Z ČNB se stal puristický inflační cílovač. Nebylo to tak ale vždy

Vojta Benda minulý týden řekl, že si dovede v únoru představit vyšší zvýšení než 50 bazických bodů, ale „bojím se to říct nahlas, protože je velmi pravděpodobné, že nás měnová sekce překvapí tím, že ta potřeba je razantnější. (…) Budu se velmi pravděpodobně řídit jejich doporučením. Myslím, že to bude poměrně velké číslo, i když asi ne tak velké, jako jsme viděli v závěru roku. (…) V Česku se však úrokové sazby přiblíží možná až k pěti procentům – překročení 4 procent je jisté." Jinými slovy, v únoru může přijít zvýšení o 75 bodů. ČNB je odhodlaná zastavit inflaci skrz prudké zchlazení ekonomiky za každou cenu.

Proč za každou cenu? Protože se z ČNB se stal puristický inflační cílovač. V zápise z jednání bankovní rady můžeme například číst: „J. Rusnok oponoval, že přestože vnější nákladové tlaky měnová politika ČNB přímo neovlivní, nemůže ani na ně nereagovat, a to vzhledem k jejich potenciálu ovlivnit domácí cenový vývoj.“

Přitom tak puristická v minulosti nebyla. Dokonce na svých stránkách nadále uvádí, že existuje institut výjimky z plnění inflačních cílů. ČNB kdysi chápala, že „K potřebě uplatňovat výjimky z plnění inflačního cíle vedou v režimu cílování inflace velké nárazové změny exogenních faktorů (jedná se zejména o šoky na straně nabídky), jež jsou zcela či ve značné míře mimo dosah opatření měnové politiky centrální banky. Snaha udržet inflaci v cíli by za těchto okolností mohla vyústit v nežádoucí výkyvy hrubého domácího produktu a zaměstnanosti. Pokud takový šok odchýlí předpokládanou inflaci od cíle, ČNB na jeho primární dopady nereaguje. Využije výjimky ze svého závazku plnit inflační cíl a akceptuje takto způsobené přechodné odchýlení prognózy a následně i budoucí inflace od cíle.“

Normalizace sazeb byla OK. Ale že snaha za každou cenu inflaci snížit na cíl může vyvolat zbytečné náklady v podobě dopadu na firmy a domácnosti. V situaci, kdy více než polovinu inflace ovlivňují nabídkové faktory. Nabídkové faktory, které lze podle pravidel ČNB výjimkovat.

Připomínám propočet samotné ČNB, že každé zvýšení úrokových sazeb o jeden procentní bod sníží inflaci o 0,4 procentního bodu se zpožděním dvou let. Ale do roka sníží růst průmyslu o 4 procentní body. To bude slušný „výkyv HDP a zaměstnanosti“.

     A simulace ČNB „co by se stalo, kdyby problémy v dodavatelských řetězcích přetrvávaly“ to potvrzuje: zvýšení sazeb k pěti procentům. Ale růst HDP by šel v letošním roce směrem k nule.



David Navrátil