mzcr.cz (MZ ČR)
Cestování  |  14.05.2021 19:09:50

Omezení překročení státní hranice České republiky s účinností od 15. 5. 2021 do odvolání - Ochranné opatření MZDR 20599/2020-79/MIN/KAN MZDRX01G1BDA

MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ 

Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2 

Praha 14. května 2021 

Č. j.: MZDR 20599/2020-79/MIN/KAN 

MZDRX01G1BDA 

OCHRANNÉ OPATŘENÍ 

Ministerstvo zdravotnictví jako správní úřad příslušný podle § 80 odst. 1 písm. h) zákona  č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů,  ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 258/2000 Sb.“), nařizuje postupem podle  § 68 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. k ochraně před zavlečením onemocnění COVID-19  způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2 toto ochranné opatření

I. 

S účinností ode dne 15. května 2021 od 00:00 hod. se 

I. nařizuje 

1. všem osobám, které od 15. května 2021 od 00:00 hod. vstoupily na území České  republiky, 

a) v případě jakýchkoliv příznaků počínajícího infekčního onemocnění (zejména zvýšená  teplota, kašel, dušnost, zažívací obtíže, ztráta čichu, celková slabost, případně další  příznaky) neprodleně oznámit tuto skutečnost, a to telefonicky nebo jiným vzdáleným  přístupem, svému registrujícímu poskytovateli zdravotních služeb v oboru všeobecné  praktické lékařství nebo praktické lékařství pro děti a dorost, nebo nemají-li  registrujícího poskytovatele, pak jakémukoliv poskytovateli v oboru všeobecné  praktické lékařství nebo praktické lékařství pro děti a dorost,  

b) strpět při přechodu státní hranice provedení kontroly příznaků infekčního onemocnění,  a pokud budou zjištěny příznaky infekčního onemocnění, poskytnout potřebnou  součinnost zdravotnickým pracovníkům při provedení odběru biologického vzorku  za účelem zjištění přítomnosti onemocnění COVID-19

2. všem osobám, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států,  které jsou na seznamu zemí se středním rizikem výskytu onemocnění COVID-19 dle bodu  III.1, 

a) před vstupem na území České republiky oznámit tuto skutečnost, a to vyplněním  elektronického Příjezdového formuláře uvedeného v bodě III.4 vzdáleným přístupem,  krajské hygienické stanici příslušné podle místa bydliště nebo ohlašovaného pobytu, 

b) před vstupem na území České republiky disponovat písemným potvrzením  akreditované laboratoře o negativním výsledku antigenního nebo RT-PCR testu na přítomnost SARS-CoV-2; to neplatí, jde-li o osoby uvedené v bodě I.22 nebo bodě  I.24; antigenní test musí být proveden nejvýše 24 hodin a RT-PCR test nejvýše 72  hodin před započetím cesty

c) předložit na vyžádání při hraniční nebo pobytové kontrole doklad o vyplnění  elektronického Příjezdového formuláře (oznámení), písemné potvrzení podle písmene 

b) nebo podle bodu I.22 písm. a), je-li osoba povinna jimi disponovat nebo diplomatickou nótu dle bodu III.6 anebo lékařské potvrzení podle bodu I.6 písm. h); 3. všem osobám, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států  které jsou na seznamu zemí s vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 dle bodu  III.1,  

a) před vstupem na území České republiky oznámit tuto skutečnost, a to vyplněním  elektronického Příjezdového formuláře uvedeného v bodě III.4 vzdáleným přístupem,  krajské hygienické stanici příslušné podle místa bydliště nebo ohlašovaného pobytu, 

b) před vstupem na území České republiky disponovat písemným potvrzením  akreditované laboratoře o negativním výsledku antigenního nebo RT-PCR testu na přítomnost SARS-CoV-2; to neplatí, jde-li o osoby uvedené v bodě I.22; antigenní  test musí být proveden nejvýše 24 hodin a RT-PCR test nejvýše 72 hodin před  započetím cesty

c) předložit na vyžádání při hraniční nebo pobytové kontrole doklad o vyplnění  elektronického Příjezdového formuláře (oznámení), písemné potvrzení podle písmene  b) nebo podle bodu I.22 písm. b), je-li osoba povinna jimi disponovat nebo  diplomatickou nótu dle bodu III.6 anebo lékařské potvrzení podle bodu I.6 písm. h); 

d) po vstupu na území České republiky se do 5 dnů na vlastní náklady podrobit RT-PCR  testu na přítomnost SARS-CoV-2; 

4. všem osobám, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států,  které jsou na seznamu zemí s velmi vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19  dle bodu III.1,  

a) před vstupem na území České republiky oznámit tuto skutečnost, a to vyplněním  elektronického Příjezdového formuláře uvedeného v bodě III.4 vzdáleným přístupem,  krajské hygienické stanici příslušné podle místa bydliště nebo ohlašovaného pobytu, 

b) před vstupem na území České republiky disponovat písemným potvrzením  akreditované laboratoře o negativním výsledku RT-PCR testu na přítomnost SARS CoV-2, který byl proveden nejvýše 72 hodin před započetím cesty; to neplatí, jde-li o  osoby uvedené v bodě I.22, 

c) předložit na vyžádání při hraniční nebo pobytové kontrole doklad o vyplnění  elektronického Příjezdového formuláře (oznámení), písemné potvrzení podle písmene  b) nebo podle bodu I.22 písm. c) nebo diplomatickou nótu dle bodu III. 6 anebo  lékařské potvrzení podle bodu I.6 písm. h); 

d) nejdříve 5. den, nejpozději však 14. den od vstupu na území České republiky se na  vlastní náklady podrobit RT-PCR testu na přítomnost SARS-CoV-2, a to, pokud orgán  ochrany veřejného zdraví zcela výjimečně v individuálních případech osob nerozhodl  o jiných karanténních opatřeních v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb. a o délce  těchto opatření;  

5. všem osobám, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států,  které jsou na seznamu zemí s extrémním rizikem výskytu onemocnění COVID-19  dle ochranného opatření Ministerstva zdravotnictví, s výjimkou pracovníků mezinárodní  dopravy, pokud je důvod vstupu doložen odpovídajícím dokumentem a osob mladších  5 let, 

a) před vstupem na území České republiky oznámit tuto skutečnost, a to vyplněním  elektronického Příjezdového formuláře uvedeného v bodě III.4 vzdáleným přístupem,  krajské hygienické stanici příslušné podle místa bydliště nebo ohlašovaného pobytu, b) před vstupem na území České republiky disponovat 

i. písemným potvrzením akreditované laboratoře o negativním výsledku RT-PCR testu na přítomnost SARS-CoV-2, který byl proveden nejvýše 72 hodin  před započetím cesty; to neplatí, jde-li o osoby uvedené v bodě I.22, 

ii. potvrzením o rezervaci na RT-PCR test na přítomnost SARS-CoV-2, který bude  proveden do 24 hodin od vstupu na území České republiky, 

c) předložit na vyžádání při hraniční nebo pobytové kontrole doklad o vyplnění  elektronického Příjezdového formuláře (oznámení), písemné potvrzení podle písmene  b) bod i. nebo podle bodu I.22 písm. c) nebo diplomatickou nótu dle bodu III.6, a potvrzení podle písmene b) bod ii.,

d) do 24 hodin od vstupu na území České republiky se na vlastní náklady podrobit RT PCR testu na přítomnost SARS-CoV-2; 

e) nejdříve 10. den, nejpozději však 14. den od vstupu na území České republiky se  na vlastní náklady podrobit RT-PCR testu na přítomnost SARS-CoV-2, a to, pokud  orgán ochrany veřejného zdraví zcela výjimečně v individuálních případech osob  nerozhodl o jiných karanténních opatřeních v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb.  a o délce těchto opatření;  

6. že body I.2 až I.4 neplatí pro 

a) pro pracovníky mezinárodní dopravy, pokud je důvod vstupu doložen odpovídajícím  dokumentem, 

b) pro občany Evropské unie, včetně občanů České republiky a cizince s povoleným  dlouhodobým nebo trvalým pobytem v Evropské unii, kteří letecky tranzitují do 12  hodin přes Českou republiku, nebo cestují do nebo z České republiky na dobu  nepřesahující 12 hodin, nejde-li o osoby cestující ze zemí s extrémním rizikem  nákazy; uvedení cizinci, kteří cestují ze země s velmi vysokým rizikem nákazy, nejde 

li o země uvedené v bodě I.7., jsou oprávněni do České republiky cestovat pouze  z důvodů uvedených v bodě II.3; na osoby tranzitující pozemní cestou, které cestují  ze země s extrémním nebo velmi vysokým rizikem nákazy, platí povinnost  před vstupem na území České republiky disponovat písemným potvrzením  akreditované laboratoře o negativním výsledku antigenního nebo RT-PCR testu 

na přítomnost SARS-CoV-2; antigenní test musí být proveden nejvýše 24 hodin a RT PCR test nejvýše 72 hodin před započetím cesty

c) pro akreditované členy diplomatických misí v České republice včetně soukromých  služebních osob, držitele služebních pasů vydaných Českou republikou a držitele  diplomatických pasů cestující do nebo z České republiky za služebním účelem  a úředníky mezinárodních organizací registrovaných u Ministerstva zahraničních  věcí, pokud jejich pobyt na nebo mimo území nepřekročí 72 hodin, 

d) pro osoby mladší 5 let, a nezletilé osoby s poruchou intelektu, s poruchou autistického  spektra, a kognitivní poruchou nebo se závažnou alterací duševního stavu, jejichž  mentální schopnosti či aktuální duševní stav neumožňují dodržování tohoto  ochranného opatření a mají za tímto účelem vystaveno písemné lékařské potvrzení  v anglickém jazyce, a to lékařem působícím v České republice nebo v jiném členském  státě Evropské unie; potvrzení musí obsahovat razítko, identifikační údaje lékaře  a telefonické spojení, 

e) profesionální sportovce a členy státní reprezentace České republiky nebo ostatních  zemí, včetně osob nezbytných pro konání sportovní akce povolené výjimkou  Ministerstva zdravotnictví, kterým je umožněna individuální tréninková činnost nebo  účast na hromadné akci, pro kterou byly stanoveny závazné hygienicko 

protiepidemické podmínky; pro tyto osoby neplatí pouze bod I.4 písm. d) a jsou  povinny se po vstupu na území České republiky ze země s vysokým nebo velmi  vysokým rizikem nákazy před zahájením uvedených činností na vlastní náklady  podrobit RT-PCR testu na přítomnost SARS-CoV-2 a disponovat negativním  výsledkem provedeného testu

