Co by ČNB měla dělat s inflací (Ozvěny trhu)

Nejvíce diskutovaným ekonomickým tématem posledních několika dní je v Česku inflace. Ta se v srpnu dostala nad čtyři procenta a byla nejvyšší od listopadu 2008. Spolu s tím se objevují dvě skupiny názorů na to, jakým způsobem by měla zareagovat Česká národní banka. Jedni volají po rychlé a rázné reakci, neboť inflace se nachází výrazně nad dvouprocentním cílem a ohrožuje ukotvenost inflačních očekávání. Druzí naopak říkají, že inflace je pouze dočasná a není třeba se jí obávat. Osobně zastávám první názor, a to především z následujících tří důvodů.

Zaprvé je nutné si uvědomit, že i dočasná vyšší inflace může mít své náklady. Problém s dočasností je totiž v tom, že se jedná o relativní pojem, který může znamenat pro každého něco jiného. Současná inflace je opravdu významně ovlivněna problémy v mezinárodním obchodě, ke kterým došlo v důsledku pandemie, nikdo však v tuto chvíli neví, kdy tyto problémy odeznějí a jak se následně budou vyvíjet ceny dotčeného zboží.

Zadruhé tuzemská inflace není pouze o externích faktorech. Zatímco ceny zboží rostly v srpnu meziročně o 3,6 procenta, ceny služeb dosahovaly výrazného nárůstu 4,9 procenta. Navíc zdražování v oblasti služeb bylo v měsících následujících po otevření ekonomiky hodně plošné. Rozhodně to zatím tedy nevypadá na jednorázový výkyv. Na přelomu roku nás nadto čeká výraznější zdražení energií a k cenovým tlakům zřejmě přispěje i napjatý trh práce. Vyšší inflace tak nemusí být záležitostí pouze roku 2021.

A zatřetí neobstojí ani srovnání s americkou a evropskou centrální bankou. Fed totiž mimo inflace zároveň pečuje o dosažení cíle plné zaměstnanosti, od kterého je americká ekonomika ještě poměrně vzdálena. Pro ECB by naopak byl nárůst inflačních očekávání pozitivní zprávou, když se evropská inflace dlouhodobě nachází pod cílem. ČNB má však v zákoně jednoznačně ukotvený mandát cenové stability a česká inflace se v posledních letech drží spíše nad jejím cílem.