Na lesní požáry s nejnovější technikou

GDV uvádí, že lesní požáry bylo zatím možno jen stěží zastavit.  Například jen na západním pobřeží Severní Ameriky jich řádily stovky. Tyto požáry likvidovaly stromy a obytné budovy a zpustošily tisíce čtverečních kilometrů půdy. Velice horká oblaka vyvolaná ohněm stoupají obvykle až do výše 10 km. Do července 2021 bylo v Kalifornii spáleno třikrát více hektarů než v rekordní sezóně roku 2020. Podle některých odborníků je nutno počítat s tím, že velké požáry v Kanadě a USA budou v důsledku změny klimatu stále častější.

Proto se sází na satelity, s jejichž pomocí by byly požáry ve světě rychle identifikovány a sledovány. Jednou z firem, která se zaměřuje tímto směrem je mnichovský startup „OroraTech“, pro něhož informace o požárech představují vlastně kapitál. Zatím se tato firma s 50 zaměstnanci opírá hlavně o data ze satelitů, které krouží kolem země a měří teplotu. Přitom ale vzniká jeden vážný problém. Existují totiž mezery (pauzy) v tomto měření. Podle startupu „OroraTech“ není zatím ještě nepřetržitá kontrola povrchu naší planety možná. Ale chce ji uzavřít co nejrychleji s pomocí vlastních minisatelitů, jichž by mělo být v roce 2023 celkem 14, ale v roce 2026 již 100. Snímky vysílané těmito satelity chtějí experti „OroraTech“ kombinovat s dalšími daty a informacemi ohledně počasí, vegetace a vlhkosti. Výstupem by měla být komplexní zpráva o riziku lesních požárů.

Zmíněná společnost „OroraTech“ je jednou z neustále rostoucího počtu firem a výzkumných pracovišť, které hodlají s pomocí satelitní techniky dostat boj proti prudkým lesním požárům na novou vyšší úroveň. Změny klimatu vedou podle sledovaného článku k tomu, že mnohé regiony světa se stávají teplejšími a suššími. Z tohoto důvodu se požáry šíří rychleji, a to je mnohem dražší. Podle údajů zajišťovny Munich Re se ty největší požáry ve světě v období od roku 1930 do současnosti udály až od počátku tohoto století. Například v roce 2018 způsobily globálně celkové škody v rozsahu 24 mld. USD. Tři čtvrtiny této částky zatížily bilance pojistitelů. Vysoká rizika lesních požárů existují v Kalifornii, na Sibiři, v Austrálii, ale také v jižní Evropě, což dokumentují například dramatické obrázky a záběry z Řecka, Itálie a Turecka z léta tohoto roku. V těchto a dalších regionech zničily požáry v uplynulých letech miliony hektarů lesa. Vedle změny klimatu sehrává na mnoha místech svoji úlohu rovněž růst osídlení. Právě tam, kde žije stále více lidí, tj. na přechodu mezi okraji měst a oblastmi lesů, rostou požadavky na prevenci požárů.

Faktem je, že zdroj každého druhého požáru není možno podle informací Spolkového ústavu pro zemědělství a výživu (Bundesanstalt für Landwirtschaft und Ernährung) zjistit. Jisté však podle sledovaného článku je, alespoň v Německu, že téměř vždy má člověk ruku ve hře. Nedbalost a úmysl jsou hlavním rizikem lesních požárů a jsou zodpovědné za 40 % požárů. Jen cca 5 % lesních požárů má přírodní příčiny, jako je úder blesku. K samovznícení prakticky nedochází. Lidé se proti lesním požárům vyzbrojují již po staletí, a to i preventivní požární ochranou. Osvědčeným prostředkem byly dlouhou dobu požární hlídkové věže. S pomocí dalekohledu stráž sledovala, zda se na horizontu neobjeví kouř. Například až do roku 2001 bylo jen v samotném Braniborsku využíváno více než 130 takových věží. Příslušní strážci lokalizovali požár s pomocí zaměřovacího kotouče a zalarmovali centrálu prostřednictvím vysílačky či telefonu.

Mezitím se ovšem požární ochrana technicky vybavila. Od roku 2002 je v Braniborsku nasazen o senzory se opírající systém včasné detekce lesních požárů. Senzory se nacházejí na stožárech větrných elektráren, anténách vysílačů nebo jiných zařízeních, a to minimálně 5 m nad zemí. Proud údajů se sbíhá do dvou centrál, kde jsou dodané informace přezkoumávány. V případě potřeby jejich zaměstnanci vyrozumí regionální řídicí místa pro ochranu před požáry a katastrofami. Pro rozpoznání lesních požárů existují rozličné senzory. Některé senzory dodávají data přes den a jiné zase v noci. S pomocí speciálních senzorů se dají rozpoznat i barvy. Tepelné zobrazovací infračervené senzory mohou na sledovaných místech určit teplotu. Pak se s pomocí příslušného software vyhodnotí reálná situace.

Odpovídající senzorová technika je důležitá nejen pro nasazení satelitů, ale též dronů. Ty se používají stále více u velkých požárů, aby si jednotky nasazené k likvidaci požáru učinily přesný obrázek o situaci. První zkušenosti z jejich příslušného provozu ukazují, že vývojáři musejí ještě některé věci dotáhnout. Drony se orientují tak, že srovnávají nahrané mapy s terénem. Jestliže ovšem krajina hoří, tak tato kontrola nefunguje. Takže se na ně sází spíše v počátečním stádiu požáru, nebo tehdy, když se to pro lidi nacházející se v blízkosti požáru stává nebezpečné. K preventivní kontrole nad lesy nejsou ale drony vhodné. Dotčené oblasti by musely být monitorovány bez přestávky, takže tyto lety by byly příliš nákladné. Z tohoto a dalších důvodů vidí většina expertů budoucnost ve využívání satelitů pro prevenci požárů a pro zmírňování škod.