Pár poznámek k LNG z pohledu evropského plynárenského systému

Coby vnitrozemci uvykli jsme posuzovat LNG jako cosi doplňkového, takovou drahou technickou fajnovost. Ruští trollové také tuto nepravdu šířili a laickou veřejnost v ní utvrzovali. Ve skutečnosti je LNG klíčovým faktorem zásadní změny činnosti – a také příčinou růstu zdrojové bezpečnosti – evropského plynárenství.

Cena LNG je srovnatelná s cenami potrubního plynu; k tomu bych si dovolil jednu poznámku; je trochu speciální, takže ji můžete klidně jako odstavec přeskočit. Kouzlo cenotvorby u ruského zemního plynu spočívá ve dvou doktrínách, na kterých Rusko z dob minulých ještě lpí. 1) Zahraniční obchod je výrobním odvětvím, kde výsledným produktem je dolar (či jiná volně směnitelná měna). Množství volné měny, získané za rubl, je potom ukazatelem ekonomické efektivnosti. Z toho ovšem plyne, že zahraniční obchod je efektivní vždy; někdy více, někdy málo. 2) Hodnota plynu je nulová (za rublové náklady) až do chvíle, kdy je prodán „na západě“ (ruské teritoriální členění Evropy bez ohledu na realitu stále odpovídá bipolárnímu rozdělení před rokem 1989). Ve „východní“ části platil Rus své závazky zásadně naturálními platbami plynem, ať již se jednalo o tranzitní služby, platby za investice typu Orenburg apod. Dodávaný ruský plyn jsme neplatili jinak, než barterovou výměnou zboží. Mimochodem – přičteme-li k takto rozdanému plynu ještě spotřebu kompresorových stanic, které si Rusko v rozsahu své přepravy naturálně hradilo, dopočítáme se k hodnotě 30%, jež Rusko ve statistikách uvádí jako fyzické ztráty plynu při přepravě. Tolik také vysvětlení pro řadu panikářů, jež se mylně domnívají, že třetina ruského plynu zatěžuje methanem ovzduší planety. Tudíž závěr k odstavci: pro Rusko je jakákoliv cena dobrá; čím vyšší, tím lepší, pochopitelně.

Plynárenství u nás, suchozemců, pracuje na principu stabilní rovnoměrné dodávky plynu a pokrývání sezónních výkyvů spotřeby podzemními zásobníky. Ročně sem tedy z Ruska přitékaly každý kvartál zhruba 2,1 mld.m³ zemního plynu; od konce jara do podzimu byl přebytek ze základní dodávky ukládán do podzemních zásobníků; na sklonku podzimu se spotřeba se základní dodávkou vyrovnala a dále rostla; rozdíl mezi základní dodávkou a spotřebou byl poté dotován plynem ze zásobníků. Jednalo – a jedná se tedy – o proces cyklický, s roční periodicitou.

LNG však může tento „tradiční model“ zásadně změnit. Jeden zásobník LNG je schopen pojmout až 2,5 mld.m³ plynu (pod odpaření). To by ovšem mohlo znamenat, že vlastnictví tří takových zásobníků by v našem prostředí mohlo přejít na zásobování, blízké systému just in time. Ale ano, trochu to přeháním, kombinace potrubního plynu z evropských zdrojů společně s importem cca 45% evropské spotřeby ve formě LNG (v současnosti by se jednalo o celkový objem cca 225 mld.m³ , z nichž již nyní Evropa dováží asi 2/3) bude optimální. Pružnost zásobování, umožňovaná LNG, znamená konec plných dálkových plynovodů, hlavně těch ruských.

LNG umožňuje vytváření disponibilních rezerv plynu, čerpatelných ihned a kdykoliv – na rozdíl od podzemních zásobníků, které lze plnit a čerpat jenom jednou do roka. LNG umožňuje reálné vytváření strategických rezerv států podobně, jako je tomu u ropy. Právě odkázanost na standardní „plynárenský cyklus“ vytváří darebákům příležitost zasáhnout evropskou ekonomiku v tu nejnevhodnější chvíli. Toto vše by mělo být respektováno při rekonfiguraci provozu evropské plynárenské soustavy, o níž píšu ve druhé stati.

 Autor: Vratislav Ludvík

P.S.: Vratislava Ludvíka považuji za jednoho z největších českých plynárenských expertů. Navíc nemá vazby na ruské plynárenství, což je v současné době velká devíza. Jsem proto rád, že pan Ludvík svolil k přetištění jeho textu. Děkuji za přečtení, Tomáš Novotný