Omán buduje nové průmyslové obory, láká investory

Sultanát Omán, země s velkým podílem státních a polostátních firem, prochází řízenou industrializací. Cíleně láká zahraniční investory do odvětví, ve kterých navážou na místní producenty a zajistí ománským výrobním řetězcům vyšší přidanou hodnotu.

Ománský pavilon na EXPO v Dubaji. Foto: Shutterstock

Podobně jako v dalších zemích, které se opírají o příjmy z ropy a plynu, je možné se i v Ománu spolehnout na dobrou platební morálku, velkou kupní sílu i skvělou dopravní infrastrukturu. Těžba ropy má kvůli omezeným zásobám do čtrnácti let skončit (její zpracovávání bude pokračovat) a vláda je proto nucena hledat a podporovat nové výrobní programy. 

Země se zdá být ideální destinací pro ty české firmy, které chtějí expandovat a mají přitom zájem vybudovat na zahraničním trhu také své výrobní kapacity. Ománská vláda nabízí různé typy pobídek a úlev, zvláště v takzvaných průmyslových městech a zvláštních ekonomických zónách. Na druhé straně může zájemce o místní trh odradit laxní pracovní tempo nebo narůstající tlak na zaměstnávání místních občanů.

Vláda deklaruje zájem rozvinout v zemi například kovovýrobu, výrobu elektromotorů, sklářství nebo zdravotnický a farmaceutický průmysl. Omán usiluje o potravinovou soběstačnost, což přináší zvýšenou poptávku po potřebných technologiích. A jedním z hlavních vládních cílů je také rozvoj environmentálních technologií v odpadovém hospodářství, recyklaci či energetice.

RECYKLACE V PLENKÁCH

Odpadové hospodářství a recyklace jsou v Ománu zatím v plenkách. O to častěji se ale objevují ve vládních strategiích a projektech. Země dosud nemá striktní zákonná pravidla, ale bude se snažit držet krok s celosvětovým trendem a potvrdit svou moderní image. Za tu si v Ománu rádi připlatí.

Pokud česká firma uvažuje o rozšíření svých aktivit v oblasti recyklace, bude to mít v Ománu relativně jednoduché. Stačí jí totiž jednat s monopolní státní společností BEAH. Ta má monopol na sběr, svoz a skládku odpadu ve všech municipalitách. V současné době testuje automaty na použité lahve v Maskatu, dokončuje studii proveditelnosti k výstavbě bioplynové stanice ve městě Barka, spouští pilotní projekt na přeměnu použitého kuchyňského či motorového oleje, zabývá se sterilizací zdravotnického odpadu, recyklací pneumatik i baterií. V budoucnu se chce zaměřit na technologie recyklace autovraků, kovového šrotu a rybího odpadu. Sultanát je rozlehlý a je zde plno provinčních měst a výrobních provozů, která hledají odpadová řešení připravená na míru.

Sultanát prochází řízenou industrializací. Foto: Shutterstock

IDEÁLNÍ SVIT I VÍTR

Také solární elektrárny zažívají v Ománu svůj počáteční rozkvět. Letos byla dostavěna elektrárna Ibri-2 o výkonu 500 MW, která se skládá z 1,4 milionu bifokálních panelů. Země má v tomto ohledu ideální klimatické podmínky a volného prostoru je tu dostatek. A protože sluneční svit zde koresponduje se spotřebitelskou špičkou během dne, elektřina ze solárů se pouští do sítě takřka bez nutnosti skladování v bateriových centrech. Případné výkyvy vyplní místní plynové elektrárny.

Ománské úřady nedávno oznámily také sedm nových lokalit, vhodných pro výstavbu „on shore“ větrných elektráren. Výběr se opírá o studie měření síly větru napříč sultanátem a silné větry země zaznamenává celoročně zvláště na pobřeží.  Omán se snaží implementaci projektů větrné energie na svém území urychlit a ještě letos se chystá oslovit potenciální zájemce. První ze sedmi plánovaných projektů má být dokončen v roce 2025.

Mezi standardní požadavky na potenciální dodavatele patří mimo jiné doložení referenčního projektu a schopnosti zajistit financování. Firmy obvykle vytvářejí mezinárodní konsorcium (projektant, stavitel, dodavatel technologií, provozovatel) a zajistí si financování ze strany regionálních bank a investičních společností. Česká firma může jednoduše oslovit a přizvat další osvědčené subjekty, které se již úspěšně zúčastnily jiných obdobných projektů v Ománu. Tyto informace je často možné dohledat na internetu.

ROMAN PLEVÁK, diplomat pro Omán, Velvyslanectví ČR v Rijádu