ČNB nemá na vybranou, sazby půjdou opět nahoru

Další měnové jednání bankovní rady a zveřejnění nové prognózy jsou za dveřmi a nejvýstižnější je asi říci, že to ani tentokráte nebude lehké rozhodování, stejně jako není snadné sestavit novu prognózu. Nejistot je zkrátka opravdu hodně. Nejméně jedna jistota tu však je: inflace půjde ještě nahoru a bude tu s námi déle, než se ještě před začátkem roku čekalo.

Centrální banka nemá na vybranou a chce-li být konzistentní a držet se svého mandátu, sazby opět půjdou nahoru. O kolik, nemá smyslu v této noticce spekulovat, ale kosmetická úprava či odklad na později nic neřeší. Strašidlo inflačních očekávání živících inflaci je tu s námi a odvozené škodlivé důsledky vysoké inflace vidíme takřka v přímém přenosu.

A jeden postřeh k diskusi na téma, zda nezapojit do boje proti inflaci devizový kurz. Že to je ošidné a má to svá rizika, to již v četných diskusích zaznělo. Ale možná je namístě odkaz na to, že uspořádání, kdy byl držen kurz a byl tu současně velký úrokový diferenciál proti zahraničí, už tady jednou bylo. Jistě, může se namítat, že to bylo v jiném kontextu, v jiném nástrojovém portfoliu měnové politiky a v jiné době.

Přesto by bylo dobré si na to vzpomenout, podívat se na to, jak to celé skončilo, jak to dopadalo na devizové rezervy a že to stálo u zrodu přechodu na inflační cílování. Třeba by se tam přece jen našla jistá drobná paralela s tím, čemu čelí centrální banka dnes: riziko s úrokovým diferenciálem v kombinaci s případnými devizovými intervencemi na podporu české koruny. Čas od času nemusí být marné se ohlédnout do minulosti.

Pavel Štěpánek, hlavní ekonom Fondee a bývalý člen bankovní rady ČNB