Česká ekonomika v globálním produkčním řetězci, kde rozčílení není program

Inflace německých průmyslových výrobců překročila 30 procent v meziročním srovnání. To je brutální nárůst nákladů. Graf ukazuje, že za posledních pár dekád (sedm) jsme se k této úrovni ani zdaleka nepřiblížili. Německo chápeme jako průmyslovou ekonomiku. Podíl průmyslu na přidané hodnotě dosahuje téměř 25% a zaměstnanost 18,5%.

Ale vyšší podíl průmyslu na HDP najdeme u nás: 29%. A stejné číslo vyjadřuje i podíl zaměstnanců v průmyslu. A v Česku ceny průmyslových výrobců v březnu vzrostly o téměř 25 procent.

Dále, česká ekonomika má nízkou přidanou hodnotu svých vývozů, nízkou přidanou hodnotu na produkci. Když nás srovnáme s jinými státy EU, tak jsme v těchto ukazatelích pátí nejhorší.

Ekonomové říkají, že česká ekonomika je exportní ekonomikou. Měli bychom jedním dechem dodávat, že česká ekonomika je dovozní ekonomikou. 

Průměrná dovozní náročnost přesahuje 50% produkce. Například v případě aut přímá dovozní náročnost je 31%, to znamená, že toto odvětví 31% hodnoty produkce doveze ve formě vstupů. A dalších 20% je nepřímá dovozní náročnost, což jsou například energie, prostě všechny dovozy domácích dodavatelů do automobilového průmyslu. Najdeme odvětví, kde je vyšší dovozní náročnost. V případě výroby počítačů, elektroniky nebo výroby chemických látek jsme v průměru kolem 80%.

Tohle extrémní zapojení české ekonomiky, respektive českého průmyslu do dodavatelských řetězců znamená, že pokud v této globální odběratelsko-dodavatelské mašině nastanou problémy, tak český průmysl a česká ekonomika budou zasaženi výrazně více. A v této mašině problémy nastaly u vloni a pokračují v letošním roce.

Připomínám výpočty Mezinárodního měnového fondu, která vloni spočítal, že růst české ekonomiky byl díky tomu nižší o 4 procentní body a průmyslová výroba dokonce o 15. Výrazně více než v EMU a více než v Německu.


Tady se v nadílce čísel nezastavíme. Průmysl v EU tvoří 20% HDP a vyplacených mezd. Ale absorbuje 40% užitečné energie spotřebované v EU. Sektor služeb v EU absorbuje 13% energie v Evropě a vytváří 56% HDP a 66% mezd. Tato čísla přesně ukazují, co to znamená, když řekněme, že průmysl je energeticky náročný. Vzpomeňte na náš podíl: v Česku se průmysl podílu na HDP 29 procenty.

Takže země s vysokým podílem průmyslu bude výrazně více zasažena v případě přerušení dodávek energie nebo nárůstu cen energií. Input-output tabulky ukazují, že snížení dodávek plynu o 10% sníží přidanou hodnotu v ČR o 1,5%. Dvojnásobek průměru EMU, ale i dvojnásobek Německa.

Včera jsem se Německu věnoval v Restartu a ukazoval jsem odhady německých ekonomů. Ti spočítali, že v případě odstřižení Německa od ruského plynu poklesne jeho HDP až o 3%. Toto je velmi konzervativní odhad, který předpokládá velmi nízkou substituci, která neodpovídá pozorované zkušenosti. Pokud ho ale vezmeme a spojíme graf níže, tak můžeme předpokládat, že u nás dopad bude dvojnásobný = pokles o 6%. Tohle jsme zažili během covidu.


Tohle jsme zažili a vzpamatovali se z toho. Včera můj šéf, Tomáš Salomon napsal „Nepropadejme zoufalství! 15 let jsme zažívali život takřka bez rizika - bezprecedentní konjunkturu, levné peníze, nulovou nezaměstnanost, a neklesající životní úroveň. Rychle jsme zapomněli, že v 90´s zuřila válka kousek od nás v Jugoslávii, inflace dosahovala 20% a povodně v roce 1997 nás stály 60 miliard... Války, pandemie a krize k životu patří. Nezoufejme, buďme aktivní. Pomozme ohroženým nízkopříjmovým skupinám, integrujme uprchlíky, zbavme se závislosti na ruském plynu a akcelerujme přechod k obnovitelným zdrojům i jádru a aktivně ovlivňujme politiku EU. A nezapomeňme, že ani tahle válka nemusí být poslední černá labuť. Přijdou další krize, možná brzy , snad později, ale když nebudeme klesat na mysli a budeme aktivní, vyjdeme z nich #silnější!“. Já k tomu dodá, že TGM říkal, že rozčílené není program. A zoufalství také ne.

V letošním roce se nám mělo papírově dařit a růst mezi 3- 4 procenty. Čekáme ale stagflaci: průměrnou inflaci nad deseti procenty a stagnaci ekonomiky. V případě větších problémů v produkčních řetězcích, nárůstu cen komodit a dalšího zvyšování sazeb může česká ekonomika poklesnout. Může poklesnout i o několik procent v případě, že budeme chtít v EU Rusko odstřihnout od příjmů za ropu a plyn, aby nemělo dostatek peněz na pokračování genocidy na Ukrajině.

Na čem je potřeba pracovat je snížení dopadů. Nejde jen o vládu, ale i o podniky a domácnosti. Stále nízké zadlužení státu umožňuje mírnit negativní dopady na domácnosti ohrožené energetickou chudobou. Nízké zadlužení státu, ale i firem a domácnosti spolu se zdravým bankovním sektorem umožňuje investovat do silnější ekonomiky, která bude méně energeticky náročná (například investice do budov, které sníží energetickou náročnost). Ale i investice, které zvýší přidanou hodnotu vytvořenou v ČR. To také bude snižovat podíl peněz, které platíme za energie a suroviny. A investicí s velmi vysokou návratností je investice do vzdělávání. Zní to jako klišé, ale z krize se musíme proinvestovat.



David Navrátil