Ceny klíčových komodit dál rostly, vláda zvažuje pomoc s drahými palivy a energiemi

A bohužel nejde jen o energie (a paliva), nýbrž i o komodity zemědělské – konkrétně například pšenici:

Meziročně byla včera cena ropy a pšenice zhruba dvojnásobná; cena elektřiny téměř desetinásobná a u ceny plynu šlo o více než 13násobek. 

Vláda zvažuje pomoc s drahými palivy a energiemi 

Vzhledem k výše uvedenému není divu, že na programu zítřejšího jednání vlády by měla být mimo jiné otázka, jestli/jak pomoci domácnostem a/nebo firmám překlenout období rychle rostoucích cen paliv, energií, a případně i dalších důležitých položek v jejich rozpočtech.

Předpokládám, že většina členů vlády odebírá a pečlivě studuje naše Ranní restarty, a tak jim nabízím několik informací/doporučení: 

V úvahu přicházejí primárně tři formy přímého zásahu, tj. zásahu přímo na příslušných (samozřejmě českých) trzích:

(1) Prominutí daně z přidané hodnoty z energií (viz listopad a prosinec roku 2021). Zde by stát měsíčně přicházel zhruba o miliardu korun měsíčně.

(2) Prominutí spotřební daně z minerálních olejů. Její měsíční inkaso činí zhruba osm miliard korun.

(3) Cenová regulace (dle zákona o cenách), tj. buď cenové moratorium, nebo omezení jejich růstu na určité tempo, nebo přímé nařízení výše cen. Dopady do státního rozpočtu (skrze nižší inkaso DPH a skrze pravděpodobné kompenzace regulací postiženým prodejcům) by v takovém případě závisely na šíři a razanci těchto opatření.

(4) Zvýšení nabídky formou rozpouštění státních hmotných rezerv (jako se to rozhodly učinit vlády USA a řady dalších rozvinutých zemí). To přichází v úvahu například u ropy nebo pšenice, ale nikoli u zemního plynu, protože tato komodita ve státních hmotných rezervách není.

Z mého pohledu je ale ve srovnání s těmito kroky daleko lepší se nadále spoléhat na existující systém sociálních dávek (a v potřebném rozsahu personálně posílit úřady práce tak, aby zvýšený zájem zvládaly). Konkrétně jde o příplatek na bydlení a o dávky pomoci v hmotné nouzi, do nichž se řadí příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc.

Proč je cesta sociálních dávek daleko lepší? Má dvě základní výhody:

(a) Nedeformuje cenové signály na příslušných trzích. Právě tímto směrem velmi správně zauvažoval například ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela, když na twitteru upozornil, že umělé plošné snižování cen paliv může vést k „k nakupování zásob za uměle snížené ceny, a v důsledku toho k dalšímu tlaku na růst cen“.

(b) Zajišťuje adresné, a tedy z pohledu veřejných financí efektivní zacílení státní pomoci jen na ty domácnosti, které se dostaly do skutečných rozpočtových problémů a pomoc potřebují srovnatelně s jinými situacemi, v nichž dávkový systém doposud pomáhal. Pokud dávkový systém začne pomáhat novým žadatelům v menších problémech, než v jakých byl ochoten pomáhat žadatelům v předchozích letech, bude to neférové vůči oněm dřívějším žadatelům a půjde o posun směrem ke štědřejšímu systému v době, kdy jsou české veřejné finance naopak v horším stavu.

Jasně – volba sociálních dávek jako řešení potíží s prudce rostoucími výdaji na některé klíčové položky rodinných rozpočtů předpokládá, že lidé budou ochotni toto řešení využívat. V tomto směru by se česká společnost měla zbavit pocitu, že pobírání sociálních dávek je trapas, který jsou ochotni podstoupit jen neschopní lidé nebo cyničtí podvodníci. Koneckonců celá zelená transformace, která nás v Evropě v té či oné podobě čeká, povede k razantnímu růstu některých cen a spoléhá právě na kompenzace (čti: dávky) nízkopříjmovým domácnostem, jejichž rozpočty budou takovým cenovým vývojem hodně zasaženy.

Co se týče vládních zásahů ve prospěch firem, byl bych velmi opatrný. Nynější dramatický cenový vývoj sice nesporně přináší mnoha firmám komplikace, nicméně primárním způsobem jejich řešení by měla být dohoda s jejich odběrateli o navýšení ceny, které bude odrážet zvýšené dopravní, energetické a jiné náklady. Jen tak bude cenový systém i nadále sloužit jako základní zdroj informací o skutečné nákladnosti různých druhů zboží a služeb.

Michal Skořepa, analytik České spořitelny