Příspěvek na dovolenou může dostat i rodinný příslušník. Na pracovním poměru přitom nezáleží

Mezi zajímavé prázdninové zaměstnanecké benefity patří příspěvek na dovolenou. Jeho atraktivitu zvyšuje i skutečnost, že může být poskytnut i rodinnému příslušníkovi zaměstnance. Možnost tohoto příspěvku neovlivňují ani různé typy pracovních poměrů. Získat ho může jak zaměstnanec na hlavní pracovní poměr, tak i člověk pracujících na základě dohod konaných mimo pracovní poměr.

„Pokud se zaměstnavatel rozhodne příspěvek svému zaměstnanci poskytnout, může tak učinit ze dvou různých zdrojů. Prvním zdrojem jsou již zdaněné peněžní prostředky, ze kterých vytvořil sociální fond, který představuje účelově vytvořený fond určený k uspokojování kulturních, sociálních a dalších souvisejících potřeb zaměstnanců. Tyto peněžní prostředky již u zaměstnavatele byly zdaněny,“ vysvětluje Michal Jelínek, partner V4 Group.

Dalším zdrojem, ze kterého lze poskytovat příspěvek na dovolenou pro zaměstnance jsou ještě nezdaněné peněžní prostředky. „Zjednodušeně to znamená, že příspěvek na dovolenou si zaměstnavatel naúčtuje přímo do nákladů, avšak tyto náklady prohlásí za daňově neuznatelné. I když se bude na straně zaměstnavatele jednat o nedaňový náklad, může být i tak atraktivní. Pokud by totiž zaměstnavatel poskytoval příspěvek formou odměny do mzdy, podléhala by tato odměna odvodům na sociální a zdravotní pojištění zaměstnance i zaměstnavatele,“ popisuje Markéta Szotkowská, daňová specialistka V4 z Group.

Příspěvek na straně zaměstnance je osvobozen od daně, ale s limitem

Na straně zaměstnance je takovýto příspěvek osvobozen, jak od daně z příjmů, tak od odvodů na sociální a zdravotní pojištění, a to až do výše 20 000 korun za rok. Pokud by byla dovolená dražší než 20 000 korun, což je při dnešních cenách velmi pravděpodobné, může dojít k následujícím scénářům:

• Zaměstnavatel přispěje 20 000 korun a zaměstnanec si uhradí sám hodnotu zájezdu nad 20 000 korun. Při této variantě zůstanou zachovány všechny daňové úlevy.

• Zaměstnavatel přispěje 40 000 korun. U zaměstnanec se příspěvek rozpadne na dvě části. První část bude tvořit osvobozených 20 000 korun, ze kterých zaměstnanec neplatí daň z příjmů ani odvody na sociální a zdravotní pojištění. Druhou část tvoří zbývajících 20 000 korun, které již budou zdanitelným příjmem zaměstnance a budou rovněž zahrnuty do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění. U zaměstnavatele se příspěvek také rozpadne na dvě části. První část bude tvořit 20 000 korun jako nedaňový náklad zaměstnavatele. Druhá část bude tvořit zbylých 20 000 korun. „Tyto náklady již budou daňově uznatelné. Pojistné, které hradí zaměstnavatel z částky nad limit 20 000 korun, která zvyšuje vyměřovací základ pro odvod pojistného u zaměstnance, bude opět jeho daňovým nákladem,“ dodává Michal Jelínek.

„Problematické u tohoto typu zaměstnaneckého benefitu je však forma, v jaké musí být poskytnut. Musí se totiž jednat o nepeněžní příspěvek, tedy je vyloučená možnost, že by si zaměstnanec sám dovolenou zaplatil, a zaměstnavatel mu peníze až poté zaslal. Tím, kdo takovýto zájezd zakoupí, musí být jednoznačně zaměstnavatel. Peněžní příspěvek na dovolenou se automaticky stává součásti mzdy a veškeré výhody takovéhoto příspěvku jsou nenávratně ztraceny,“ objasňuje Markéta Szotkowská.