Stávající rada ČNB se loučí mohutným zvýšením sazeb

Bankovní rada České národní banky na středečním zasedání zvýšila základní sazby o 125 bazických bodů, a ta tak dosáhla 7 %.

Tento krok je v souladu s naším odhadem, oproti očekávání finančního trhu je ovšem spíše umírněnější. Ze sedmičlenné bankovní rady podpořilo zpřísnění politiky pět členů, dva se naopak vyslovili pro její ponechání na stávajícím nastavení. Česká koruna na rozhodnutí zareagovala oslabením zhruba o pět haléřů a zastavila se na kurzu EUR/CZK 24,75, kde ji pravděpodobně podepřela centrální banka svými intervencemi.

Na následné tiskové konferenci guvernér Jiří Rusnok konstatoval, že inflace opět překonává aktuální prognózu ČNB. Rychlejší je ovšem i dosavadní letošní růst české ekonomiky. Potvrdil také, že ČNB je nadále aktivní na devizovém trhu, kde brání výraznějšímu oslabení české koruny. Budoucí rizika pak bankovní rada vyhodnotila jako výrazně pro-inflační a vyžadující další znatelné zpřísnění měnové politiky, přičemž nejsilnější tlaky budou přicházet ze sektoru energií, ale i z odkotvení inflačních očekávání. Guvernér také zdůraznil, že je ČNB připravena a schopna na devizovém trhu být i nadále aktivní.

Zbytek poslední tiskové konference pod vedením odcházejícího guvernéra Rusnoka se nesl výrazně právě ve znamení otázek na probíhající devizové intervence na podporu koruny. Zopakoval standardní tezi o tom, že tento nástroj je svým charakterem spíše mimořádný a rozhodně není úmyslem centrální banky z něj udělat stálý režim cílování měnového kurzu. Pokračování intervencí je podle Rusnoka vyhodnocováno na týdenní bázi a opírá se o přicházející ekonomická data.

ČNB čeká obměna členů

Jak již bylo naznačeno, projde bankovní rada ČNB v červenci výraznou personální obměnou. Novým guvernérem se stává dosavadní člen rady Aleš Michl, návrat do funkce centrálního bankéře čeká Jana Fraita a Evu Zamrazilovou, a nováčkem se stane Karina Kubelková. Tím se tak promění i klíčová čtyř-hlasová většina v radě, která podle veřejných vyjádření již nebude nakloněna dalšímu zvyšování sazeb. Její úloha ovšem v tomto ohledu nebude jednoduchá. Na devizovém trhu je zřetelný tlak na oslabení české koruny, což by dále umocnilo rozbouřenou českou inflaci. Hráz, kterou proti tomuto tlaku udržuje ČNB svými intervencemi, nelze udržovat po neomezeně dlouhou dobu. Z fundamentálního pohledu přitom české koruně aktuální situace skutečně příliš nepřeje a lze tak očekávat, že bude pod tlakem i nadále.

Pokud nová bankovní rada bude chtít za každou cenu dostát svému slibu, že sazby zvyšovat nehodlá, bude muset na podporu koruny vynaložit čím dál větší množství devizových rezerv. Ty jsou sice objemné, ovšem nikoliv nevyčerpatelné, a nelze tak vyloučit, že ČNB dříve či později svůj boj s trhem bude nucena vzdát. Pak bychom se patrně dočkali skokového oslabení měny, zdražení dováženého zboží – včetně hojně diskutovaných energetických surovin – a dalšího růstu inflace. ČNB by pak mohla být nakonec tak jako tak donucena sazby dále razantně zvýšit, a to na ještě vyšší úrovně, než jaké byly již nyní částí odborné veřejnosti považovány za přehnané. Zároveň by v celém procesu došlo i k marnému vyčerpání devizových rezerv bez trvalejšího účinku.

Nezbývá tedy než doufat, že se ekonomické fundamenty v dohledné době překlopí ve prospěch koruny, což se ovšem momentálně jeví jako spíše nepravděpodobné.

Vít Hradil