f) pro přeshraniční pracovníky, žáky a studenty, kteří za účelem výkonu práce nebo  vzdělávání pravidelně alespoň jednou týdně oprávněně překračují státní hranici  s Českou republikou do nebo ze sousedního státu a pro cesty do nebo ze sousedního  státu za účelem výkonu práva péče o nezletilé dítě nebo styku s ním anebo za účelem  návštěvy manžela, který je v sousedním státě zaměstnán nebo tam studuje, 

g) pro příslušníky Vězeňské služby nebo policisty vykonávající eskortní činnost nebo  bezpečnostní doprovod letadel, 

h) občany České republiky, občany Evropské unie a držitele platného dlouhodobého  víza, průkazu o povolení k dlouhodobému, přechodnému nebo trvalému pobytu  na území České republiky vydaných Českou republikou, kteří mají vystaveno písemné lékařské potvrzení v anglickém jazyce, a to lékařem působícím v České  republice nebo v jiném členském státě Evropské unie o tom, že 

i. nemají klinické známky onemocnění COVID-19, prokazatelně prodělali  onemocnění COVID-19,  

ii. absolvovali podle platných mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví  nebo opatření jiného členského státu Evropské unie izolaci ve stanoveném  rozsahu z důvodu pozitivního výsledku RT-PCR testu na přítomnost SARS CoV-2, a 

iii. od prvního pozitivního výsledku RT-PCR testu na přítomnost SARS-CoV-2 uplynulo alespoň 14 dní, ne však více než 90 dní;  

potvrzení musí obsahovat razítko, identifikační údaje lékaře a telefonické spojení;  možný vzor potvrzení je zveřejněn na webových stránkách Ministerstva  zdravotnictví, 

i) pro pracovníky servisu kritické infrastruktury, jejichž výkon činnosti je v zájmu České  republiky; pro tyto osoby neplatí pouze bod I.3 písm. d) a I.4 písm. d), 

j) pro osoby, které jsou držiteli diplomatické nóty osvědčující doloženou absolvovanou  izolaci v důsledku onemocnění COVID-19 podle bodu III.6, 

k) pro přeshraniční spolupráci v rámci zásahu složek integrovaného záchranného  systému; 

7. že bod I.2 a I.3, s výjimkou povinností vztahujících se k Příjezdovému formuláři, neplatí  pro osoby, kterým byl Českou republikou, Maďarskem, Spolkovou republikou NěmeckoPolskou republikou, Rakouskou republikou, Slovenskou republikou nebo Slovinskou  republikou, anebo - jde-li o občany České republiky, kteří jsou nebo byli vysláni k výkonu  služby nebo práce v zahraničí podle zákona č. 150/2017 Sb., zákon o zahraniční službě a  o změně některých zákonů (zákon o zahraniční službě), a jejich rodinné příslušníky, kteří  je doprovázejí nebo doprovázeli - jinou zemí, která není na seznamu zemí s velmi vysokým  nebo extrémním rizikem nákazy, vystaven národní certifikát o provedeném očkování proti  onemocnění COVID-19, a u kterého uplynulo 

i) v případě dvoudávkového schématu podle souhrnu údajů o léčivém přípravku  nejméně 22 dní ale ne více než 3 měsíce od aplikace první dávky očkovací látky,  ii) v případě dvoudávkového schématu podle souhrnu údajů o léčivém přípravku a v případě aplikace druhé dávky očkovací látky ne více než 9 měsíců od aplikace  první dávky očkovací látky, 

iii) v případě jednodávkového schématu podle souhrnu údajů o léčivém přípravku  nejméně 22 dní ale ne více než 9 měsíců od aplikace dávky očkovací látky, (dále jen „očkované osoby“); osoby jsou povinny certifikát o provedeném očkování proti  onemocnění COVID-19 předložit při hraniční nebo pobytové kontrole; 

8. krajským hygienickým stanicím, aby u osob, které oznámí vstup na území České republiky  podle bodu I.3. až I.5 a mají povinnost se podrobit RT-PCR testu na přítomnost SARS CoV-2, buď rozhodly o nezbytných karanténních opatřeních, a pokud test prokázal  přítomnost SARS-CoV-2, rozhodly o izolaci podle § 64 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 6  a 7 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých  souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, anebo u osob, které oznámí vstup  na území České republiky podle bodu I.3. až I.5 a mají povinnost se podrobit RT-PCR  testu na přítomnost SARS-CoV-2, u kterých nebylo rozhodnuto o jiných karanténních  opatřeních a které nepodstoupily RT-PCR test podle bodu I.3 písm. d), resp. I.4 písm. d) 

nebo I.5 písm. d) nebo e), postupovaly podle příslušných ustanovení zákona o ochraně  veřejného zdraví; 

9. zákaz vstupu na území České republiky pro všechny občany třetích zemí, které nejsou  na seznamu zemí s extrémním nebo nízkým rizikem výskytu onemocnění COVID-19  dle ochranného opatření Ministerstva zdravotnictví nebo bodu III.1 a pro občany třetích  zemí, kteří mají přechodný nebo trvalý pobyt v těchto třetích zemích; to neplatí: 

a) pro cizince s povolením k dlouhodobému nebo trvalému pobytu v zemích s nízkým  rizikem nákazy onemocnění COVID-19 dle bodu III.1, 

b) pro držitele platného dlouhodobého víza, průkazu o povolení k dlouhodobému,  přechodnému nebo trvalému pobytu na území České republiky vydaných Českou  republikou, 

c) pro cizince, kterým bylo Českou republikou po 11. květnu 2020 vydáno krátkodobé  vízum, disponují-li písemným potvrzením podle bodu I.3 písm. b), resp. I.4 písm. b), d) pro cizince s povoleným dlouhodobým nebo trvalým pobytem v Evropské unii, e) pro rodinné příslušníky ve smyslu § 15a odst. 1 nebo § 15a odst. 2 písm. b) zákona  č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých  zákonů, ve znění pozdějších předpisů, občanů České republiky nebo občanů Evropské  unie s bydlištěm na území České republiky, 

f) je-li vstup těchto cizinců v zájmu České republiky, pokud je důvod vstupu doložen  odpovídajícím dokumentem, disponují-li písemným potvrzením podle bodu I.3  písm. b), resp. I.4 písm. b) nebo diplomatickou nótou dle bodu III.6, 

g) pro pracovníky mezinárodní dopravy, pokud je důvod vstupu doložen odpovídajícím  dokumentem, 

h) pro akreditované členy diplomatických misí v České republice včetně soukromých  služebních osob, držitele diplomatických pasů cestujících do České republiky do 72  hodin za služebním účelem a úředníky mezinárodních organizací registrované  u Ministerstva zahraničních věcí,  

i) v naléhavých mimořádných situacích (potřeba poskytnutí plánovaných zdravotních  služeb, plnění povinnosti uložené soudem, cesta na základě předvolání státního  orgánu, výkon soudního rozhodnutí, úřední jednání, nezbytná péče o blízké rodinné  příslušníky, kteří nejsou schopni se o sebe sami postarat, výkon práva péče o nezletilé  dítě nebo styk s ním, jiné humanitární situace), pokud je důvod vstupu doložen  odpovídajícím dokumentem, disponují-li písemným potvrzením podle bodu I.3 písm.  b), resp. I.4 písm. b), 

j) pro cizince, který s občanem České republiky nebo s občanem Evropské unie  s přechodným pobytem nad 90 dnů nebo trvalým pobytem v České republice, který  v čestném prohlášení o partnerském vztahu přijal závazky uvedené v bodě I.11, má  prokazatelný trvalý partnerský vztah založený zejména na soužití ve společné  domácnosti a bylo mu za účelem umožnění vstupu na území České republiky podle  tohoto bodu vystaveno potvrzení Ministerstva zahraničních věcí, disponují-li  písemným potvrzením podle bodu I.3 písm. b), resp. I.4 písm. b) nebo diplomatickou  nótou dle bodu III.6, 

k) pro přeshraniční spolupráci v rámci zásahu složek integrovaného záchranného  systému; 

10. zákaz vstupu na území České republiky pro všechny cizince, kteří jsou státními příslušníky  zemí s extrémním rizikem výskytu onemocnění COVID-19 a kteří v těchto zemích pobývali  déle než 12 hodin v posledních 14 dnech a dále pro cizince, kteří v těchto zemích pobývali déle než 12 hodin v posledních 14 dnech; to neplatí: 

a) pro držitele průkazu o povolení k trvalému pobytu na území České republiky vydaného  Českou republikou, 

b) pro rodinné příslušníky ve smyslu § 15a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu  cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších  předpisů, kteří jsou držiteli povolení k přechodnému pobytu na území České republiky  vydaného Českou republikou, 

c) pro občany Evropské unie, kteří jsou držiteli potvrzení o přechodném pobytu na území  České republiky vydaného Českou republikou, 

d) pro cizince, jejichž vstup je v zahraničněpolitickém zájmu České republiky nebo  v zájmu České republiky v oblasti veřejného zdraví, pokud je zájem České republiky  doložen odpovídajícím dokumentem, 

e) pro akreditované členy diplomatických misí v České republice včetně soukromých  služebních osob a úředníky mezinárodních organizací registrované u Ministerstva  zahraničních věcí; 

11. všem subjektům, které přijímají na území cizince za účelem ekonomické činnosti nebo  vzdělávacích aktivit, kteří vstoupili na území České republiky po 1. červenci 2020, zajistit  těmto cizincům:

a) ubytování po celou dobu jejich pobytu na území České republiky, včetně místa, kde  bude vykonáváno karanténní opatření v případě jeho nařízení orgánem ochrany  veřejného zdraví, 

b) zdravotní péči nebo registrujícího poskytovatele zdravotních služeb po celou dobu  jejich pobytu na území České republiky, 

c) úhradu zdravotní péče, není-li zajištěna jinak; to neplatí, jde-li o cizince s povolením  k dlouhodobému pobytu, 

d) návrat zpět do země původu v případě ztráty účelu pobytu na území České republiky,  není-li zajištěn jinak; to neplatí, jde-li o cizince s povolením k dlouhodobému pobytu; 12. všem občanům třetích zemí předložit k žádosti o pobytové oprávnění za účelem výkonu  ekonomické činnosti nebo vzdělávacích aktivit, nejpozději před vyznačením víza  do cestovního dokladu, na příslušném zastupitelském úřadu České republiky doklad podle  § 31 odst. 3 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky  a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který obsahuje závazky  subjektu dle bodu I.11; 

