Tlak na liberalizaci výroby alkoholu v Thajsku je šancí pro naše vývozce

Thajsko je jedním z největších spotřebitelů alkoholu nejen v jihovýchodní, ale dokonce celé Asii – na hlavu[1] a díky velikosti trhu více než 70-milionové země i absolutně. Domácímu trhu přitom dominuje několik málo hráčů, v případě produkce piva pak dvě hlavní skupiny Boon Rawd (Singha, Leo) a Thai Bev (Chang). Tento stav dlouhodobě vede k volání po liberalizaci především s cílem otevřít cestu pro místní malé a střední producenty. Tyto snahy ale vždy narazily na odpor silných hráčů, ale v poslední době se objevují signály, že zastánci liberalizace získávají podporu i na parlamentní půdě, a to dokonce napříč politickým spektrem. To dává naději na otevření sektoru a vznik nových výrobců. Takový krok by samozřejmě byl dobrou zprávou a příležitostí i pro české výrobce a dodavatele technologických zařízení, především minipivovarů a destilačních zařízení. Ti se již mohou v regionu pochlubit řadou úspěchů, ale v Thajsku jim reference stále bohužel chybějí. Podobně jsou na tom ale i další přední výrobci, snad s výjimkou čínských.

Současná legislativa požaduje v případě velkých průmyslových pivovarů roční výstav o objemu alespoň 100.000 hl a minimální investici ve výši 10 mil. THB (cca 6,6 mil. Kč). Druhý požadavek přitom platí i pro restaurační minipivovary, navíc s podmínkou prodeje v místě. Minimální výstav je pak 1.000 hl/rok.

Přes tyto ne zcela příznivé podmínky je na thajském trhu asi 80, podle některých zdrojů až 100 značek řemeslných či craftových piv. Některé z nich ale využívají byznysový model, kdy omezení v Thajsku obcházejí výrobou v jiných zemích a následným dovozem do Thajska. Zázemím pro tento model jsou např. Kambodža, Vietnam nebo Tchaj-wan, přičemž země ASEAN mají komparativní výhodu díky dohodě o volném obchodu v rámci ASEAN.

Zatímco tradiční výroba piva a hlavně ležáků v posledních letech nevykazovala výraznou dynamiku růstu, segment řemeslných piv naopak rostl 40-50% tempem. Ovšem z minimálního základu, když z trhu o hodnotě asi 180 mld. THB (cca 120 mld. Kč) představoval jen 0,5-1 %. Tradiční ležákové značky hlavních výrobců pak 95 % a prémiové 4-5 %. Pro řemeslná piva a minipivovary hovoří i dobrá image domácích výrobků a vysoká spotřeba piva mimo domov (skoro 40 %).

V případě výroby lihovin se hovoří až o 3.000 výrobců, vesměs menších a komunitního typu. Obecně se volá po zjednodušení procedury povolování a udělování licencí, stejně jako o snížení minimální kapacity ze současných 30.000 litrů/rok a povinnosti mít technologie schopné dosáhnout hranice alkoholu v objemových procentech na úrovni 99,5 %.

Jak jsme již zmínili, liberalizační snahy zde byly již v minulosti, ačkoliv se zase tak výrazně do skutečného uvolnění nepromítly. Současná vlna je jiná v tom, že v její prospěch může nahrát pandemie covidu, resp. potřeba řešit její sociálně-ekonomické dopady. Ta nutí hledat cesty k posílení možností obnovy a hospodářského růstu i v zemědělských oblastech a na úrovni komunit. Právě rozvoj malých a středních podniků a odvětví využívajících místní produkci a majících potenciál vytváření zdrojů příjmů má být jednou z cest. V oblasti pivovarnictví – a podobně i výroby dalších alkoholických nápojů – by stimulem mohl být i opětovný návrat cestovního ruchu a domácí volání po programu OPOB (One Province One Beer) jako „pivní“ podobě modelu OTOP (One Tambon One Product), jehož prostřednictvím vláda podporuje a propaguje výrobce na úrovni místních samospráv.

Jakkoliv cesta k otevření thajského trhu ještě není u konce, objevuje se zde potenciál, na jehož rozvoji lze začít pracovat již nyní. Kromě tradičních kanálů s využitím služeb Velvyslanectví ČR nebo kanceláře CzechTrade v Bangkoku se nově nabízí i projekt PROPEA cestou služeb konzultantské společnosti Czech Business Center. Výhledově lze zvážit i účast na v Thajsku referenčním veletrhu THAIFEX-Anuga Asia.

Marek Libřický, velvyslanec, Velvyslanectví ČR v Bangkoku

[1] Podle údajů WHO se průměrná roční spotřeba na osobu (u celkové populace starší 15 let) pohybuje okolo 8,3 litrů (muži 14,3 l, ženy 2,5 l), přičemž průměr v jihovýchodní Asii je 4,5 litru. Pouze mezi konzumenty alkoholu staršími 15 let pak hodnoty dosahují 20,3 litru (muži 26,2 l, ženy 9,2 l). Lihoviny představují 69 % spotřeby, pivo 28 % a víno 3 %.