Damodaran: Investice do „dobrých“ firem? Jen pomalu

Profesor financí a známý odborník na valuace akcií Aswath Damodaran se již minulý rok vyjadřoval skepticky k takzvaným ESG investicím do firem, které by měly být zodpovědné k životnímu prostředí, společnosti a všem stranám, které s nimi nějak souvisí. Damodaran nyní na svém blogu píše, že někteří s jeho názorem souhlasili, jiní ale ne. Kvůli nim se profesor podle svých slov snažil více pochopit, co stojí za ESG investováním a hnutím. Výsledkem bylo ale ještě silnější přesvědčení, že „nejde jen o chybu, která bude stát firmy a investory peníze,“ ale o chybu, která světu a společnosti spíše uškodí.

Damodaran v první řadě poukazuje na to, že míra „dobroty“, s jakou se firmy chovají, je těžko měřitelná. ESG hnutí ale stojí na předpokladu, že tuto dobrotu nějak měřit lze a management firem a investoři ji tak mohou použít jako nějaké objektivní měřítko při svém rozhodování. Zastánci ESG tvrdí, že systém se nyní vyvíjí a prochází porodními bolestmi, podobně, jako tomu bylo kdysi u ratingu korporátních obligací. Jenže Damodaran zde vidí podstatný rozdíl. Rating dluhopisů se točí kolem pravděpodobnosti defaultu a schopnosti splácení dluhů. Což jsou věci ve srovnání s dobrotou firem mnohem pevněji uchopitelné.

Pro podporu svých argumentů Damodaran ukazuje následující graf s preferencemi investorů. Ti mladší by byli nejradši, aby jejich portfolia reflektovala problémy týkající se globálního oteplování, ti starší naopak kladou větší důraz na témata, jako jsou korporátní podvody a manipulace s daty, která ale mladší investory zase tolik nezajímají, stejně jako třeba dostupnost střelných zbraní:


Zdroj: Musings on the markets

Dále Damodaran poukazuje na studie, podle kterých dosahují vyšší firmy vyšších hodnot v ESG hodnoceních než společnosti malé. Což může ukazovat, že jsou skutečně zodpovědnější a lepší. Nicméně je také možné, že mají prostě jen více zdrojů na to, aby dokázaly „hrát ESG hru“. Podobné je to s rozdíly mezi společnostmi ve vyspělých a rozvíjejících se zemích. Damodaran se pak podle svých slov obává, že tu je obecně riziko změny v chování firem, které bude mířit hlavně k tomu, aby na oko co nejlépe splňovaly ESG kritéria.

Profesor v této souvislosti zmiňuje posun, k němuž začalo docházet asi před dvaceti lety a který měl přinést větší kvalitu vedení a správy firem. Toto hnutí přineslo zisky různým organizacím a firmám, které přicházely s řadou měřítek a hodnocení. Namísto „zlatého věku akcionářů“ ale zbohatly zejména tyto subjekty a akcionáři jsou na tom podle profesora nakonec ještě hůř než dříve. Což by mělo z hlediska ESG hnutí působit jako relevantní varování.

Jaké další námitky má Damodaran proti ESG hnutí uvidíme ve druhé části článku.

Zdroj: Musings on Markets