Sezonní deprese na Islandu? Nejen v zimě

Depresi si spojujeme spíše se zimou a myslíme si, že v létě bychom se měli cítit dobře, ale na Islandu se sezonní deprese objevují i v létě.

Zhruba desetina osob, které trpí sezonní depresí, pociťuje příznaky právě v letním období. Podle psychologů z Centra pro léčbu úzkosti v Reykjavíku není jasné, co přesně je příčinou, ale je známo, že sluneční světlo narušuje produkci melatoninu, což může snížit hladinu serotoninu. A nízká úroveň serotoninu bývá často spojena s depresí.

Navíc působí i sociální faktory. Období léta se pojí s velkými očekáváními, která mohou být následována velkým zklamáním. Pokud například celé léto prší, je zklamání mnohem větší. S létem souvisejí i různé stresy. Právě prázdniny a dovolené, jakkoli se na ně Islanďané těší, představují narušení každodenního života a jsou zároveň obdobím zvýšených výdajů. Svou roli také hraje skutečnost, že v době celodenního světla dochází ke snížení délky a kvality spánku.

Příznaky deprese pociťoval podle posledního výběrového šetření o zdraví (EHIS) z roku 2019 každý 13. obyvatel Islandu starší 15 let, častěji ženy (9 %) než muži (6,3 %). S vážnými depresivními symptomy se potýkalo 4,5 % žen, zatímco mezi muži to bylo 2,5 %. Ženy s vážnými depresivními příznaky převažovaly nad muži ve všech věkových skupinách. Celkově nejvíce trpěly příznaky deprese osoby ve věku 25–34 let, z nichž to byla každá desátá (10,4 %). Nejnižší výskyt depresivních stavů (6,4 %) uváděly osoby ve věku 45–54 let. Mezi osobami se základním vzděláním trpělo příznaky deprese 8,0 %, u osob se středním vzděláním 10,7 %, z vysokoškoláků to pak bylo 4,6 %.

Další kritérium, kterému výzkum depresí přikládal váhu, byla příjmová skupina. Potvrdilo se, že lidé s nízkými příjmy, u nichž lze předpokládat, že mají existenční starosti, trpěli depresemi častěji než osoby z vyšších příjmových skupin. Podíl lidí s depresivními symptomy byl nejvyšší ve skupině jedinců v druhém příjmovém kvintilu, z nichž to byl zhruba každý osmý (12,9 %), přičemž 6,6 % mělo mírné symptomy a 6,2 % závažné symptomy. U jedinců v nejnižším a ve třetím příjmovém kvintilu uváděla depresivní příznaky desetina respondentů, ve čtvrtém a nejvyšším pátém příjmovém kvintilu to bylo pouze 2,6 % respondentů. Přitom pouze ve čtvrtém příjmovém kvintilu byl podíl mužů s depresí vyšší než podíl žen.

Od roku 2015, kdy byl podíl osob s depresí na Islandu 8,8 %, se tento ukazatel snížil o 1,1 procentního bodu. Z těch, kteří trpěli příznaky deprese, bylo 4,2 % považováno za osoby s mírnými příznaky a 3,6 % za osoby s výraznými příznaky.

Podle údajů Eurostatu uvedlo v šetření EHIS depresivní symptomy 7,0 % respondentů ze všech evropských zemí, kde se výzkum konal. Největší zastoupení osob uvádějících, že během posledních dvou týdnů před šetřením zažily alespoň týden minimálně dva z osmi definovaných příznaků deprese, bylo ve Francii (10,8 %) a nejnižší v Srbsku (2,3 %).