13. nepřijímat žádosti o víza a přechodné a trvalé pobyty na zastupitelských úřadech České  republiky ve třetích zemích, s výjimkou žádostí o: 

a) krátkodobá víza za účelem sezónního zaměstnání nebo za účelem zaměstnání, bude li cizinec zaměstnán v potravinářské výrobě, zdravotnictví nebo sociálních službách,  anebo krátkodobá víza za účelem zaměstnání, jsou-li podány na Ukrajině státními  příslušníky Ukrajiny, pokud nepřesáhnou maximální počet takových žádostí  stanovených Ministerstvem zahraničních věcí po projednání s Ministerstvem  zdravotnictví, 

b) krátkodobá víza pro vědecké, klíčové a vysoce kvalifikované pracovníky, pokud jsou  splněny podmínky uvedené v Programu klíčový a vědecký personál a Programu  vysoce kvalifikovaný zaměstnanec, a pracovníky servisu kritické infrastruktury, c) krátkodobá víza z důvodu dle bodu I.9 písm. e) až j), 

d) dlouhodobá víza za účelem sezónního zaměstnání,  

e) mimořádná pracovní víza, 

f) přechodný pobyt, jsou-li podány cizinci zařazenými do vládních Programů za účelem  dosažení ekonomického nebo jiného významného přínosu pro Českou republiku, g) trvalý pobyt, jsou-li podány cizinci zařazenými do vládního programu dle usnesení  vlády ze dne 8. prosince 2014 č. 1014, 

h) modrou kartu, povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vědeckého výzkumu  a žádostí o oprávnění k pobytu nad 90 dnů manželů a nezletilých dětí vědeckých  pracovníků nebo žadatelů o modrou kartu, 

i) dlouhodobá víza a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia;  j) povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu za účelem společného soužití rodiny  na území a žádostí o dlouhodobé vízum za účelem rodinným, jde-li o manžele  a nezletilé děti cizince s povoleným dlouhodobým nebo trvalým pobytem na území  České republiky, 

k) vydání dlouhodobého víza za účelem převzetí povolení k pobytu na území České  republiky, 

l) dlouhodobá víza za účelem kulturním a sportovním, 

m) oprávnění k pobytu, je-li vstup těchto cizinců v zájmu České republiky, pokud je zájem  České republiky doložen odpovídajícím dokumentem, 

tyto výjimky platí pouze pro žádosti o víza a pobyty na zastupitelských úřadech České  republiky ve státech, jejichž opatření prováděná z důvodu pandemie onemocnění COVID 19 přijímání takových žádostí umožňují, a které, nejde-li o žádosti dle bodu I.13 písm. m)  ve spojení s bodem I.10 písm. d), nejsou na seznamu zemí s extrémním rizikem výskytu  onemocnění COVID-19; Ministerstvo zahraničních věcí zveřejní seznam takových států  způsobem umožňujícím dálkový přístup;  

14. přerušit všechna řízení o žádostech o víza a pobyty podaných na zastupitelských úřadech  České republiky ve státech, jejichž opatření prováděná z důvodu pandemie onemocnění  COVID-19 neumožňují provádění úkonů, nebo – s výjimkou žádostí dle bodu I.13 písm. m)  ve spojení s bodem I.10 písm. d) – v zemích s extrémním rizikem výskytu onemocnění 

COVID-19; Ministerstvo zahraničních věcí zveřejní seznam takových států způsobem  umožňujícím dálkový přístup; 

15. vyznačit na zastupitelských úřadech České republiky ve třetích zemích do cestovního  dokladu vízum pouze v případě žádostí, které lze podle bodu I.13 přijmout s výjimkou bodu  I.13. písm. i), kde se vyznačují pouze víza související s žádostmi o pobytová oprávnění  za účelem studia v akreditovaném studijním programu na vysoké škole nebo v rámci  programu „Zrychlená procedura udělování pobytových oprávnění pro cizince – zahraniční  studenty ze třetích zemí“; to platí i pro žádosti přijaté přede dnem účinnosti tohoto opatření

16. všem osobám uvedeným v bodě I.2 až I.5, včetně osob uvedených v bodě I.6 písm. a), b),  c), e), h), i) a j) a očkovaným osobám cestujících ze zemí uvedených v bodě I.2 až I.5,  povinnost nosit respirátor nebo obdobný prostředek (vždy bez výdechového ventilu)  naplňující minimálně všechny technické podmínky a požadavky (pro výrobek), včetně  filtrační účinnosti alespoň 94 % dle příslušných norem (např. FFP2, KN 95), a to v situacích  uvedených v bodě II., a to po dobu 14 dní po vstupu na území České republiky; 

17. zaměstnavatelům a koncovým uživatelům pracovníků, na které dopadají povinnosti podle  bodu I.2 písm. b), podle bodu I.22 písm. a) nebo podle bodu I.24, zamezit vstupu těchto  osob na všechny provozovny a pracoviště daného zaměstnavatele, pokud tyto osoby  současně nepředloží zaměstnavateli nebo koncovému uživateli, pro něhož vykonávají  práci, písemné potvrzení podle bodu I.2 písm. b) nebo negativní výsledek testu podle bodu  I. 22 písm. a) nebo podle bodu I.24; stejná povinnost platí i pro vzdělávací instituce ve  vztahu ke studentům a vyučujícím; 

18. zaměstnavatelům a koncovým uživatelům pracovníků, na které dopadají povinnosti podle  bodu I.3 písm. d), I.4 písm. d) a I.5 písm. e), zamezit vstupu těchto osob na všechny  provozovny a pracoviště daného zaměstnavatele, pokud tyto osoby současně nepředloží  zaměstnavateli nebo koncovému uživateli, pro něhož vykonávají práci, negativní výsledek  RT-PCR testu na přítomnost SARS-CoV-2 z území České republiky, a to až po uplynutí  nejméně 5 dní od příjezdu na území České republiky, jde-li o osoby s povinností podle  bodu I.4 písm. d) nebo 10 dní, jde-li o osoby s povinností podle bodu I.5 písm. e); stejná  povinnost platí i pro vzdělávací instituce ve vztahu k dětem, resp. jejich zákonným  zástupcům, studentům a vyučujícím; mateřská škola či obdobná instituce nesmí umožnit  přítomnost dětí mladších 5 let, nejde-li o děti podle bodu I.6 písm. f), které se vrátily  ze země s velmi vysokým rizikem nákazy, po dobu 7 dní od vstupu na území České  republiky, resp. po dobu 10 dní, jde-li o návrat ze zemí s extrémním rizikem nákazy;  povinnost neplatí po absolvování izolace dle rozhodnutí o izolaci nebo po předložení  potvrzení orgánu ochrany veřejného zdraví o jiném karanténním opatření

19. osobám, na které dopadá bod I.17. a I.18, informovat zaměstnavatele a vzdělávací  instituci o cestách přesahujících 12 hodin do zemí se středním, vysokým, velmi vysokým a extrémním rizikem výskytu onemocnění COVID-19

20. cizincům zajištěným podle § 27 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, nebo  podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně  některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů strpět provedení odběru biologického  vzorku za účelem zjištění přítomnosti onemocnění COVID-19 a poskytnout zdravotnickým  pracovníkům potřebnou součinnost při provedení tohoto odběru v odběrovém místě  poskytovatele zdravotních služeb nebo v zařízení pro zajištění cizinců; 

21. dopravcům provádějícím mezinárodní přepravu osob, kteří dopravují osoby ze země nebo  její části, která není na seznamu zemí nebo jejich částí s nízkým rizikem nákazy  onemocnění COVID-19 podle bodu III.1, neumožnit přepravu cestujícím, kteří nejsou  oprávněni vstoupit na území České republiky podle tohoto ochranného opatření nebo na  které dopadá povinnost vyplnit elektronický Příjezdový formulář podle bodu I.2 až I.5,  pokud nepředloží doklad o vyplnění elektronického Příjezdového formuláře (oznámení) a  dále neumožnit přepravu, pokud před započetím přepravy nepředloží i písemné potvrzení  podle bodu I.2 písm. b) nebo podle bodu I.22 písm. a) – cestují-li ze země se středním  rizikem nákazy a nejde-li o očkované osoby, I.3 písm. b) nebo podle bodu I. 22 písm. b) – cestují-li ze země s vysokým rizikem nákazy a nejde-li o očkované osoby, I.4 písm. b)  nebo podle bodu I.22 písm. c) – cestují-li ze země s velmi vysokým rizikem nákazy, I.5  písm. b) bod i. nebo podle bodu I.22 písm. c) – cestují-li ze země s extrémním rizikem 

nákazy, nebo diplomatickou nótu dle bodu III. 6 anebo lékařské potvrzení podle bodu I.6  písm. h); mezinárodní dopravce není povinen zkoumat podmínku, zda potvrzení vystavila  akreditovaná laboratoř; očkované osoby jsou povinny kromě dokladu o vyplnění  elektronického Příjezdového formuláře (oznámení) předložit i certifikát o provedeném  očkování proti onemocnění COVID-19

22. občanům České republiky a jejich rodinným příslušníkům podle bodu I.9 písm. e) s vydaným povolením k přechodnému pobytu na území České republiky, občanům  Evropské unie s vydaným potvrzením o přechodném pobytu na území České republiky a cizincům s povolením k trvalému pobytu na území České republiky vydaném Českou  republikou před vstupem na území České republiky disponovat: 

a) písemným potvrzením akreditované laboratoře o výsledku antigenního nebo RT-PCR  testu na přítomnost SARS-CoV-2 v případě přepravy do České republiky veřejnou  dopravou, jde-li o osoby, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech  na území států, které jsou na seznamu zemí se středním rizikem výskytu onemocnění  COVID-19 dle bodu III.1; to neplatí pro očkované osoby; antigenní test musí být  proveden nejvýše 24 hodin a RT-PCR test nejvýše 72 hodin před započetím cesty

b) písemným potvrzením akreditované laboratoře o výsledku antigenního nebo RT-PCR  testu na přítomnost SARS-CoV-2 v případě přepravy do České republiky veřejnou  dopravou, jde-li o osoby, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech  na území států které jsou na seznamu zemí s vysokým rizikem výskytu onemocnění  COVID-19 dle bodu III.1; to neplatí pro očkované osoby; antigenní test musí být  proveden nejvýše 24 hodin a RT-PCR test nejvýše 72 hodin před započetím cesty

c) písemným potvrzením akreditované laboratoře o výsledku antigenního nebo RT-PCR  testu na přítomnost SARS-CoV-2, jde-li o osoby, které pobývaly déle než 12 hodin  v posledních 14 dnech na území států, které jsou na seznamu zemí s velmi vysokým  rizikem výskytu onemocnění COVID-19 dle bodu III.1 nebo na seznamu zemí  s extrémním rizikem výskytu onemocnění COVID-19 dle ochranného opatření  Ministerstva zdravotnictví; antigenní test musí být proveden nejvýše 24 hodin a RT 

