Blockchain – o co se jedná a jak funguje (5. díl)

Ilustrační obrázek | zdroj 123rf.com

Blockchain a problém dvojí útraty

Problém dvojí útraty je problém, se kterým se musí vypořádat jakýkoliv online platební systém. Bohužel se již v minulosti několikrát stalo, že se nějaký systém s dvojí útratou nevypořádal, což posléze vedlo k pádu celého systému. Není na tom nic divného a dvojí útrata se nevyhnula ani světu kryptoměn. Možná leckoho překvapí, že ještě donedávna existovala chyba, která umožňovala zadat jednu transakci vícekrát do systému také do blockchainu bitcoinu. Tato chyba byla odhalena až 17. září 2018. Nutno však podotknout, že nebyla nikdy nikým zneužita a byla urychleně opravena.

Jak však taková dvojí útrata vznikne? Nejčastěji se může jednat o kopie tokenů. Představte si, že si zkopírujete svůj token z jedné kryptopeněženky do druhé. Máte tedy nyní dvě stejné kopie jednoho tokenu. V případě, že by systém umožnil dvojí útratu, tak byste mohli uložit opětovně totožnou kopii tokenu do kryptopeněženky, kde již jednu kopii máte. Taková kopie by se přepsala na nový algoritmus a vy byste si uměle nafoukli svůj objem kryptoměn. Velmi zjednodušeně, je to jako, když kopírujete soubory v počítači. Jeden soubor si můžete zkopírovat do jiné složky. Když pak budete ten stejný soubor kopírovat znovu do této složky, počítač se vás zeptá, jestli chcete starší verzi souboru nahradit, nebo uložit pod jiným názvem. Když soubor uložíte pod jiným názvem, tak máte ve složce dva totožné soubory, jen se tedy každý jmenuje jinak. Takto byste si mohli ukládat další a další kopie až do chvíle, kdy byste vyčerpali veškeré volné místo na svém disku. K čemu to povede? Povede to k tomu, že takový počítač nebudete moci dál používat a zřejmě vám začne operační systém oznamovat různá chybová hlášení, potažmo vám zkolabuje. Nyní si to zkuste převést do světa financí. V reálném světě může být příkladem hyperinflace, kdy stát tiskne nové a nové bankovky, přičemž ceny rostou rychleji, než stačí stát vydávat nové emise. Taková ekonomika se zhroutí. A jiné to není ani ve světě kryptoměn, nebo třeba jen herních systémů.

V tradičních ekonomikách dvojí útratu hlídá centrální autorita. V případě České republiky se jedná o Českou národní banku, kdy takřka veškeré bezhotovostní transakce jsou zpracovávány právě touto autoritou. Výjimku tvoří případy, kdy se převádí finance z účtů na účty, které spravuje tatáž banka. V tomto případě si případnou dvojí útratu hlídá sama banka. Když si opět pomůžeme příkladem ze světa počítačů, tak převod mezi účty jedné banky funguje jako volba vyjmout a vložit. Peníze vám tak sice zmizí z účtu a na novém účtu u téže banky se zase objeví, ale v bankovním systému zůstaly na nezměněném místě. Je to stejné, jako když v počítači vyjmete soubor z jedné složky a vložíte jej do druhé složky. Na pevném disku zůstal soubor nezměněn, jen se přepsala cesta vedoucí k souboru. Netřeba dodávat, že taková operace je navíc mnohem rychlejší než kopírování. Bankovní systém je zdlouhavý a ještě donedávna měly banky na vyřízení mezibankovní transakce 48 hodin. Dnes je tato lhůta zkrácena na 24 hodin. Přesto je i toto v dnešním online světě dlouhá doba.

Dalším kamenem úrazu může být tzv. 51% útok. Ten se může udát tehdy, získá-li někdo kontrolu nad většinou výkonu celé sítě. V takovém případě by mohl útočník i zpětně měnit blockchain. Mohl by zneplatnit již uskutečněné transakce, nebo pumpovat fiktivní tokeny na tuto síť tím, že by si je vytvořil a rovnou si je i potvrdil. Tím, že by měl přístup k většinovému výpočetnímu výkonu, by mohl předbíhat jiné těžaře a již existující větve. Avšak ani takový útok by nedokázal vytvořit a podepsat transakci u účtu, ke kterému nemá přístup. Tomuto útoku však efektivně předchází samotná blockchainové síť díky své široké distribuované databázi. Na jejím chodu se podílí nespočet hardwarových klientů, jejichž provoz je velmi energeticky náročný. Útočník by tak nejprve musel zainvestovat opravdu velký objem financí do výkonného hardwaru, nakoupit dostatečně velký objem konkrétní kryptoměny, na kterou chce útočit a v neposlední řadě zaplatit vysoké účty za spotřebovanou elektrickou energii. 

Hypoteticky připusťme, že by se takový útok vydařil. Co by to znamenalo? Znamenalo by to jediné, a to, že hodnota takové kryptoměny by byla v mžiku devalvována a útočník by všechny své vynaložené náklady mohl už jen tak odepsat. Příkladem je státní měnová reforma v roce 1953, kdy všichni střadatelé přišli ze dne na den takřka o všechny své úspory, když stát svým zásahem jejich vklady znehodnotil. Úspory drobných střadatelů (do 5.000 Kčs) byly přepočteny poměrem 5:1, tzn., že ten, kdo měl na účtu 5 tis. Kčs před reformou, měl po reformě nově jen tisíc Kčs. Podle výše vkladů byly poměry odstupňovány až do poměru 30:1 u vkladů nad 50.000 Kčs. Hotovost a vklady právnických osob se přepočítávaly dokonce poměrem 50:1. Dá se říci, že se tak jednalo v podstatě o státní bankrot. Takže 51% útok na blockchain je už ze své podstaty iracionální a byl by zcela neproduktivní.

Blockchain a kryptoměny

Technologii blockchainu proslavilo právě spojení s kryptoměnami. Jako první s tímto spojením přišel Satoshi Nakamoto, tvůrce nejznámější kryptoměny bitcoin. Hned se ukázalo, že to byl krok správným směrem, který dnes následují takřka všechny ostatní kryptoměny. Bitcoin se díky tomu stal nejhodnotnější kryptoměnou a má zároveň největší tržní kapitalizaci. Blockchain se osvědčuje v čase, a když se vyvaruje potencionálního problému se dvojím zúčtováním transakcí, bude zřejmě hudbou blízké budoucnosti a dočkáme se jeho využití i za hranicemi kryptosvěta. Blockchain těží ze své bezpečnosti a široké decentralizovanosti.