Sankce německou ekonomiku zabolí, ale ustojí je

SANKCE NĚMECKOU EKONOMIKU ZABOLÍ, ALE USTOJÍ JE

Spolková republika s výraznými sankcemi proti Ruské federaci váhala. Kvůli sankcím budou některé německé firmy muset hledat nové dodavatele. Hrubý domácí produkt poroste pomaleji a inflace bude vyšší. Vedle hospodářského výkonu Německa a jeho zásobení energiemi je ve hře i jeho reputace.

Německá vláda po Putinově agresi vůči Ukrajině zmrazila projekt plynovodu Nord Stream 2. Otázkou ale zůstává, jaký bude osud dalších dodávek plynu a ropy z Ruska. Foto: Shutterstock

Přestože německá ekonomika dopady sankcí také pocítí, budou německé firmy zasažené spíš selektivně. Význam obchodu s Ruskem již během posledního desetiletí klesal a i počet německých firem, které v Rusku působí, se scvrknul na téměř polovinu stavu před 10 lety.

KLESAJÍCÍ VÝZNAM RUSKÉHO TRHU

Německá vláda sice byla v zavádění sankcí proti Ruské federaci opatrná, ale německé hospodářství přestojí i tuto obávanou zkoušku, byť s největší pravděpodobností přijde o část růstu HDP a bude se déle potýkat s vysokou inflací. Německé firmy se z Ruska již posledních 10 let postupně stahovaly. Vrchol vzájemného obchodu přišel v roce 2012, kdy dosáhl obratu 80,9 miliardy eur, export do Ruska byl 38,1 miliardy a import 42,8 miliardy eur. V roce 2021 export do Ruska představoval pouze 26,6 miliardy eur, což nejsou ani 2 % celkového exportu SRN.  Import se vyšplhal také pouze na 33,1 miliardy eur, tato suma navíc byla silně ovlivněna vysokými cenami plynu a ropy z konce roku.

Ruská federace uzavírá top 15 zahraničních obchodních partnerů  Německa (ČR se pohybuje mezi 10. a 11. místem s ročním obratem zahraničního obchodu okolo 100 miliard eur). Naopak pro Rusko bylo Německo v loňském roce druhý nejvýznamnější obchodní partner.

DISPROPORČNÍ VZTAHY

Německo dlouhodobě dováží z Ruska více, než samo vyváží. Rusko téměř výhradně do Spolkové republiky posílá suroviny s minimální přidanou hodnotou – kromě plynu a ropy také ocel, uhlí a některé vzácné kovy. Německo naopak do Ruska vyváželo hotové výrobky s vysokou přidanou hodnotou, jako jsou stroje či automobily, případně chemikálie. Některé firmy se tak neobávají pouze případného zastavení dodávek energií, ale také kovů jako nikl a paladium, které jsou potřebné pro výrobu například v automobilovém průmyslu.

V posledních letech se významně snížil počet německých firem, které se v Rusku angažovaly. Ještě v roce 2011 to bylo okolo 6300, v roce 2021 už to bylo jen okolo 3500 činných v Rusku, kde zaměstnávaly okolo 277 tisíc zaměstnanců. Ty, které v Rusku působily, přitom investovaly do tamních aktivit čím dál tím méně. Ruských firem je v Německu okolo 50 a odhady říkají, že zaměstnávají pouze něco kolem 2000 lidí. Německý pracovní trh tak jejich případný konec stěží zaznamená.  

Není tajemstvím, že nejen někteří němečtí představitelé, ale také firmy byly putinovskému režimu příznivě nakloněné. Představitelé kremelského režimu včetně těch nejvyšších pater se běžně objevovali na slavnostních otevřeních německých továren. Většina německých firem se však rychle smířila s novou realitou a obchodní vazby na Ruskou federaci rázně přerušují. Výjimkou je bývalý kancléř Gerhard Schröder, který se dosud nevzdal postů v Rosněfti a firmách navázaných na Gazprom, a ve svém trvajícím příklonu k Rusku se zcela izoloval od německého politického a byznysového mainstreamu.