PCR test nejvýše 72 hodin před započetím cesty

23. osobám podle bodu I.22 písm. a), které se na území České republiky nepřepravují veřejnou dopravou po vstupu na území České republiky se do 5 dnů na vlastní náklady  podrobit antigennímu testu nebo RT-PCR testu na přítomnost SARS-CoV-2; to neplatí pro  očkované osoby; 

24. osobám podle bodu I.22 hodlajícím vstoupit na území České republiky, u kterých test  prokázal přítomnost SARS-CoV-2 méně než 14 dnů před plánovaným vstupem na území  České republiky, přepravovat se na a poté v rámci území České republiky individuální  dopravou, je-li to možné; v případě přepravy veřejnou dopravou informovat o možném  přetrvávajícím onemocnění COVID-19 před započetím cesty dopravce a bez ohledu  na způsob přepravy po vstupu na území České republiky zdravotnické pracovníky  provádějící test na přítomnost SARS-CoV-2 a místně příslušnou krajskou hygienickou  stanici; tyto osoby jsou rovněž povinny dodržovat po vstupu na území České republiky  pravidla izolace, a to po dobu 3 dnů od odeznění příznaků onemocnění, nejméně však 14  dní od prvního testu, který prokázal přítomnost SARS-CoV-2, a to pokud krajská  hygienická stanice nerozhodne jinak; 

II. zakazuje 

1. všem osobám podle bodu I.3, s výjimkou očkovaných osob, I.4, a I.6 písm. d), s výjimkou  osob podle bodu I.6 písm. e) a i), volný pohyb na území celé České republiky po dobu  pobytu na území České republiky, do doby výsledku RT-PCR testu na přítomnost SARS  CoV-2 provedeného na území České republiky a u osob podle bodu I.6 písm. d) po dobu  5 dní, nebo do doby ukončení karanténního opatření, s výjimkou: 

a) cest nezbytně nutných k obstarávání základních životních potřeb, k zajištění péče  o děti, k zajištění péče o zvířata, využívání nezbytných finančních a poštovních služeb,  doplnění pohonných hmot

b) cest do zdravotnických zařízení a zařízení sociálních služeb,

c) cest za účelem vyřízení neodkladných úředních záležitostí, 

d) cest zpět do místa svého bydliště, 

e) pohřbů; 

2. všem osobám podle bodu I.5 a osobám mladším 5 let podle bodu I.7. volný pohyb  na území celé České republiky po dobu pobytu na území České republiky, do doby  výsledku RT-PCR testu na přítomnost SARS CoV-2 provedeného na území České  republiky podle bodu I.5 písm. e) a u dětí mladších 5 let po dobu 10 dní, nebo do doby  ukončení karanténního opatření, s výjimkou: 

a) cest nezbytně nutných k obstarávání základních životních potřeb, k zajištění péče  o děti, k zajištění péče o zvířata, využívání nezbytných finančních a poštovních služeb, b) cest do zdravotnických zařízení, 

c) cest zpět do místa svého bydliště, 

3. pobyt cizinců na území České republiky, kteří nejsou na území České republiky oprávněni  vstoupit dle tohoto ochranného opatření Ministerstva zdravotnictví a kteří zároveň  necestují na území České republiky z důvodu cest do zaměstnání a k výkonu  podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti, zajištění péče o děti, osoby příbuzné nebo  zvířata, nezbytných cest do zdravotnických zařízení a zařízení sociálních služeb, včetně  zajištění nezbytného doprovodu příbuzných a osob blízkých, cest za účelem vyřízení  neodkladných úředních nebo havarijních záležitostí, včetně zajištění nezbytného  doprovodu příbuzných a osob blízkých, účasti na pohřbu, cest za účelem účasti  na vzdělávání včetně praxí a na zkouškách, účasti na povoleném shromáždění, cest  do místa svého bydliště;  

III. stanoví 

1. že seznam zemí nebo jejich částí s nízkým, středním, vysokým a velmi vysokým rizikem  výskytu onemocnění COVID-19, je stanoven na základě kritérií uvedených v doporučení  Rady, která tvoří: 

a) „čtrnáctidenní kumulativní míra hlášení případů COVID-19“, tj. celkový počet nově  hlášených případů onemocnění COVID-19 na 100 000 obyvatel za posledních 14 dnů  na regionální úrovni, 

b) „míra pozitivity testů“, tj. procentní podíl pozitivních testů ze všech testů  na onemocnění COVID-19 provedených během posledního týdne a 

c) „míra testování“, tj. počet testů na onemocnění COVID-19 na 100 000 obyvatel  provedených během posledního týdne; tato míra musí činit alespoň 300 na 100 000  obyvatel; přičemž 

i) na seznamu zemí s nízkým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 jsou vždy  uvedeny členské státy Evropské unie, které pro kritérium v bodě a) vykazují  hodnotu maximálně 25, pokud však zároveň pro kritérium uvedené v bodě b)  nevykazují hodnotu 4 % a vyšší a dále vybrané třetí země dle Přílohy I Doporučení  Rady EU 2020/912 ve znění jeho revizí; 

ii) na seznamu zemí se středním rizikem výskytu onemocnění COVID-19 jsou  uvedeny členské státy Evropské unie, které pro kritérium v bodě a) vykazují  hodnotu nižší než 50, ale zároveň pro kritérium uvedené v bodě b) vykazují  hodnotu 4 % a vyšší, nebo pro kritérium v bodě a) vykazují hodnoty v rozmezí  od 25 do 150, ale zároveň pro kritérium uvedené v bodě b) vykazují hodnotu 4 %  a nižší; 

iii) na seznamu zemí s vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 jsou uvedeny  členské státy Evropské unie, které pro kritérium v bodě a) vykazují hodnoty  v rozmezí od 50 do 150, ale zároveň pro kritérium uvedené v bodě b) vykazují  hodnotu 4 % a vyšší, nebo pro kritérium v bodě a) vykazují hodnoty v rozmezí  od 150 do 500; 

iv) na seznamu zemí s velmi vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 jsou  uvedeny členské státy Evropské unie, které pro kritérium v bodě a) vykazují  hodnotu 500 a vyšší; mezi tyto země se řadí i ty třetí země, které nejsou uvedeny  na seznamu zemí s nízkým rizikem výskytu onemocnění COVID-19; mezi tyto 

země se řadí i ty členské státy Evropské unie, ve kterých převažuje komunitní  šíření nových variant koronaviru SARS-CoV-2; 

seznam zemí je zveřejněn formou sdělení uveřejněného na internetových stránkách  Ministerstva zdravotnictví; seznam zemí s extrémním rizikem výskytu onemocnění  COVID-19 je stanoven zvláštním ochranným opatřením Ministerstva zdravotnictví; 

2. že občanem třetí země, je cizinec vyjma občana Evropské unie a cizince ve smyslu § 1  odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně  některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů; 

3. že v případě změny subjektu, u kterého bude cizinec vykonávat ekonomickou činnost  nebo vzdělávací aktivitu, provedené v souladu s právními předpisy České republiky, nese  závazky uvedené v bodě I.11 poslední subjekt; 

4. že elektronický Příjezdový formulář je dostupný na internetových stránkách  www.prijezdovyformular.cz; zpracovávanými osobními údaji nad rámec § 79 odst. 1  zákona č. 258/2000 Sb. jsou číslo cestovního dokladu, státní občanství, adresa  elektronické pošty a telefonní číslo; 

5. že za členské státy Evropské unie se pro účely tohoto mimořádného opatření kromě  členských států Evropské unie považují dále Švýcarská konfederace, Norské království,  Islandská republika, Lichtenštejnské knížectví, Andorrské knížectví, Monacké knížectví,  Republika San Marino a Vatikánský městský stát

6. že občané České republiky a jejich rodinní příslušníci podle bodu I.9 písm. e) nebo partneři  podle bodu I.9 písm. j) cestují-li společně a jsou-li oprávněni vstoupit na území České  republiky, cizinci s povolením k trvalému pobytu na území České republiky vydaném  Českou republikou, občané Evropské unie s vydaným potvrzením o přechodném pobytu  na území České republiky a dále osoby podle bodu I.6 písm. i), na které dopadá povinnost  podle bodu I. 2. písm. b) nebo podle bodu I.22 písm. a), I. 3 písm. b) nebo podle bodu  I.22 písm. b) nebo I.4 písm. b), resp. I.5 písm. b) bod i. nebo podle bodu I.22 písm. c),  mohou pro účely bodu I.21 před vstupem na území České republiky disponovat namísto  písemného potvrzení podle bodu I. 2. písm. b) nebo podle bodu I.22 písm. a), I. 3 písm. b) nebo podle bodu I.22 písm. b) nebo I.4 písm. b) nebo podle bodu I.22 písm. c)  diplomatickou nótou vydanou Ministerstvem zahraničních věcí České republiky  jednorázově osvědčující nemožnost zajistit si provedení potřebného testu v zemi odjezdu  nebo jednorázově osvědčující doloženou absolvovanou izolaci v důsledku onemocnění  COVID-19 v zemi odjezdu; osoby, kterým byla vydána diplomatická nóta z důvodu  nemožnosti zajištění potřebného testu, jsou povinny se bezprostředně při vstupu na území  České republiky na vlastní náklady podrobit RT-PCR testu na přítomnost SARS-CoV-2,  nebo v případě, že se jedná o osoby cestující ze zemí se středním rizikem nákazyantigennímu nebo RT-PCR testu na přítomnost SARS-CoV-2, a jsou povinny splnit ostatní  povinnosti dopadající na osoby, které přicestovaly ze zemí dle rizika nákazy, nestanoví-li  toto ochranné opatření jinak; diplomatická nóta osvědčující doloženou absolvovanou  izolaci v důsledku onemocnění COVID-19 v zemi odjezdu není zpravidla vydávána dříve  než 14 dní od prvního pozitivního výsledku RT-PCR testu na přítomnost SARS-CoV-2; 

7. že pro účely toho ochranného opatření se pojmem „písemné potvrzení“ rozumí jak forma  listinná (originál nebo prostá kopie), tak elektronická, pokud je v něm uvedeno jméno,  příjmení, a datum narození nebo číslo cestovního dokladu konkrétního adresáta; písemné  potvrzení v elektronické podobě není možné překládat ve formě SMS zprávy; 

8. že pro účely tohoto ochranného opatření se pojmem „manžel“ rozumí i registrovaný  partner

II. 

