Češi pomáhají gruzínským včelařům a farmářům - tradice v novém hávu

TRADICE V NOVÉM HÁVU: ČEŠI POMÁHAJÍ GRUZÍNSKÝM VČELAŘŮM A FARMÁŘŮM

Češi pomáhají gruzínskému venkovu odpíchnout se od rozvojové pomoci k dlouhodobě udržitelným postupům, s nimiž se uplatní i v komerční sféře.

Včelaření má v Gruzii velkou tradici. Ne vždy ale splňuje všechna veterinární a hygienická pravidla. Foto: Shutterstock

Gruzie má příznivé mírné klima, je tu velké množství horských luk, ovocných sadů i polí, která nejsou zamořena chemií používanou v extenzivním zemědělství. Není proto divu, že se tu odpradávna daří chovu včel. Archeologové jsou přesvědčeni, že tu lidé cíleně získávali med již v době neolitu a Gruzie tak platí za jednu z pravlastí včelařství. Tradice ale ne vždy jde ruku v ruce s moderním pojetím řemesla, a tak gruzínští včelaři nestačí držet krok se svými kolegy ze západní Evropy, ať už jde o hygienická a veterinární pravidla nebo způsoby, jak dostat zdravý med ke konzumentům.

Ve snaze posílit efektivní postupy v chovu včel a ohlídat si kvalitu medu gruzínským včelařům pomáhá dlouholetý projekt České rozvojové agentury (ČRA), který v zemi probíhal v letech 2016-2021. V první fázi tu Státní veterinární ústav pomohl vybudovat zkušební laboratoř, zavést laboratorní standardy srovnatelné s Evropskou unií a připravit certifikace včelařských produktů nejen pro gruzínský trh, ale i na export. Organizace Člověk v tísni se pak v další etapě zaměřila na služby pro drobné včelaře. Nešlo jen o školení a poradenství, ale také o mikrogranty na včelařské pomůcky. Rukama největší české rozvojové neziskovky takto prošlo na 750 malých a středních včelařů, kteří získali sto malých grantů.

NA POMOC VČELAŘŮM

Vrcholem projektu, jehož realizátorem bylo také několik gruzínských společností, pak byla výstavba regionálního školícího a vzdělávacího včelařského centra BageBee, které vyrostlo na okraji Tbilisi. Kvůli koronavirovým restrikcím se jeho otevření zpozdilo, nicméně loni na podzim už tu proběhla první větší akce, a to v rámci včelařského veletrhu, který uspořádal Člověk v tísni ve spolupráci s českou ambasádou v Tbilisi a gruzínskou svazovou organizací Agora.

„Potvrdilo se nám, že centrum je prospěšné nejen pro místní včelaře, ale funguje také nadregionálně. O poradenství a základní laboratorní rozbory je zájem také v Ázerbájdžánu, Arménii i v Turecku. Koncentrace služeb, které centrum nabízí na jednom místě, je unikátní,“ říká Ramazi Chichinadze, gruzínský koordinátor Člověka v tísni. Centrum BageBee navíc míří dál, než je poradenství a odborná pomoc včelařské branži. Posledním krokem v dlouholetém projektu ČRA bylo vytvoření důkladné analýzy, která nastiňovala i další strategii a byznysplán na léta 2022-2025. Již letos se totiž centrum musí obejít bez českých rozvojových peněz a hledat si jiné modely udržitelného financování.

A jak to vypadá, zatím se mu to daří. „BageBee má dobré kontakty na radnici v Tbilisi a jeho koncepce zapadá do vize proměnit gruzínskou metropoli v zelené město. Vedle ekologického rozměru chce podporovat také šetrné nakládání se zdroji, inkluzivní růst a rozvoj venkova. Kromě klasického komerčního financování tak má včelařské centrum šanci navázat na jiné rozvojové projekty,“ vysvětluje Ramazi Chichinadze.

