Euro výrazně ztrácí proti dolaru. Klíčové centrální banky se rozchází v pohledu na inflační hrozbu

Euro se proti dolaru podívalo na nejslabší hodnoty za posledních 16 měsíců. K posílení dolaru pomohla vedle rétoriky Fedu silná data z amerického ekonomiky. Euro oslabovalo také proti libře, kde se podívalo na nejslabší hodnoty od března loňského roku. Oslabování eura proti několika měnám je z pohledu trhů i přes mírnou korekci zajímavou informací, která odráží řadu skutečností. Především pak rozcházející se přístup klíčových centrálních bank ve světě a zhoršující se situaci okolo pandemie viru COVID-19, kdy se Evropa stává opět světovým epicentrem nákazy. Téměř polovina denních přírůstků případů nákazy a úmrtí na vir COVID-19 připadá v posledních dnech právě na Evropu. Lze očekávat, že horší pandemická situace bude mít vliv na ekonomickou kondici na starém kontinentě, což se také podepisuje na oslabujícím euru.

Začátek příběhu lze hledat už při vypuknutí pandemie nemoci COVID-19, která způsobila nespočet problémů. Z pohledu měnových trhů je zásadní situace kolem světové výrobní a přepravní kapacity, výkyvů ve spotřebě energií a narušení odběratelsko-dodavatelských řetězců. To byly totiž prvotní důvody, které stály za rostoucími cenami v zásadě všude ve světě. Lockdowny, šíření nákazy a další faktory vedly k nedostatkům, které se na trzích projevují především rostoucí cenou. Zdražují vstupy, zdražují polotovary, součástky, konečné výrobky, a to všechno se přirozeně propisuje do vyšší cenové hladiny ve většině regionů světa.

Centrální banky většiny vyspělých zemí mají za úkol hlídat stabilitu cenové hladiny, což je většinou vztaženo k inflačnímu cíli. V případě inflace mimo stanovený cíl je přirozené očekávat využití měnověpolitických nástrojů, které mají centrální banky k dispozici, ke stabilizaci cen.

Dle teorie si nízká inflace žádá uvolnění měnověpolitických podmínek a vysoká naopak jejich utažení. Tedy například snížení, respektive zvýšení úrokových sazeb. Tím se dostáváme k jádru problému. Velké centrální banky v čele s Fed a ECB nyní svižně rostoucí inflaci už od jara letošního roku nazývají přechodnou. Inflace měla být způsobena přechodnými globálními proinflačními tlaky, které brzy odezní. Zástupci těchto centrálních bank proto zatím nesáhli k utažení měnové politiky.

Dnes už lze ale o přechodnosti proinflačních tlaků pochybovat. Výhledy inflace pro USA a Evropu ukazují na pokračující růst minimálně ještě v roce 2022. Vysoká inflace přirozeně vzbuzuje obavy veřejnosti a politického zastoupení. Chladnými už nenechává ani zástupce centrálních bank, kteří se bojí strašáka v podobě inflačních očekávání – tedy jaký růst cen očekávají firmy nebo domácnosti. Pokud se inflační očekávání příliš vzdálí cíli měnové politiky (typicky právě výše inflace), je pro centrální banku velmi náročné a drahé tento cíl naplňovat.

Názor na přechodnost inflace navzdory jejímu rychlému růstu v USA, eurozóně i ve Velké Británii u tamních centrálních bank sice stále přetrvává, u amerického Fedu a britské BoE se však změnil pohled na potřebu a vhodnost utahování měnové politiky v následujících měsících. Průzkum ve FOMC (zástupci Fedu) ukazuje názorový posun směrem ke zvyšování úrokových sazeb. Letos podporovala většina zástupců ponechání stávající výše sazeb, ale v roce 2022 je rozložení sil už půl na půl. Navýšení úrokových sazeb v USA je tak na spadnutí. Trhy už nyní zaceňují první zvýšení úrokových sazeb v červnu a druhé v listopadu dalšího roku. Euro se tak proti dolaru podívalo na nejnižší hodnoty za posledních 16 měsíců. Pozadu s navyšováním úrokových sazeb s nejvyšší pravděpodobností nezůstane ani BoE, kdy se prvního úrokového hiku můžeme dočkat už letos. Pokud se nic zásadního nezmění, tak nejzazší termín pro zvýšení úrokových sazeb na ostrovech bude jaro 2022. Trhy na vysoké naměřené hodnoty inflace reagovaly zaceněním očekávaného navyšování úrokových sazeb, což libru vyhouplo na nejsilnější hodnotu proti euru od března roku 2020.

Vysoká inflace byla naměřena také v eurozóně. Proč tedy euro na rozdíl od dolaru a libry oslabuje? Hlavním důvodem je rozdílný přístup ECB k rostoucí inflaci a případné měnověpolitické reakci. Prezidentka ECB Christine Lagarde totiž trvá na pokračování ve velmi uvolněné měnové politice z důvodu podpory ekonomické obnovy v eurozóně. K utahování měnové politiky se tak ECB staví ve srovnání s Fed a BoE velmi vlažně, což trh „odměňuje“ oslabováním proti těmto měnám i vlivem očekávání růstu úrokového diferenciálu mezi eurem a dolarem respektive librou.

Země s vyššími úrokovými sazbami je relativně přitažlivější pro kapitál, což zvyšuje poptávku po tamní měně a tlačí na její posílení.

Pavel Peterka

Zastupuje pozici hlavního ekonoma finanční skupiny Roklen. Je kandidátem na titul Ph.D. v oblasti aplikované ekonomie se zaměřením na digitální firmy a digitální ekonomiku na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně, kde také aktivně přednáší. Je absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze, kde se věnoval ekonomii, národnímu hospodářství, managementu a v rámci prestižní vedlejší specializace rozvoji firem. V minulosti pracoval jako analytik společnosti CETA, kde pracoval na odvětvových analýzách a na analýzách dopadů regulace. Ve finanční skupině Roklen pracuje na pozici hlavního ekonoma. Jeho specializací je dění na měnových a finančních trzích.

Roklen

Investiční skupina Roklen propojuje finanční svět s moderními technologiemi. Provozuje ekonomický portál Roklen24, online směnárnu měn RoklenFx a crowdfundingovou platformu Fundlift spojující rostoucí firmy s investory.

Více informací na https://www.roklen.cz/roklenfx/.