S účinností ode dne 15. května 2021 od 00:00 hod. se ruší ochranné opatření Ministerstva  zdravotnictví ze dne 3. května 2021, č.j. MZDR 20599/2020-76/MIN/KAN.

10 

III. 

Toto ochranné opatření nabývá platnosti dnem jeho vydání. 

Odůvodnění: 

Epidemie je zvýšený výskyt nemoci, který je geograficky a časově ohraničen. Při epidemii  infekčního onemocnění dochází zpravidla k prudkému nárůstu počtu onemocnění v čase, kdy  nemocnost dosahuje hodnot vyšších, než je běžná sporadická nemocnost. Hodnoty  nemocnosti, při kterých dochází již k epidemickému šíření (tzv. epidemický práh) jsou různé  a liší se podle nemoci. U některých nemocí hodnota epidemického prahu není přesně známa.  Hlavním kritériem, zda se jedná o epidemii či nikoli, je pak vzájemná epidemiologická  souvislost jednotlivých případů nemoci. Rychlost šíření nemoci v populaci je závislá  na původci nákazy, inkubační době nemoci a zejména na cestách přenosu. Mezi  nejzávažnější epidemie z pohledu dopadu a zátěže v populaci jsou epidemie způsobené  mezilidským přenosem. Nejvyšší nemocnosti v populaci je dosahováno při šíření respirační  cestou, pomocí kapének obsahujících infekční agens, které se dostávají do okolí nemocného  při mluvení, dýchání, kašlání a kýchání. Každá epidemie infekčního onemocnění je  epidemickým procesem skládajícím se ze tří základních článků: zdroj nákazy, cesta přenosu  a vnímavý jedinec. 

V souvislosti s probíhající globální pandemií onemocnění COVID-19, která byla vyhlášena  v březnu 2020 generálním ředitelem WHO a na to navazujícími přijatými opatřeními  k odvracení jejích bezprostředních dopadů na zdraví obyvatel České republiky se ukazuje, že  mezi nejdůležitější nástroje, jak ovlivnit vzniklou epidemii a zastavit její nekontrolovatelné  šíření, je ovlivnit tyto jednotlivé články epidemického procesu. Zdroj nákazy lze izolovat a léčit,  cestu přenosu přerušit a vnímavého jedince chránit, například karanténními opatřeními  či očkováním, které se postupně stává dostupnějším. 

Při epidemickém šíření infekčního onemocnění hrozí riziko, že bez přijetí ochranných  či mimořádných opatření dojde k nekontrolovatelnému šíření infekce v populaci s možností  vyčerpání kapacit zdravotnického systému vzhledem k možnostem izolace a léčby  s důsledkem zásadního dopadu do zdraví populace. Mezi nejvíce nebezpečné patří  simultánní šíření, kdy jeden nemocný současně nakazí více než jednoho člověka a dochází  tak k masivnímu šíření infekce v populaci. 

Mezi klíčová opatření patří možnost účinného přerušení šíření nákazy mezi jednotlivci a v celé  populaci (omezení shlukování, omezené poskytování vybraných služeb, používání  ochranných a dezinfekčních prostředků, rychlá identifikace jedinců vykazující symptomy  prosřednictvím testování). 

Hlavním cílem opatření je přerušit kontinuální epidemický proces a zastavit epidemii  v co nejkratším čase, a za co nejmenších ztrát lidských životů, za současné minimalizace  negativních dopadů do ekonomiky (avšak s ohledem na primární cíl – zastavení epidemie).  Toho lze dosáhnout omezením pohybu osob, omezením konání hromadných akcí, omezením  provozování epidemiologicky závažných činností, používáním přiměřených osobních  ochranných prostředků a zvýšenou dezinfekcí či posíleným diagnostických strategií s cílem  odhalit potencionální nakažené osoby, včetně kombinace testování a karantény

Opatření je společně s dalšími platnými opatřeními zaměřeno tak, aby byla zajištěna potřebná  škála preventivních opatření zohledňující i předběžnou opatrnost v souvislosti s dalším  šířením SARS-CoV-2 a jeho nových variant. 

Cílem vydávaných opatření je omezit vybrané činnosti nebo služby, kdy je toto omezení  důležité zejména v případech mezilidsky přenosných infekčních onemocnění, jako je právě 

11 

COVID-19. Při závažné infekci, která se přenáší cestou kontaminovaných kapének (aerosolu),  je třeba předcházet koncentraci lidí zejména v uzavřeném prostoru, za případného stanovení  dalších podmínek jejich setrvávání v takovém místě. Je proto potřebné použít nástroje,  jak regulovat provoz v takových místech. 

Cílem tohoto opatření je provést kroky nezbytné k dalšímu zpomalení šíření nákazy SARS CoV-2 a jejich nových variant, dále zplošťovat křivku počtu nově diagnostikovaných případů  onemocnění koronavirem SARS-CoV-2, který způsobuje respirační onemocnění COVID-19,  v České republice, a tím předejít přetížení až zhroucení zdravotního systému, ve smyslu  vyčerpání kapacit lůžkové a intenzivní péče se všemi jeho následky. 

Jak Evropská komise uvádí ve svém sdělení ze dne 19. 1. 20211, dokud počty nakažených  porostou a do doby, než míra proočkovanosti zvrátí průběh pandemie COVID-19, bude  nezbytné vytrvat v ostražitosti, nadále dodržovat opatření proti šíření nákazy a uplatňovat  protiepidemická opatření. Evropská komise tedy vyzvala členské státy k bezodkladné reakci,  aby došlo k omezení rizika nástupu potencionálně agresivnější třetí vlny epidemie, jež by se  vyznačovala novými a nakažlivějšími variantami viru, které se již v Evropě vyskytují. V tuto  chvíli neexistují vědecké poznatky o tom, zda nové varianty viru způsobují vážnější zdravotní  problémy, ale je vědecky potvrzeno, že jsou o 50-70% více infekční, což znamená, že se  rychleji přenášejí a způsobující další tlak na již přetížené zdravotní systémy. 

Evropské středisko pro prevenci a kontrolu (ECDC) nemocí ve svém hodnocení rizik ze dne  21. 1. 20212 poté shrnuje, že z důvodu nových variant viru je riziko komunitního přenosu v EU  velmi vysoké, což může vést k náhlému nárůstu počtu nakažených, vyšší míře hospitalizace  a vyšší míře úmrtnosti u všech věkových skupin, zejména u starších osob, které velmi často  trpí více chronickými onemocněními zároveň. Zvyšuje se tak pravděpodobnost hospitalizace  těchto osob v následujícím období a těžší průběh jejich onemocnění. ECDC tedy vyzívá  k přijetí opatření, která omezí tlak na zdravotní systémy. Ve světle stále posilujícího se šíření  nových variant poté ve své další zprávě z 29. března 20213 upozorňuje na snížení efektivity  existujících vakcín a získané imunity po prodělání nemoci v případě nových variant viru,  včetně posílení možnosti reinfekce v těchto případech. 

Zploštění křivky počtu nově nakažených osob koronavirem SARS-CoV-2 má za cíl  při současném stavu poznání docílit tří zcela zásadních pozitivních efektů: Zabránit vyčerpání kapacit lůžkové a intenzivní péče zdravotnických zařízení. To má  

umožnit jak zachování nezbytné zdravotní péče ve vztahu k pacientům, kteří nejsou  nakaženi koronavirem SARS-CoV-2, tak ve vztahu k pacientům s onemocněním COVID 19, kteří potřebují hospitalizaci. Cílem je zachovat úmrtnost v co nejmenším rozsahu.  Závažný stav vyžadující hospitalizaci se přitom dle Státního zdravotního ústavu,  vycházejícího z dat a analýz ECDC, může objevit u více než 30 % nakažených osob,  zejména pak seniorního věku, z toho v širším průměru přinejmenším téměř 2,5 % těchto  osob (ale spíše podstatně více) připadá na pacienty v kritickém stavu. Nekontrolované  šíření epidemie přitom může v krátkém horizontu několika měsíců zasáhnout až vyšší  desítky procent populace. 

  

1 Sdělení Komise Evropskému Parlamentu, Evropské Radě a Radě: Jednotně proti COVID-19  (https://ec.europa.eu/info/sites/info/files/communication-united-front-beat-COVID-19_en.pdf)  

2 ECDC: Risk related to the spread of new SARS-CoV-2 variants of concern in the EU/EEA – first update  (https://www.ecdc.europa.eu/sites/default/files/documents/COVID-19-risk-related-to-spread-of-new-SARS-CoV-2- variants-EU-EEA-first-update.pdf)  

3 ECDC: Risk of SARS-CoV-2 transmission from newlyinfected individuals with documented previous infection or  vaccination (https://www.ecdc.europa.eu/sites/default/files/documents/Risk-of-transmission-and-reinfection-of SARS-CoV-2-following-vaccination.pdf)

12 

Zabránit explozivnímu rozšíření onemocnění COVID-19, při němž by ve zvýšené míře  docházelo (a) k šíření agresivnějších typů koronaviru SARS-CoV-2 a (b) k vyšším  koncentracím koronaviru SARS-CoV-2 v těle. Vyšší koncentrace koronaviru SARS-CoV 2 v těle a přítomnost jeho agresivnějších typů přitom při zohlednění současných  vědeckých poznatků vede k rozvoji zdravotních komplikací nakažených osob a k vyšší  smrtnosti. 

