EU investuje 1,8 miliardy eur do projektů v oblasti čistých technologií - Inovační fond

EU dnes investuje více než 1,8 miliardy eur do sedmnácti inovativních projektů velkého rozsahu v oblasti čistých technologií v rámci třetího kola udělování grantů z Inovačního fondu. Granty z Inovačního fondu budou vyplaceny s cílem pomoci uvést na trh průlomové technologie v energeticky náročných průmyslových odvětvích, včetně odvětví vodíku, obnovitelných energií, infrastruktury pro zachycování a ukládání uhlíku a výroby klíčových součástí pro skladování energie a výrobu obnovitelné energie. Vybrané projekty budou realizovány v Bulharsku, Finsku, Francii, Německu, na Islandu, v Nizozemsku, Norsku, Polsku a ve Švédsku.

Výkonný místopředseda Komise Frans Timmermans k tomu uvedl: „Dnes schválené granty podporují inovativní podniky v celé Evropě ve vývoji špičkových technologií, které potřebujeme jako motor ekologické transformace. Inovační fond je důležitým nástrojem k posílení inovací v oblasti vodíku z obnovitelných zdrojů a dalších řešení pro evropský průmysl. Ve srovnání s prvním kolem udělování grantů se dostupné finanční prostředky v rámci tohoto fondu zvýšily o 60 %, což nám umožňuje podpořit dvojnásobný počet projektů. Jedná se o velkou podporu dekarbonizace energeticky náročných průmyslových odvětví v Evropské unii.“

V rámci druhé výzvy k podávání návrhů projektů velkého rozsahu bylo vybráno sedmnáct projektů, jejichž investiční náklady přesahují 7,5 milionu eur. Projekty hodnotili nezávislí odborníci na základě jejich potenciálu snížit emise skleníkových plynů ve srovnání s tradičními technologiemi a inovovat nad rámec nejmodernějších technologií. Hodnotilo se také to, zda jsou dané projekty dostatečně připravené k realizaci. Mezi další kritéria pro výběr patřil potenciál projektů z hlediska rozšiřitelnosti a nákladové efektivnosti.

Vybrané projekty pokrývají širokou škálu odvětví přispívajících k úsilí EU o snižování emisí uhlíku, jako je výroba, distribuce a používání zeleného vodíku, výroba vodíku z odpadů, větrná energie na moři, výroba fotovoltaických modulů, skladování a recyklace baterií, zachycování a ukládání uhlíku, udržitelná letecká paliva a pokročilá biopaliva. Společně mají potenciál ušetřit 136 milionů tun ekvivalentu CO2 už během prvních deseti let fungování.

Kromě toho bude předběžně vybráno 20 projektů, které jsou slibné, avšak zatím nejsou dostatečně připravené na to, aby získaly grant. Na rozvoj těchto projektů poskytne podporu Evropská investiční banka. Tyto projekty budou oznámeny ve čtvrtém čtvrtletí roku 2022.

Stručně o projektech

Energeticky náročná průmyslová odvětví:

Cement (čtyři projekty): v rámci projektu v Německu bude v jedné cementárně zaveden proces zachycování oxidu uhličitého druhé generace pomocí technologie „oxyfuel“. Získaný produkt bude dále dodáván jako surovina pro další zpracování na syntetický methanol. V rámci dalšího projektu v Polsku bude vytvořen komplexní řetězec zachycování a ukládání uhlíku, počínaje zachycováním a zkapalňováním CO₂ v cementárně až po jeho ukládání v lokalitách na moři. Třetí projekt bude zachycovat emise CO2 pocházející z výfukových plynů vznikajících při výrobě vápna a trvale je ukládat v geologických formacích na moři ve Francii. Čtvrtý projekt bude vůbec prvním celořetězcovým projektem zachycování a ukládání uhlíku v Bulharsku. Prostřednictvím pevninské a podmořské potrubní soustavy propojí zařízení na zachycování CO2 v cementárně s vyčerpaným plynovým polem v Černém moři, kde se bude CO2 trvale ukládat.

Chemické výrobky (tři projekty): ve Finsku bude probíhat projekt zaměřený na chemickou recyklaci plastů, které budou použity jako vstupní surovina pro rafinerie. V rámci druhého projektu ve Švédsku bude vytvořena historicky první továrna na methanol, který bude získáván přeměnou CO2, zbytkových toků, obnovitelného vodíku a bioplynu. Další projekt ve Švédsku se zaměří na výrobu nového vlákna z buničiny, které má nahradit polyester při výrobě textilií.

