MZv: Malajsie se vydává na cestu zelené energetiky

Vizí současné vlády (12. rozvojový plán) je, aby se do roku 2025 podílely obnovitelné zdroje na instalované kapacitě Malajsie z 31 % a v roce 2035 z 40 %, tedy v úhrnu z 18 000 MW. K červnu 2021 však celková instalovaná kapacita OZE činila pouze 7 995 MW, tyto milníky tedy výrazně za vytyčenými cíli zaostávají.

Co se týče obnovitelných zdrojů energie, největší podíl mají hydroelektrárny, které pro statistické potřeby a zařazení do OZE nemají v Malajsii rozlišení dle výkonu. Jejich podíl činí i v roce 2019 téměř 18 %. Instalovaná kapacita fotovoltaických elektráren je v Malajsii nízká, a průběžně osciluje mezi 2 a 3 %. Paradoxem je, že Malajsie je významným výrobcem solárních panelů.

Plán zprovoznit první geotermální elektrárnu do roku 2018 byl před 6 lety oznámen tehdejší vládou. Malajsie by se tím stala 15. zemí na světě, která by pro energetické účely využívala teplo země. 37 MW projekt Apas Kiri v Sabahu byl však opuštěn zcela zřejmě z ekonomických důvodů. Přesto vláda tuto ambici zcela nezavrhla a avizuje, že projekt bude v budoucnu nabídnut formou tendru ke komerčnímu využití. Přesto ale Malajsie favorizuje jiné zdroje energetiky, proto tento druh zůstane i při optimistických scénářích marginální.

Státní strategie a plány na podporu obnovitelných zdrojů

Národní energetická politika v Malajsii je formulována Ekonomickým plánovacím útvarem, který je součástí kabinetu premiéra. Tato politika je revidována každých pět let jako součást Malajsijského pětiletého rozvojového plánu. V roce 1981 v rámci snahy o diverzifikaci energetických zdrojů byla zavedena politika čtyř paliv (Four-Fuel Policy), čímž se Malajsie měla zbavit přílišné energetické závislosti na ropě. V roce 2000, v období sedmého pětiletého plánu, byla tato politika novelizována přidáním pátého pilíře – energie z obnovitelných zdrojů. Zároveň byla zavedena podpora zvýšení energetické účinnosti, a to proto, aby se Malajsie nestala čistým importérem elektřiny, čímž by zbrzdila svůj ekonomický růst.

V roce 2022 bude vydána nová verze Národní energetické politiky, přičemž ministrem Úřadu premiéra, Datuk Seri Mustapou Mohamedem, bylo ještě před publikací avizováno, že tato strategie má ambice se přiblížit principům Pařížské dohody, a že Malajsie se tímto dokumentem dobrovolně zaváže snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 45%. Malajsie rovněž uvedla, že do roku 2050 chce být uhlíkově neutrální.

V rámci 12. malajsijského rozvojového plánu (2021 – 2025) byl definován rozvoj hydroenergetiky, a to prostřednictvím Plánu integrovaného řízení vodních zdrojů (IWRM). Pětiletka vytyčuje sektor vodohospodářství jako hnací motor dynamického růstu do roku 2040. Energetická udržitelnost a transformace vodního sektoru jsou definovány jako prioritní oblasti, která mají přispívat k udržitelnému hospodářství, rozvoji a blahobytu.

V roce 2010 byla schválena Národní politika a akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů (National Renewable Energy Policy and Action Plan). V rámci 11. rozvojového plánu v oblasti energetiky je pak zřízen Národní akční plán energetické účinnosti. (National Energy Efficiency Master Plan) pro léta 2016 - 2025.

Dalším důležitým dokumentem, ze kterého vychází politika Malajsie v oblasti obnovitelných zdrojů energie je Národní politika pro zelené technologie (Green Technology Master Plan Malaysia 2017-2030), který navazuje na předchozí dokument vydaný v roce 2009, a který se soustředí na čtyři pilíře – energetiku, životní prostředí, ekonomiku a sociální aspekty. Ambicí Malajsie dle této politiky je, aby do roku 2020 dosáhla instalovanou kapacitu obnovitelných zdrojů energie 20 %, do roku 2025 pak 23 % a do roku 2030 celých 30 % , ve srovnáním s 18,9 % v roce 2016.

Státní pomoc pro podporované energetické zdroje

Malajsie v oblasti zelených technologií poskytuje řadu pobídek, například daňové pobídky pro projekty obnovitelné energetiky, daňové pobídky pro firmy nabízející služby spojené s šetřením elektrické energie či daňové pobídky pro výstavbu certifikovanou v rámci Green Building Index. Stejně tak jsou takovým projektům běžně odpouštěny administrativní poplatky.

Hlavní malajsijskou pobídkou v oblasti zelených technologií představoval po léta systém „soft“ půjček GTFS (Green Technology Financing Scheme) od Malajsijské korporace na podporu zelených technologií a boje s klimatickou změnou - GreenTech. Tento systém, zavedený od roku 2010 poskytoval půjčky na použití zelených technologií do výše 50 mil. RM (12 mil. USD) pro výrobce zelených technologií a do výše 10 mil. RM (2,46 mil. USD) pro uživatele zelených technologií. Program podpory byl několikrát prodloužen, k ukončení došlo na konci roku 2020.

Energetický trh v Malajsii a jeho účastníci podléhají velkému množství právních předpisů upravujících dodávky elektřiny obecně a těžbu energetických zdrojů. Stejně roztříštěná je v Malajsii regulace trhu, když existuje několik regulačních orgánů, které dohlížejí na různé segmenty energetického sektoru.

Jediným státním programem, byť oblíbeným, na podporu střešních solárních panelů, je Net Energy Metering 3.0, který je založen na odkupu přebytků elektrické energie od individuálních výrobců státní společností TNB (Tenaga Nasional Berhead).

Nově zavedený systém podpory Green Energy Tarif, který upřednostňuje výrobce zelené energie, je zaměřený na výrobu z fotovoltaiky a z vodních zdrojů. Uživatelé dostávají v současnosti dotaci cca 20 haléřů za kWh, prostřednictvím státem garantovaných výkupních cen a také povinnosti licencovaných distributorů nakupovat zelenou energie (nikoli dováženou) od schválených producentů za prémiovou cenu.

Biomasa

V souladu s cíli 12. rozvojového plánu Malajsie (2021-2025) je hlavní pozornost věnována uplatnění nových druhů OZE (vodní, solární, biomasa, větrná, geotermální energie, energie moře).

Biomasa má v Malajsii poměrně nízký podíl na energetickém mixu. Její původ lze rozdělit do 3 skupin – ze zemědělství, z lesnictví a odpadová. Zdaleka největší potenciál má odpadní vedlejší produkt ze zpracování palmového oleje. Konfederace malajsijských průmyslových zpracovatelů biomasy vydal Malajsijský akční plán zpracovatelů biomasy 2020, který je přílohou tohoto článku.

Mezi trendy ve využití biomasy je nárůst a dominance palmy olejné jako zdroje, využití odpadních zbytků z kaučukovníku je naopak na ústupu.

Milan Dostál, obchodní rada, Velvyslanectví České republiky v Kuala Lumpur