Snížit smrtnost a četnost těžkých průběhů infekce, protože postupem doby budou vzrůstat  znalosti o chování koronaviru SARS-CoV-2 a o metodách léčby infekce a zmírnění jejích  následků. Nakonec by mělo dojít k vyvinutí účinných léků nebo vakcín. Je přitom obecně  známo, že již nyní dochází k experimentálním pokusům léčby různými typy antivirotik  (např. remdesivir nebo hydroxychlorochin), a že v některých případech taková léčba  vykazuje určité výsledky. Vakcinace v ČR byla zahájena na přelomu roku 2020 a 2021

Pokud by nebyla realizována žádná mimořádná opatření, nelze s ohledem na shora uvedené  skutečnosti důvodně vyloučit, že by celkový počet nakažených v ČR mohl dosáhnout milionů  osob, přičemž u statisíců osob by nemoc mohla vyžadovat hospitalizaci (kdy nezanedbatelný  počet hospitalizovaných může dle stávajících poznatků vyžadovat vysoce intenzivní péči).  Z důvodu dalšího šíření nákazy by tak mohly být postiženy desítky tisíc osob, čemuž se  v rámci navrhovaných dobře cílených opatření může zabránit. Takové počty by zdravotnický  systém ČR (a ostatně ani zdravotnický systém žádného jiného státu) nezvládl, a to i vzhledem  k počtu lůžek intenzivní péče pro dospělé pacienty (tedy na ARO a JIP) a počtu ventilátorů  pro dospělé, z kterýchžto kapacit je navíc část obsazená pacienty s jinými onemocněními,  a pro koronavirové pacienty jich tak lze stále vyčlenit pouze část. Při překročení dostupného  počtu lůžek intenzivní péče a plicních ventilátorů by se začal dramaticky zvyšovat počet úmrtí,  který by v případě explozivního šíření infekce i při značně konzervativních odhadech mohl  dosáhnout řádu stovek tisíc obyvatel ČR, přičemž by se nejednalo pouze o seniory. 

Obdobná opatření, jaká jsou přijata v České republice, byla a jsou přijímána i vládami jiných  států. např. v Izraeli, Austrálii, Slovensku, Německu nebo Francii. 

Rozdílný přístup jednotlivých vlád byl způsoben zejména tím, že o koronaviru SARS-CoV-2,  jeho přesných vlastnostech a charakteristikách, jakož i o detailech jeho šíření a přenosu  neexistovaly dostatečné vědecké informace. Tato situace se postupně mění a zlepšuje, kdy  dochází neustále k rozšiřování vědeckých poznatků a tím pádem i ke slaďování jednotlvých  opatření v závislosti na epidemiologické křivce v dané zemi. V průběhu pandemie prakticky  všechny země západní civilizace dotčené šířením onemocnění COVID-19 postupně  přistoupily ke stejným krokům jako Česká republika (tj. k vyhlášení nouzového stavu,  k omezení pohybu a vstupu cizinců, k omezením maloobchodních prodejů atd.), i když  v detailech se mohou přístupy jednotlivých zemí odlišovat. 

Stávající míra nejistoty a vyšší míra rizika související s epidemií COVID-19 je však způsobena  tím, že se vir postupně vyvíjí a mutuje, což mění jeho vlastnosti. Genetická informace  koronavirů je totiž ve srovnání s jinými viry poměrně proměnlivá, což je jedním z důvodů  selekcí různých variant viru.  

Dostupné empirické údaje nicméně i nadále dokládají, že nerestriktivní přístup vede k výrazně  závažnějším nepříznivým následkům než přijetí omezení. Možné náhlé uvolnění přijatých  opatření by mohlo mít nedozírné následky a v krajním případě vést až k úplnému zmaření  příznivých výsledků

Zavlečením nemoci COVID-19 se rozumí jakýkoli import případů COVID-19 na území České  republiky. Je třeba vnímat, že ke kontrole počtu importovaných případů dochází díky  v podstatě celosvětovému omezení mobility a záměrnému snižování možností mobility  v rámci EU i globálně snad všemi členskými státy.

13 

Zásah do práva zaručeného občanům ČR v čl. 14 odst. 4 větě první Listiny4 Článek 14 Listiny základních práv a svobod 

(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. 

(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má  právo svobodně je opustit. 

(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost  státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na  vymezených územích též z důvodu ochrany přírody. 

(4) Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní  Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti. 

(5) Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem. 

Ochranné opatření ze dne 15. března 2021, č. j. MZDR 20599/2020-63/MIN/KAN, ukládalo  všem osobám, které se zdržovaly nad určitou limitní dobu na území států, které jsou  na seznamu zemí se středním, vysokým a velmi vysokým rizikem výskytu onemocnění  COVID-19 (tedy i občanům ČR, které z okruhu těchto osob nevyjímalo), aby v době pobytu  v zahraničí absolvovaly antigenní či (u vysoce rizikových zemí) jen RT-PCR test na přítomnost  viru SARS-CoV-2, přičemž stanovilo povinnost disponovat před vstupem na území státu  negativním výsledkem testu. Městský soud v Praze uvedl, že toto pravidlo zasahuje do práva  svobodného návratu občanů na území ČR. Bylo tedy třeba zkoumat, zda je tento zásah  přípustný. 

Zatímco svoboda pohybu a pobytu podle čl. 14 odst. 1 Listiny je zjevně omezitelná  za podmínek vyplývajících z čl. 14 odst. 3 a čl. 4 Listiny, v případě ústavních práv zajištěných  čl. 14 odst. 4 Listiny již přípustnost jejich omezení na první pohled z ustanovení ústavního  pořádku nevyplývá. Jak však Městský soud v Praze upozornil, z relevantních judikatorních  i doktrinálních závěrů plyne, že i v případech práv, která nemají vlastní limitační klauzuli, může  dojít k jejich omezení v zájmu jiného základního práva či svobody nebo dokonce v zájmu  veřejného statku, a to v případě jejich vzájemné kolize, jež je pak posuzována za použití  ustálených judikatorních východisek týkajících se aplikace a parametrů testu proporcionality  (soud zde odkazuje na komentář k čl. 4 Listiny in Husseini, F., Bartoň, M., Kokeš, M., Kopa,  M. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021).  Rovněž Ústavní soud v minulosti v jiných situacích, jež se zjevně dotýkaly dalšího ústavního  práva zaručeného čl. 14 odst. 4 Listiny, konkrétně práva uvedeného v jeho větě druhé, fakticky  připustil jeho omezení. 

K aplikaci limitační klauzule je třeba přistupovat zcela výjimečně a v zájmu jiného základního  práva či svobody, případně v zájmu veřejného statku, a to v případě jejich vzájemné kolize,  přičemž takový střet musí být posléze posuzován provedením testu proporcionality. Takovým  případem, kdy se toto právo střetává s jinými ústavně zaručenými lidskými právy a svobodami,  resp. veřejným statkem důležité povahy, přitom může být právě situace, kdy se právo občana  na svobodný vstup na území ČR ocitá v rozporu s veřejným statkem v podobě veřejného  zájmu na ochraně veřejného zdraví, jenž není s jistým zjednodušením fakticky ničím jiným,  než sumou práv ostatních osob na ochranu života a zdraví, která mohou být riziky  souvisejícími s umožněním vstupu občana, jemuž svědčí právo svobodného návratu  na území, negativně dotčena. 

  

4 V následující části odůvodnění týkající se zásahu do ústavních práv je hojně (mnohdy formou přímých citací)  využíváno odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2021, sp. zn. 18 A 16/2021, a to  zejména z důvodu malého časového prostoru mezi dnem zveřejnění rozsudku a účinností zrušujícího výroku.

14 

Test proporcionality se standardně skládá ze tří kroků, a to z posouzení vhodnosti (zda  ochranné opatření vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl), potřebnosti (zda sledovaného  cíle nelze dosáhnout mírnějšími prostředky) a přiměřenosti. 

K první podmínce vhodnosti MS Praha uvádí, že není sporu o tom, že takovéto omezení je  obecně způsobilé dosáhnout legitimního cíle v podobě ochrany veřejného zdraví.  Onemocnění COVID-19 může být způsobeno jen přenosem viru mezi osobami; toto riziko je  vyšší, dochází-li k přeshraničnímu pohybu ze zemí, v nichž je nákaza vysoce rozšířena. Dále  je nutno brát v potaz i nové mutace koronaviru, které dle předběžných expertních studií  vykazují vyšší infekčnost a/nebo způsobují horší průběh onemocnění. Předběžné studie se  také prozatím kloní k faktu, že nové mutace snižují efektivitu očkování v současnosti  podávanými vakcínami. Vzhledem k tomu, že onemocnění COVID-19 je rozšířeno po celém  světě a tzv. nové varianty jsou procentuálně stále více zastoupeny mezi sekvenovanými  vzorky testů, je jakýmkoliv omezením a podmíněním přeshraničního pohybu osob fakticky  snižováno riziko spočívající v dalším šíření viru mezi zeměmi, potažmo v rámci společností  jednotlivých zemí. 

Dále je nutno věnovat se dvěma zbývajícím podmínkám, a to zda lze zamýšleného cíle  s obdobnými výsledky dosáhnout způsobem, který by mírněji či vůbec nezasahoval do práva  svobodného návratu občanů do vlasti, a zda taková mírnější řešení přicházejí v úvahu  (potřebnost a přimeřenost). 

Aktuální situace v ČR5 a v ostatních zemích6je skutečně natolik závažná, že pro naplnění  sledovaného cíle již v žádném případě nepostačují mírnější prostředky, které do předmětného  základního práva nezasahují vůbec nebo jen zprostředkovaně a zanedbatelným způsobem.  Přesto je třeba přiznat, že lze uvažovat o snížení zátěže kladené před vstupem na území  zejména na občany České republiky tak, aby jim byl zajištěn snadnější, avšak bezpečný  návrat na území České republiky. Je proto akceptována výtka soudu, že stejná pravidla  pro návrat individuální a veřejnou dopravou nemusí spravedlivě odrážet míru rizika přenosu  infekce na spolucestující osoby. Ochranné opatření tak nově stanovuje odlišnou míru  požadavků pro cesty individuální dopravou a dopravou veřejnou. U cest ze zemí se středním  rizikem nákazy, kdy osoba cestuje individuální dopravou, není riziko přenosu závažné natolik,  aby bylo třeba zejména občanům České republiky stanovovat povinnost mít zajištěn test již  před vstupem na území České republiky. Po návratu do ČR je však vhodné z hlediska  případné kontroly zavlečení onemocnění ze zahraničí uložit i osobám vracejícím se ze zemí  se středním rizikem nákazy povinnost podrobit se alespoň antigennímu testu. Antigenní testy  jsou zdarma a široce dostupné. Opakované testování v rámci zaměstnání dále podpoří jistotu,  že osoba před cestou/během cesty do České republiky neonemocněla a nešíří onemocnění  mezi další osoby. 

