Čipy a strategické změny v automobilkách. A zase banky

WSJ tvrdí, že nedostatek čipů by mohl letos automobilky stát 110 miliard dolarů na tržbách. Dnes o tom, jak se s tím snaží vypořádat, jaké by to mohlo přinést strategické změny v odvětví a jak to souvisí s bankami (o kterých jsem psal i včera).

1. Krátkodobá adaptace: Podle WSJ se výrobci automobilů snaží jednak omezit nabídku funkcí v autech tak, aby vyráběné automobily potřebovaly méně elektroniky, respektive čipů. K tomu firmy mění strukturu produkce – používají dostupné čipy ve vozech s vyššími maržemi. A když ani toto nestačí, automobilky vyrobí celý vůz i bez potřebných, ale nyní nedostatkových čipů. A dají jej na parkoviště s tím, že až čipy budou, vůz bude dokončen. Třeba Ford v květnu informoval, že takových aut má asi 20 000, GM jich prý v létě mělo asi 30 000.

2. Strategický posun: Zmíněný postup mimo jiné umožňuje udržet provoz ve výrobě a vyhnout se jejímu nákladnému uzavírání a následně otevírání. Top vše jsou svou podstatou provozní kroky, k tomu ale automobilky mění svou strategii. Jde totiž o odvětví, ve kterém vznikl model „just-in-time“. Tedy systém, kdy díly pro výrobu přicházely ve chvíli, kdy jich bylo skutečně třeba a firmy je nedržely na skladě.

Jde o model, který snižuje jednak provozní náklady a také náklady na financování (zásoby musí být něčím financovány). Jenže zároveň se ukazuje, že jde o model zranitelný (což souvisí i s tématem rozprostření dodavatelských řetězců po celém světě). Automobilky se tak otáčí zpět směrem ke starému systému, kdy držely určitý objem zásob na vstupech a byly tak uchráněny případných problémů s dodávkami. A podle WSJ dokonce plánují se více podílet i na designu a výrobě čipů.

3. Změny a hodnota: Úvahy nad tím, jak skončí současná epizoda z oné „provozní“ stránky nechám případně jiným, pohrajme si trochu s tím, co by mohl s hodnotou automobilek udělat onen strategický odklon od just-in-time. Ač se to nemusí na první pohled zdát, jde o téma hodně podobné tomu, o čem můžeme uvažovat u bank – vysvětlím níže. Vyjděme z jednoduchého a široce přijímaného předpokladu, že hodnota akcie je dána: (i) tokem hotovosti, který by měla generovat pro jejího držitele v budoucnu a (ii) rizikovostí tohoto toku hotovosti. Nyní si vezměme následující příklad:

--Za prvé, nějaká automobilka generuje svým akcionářům dividendu na akcii ve výši 10 dolarů, požadovaná návratnost je 10 % a očekávaný růst dividendy 0 %. Hodnota takové akcie je 100 dolarů (10/10 %).

--Za druhé, nyní automobilka přejde na just-in-time systém, který zvýší marže a dividendu na 11 dolarů. Hodnota akcie vzroste na 110 dolarů.

--Za třetí, ukáže se, že systém just in time s sebou nese i zvýšené riziko, a nejen ony nákladové úspory. Investoři tak nebudou požadovat 10 % roční návratnost, ale 11 % a hodnota akcie je zpět na 100 dolarech (11/11 %).

--Za čtvrté, automobilka se radši posune o něco zpět k systému určitých zásob, což poněkud sníží její dividendu na 10,5 dolaru. Investoři ale uvěří, že tento krok plně eliminoval rizika předchozího plně just-in time systému a požadují opět jen 10% návratnost. A hodnota akcie skončí na 105 dolarech, tedy o 5 dolarů výše, než ve výchozím bodu.

Tento uvedený příklad by měl ukázat, že konečný dopad strategických změn v automobilkách na jejich hodnotu bude záviset na tom, jaký budou mít změny dopad jednak na tok hotovosti a dividendy, ale také na riziko. Druhý faktor přitom bývá často opomíjen a zde se dostávám k výše zmíněným bankám.

4. Automobilky a banky: Banky po finanční krizi čelily zvýšené regulaci, která měla za cíl snížit jejich rizikovost a možnost, že jejich problémy významně ovlivní celý systém. Tato regulace mohla tlačit dolů jejich ziskovost, o čemže se zhusta diskutovalo. Ale mnohem méně se probíralo to, jak by se snížené riziko promítlo do požadované návratnosti a do hodnoty pozitivně. A tudíž o tom, jaký bude celkový výsledný efekt stejně, jako tomu bylo ve výše uvedeném příkladu. Jinak řečeno, zvyšování kapitálu bank, jejich likvidity a podobně je ekvivalentem onoho odklonu od just-in-time systému.