V Gruzii, která je až do roku 2023 jednou ze šesti prioritních zemí české rozvojové spolupráce, jsou takových projektů stovky. Zdaleka nejen těch českých. Co do objemu financování jsou v zemi nejaktivnější donorské organizace z USA, Německa nebo Švédska, zřejmě vůbec největší procento rozvojových projektů pak spravuje Delegace Evropské komise v Gruzii. A právě na unijním rozměru je postaven jeden z dalších projektů, které ČRA v Gruzii finančně podporuje. Místní akční skupina Tskaltubo je jako trilaterální projekt spolufinancována jak z českých rozvojových peněz, tak v rámci programu ENPARD ze zdrojů Evropské unie. Jeho základní myšlenkou je udržitelný rozvoj venkova a snižování chudoby.

Municipalita Tskaltubo nebyla vybrána náhodou. Kdysi vyhlášené termální lázně s léčivou minerální vodou se rozpadají, nefungují ani kolchozy, které za dob Sovětského svazu dávaly místním práci. Město se navíc muselo po prohrané válce s Abcházií vyrovnat s příchodem mnoha tisíc uprchlíků. Výsledkem je vysoká nezaměstnanost, přičemž kraj Imereti, kde Tskaltubo leží, je co do počtu ohrožených obyvatel hned po Tbilisi druhým neproblematičtějším regionem v zemi. Sociální podporu tu dostává každá čtvrtá rodina. Neznamená to, že by s tím Gruzínci byli smíření. Většina obyvatel se zkouší uživit zemědělstvím, často jde ale o nahodilé aktivity bez jasného plánu. Změnit by to mohl právě projekt místní akční skupiny, který je postaven na evropském přístupu známém pod zkratkou LEADER. Jde o soubor principů pro oživení venkovské ekonomiky, který se opírá o udržitelnost a iniciativu zdola a jehož cílem je zmírnit zvětšující se rozdíly mezi městem a vesnicemi a zamezit odlivu obyvatel z venkova. Výhodou přístupu LEADER je jeho provázanost s unijní politikou. V Gruzii se tak uplatňují stejné projektové principy jako v řadě zemí EU, včetně Česka.

Mezi projekty, které podpořila místní akční skupina Tskaltubo, patří i pěstování rukoly. Foto: Člověk v tísni

O GRANTY SE SOUTĚŽÍ

Místní akční skupina Tskaltubo, projekt, jehož realizátorem je Člověk v tísni, je postavena na specifickém modelu rozdělování podpory. „Kdo chce získat grant, musí nejprve předložit životaschopný projekt, který posuzuje komise. V principu jde tedy o soutěž, ovšem ne postavenou na jednorázové podpoře. Základním principem je udržitelnost záměru, naším úkolem není rozdávat peníze na projekty, které za čas skončí uložené v zásuvce stolu,“ vysvětluje Petra Mojžíšová, projektová manažerka ČRA pro Gruzii.

Jedním z těch, kdo grant v soutěži získali, byl i Shalva Kepuladze z vesnice Opshkviti. Jako drobný farmář pěstoval tradiční plodiny, kterým se v tomto koutě Gruzie daří, především petržel, fenykl a koriandr. Velká konkurence na trhu ho však přinutila zkusit něco nového. Z rozvojových peněz opravil skleník a podle rad, které vyčetl na internetu, začal pěstovat rukolu. A s touto odrůdou salátu slaví úspěch. „Moji rukolu dodávám do hotelů a restaurací v Tbilisi. Zaměstnávám několik svých sousedů, všichni jsou ze sociálně slabých rodin. Plánuji skleníky ještě rozšířit, zvýšit produkci a dát tak práci více lidem,“ říká Shalva Kepuladze.

Místní akční skupina podporuje nejen zemědělce, ale i projekty zaměřené na turistiku, sport, kulturu, sociální péči nebo vzdělávání. V grantovém řízení tak uspěl například nápad na nový kemp u jezera Gumati nebo vybudování školního kina, v rámci grantu městský park v Tskaltubu ožily pingpongové stoly a z rozvojových peněz byl pořízen i minibus, který sváží postižené děti do denního stacionáře. Ani projekty, na které se nedostane, nejsou ale tak docela k ničemu. „Žadatelé si na nich vyzkouší, jak zformulovat svůj nápad a dát mu nějaký jasný rámec, včetně financování. Takové know-how se hodí i do budoucnosti. O to víc, že Česká rozvojová agentura působí v Gruzii už patnáct let a její projekty jsou tradičně jedny z vůbec nejlépe hodnocených,“ dodává Ramazi Chichinadze.

BLAHOSLAV HRUŠKA