Povinnosti uložené po vstupu do České republiky osobám vracejícím se ze zemí s vysokým  nebo velmi vysokým rizikem nákazy však zůstávají v platnosti beze změn. Při hodnocení  možnosti ještě dále uvolnit předvstupová opatření nad rámec změn k 5.4.2021 a naopak  posílit opatření popříjezdová, bylo rozhodnuto toliko o úpravě povinnosti absolvovat antigenní  test po vstupu na území ČR v případě příjezdů netestovaných osob ze zemí se středním    

5https://koronavirus.mzcr.cz/ 

https://www.uzis.cz/index.php?pg=covid-19#analyzy 

https://www.uzis.cz/index.php?pg=covid-19#datove-sady 

6 https://www.ecdc.europa.eu/en 

https://www.who.int/ 

Viz rovněž pravidelná aktualizace Sdělení Ministerstva zdravotnictví, kterým se vydává seznam zemí nebo jejich  částí s nízkým, středním a vysokým rizikem nákazy onemocnění covid-19.

15 

rizikem nákazy. Současné nastavení popříjezdových opatření odpovídá průměrným  opatřením v zemích EU (situaci pravidelně monitorují zastupitelské úřady ČR). Česká  republika navíc požaduje, aby osoby, které cestují do zemí s vysokým nebo velmi vysokým  rizikem nákazy informovaly předem o této skutečnosti své zaměstnavatele (u dětí či studentů  školy a školky), protože po návratu ČR zejména ze zemí s velmi vysokým rizikem nákazy je  omezen volný pohyb na území, včetně nemožnosti chodit do zaměstnání/školy či školky a toto  omezení je shledáváno jako efektivně nastavené. Nad zavedením povinné „státní karantény“  ve státem určených zařízeních bylo rovněž uvažováno na úrovni Ústředního krizového štábu  a rovněž Rady pro zdravotní rizika uvažováno, ale k realizaci této možnosti nebylo přikročeno  zejména z důvodu obrovských zásahů do osobní svobody osob a rovněž značné ekonomické  náročnosti pro dané osoby – o pobytu zdarma nebylo uvažováno z důvodu toho, že MZV  dlouhodobě nedoporučuje cestovat do rizikových a vysoce rizikových zemí a většinu cest tvoří  cesty na dovolenou, což jsou tzv. zbytné cesty, které by měly být co nejvíce omezovány  a i Doporučení Rady (viz dále) apeluje na členské státy od těchto cest co nejsilněji odrazovat.  V porovnání s požadavkem zajistit si před odletem test, což je záležitost vyžadující časovou  náročnost maximálně několika hodin, se povinná mnohadenní „státní karanténa“ na vlastní  náklady jeví jako neměřitelně více zasahující do osobní životní sféry a pohodlí dané osoby.  Neopomenutelným problémem je rovněž možný přenos onemocnění již v letadle (viz dále)  nebo prostředku veřejné dopravy, a tedy vystavení rizikem nákazy dalších až stovek osob  na palubě, které ovšem nemusí nutně cestovat z rizikových zemí a nemusí tudíž dodržovat  epidemiologická opatření po vstupu, ač mohly být při cestě (např. na palubě letadla) infikovány  nemocnou osobou – riziko nekontrolovatelného šíření by tak exponenciálně rostlo. Zcela  rezignovat na předvstupová opatření tedy nelze, lze však modifikovat jejich absolutnost  a nastavení, jak činí opatření účinné od 5.4.2021

Městský soud v Praze vytýkal, že nelze marginalizovat ani překážku vyvěrající z toho, že  občan musí být schopen se v cizí zemi vůbec zorientovat a zjistit si informace k podmínkám  testování v dané zemi, k testovacím místům apod. a že problémem může být neznalost  místních reálií či jazyková bariéra; nejde přitom jen o otázku pohodlí, ale vůbec možnosti se  požadovanému testu za rozumných podmínek podrobit. Zde Ministerstvo zdravotnictví  upozorňuje na zásadní odlišnost situace na jaře 2020, kdy takřka okamžité „vypnutí“ zejména  letecké dopravy doslova uvěznilo tisíce osob v zahraničí a bylo nutné zajistit rozsáhlé  repatriační operace, od situace na jaře 2021, kdy osoby cestující do zahraničí si musí být  vědomi možných rizik spojených s omezenou leteckou a jinou veřejnou dopravou  a s požadavky na předkládání testů na vstupu či i výstupu z daných zemí. Podstatnou část  cestujících leteckou dopravou z/do ČR tvoří tzv. dovolenkáři využívající služeb cestovních  kanceláří, které se již adaptovaly na tyto změněné podmínky a požadavky a zajišťují či mohou  zajistit svým klientům plný „testovací“ servis. I osoby neznalé jazyka či místních reálií tak  mohou dostát testovací povinnosti. Individuální turisté jsou zpravidla osoby, které jsou  schopny si samy zařídit letenky, samy si zajistit ubytování a je proto důvodné předpokládat,  že ovládají některý ze světových jazyků a rozhodně jsou schopny si zajistit test v destinaci.  Opět je připomínáno, že osoby na dovolené cestují z vlastní vůle i přes nedoporučení MZV  ČR. Dosavadní dlouhodobý přístup spočívající pouze v doporučení omezit tzv. zbytné cesty  v souladu s koordinovaným postupem dohodnutým v rámci EU nevedl k žádoucímu omezení  těchto cest, kdy stále tisíce a tisíce obyvatel České republiky cestují za turistikou do rizikových  oblastí, což nelze v žádném případě považovat za nezbytnou cestu. Varování Ministerstva  zahraničních věcí bylo (a je) však zcela jednoznačné: „Vzhledem k nepříznivému vývoji  epidemiologické situace upozorňujeme na stále platné doporučení Ministerstva zahraničních  věcí ČR cestovat do zahraničí pouze v nezbytných případech, mezi něž nepatří cestování za  účelem turistiky.“ 

(https://www.mzv.cz/jnp/cz/cestujeme/aktualni_doporuceni_a_varovani/x2020_04_25_rozce s tnik_informaci_k_cestovani.html) Upozorňováno je rovněž na dynamicky se měnící  podmínky pro leteckou přepravu a vstup do jiných zemí. 

Ač nelze veškeré cesty jistě subsumovat pod cesty na dovolenou, u služebních cest či jiných  nezbytných cest mohou osoby využít k zajištění své informovanosti buď jednotlivé 

16 

zastupitelské úřady ČR v zahraničí či speciální informační linky, zejména informační linku  MVČR (OAMP)7 zřízenou speciálně pro účely cestování. Průběžně jsou shromažďovány  informace o místech po celém světě, kde se lze nechat testovat, tato místa průběžně přibývají,  a to zejména z toho důvodu, že negativní test vyžadují před vstupem Spojené státy americké8 

(ale i další země). Zemí, kde se nedá otestovat, je „jako šafránu“ a rozhodně se nejedná  o země, které jsou běžným či alespoň častým cílem občanů ČR. Na dotazy osob, zda a kde  se lze nechat v dané zemi světa otestovat, je tak minimálně speciální cestovatelská infolinka  MVČR nebo zastupitelský úřad ČR v dané zemi či regionu, schopna odpovědět. Na webových  stránkách jak MV9, MZV10, tak MZ11 jsou pravidelně zveřejňovány informace o podmínkách  cestování, na letišti jsou k dispozici letáky v české i anglické verzi upozorňující na podmínky  návratu do ČR. Cestující osoby tak mají jednoznačně spoustu možností, jak se s podmínkami  seznámit či jak se dozvědět, kde se dá v dané zemi otestovat

Jak bylo uvedeno výše, v případě návratu veřejnou dopravou (zejména letadlo, ale i vlak nebo autobus) je riziko přenosu na další osoby exponenciálně větší než v případě individuální  dopravy (osobním vozem, ať již vlastním či zapůjčeným). Rovněž nemalou část (cca 1/3)  cestujících osob „tzv. dovolenkářů“ jsou děti, kde často ochrana dýchacích cest není  požadována nebo je „roušková hygiena“ často porušována. I u dospělých pak na delších  letech dochází k potřebě uspokojit alespoň pitný režim, a to jednak z důvodu logické potřeby  během delšího pobytu v klimatizovaném prostoru a jednak z důvodu horšího přívodu vzduchu  a tím pádem pocitu „vysušení“ během nošení roušky/respirátoru. Z tohoto důvodu je nastavení  odlišných pravidel pro cesty veřejnou a individuální dopravou zcela na místě. O rizicích nákazy  v letadle a o vhodnosti přijetí předletových opatření je k dispozici několik studií, na než je  odkazováno: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7655026/ 

https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/travelers/travel-during-covid19.html (obsahuje  odkazy na další informace) 

https://www.researchgate.net/publication/342573493_COVID 

19_and_Public_Transportation_Current_Assessment_Prospects_and_Research_Need 

Uvedené odkazy obsahují „linky“ na další informační zdroje. U kategorie vysoce rizikových  zemí (tzv. tmavě červených) však nebylo s ohledem na skutečně vysokou míru rizika přenosu  onemocnění COVID-19 k rozdělení na cesty individuální nebo veřejnou dopravou přistoupeno, avšak došlo k usnadnění návratu zakotvením možnosti zajistit si pouze antigenní  test namísto do 5.4.2021 požadovaného RT-PCR testu. Důležité je však v tomto ohledu brát  v potaz, že i letecké společnosti stanovují nejrůznější povinnosti pro nalodění osob na palubu  letadel, kdy není výjimkou doložení negativního RT-PCR testu nebo není osoba vpuštěna  na palubu.12 

Vyšetření antigenním testem je časově, finančně i místně přístupnější než vyšetření RT-PCR  testem. Bod 17a Doporučení Rady zdůrazňuje extrémní míru rizika při cestování z tmavě  červených zemích následovně: „Členské státy by měly vyžadovat, aby osoby cestující z oblasti  klasifikované jako „tmavě červená“ podle bodu 10 písm. ca) podstoupily jak test na infekci  COVID-19 před příjezdem, tak karanténu / domácí izolaci v souladu s doporučeními Výboru  

  

7https://www.mvcr.cz/clanek/coronavirus-informace-mv.aspx 

8 https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/travelers/testing-air-travel.html 

9 https://www.mvcr.cz/clanek/coronavirus-informace-mv.aspx 

10 

https://www.mzv.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/tiskove_zpravy/x2020_04_25_rozcestnik_informaci_k_cestovani.ht ml 

11 https://koronavirus.mzcr.cz/seznam-zemi-podle-miry-rizika-nakazy/ 

12 Např. Emirates: https://www.emirates.com/english/help/covid-19/dubai-travel-requirements/tourists/ 

17 

pro zdravotní bezpečnost.” Ministerstvo zdravotnictví je toho názoru, že v případě tmavě  červených zemí (zemí s velmi vysokou mírou rizika) obstojí v kritériu potřebnosti povinnost  občanů ČR podstoupit test před příjezdem i v případě cesty individuální dopravou. Vzhledem  k tomu, že povinnost podstoupit test v případě cesty individuální dopravou je u občanů ČR  stanovena pouze u tmavě červených zemí (zemí s velmi vysokou mírou rizika), je Ministerstvo  zdravotnictví toho názoru, že tato povinnost obstojí i v testu vlastního poměřování jakožto  třetího kroku testu proporcionality, jak ostatně naznačil i Městský soud v Praze. 

