Ranní glosa: Česká koruna se drží v defenzivě

Česká koruna nebyla v posledních dvou týdnech schopna ocenit další nárůst domácí inflace ani novou sérii jestřábích komentářů z ČNB. Ty sice poslaly dál vzhůru krátký konec výnosové křivky – dvouletý český swap se pohybuje nad 3 % a výnosové rozpětí oproti eurovým sazbám zdolalo 3,5procentního bodu. Česká koruna však současně s tím zařadila "zpátečku" a vrátila se nad 25,50 EUR/CZK - úrovně, kde se pohybovala před zářijovým zasedáním ČNB. To je varovné znamení, které nás pravděpodobně přinutí přehodnotit náš pozitivní výhled na korunu minimálně do konce roku.

Proč koruna nedovede vyšší domácí sazby zužitkovat? Jednak proto, že souběžně s nimi přichází z evropského průmyslu špatné zprávy o přetrvávajících výpadcích v subdodávkách. Omezení výroby v českých automobilkách tak pravděpodobně povede k přehodnocení výhledů na český růst v tomto a na začátku příštího roku směrem dolů.

Vážnějším problémem pro korunu je však růst globálních inflačních tlaků, které tlačí vzhůru dolarové sazby a posilují americký dolar. Ten pak jako magnet vysává kapitál z rizikovějších lokalit, včetně středoevropských měn.

Na druhou stranu není na místě korunu "odepisovat". Ve střednědobém horizontu dál věříme v pokračující zisky. Za prvé kvůli nízké zajištěnosti exportérů, za druhé kvůli rostoucí atraktivitě forwardových kurzů pro exportéry (skrze vyšší úrokový diferenciál) a za třetí, protože ČNB si v tuto chvíli nepřeje slabou korunu. Pokud by česká měna slábla, znamenalo by to pravděpodobně ještě rychlejší růst domácích sazeb a popřípadě i vyšší pravděpodobnost, že by ČNB začala na trhu rozpouštět výnosy z devizových rezerv.

Hlavním rizikem pro korunu je bezesporu další nárůst globálních inflačních tlaků a to do takové míry, že by vedl k přehodnocení politiky i Evropskou centrální bankou.