Ženy do Čestné stráže AČR nejen patří, ale už tu i velí

U Čestné stráže AČR neexistují rozdíly mezi muži a ženami, všichni musí zvládnout stejné úkoly. Musí být odolní psychicky i fyzicky, mít dobrou motoriku i smysl pro rytmus a zvládat cviky s puškou, věnci a smutečním samopalem. „V naší jednotce prochází vojáci a vojákyně náročným výcvikem, aby mohli plnit všechny úkoly v rámci zajištění slavnostních, pietních a smutečních akcí,“ vysvětluje vrchní praporčík Čestné stráže AČR praporčík Josef Čurčík. On sám zpočátku nevěřil, že jeho kolegyně vydrží u útvaru sloužit delší dobu, ale teď po pěti letech přiznává, že se mýlil: „Všechny totiž dokáží plnit úkoly stejně dobře jako muži.“

Zasloužený respekt

Četařky Libuše Masárová, Lenka Heblingová a Kateřina Samiecová velí asi desítce mužů třeba při výcviku družstva, střelecké přípravě, ale i při protokolárních událostech. „Chlapi na rotě nám nikdy neházeli klacky pod nohy, přesto bylo třeba si jejich respekt zasloužit. Ani jedna se nevyhýbáme těžkostem služby, snažíme se dokázat, že na to máme jako oni. Začaly jsme od nejnižších pozic, povýšení a s ním spojená odpovědnost a zkušenosti přišly přirozeně,“ vysvětluje četařka Libuše Masárová.

Všechny velitelky pojí láska ke sportu, kterou při práci naplno využily. A sportovní houževnatost a vytrvalost jim navíc přinesla i respekt kolegů. Libuše Masárová tvoří a vede „nemilosrdné“ kruhové tréninky, které dávají zabrat i velitelům. Lenku Heblingovou vyslal velitel jako první ženu z praporu do zdravotnického kurzu CLS. Ta ho absolvovala s pochvalou, i přes pochybnosti, které si vyslechla. Třeba že kvůli drobné postavě nedokáže odtáhnout zraněného v kompletní balistické ochraně. Kateřina Samiecová díky své skvělé fyzické kondici úspěšně absolvovala kurz pro instruktory speciální tělesné přípravy – základy přežití. Stala se první ženou v armádě, která dosáhla takové instruktorské licence.

Do exhibice o rok později, ale přece

Desátnice Tereza Kuldová reprezentuje pražskou posádku v exhibiční jednotce, která vystupuje na festivalech, dětských dnech, vojenských výstavách a dalších akcích. Stát se členem tohoto družstva mohou jen ti nejlepší, příprava trvá obvykle rok. A není to jen o fyzické zdatnosti. Při exhibici se musí vojáci vyrovnat s trémou, vystupují před širokou veřejností a sdělovacími prostředky s vědomím, jak vysoké nároky jsou kladeny na kvalitu a provedení.

Jak obtížné to je, vysvětluje velitel exhibičního družstva praporčík Otakar Málek: „I když každý voják Čestné stráže AČR musí mít dobré motorické schopnosti, člen našeho družstva musí tento standard převyšovat. Musí absolvovat pravidelné intenzivní výcviky exhibiční sestavy, zakončené zkouškou po týdenním soustředěném tréninku. Ne každý ho dokončí. Často se ukáže, že adept, byť je dostatečně motoricky zdatný, není schopen zkoordinovat pohyby s hudbou, nebo není schopen podat kvalitní výkon při ostrém provedení na veřejnosti.“

Tereze se to nakonec podařilo, ale stálo ji to hodně úsilí, a do družstva se dostala o rok později než ostatní. Puška, se kterou se cvičí, váží přibližně 4 kg a Tereza na začátku neměla dost sil provést předepsané cviky na patřičné úrovni. „Výstupní motorický test po prvních dvou měsících výcviku u Čestné stráže jsem zvládla s odřenýma ušima. Ale od chvíle, kdy jsem viděla exhibiční vystoupení poprvé, chtěla jsem toho být součástí. Opravdu hodně jsem dřela a jsem šťastná, že se mi to podařilo.“