Vodík (tři projekty): jeden projekt v Nizozemsku je zaměřen na výrobu, distribuci a využívaní zeleného vodíku prostřednictvím elektrolyzéru poháněného elektřinou vyrobenou větrnými parky na moři. Druhý projekt umožní vyrábět 15 500 tun vodíku z obnovitelných zdrojů ročně. Třetí se bude zabývat zpracováním nerecyklovatelných toků tuhých odpadů a jejich přeměnou především na vodík.

Rafinerie (dva projekty): v Norsku bude v rámci jednoho projektu vybudováno a provozováno první zařízení na výrobu biopaliv v komerčním měřítku, které bude přeměňovat lesní odpad na pokročilá biopaliva druhé generace a agrouhlí. V rámci projektu ve Švédsku bude vybudováno rozsáhlé zařízení na výrobu udržitelného syntetického leteckého paliva pomocí CO₂ zachycovaného v zařízení kombinované výroby tepla a elektřiny.

Výroba součástí pro skladování energie nebo výrobu energie z obnovitelných zdrojů (tři projekty): v rámci projektu realizovaného v Polsku vznikne závod na výrobu inovativních elektrochemických bateriových systémů pro krátkodobé skladování elektřiny. Další projekt na severu Francie je zaměřený na výstavbu továrny na výrobu fotovoltaických modulů založených na inovativní heteropřechodové technologii. V rámci třetího projektu bude ve výrobním komplexu ve francouzském Dunkerku vybudována továrna na recyklaci lithium-iontových baterií, v níž se bude vyrábět a rafinovat černá hmota, čímž se získá sekundární zdroj surovin pro výrobu baterií.

Energie z obnovitelných zdrojů: v německé části Severního moře bude realizován projekt s cílem vybudovat a provozovat větrnou elektrárnu na moři, která bude fungovat na principu inovativních řešení turbín a vodíku.

Infrastruktura pro zachycování a ukládání uhlíku: v rámci projektu na Islandu bude vybudován snadno rozšiřitelný terminál pro ukládání mineralizovaného CO₂ na pevnině. Jeho celková skladovací kapacita se odhaduje na 880 milionů tun CO₂.

Souvislosti

Cílem Inovačního fondu, který je financován ze systému EU pro obchodování s emisemi (ETS) a jehož rozpočet do roku 2030 přesáhne 38 miliard eur [1], je vytvořit pro společnosti a orgány veřejné správy vhodné finanční pobídky k tomu, aby investovaly do příští generace nízkouhlíkových technologií. Má společnostem v EU udělit výhodu „prvního hráče na tahu“ a umožnit jim tak, aby se staly globálními technologickými lídry.

V rámci první výzvy k podávání návrhů projektů velkého rozsahu byly uděleny granty ve výši 1,1 miliardy EUR sedmi projektům v energeticky náročných odvětvích, v oblasti vodíku, zachycování, využití a ukládání uhlíku a v odvětví obnovitelné energie. Dalších patnáct projektů dostalo podporu na rozvoj.

Díky 60% navýšení prostředků oproti prvnímu kolu Inovačního fondu se počet projektů, které můžeme podpořit, více než zdvojnásobí. Rozšiřujeme rovněž zeměpisný dosah tak, aby zahrnoval více zemí, včetně zemí východní Evropy. Urychlili jsme také proces podávání žádostí a hodnocení.

Projekty, které byly úspěšné v rámci této druhé výzvy, nyní začnou připravovat jednotlivé grantové dohody s prováděcí agenturou fondu, tj. Evropskou výkonnou agenturou pro klima, infrastrukturu a životní prostředí (CINEA). Ty by měly být dokončeny ve čtvrtém čtvrtletí 2022, což Komisi umožní přijmout příslušná rozhodnutí o udělení grantů a zahájit vyplácení prostředků.

Komise na podzim vyhlásí třetí výzvu k podávání návrhů projektů velkého rozsahu. Jak bylo oznámeno v plánu REPowerEU, s cílem dále podpořit nezávislost EU na ruských fosilních palivech dojde k zdvojnásobení dostupných finančních prostředků, a to na přibližně 3 miliardy EUR. Předkladatelé návrhů projektů, které v předchozích výzvách nebyly úspěšné, se vyzývají, aby své návrhy podali znovu.

Komise v červenci 2021 jako součást balíčku „Fit for 55“ navrhla navýšit prostředky Inovačního fondu, jehož prostředky v současnosti pochází ze 450 milionů povolenek ze stávajícího systému ETS pro období 2021–2030, o 50 milionů povolenek ze stávajícího systému ETS a o 150 milionů povolenek z nového systému, který zahrnuje emise ze silniční dopravy a budov. Kromě toho mají být na základě návrhu draženy a přidány do Inovačního fondu povolenky, které by jinak byly bezplatně přiděleny průmyslovým odvětvím, na něž se vztahuje mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích.