Proč se autoritáři zhlédli v amerických automobilkách

Na počátku minulého století měly americké automobilky z Detroitu velký vliv a podle ekonoma Tima Taylora se v nich zhlédli i různí autoritáři. Taylor na základě nové knihy Stefana Linka (Forging global Fordism: Nazi Germany, Soviet Russia, and the contest over the industrial order) poukazuje na to, že jak fašisté, tak socialisté se snažili kopírovat Forda a další americké firmy, ovšem jejich výsledky byly minimálně smíšené. K tomu Taylor přidává pár dalších ekonomických poznámek souvisejících s obdobím snahy o kopírování amerických automobilek.

Nacistické Německo i Sovětský svaz vnímaly, že jejich ekonomika zaostává za Spojenými státy a jejich vůdci dospěli k jednoduchému závěru: Američany porazí jejich vlastními metodami. V Sovětském svazu tak vznikla automobilka GAZ, která představovala „pokus o transfer americké technologie do socialistického prostředí, které na to ale nebylo ani zdaleka připraveno.“ Vše se tak setkalo s obrovskými problémy, ale nakonec se skutečně rozjela výroba. Německo mělo před Ruskem technologickou výhodu a „s asimilací fordismu zápasilo o něco méně“. O jeho import se pak snažila i Itálie a Japonsko.

Link ve své knize dopodrobna rozebírá pokusy o převedení amerických technologií a způsobu výroby automobilů do zmíněných zemí. Taylor k tomu píše, že velké mezinárodní firmy byly pro mnoho lidí ikonou kapitalismu, ale autoritáři je naopak vnímali jako něco, co může velmi dobře fungovat v prostředí vládní moci a kontroly. Na Západě se někdy objevovaly úvahy o tom, že obrovské společnosti nejsou z hlediska efektivity a produktivity dokonce ani optimální, ale Sovětský svaz byl velikostí posedlý. Centrální plánovači podle Taylora dokonce často dávali přímo rovnítko mezi velikost a technologický pokrok. Ve výsledku ale vznikaly tak velké podniky, že ani nebylo možné jejich činnost nějak rozumně plánovat, a to vedlo „ke směšně malé efektivitě“.

Taylor následně poukazuje na to, že vedle takzvaných úspor z rozsahu mohou existovat i ztráty z rozsahu. Tedy že velikost může přinášet úspory a vyšší efektivitu, ale od určitého bodu naopak dodatečné náklady. Na konkurenčním trhu bychom podle ekonoma takový jev neměli pozorovat, protože příliš velká neefektivní firma by nebyla schopna přežít. Nicméně v prostředí plánované ekonomiky, kde o existenci firem rozhoduje vláda, je existence takových společností možná a lze pozorovat ztráty z rozsahu.

Na závěr ekonom připomíná, že nyní je v USA produkováno asi 5 % globálně vyráběných vozů. K tomu v americké ekonomice klesá podíl výrobního sektoru jako celku, zaměstnanost zvyšují naopak služby a odvětví související s informačními technologiemi. V celém světě pak podle ekonoma bude patrný posun tímto směrem. To znamená, že výrobní modely amerických automobilek z počátku minulého století pravděpodobně nebudou dobrým vzorem pro firmy našeho století.