které se platí nakonec. U exekuce je to naopak, takže povinný při nedostatečných splátkách bude platit jen příslušenství a nikdy jistinu nesplatí. V exekuci tak může zůstat štvancem svých dluhů i do konce života.