ČNB rozjela trochu riskantní strategii. Po šokovém růstu by mohla sazby zase pomalu snižovat

Včera zvýšila ČNB nečekaně svou hlavní úrokovou sazbu o 125 bazických bodů na 2,75 %. Hlavním důvodem byla snaha zastavit růst inflačních očekávání a ukotvit je zpátky kolem 2 %. Čekalo se podstatně nižší zvýšení o 50-100 bodů.

Vedle toho představila ČNB svou novou prognózu, v rámci níž čeká na začátku příštího roku zhruba 7% inflaci (my čekáme vrchol kolem 6,5 %). I kvůli tomu počítá nová prognóza ČNB s potřebou dalšího zvyšování úrokových sazeb, a to až na 3,5 %.

Guvernér Rusnok na tiskové konferenci naznačil, že ČNB by mohla sazby dále zvýšit. Jako nejpravděpodobnější se nám v tuto chvíli zdá zvýšení sazeb jak v prosinci, tak i v únoru s vrcholem na 3,25-3,50 %.

Celkově včerejší rozhodnutí vnímám jako docela riskantní hru, která ale může ČNB vyjít, pokud nenechá sazby moc dlouho takto vysoko.

Hlavním důvodem nejistoty kolem včerejšího měnověpolitického rozhodnutí je odhad podílu mezi poptávkovým vlivem do inflace a tím nabídkovým. Dá se ukázat, že proti poptávkovému dopadu (plynoucího například ze silného trhu práce) může měnová politika celkem efektivně bojovat a vrátit inflaci na cíl relativně rychle. U nabídkových vlivů (růst cen energií, růst nákladů kvůli chybějícím dílům) to tak lehké není a měnová politika i přes značné zpřísnění s nemalým negativním dopadem do produkce cenový růst snižuje jen velmi pomalu. Navíc silná reakce měnové politiky proti negativnímu nabídkovému šoku může vést až ke stagflaci (s inflací se toho příliš moc nestane a růst výrazně zpomalí nebo dokonce poklesne).

Podle většiny členů bankovní rady ČNB je poptávkový vliv nyní značný. Pokud tomu tak je, dával by silný (otázka, jestli tedy až takto) růst sazeb smysl. Pokud by byla dominantní příčinou vysoké inflace nabídka, může se růst sazeb ukázat ex post jako problém pro ekonomiku.

Když o včerejším zasedání přemýšlím, ČNB možná zvolila „šokovou terapii“. Co nejrychleji zvýšit sazby, utlumit poptávkový vliv, a pak je začít postupně snižovat, aby se jejich vysoká hodnota neprojevovala zbytečně dlouho ve vývoji ekonomiky a neutlumila ho až příliš (což by se pak projevilo se zpožděním v inflaci). To by dávalo smysl. I tak je to ale docela riskantní krok, protože kromě nejistoty nad podílem přehřáté ekonomiky v rámci silné inflace (rozsah poptávkového šoku) dochází nyní k ochlazování růstu HDP a tímto krokem se ekonomika zpomalí ještě víc. Proto očekávám, že možná už od příštího léta začne ČNB sazby znovu snižovat a vrátí je postupně na 2,25-2,50 % (pokud ECB nechá sazby dole) nebo 2,75-3,00 % (pokud ECB začne sazby zvyšovat).

Důvodů pro pokles sazeb bude několik. Zaprvé to bude uvolněná měnová politika v eurozóně, když vysoký rozdíl v sazbách by způsoboval přílišné posilování koruny. S tím souvisí druhý důvod, a tím je obnovení posilování kurzu koruny po zlepšení sentimentu na světových trzích. K tomu může dojít klidně až za několik měsíců, nicméně koruna by měla skokově posílit klidně i o padesát haléřů (což odpovídá dvěma zvýšením sazeb). Třetím důvodem je zpomalování inflace, ke kterému bude od příštího roku docházet spolu s tím, jak bude z meziroční inflace vypadávat letošní silný nárůst některých cen. A čtvrtým důvodem je pak očekávané ochlazení ekonomiky jako reakce na letošní rychlý nárůst sazeb.

Jiří Polanský

Česká spořitelna je bankou s nejdelší tradicí na českém trhu. Téměř 200 let tvoří jeden ze základních pilířů českého bankovního systému. V současnosti poskytuje služby pro přibližně 4,7 milionu klientů. Od roku 2000 je součástí nadnárodní finanční skupiny Erste Group Bank.

Více informací na: www.csas.cz

K článku zatím nejsou žádné komentáře.

Přidat komentář