EXODUS NĚMECKÝCH FIREM Z RUSKA

Velké německé firmy Rusko hromadně opouští, nebo alespoň pozastavují výrobu a export. Seznam velkých hráčů, kteří zatím zůstávají, je výrazně kratší než těch, kteří ruský trh opouští. Odchází prakticky všechny automobilky, strojírenské a technologické firmy včetně společností SAP, BASF, Siemens, Siemens Energy, VW a Škoda Auto, Mercedes, BMW. Spolupráci s ruskými firmami ukončily všechny energetické firmy.  

Pro pokračování byznysu se zatím rozhodl Henkel, výrobce léků Bayer a také velkoobchod s potravinami Metro, jehož rozhodující balík akcií drží česká EP Global Commerce Daniela Křetínského a Patrika Tkáče. Pro Metro by bylo ukončení byznysu v Rusku zvlášť bolestivé, protože provozuje 93 obchodů a jeho tamní byznys přináší větší zisky než jiné trhy.

Firmy, které se rozhodnou svůj byznys v Rusku udržet, budou čelit jak tlaku německé veřejnosti, tak recipročním opatřením ruských úřadů včetně de facto nemožnosti z Ruska odesílat zisky. Budou muset velmi opatrně postupovat vzhledem k západním sankcím a budou mít potíže s logistikou a dodavatelskými řetězci. Z Ruska totiž neodešli jen velcí hráči, ale i jejich dodavatelé z řad německých a dalších západních firem. Na problémy s dodavateli i logistikou si stěžují již nyní například německé farmaceutické firmy Stada a Bionorica, které také zatím zůstávají.

AUTOMOBILKY NEZAŽÍVAJÍ ŠŤASTNÉ ROKY

Válka na Ukrajině má okamžitý dopad především na německé automobilky. Ty z Ukrajiny často odebíraly například kabelové svazky, které ve dvou továrnách na západní Ukrajině vyráběla bavorská firma Leoni. Přestože se firma snaží výpadky pokrýt produkcí ze svých továren na Balkáně a v severní Africe, výroba v některých automobilkách v Německu se bezprostředně po napadení Ukrajiny zastavila.

Není to situace, na kterou by firmy během posledních dvou let nebyly zvyklé vzhledem k notorickým potížím s dodávkami jiných komponent – především čipů. Na rozdíl od čipů jsou však kabelové svazky díly, které nelze namontovat dodatečně do hotových vozů. Automobilky přes problémy posledních let stále musí investovat do inovací a postupně transformovat svou výrobu na elektromobily, které německý stát výrazně preferuje a podporuje oproti spalovacím motorům.

POMALEJŠÍ RŮST, VYŠŠÍ INFLACE

Odhady ohledně vývoje ekonomiky jsou zatím spíše opatrné, ale je již nyní jisté, že vzhledem k cenám energií je původně očekávaná inflace na úrovni 4 % nedosažitelná a realita se bude pohybovat spíš o jedno až dva procentní body výše. HDP také neporoste o původně předvídaná 4 %, ale bude se blížit 2,5 až 3 % a to za předpokladu, že se situace okolo energií nebude výrazně dramatizovat. Pokud současné změny mají nějaké vítěze, jsou to německé firmy obranného průmyslu. Ty se připravují na obří investice státu, který slíbil, že bude nově za obranu utrácet ročně 2 % HDP. Řada obranných firem tak bude rozšiřovat výrobu.

PLYN: ZA JAKOU CENU?

Německou společnost ještě čeká bolestivá debata, za jakou cenu (nominální i politickou) je ochotná nadále kupovat ruský plyn a ropu. Vláda i s ohledem na domácí sociální smír dosud odmítá akceptovat návrhy spojenců na bojkot ruské ropy a především zemního plynu. Obává se, že nejpozději během nadcházející zimy nebude schopna zabezpečit energetické zdroje. Raději tak podporuje postupné snížení závislosti na dovozu fosilních paliv z Ruska.

Opatrný postoj spolkové vlády nicméně začíná představovat mezi spojenci i voliči reputační riziko. Současná situace jen ujistila Německo v tom, že je nutné masivně investovat do obnovitelných zdrojů. Těm se v německých vládních kruzích ostatně začíná říkat „svobodné energie“. Německo má takovou ekonomickou sílu, že si obří investice bude moct dovolit i přes všechny problémy způsobené Ruskem vyvolanou válkou.

Helena Schulzová, ekonomická diplomatka, Velvyslanectví ČR v Berlíně