U štrasburského soudu nelze napadat zákon, který se na stěžovatele nepoužil

Evropský soud pro lidská práva dnes zveřejnil rozhodnutí o další ze stížností, které v uplynulých letech podal proti České republice autor opakovaných žalob proti státu na vnitrostátní i mezinárodní úrovni. Nynější případ Žirovnický proti České republice se týkal osvobození od soudních poplatků. Soud ve Štrasburku stížnost odmítl s poukazem na to, že Evropská úmluva o lidských právech nezaručuje právo na žalobu ve veřejném zájmu.

Albert Žirovnický během výkonu trestu odnětí svobody podal dvě žaloby podle antidiskriminačního zákona, v nichž namítal, že jako vězeň je diskriminován v užívání vlastnického práva. K diskriminaci mělo docházet na základě některých ustanovení zákona o výkonu trestu odnětí svobody týkajících se peněz zasílaných do věznice a vlastních věcí, které má odsouzený ve věznici s sebou.

Současně požádal o osvobození od soudních poplatků s ohledem na nemajetnost. Podle soudů však stěžovatel měl k dispozici dostatečné prostředky a obě řízení byla pro nezaplacení poplatků nakonec zastavena. V tom stěžovatel spatřoval porušení svého práva na přístup k soudu podle článku 6 Úmluvy.

Štrasburský soud poukázal na to, že ani jedno ze zákonných ustanovení, proti kterým stěžovatel brojil před českými soudy, se vůči němu neuplatnilo. Ve skutečnosti tedy napadal zákonná ustanovení obecně (tzv. actio popularis), třebaže české právo takový postup neumožňuje. Podle štrasburského soudu však Úmluva nepřiznává právo na „soukromou pomstu" či žalobu v obecném zájmu. Na řízení zahájená stěžovatelem na vnitrostátní úrovni se proto článek 6 Úmluvy vůbec nevztahuje, proto stížnost mezinárodní soud musel odmítnout.

Rozhodnutí štrasburského soudu ve věci Žirovnický proti České republice naleznete v anglickém jazyce zde.