V kontextu Doporučení Rady k unijní koordinaci je navržen mechanismus pro zařazování  zemí/regionů na seznam zemí s nízkým, středním, vysokým a velmi vysokým rizikem výskytu  onemocnění COVID-19 tak, aby odpovídal společné koordinaci na úrovni EU a vytvořil  prostředí pro prevenci šíření nákazy. Při formulaci jednotlivých opatření dochází 

k vyváženému odstupňování pravidel pro cesty ze zemí dle rizika nákazy, které staví  na posledních epidemiologických poznatcích, včetně expertízy Evropského střediska  pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC). ECDC ve svých vodítcích z 12. března 202113 zdůrazňuje, že veškeré osoby, které prokazují symptomy nemoci nebo jsou umístěny  do karantény by neměly cestovat. Dle stávajících epidemiologických poznatků je označeno  za nejefektivnější řešení pro běžné cesty kombinace testů a karantény, tj. test nejdříve  48 hodin před cestou (popř. ihned po příjezdu) v kombinaci s karanténou na území v délce  14 dní, která může být přerušena pátý až sedmý den dalším testem. Tato opatření by se měla  dle ECDC vztahovat zejména na cesty osob z rizikových a vysoce rizikových zemí. 

Opatření České republiky plně odpovídají epidemiologickým opatřením dalších členských  států. Např. Německo vyžaduje po osobách cestujících z rizikových a vysoce rizikových zemí  negativní test provedený 48 hodin před cestou. Zároveň k 30. 3. 2021 také zavedlo povinnost  pro cestující leteckou přepravou do Německa předložit před cestou negativní PCR/antigenní  test ne starší než 48 hodin, a to bez ohledu na to, z jaké oblasti cestují. Podobná praxe je  k vidění v Litvě, kde je dopravce povinen zajistit, aby do dopravního prostředku nenastoupily  osoby bez negativního výsledku testu s tím, že v případě individuální dopravy je stanovena  povinnost podstoupit test do 24 hodin od vstupu do země. Na všechny osoby cestující  ze zahraničí se poté vztahuje povinná desetidenní karanténa. Povinnost mít při vstupu  do země test ne starší než 72 hodin v rámci EU mobility má obecně stanovenou Francie, která  v případě nemožnosti získat test po osobách požaduje specifický dokument „PCR test  exemption“, který může vydat konzulát nebo ambasáda v dané zemi. 

K povinnosti podrobit se testu na vlastní náklady se uvádí, že toto ochranné opatření  představuje mimo jiné omezení volného pohybu osob ve smyslu Doporučení Rady. Jedná se  tedy o snahu omezit volný pohyb osob, a proto je stanovena povinnost úhrady testu na vlastní  náklady. Účelem je ve své podstatě odradit osoby od zbytného cestování, jak je doporučováno  na unijní i národní úrovni. Tento princip byl opakovaně odsouhlasen na nejvyšší politické  úrovni, včetně posledního jednání Evropské rady dne 25. 3. Evropská rada ve svých  závěrech14 uvádí následující: “The epidemiological situation remains serious, also in the light  of the challenges posed by variants. Restrictions, including as regards non-essential travel,  must therefore be upheld for the time being, taking into account the specific situation of cross border communities, while the unhindered flow of goods and services within the Single Market  must continue to be ensured, including by making use of Green Lanes.“ V případě hrazení  testu z veřejného pojištění by tedy povinnost podrobit se takovému testu nepředstavovala  téměř žádné omezení. Omezení volného pohybu osob vychází z již zmiňovaného Doporučení  

  

13 ECDC: Guidance for COVID-19 quarantine and testing of travellers  (https://www.ecdc.europa.eu/sites/default/files/documents/Guidance-for-COVID-19-quarantine-and-testing for%20travellers.pdf)  

14 Statement of the Members of the European Council  (https://www.consilium.europa.eu/media/48976/250321-vtc-euco-statement-en.pdf

18 

Rady. Doporučení Rady v bodu 17 stanoví: „Členské státy, které považují za nutné zavést  omezení volného pohybu na základě svých vlastních rozhodovacích procesů, by mohly  vyžadovat, aby osoby cestující z oblasti klasifikované jinak než jako „zelená“ podle bodu 10  a) podstoupily karanténu / domácí izolaci; a/nebo b) před cestou či po příjezdu podstoupily  test na infekci COVID-19.“ Česká republika se v případě zemí, které nejsou na seznamu zemí  s nízkým rizikem, rozhodla využít možnosti dané Doporučením Rady, a to na základě zákonné  pravomoci Ministerstva zdravotnictví, která je mu svěřena ustanovením § 68 odst. 1 zákona  č. 258/2000 Sb. Na základě této pravomoci je Ministerstvo zdravotnictví, v případě osob, které  pobývaly v rizikových zemích, oprávněno zavést karanténu, která by spočívala v téměř  absolutní nemožnosti opustit místo svého bydliště, přičemž ani toto velmi striktní opatření by  nevybočilo z rámce Doporučení Rady. Česká republika se však rozhodla pro mírnější opatření  a Ministerstvo zdravotnictví proto stanovilo výjimky z omezení volného pohybu osob v bodě  II. 

Pravidla účinná od 5.4.2021 již po definovaných skupinách osob nepožadují negativní  výsledek testu na přítomnost SARS-CoV-2, ale pouze potvrzení o provedeném testu. Bude  tak v případě cest veřejnou dopravou záležet na konkrétním dopravci, zda před cestou  požaduje bez ohledu na česká pravidla negativní test nebo ne. Osoba, která obdržela pozitivní  výsledek testu, si musí – opět pomocí např. cestovní kanceláře nebo zastupitelského úřadu  ČR v zahraničí – ověřit, zda pravidla země odjezdu umožňují ukončit izolaci za účelem návratu  do České republiky. Osoba by se měla seznámit s podmínkami přepravy – tedy zda jí přeprava  bude umožněna. Pokud ano, bude poté na dopravci, zda dané osobě cestu umožní, kdy tato  osoba je povinna ho o své pozitivitě informovat, a to z důvodu přijetí možných zpřísněných  opatření během cesty či alespoň usazení dané osoby v dostatečné vzdálenosti od ostatních  cestujících, je-li to možné vzhledem k obsazenosti letadla. S ohledem na existující riziko  přenosu nákazy během letu nelze s respektem na práva ostatních cestujících na ochranu  jejich zdraví na povinnosti informování dopravce rezignovat. 

Nová pravidla účinná od 5.4.2021 respektují obdobnost postavení některých cizinců s občany  ČR, a proto dvojkolejnost pravidel se netýká pouze občanů ČR. Nová pravidla rovněž prošla  výše uvedeným testem proporcionality. 

Během tzv. první a druhé vlny si členské státy Evropské unie postupně navzájem zavedly  zdravotní a hraniční kontroly pro vstup na svá území, které omezovaly vstup pouze  pro vybrané kategorie osob. V rámci první vlny znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích  notifikovalo 18 členských států Schengenského prostoru (z celkových 26) s tím, že řada  dalších členských států Evropské unie a Schengenského prostoru zavedla další omezující  opatření pro vstup. Z důvodu epidemie COVID-19 několik členských států i nadále uplatňuje  kontroly na vnitřnich hranicích, kdy skupina těchto států se v posledních měsících postupně  rozšiřuje (Belgie, Rakousko, Maďarsko, Dánsko, Finsko, a Norsko, Island, NěmeckoPortugalsko a Španělsko), zejména z důvodu potřeby efektivní kontroly existujících  epidemiologických opatření v praxi. Zároveň v případě většiny dalších členských států  a dochází ze stejného důvodu k posilování tzv. příhraničních kontrol či kontrol na území.  Z důvodu omezení dopadu na ekonomiky a volný pohyb cestujících s nezbytnou funkcí nebo potřebou během druhé vlny pandemie, přijala Rada dne 13. 10. 2020 své doporučení15,  ve kterém se shodla na společné koordinaci. Z důvodu trvajícího exponenciálního šíření  COVID-19, zejména jeho nových variant, se dne 21. 1. 2021 Evropská rada na svém jednání  shodla na zřísnění totoho doporučení, které bylo následně projednáno a schváleno Radou  EU. V rámci revidovaného doporučení je kladen důraz na neomezení mobility osob cestujících  z nízkorizikových regionů/zemí (zelené), ve kterých je míra incidence 25 a nižší (100 000  obyvatel / 14 dní) a zároveň pozitivita testů pod 4 % (celkový počet testů / týden). V případě    

15 DOPORUČENÍ RADY (EU) 2020/1475 ze dne 13. října 2020 o koordinovaném přístupu k omezení volného  pohybu v reakci na pandemii COVID-19 (https://eur-lex.europa.eu/legal content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32020H1475&from=CS)

19 

dalších regionů/zemí, které doporučení dělí na oranžové (středněrizikové), červené (rizikové)  a tmavě červené (vysocerizikové), je dána členským státům flexibilita při přijímání národních  epidemiologických opatření, avšak vždy by měl být dodržen princip proporcionality (tj. méně  přísná opatření pro země s nižším rizikem nákazy) a nediskriminace (stejná pravidla  pro občany i cizince). Z možných opatření je kladen důraz na karanténu a testování před nebo  po vstupu, ve snaze předejít znovuzavedení rozsáhlých plošných hraničních kontrol nebo plošnému zákazu dopravy. V případě vysoce rizikových zemí se doporučeje aplikovat pravidlo  testu před odjezdem a kranténu jako obecné pravidlo. Osobám s bydlištěm na jejich území by  měla být dána možnost nahradit test před odjezdem testem po příjezdu, a to vedle příslušných  požadavků na karanténu / domácí izolaci. Dále je doporučeno odrazovat od všech jiných než  nezbytných cest, zejména z a do rizikových a vysoce rizikových zemí. Doporučení necestovat,  není-li to nezbytně nutné, má dlouhodobě na svém webu zveřejněno i Ministerstvo  zahraničních věcí ČR. Epidemiologické požadavky související s cestováním stanovené  v tomto ochranném opatření vycházejí z Doporučení. Upozorňuje se však na možné přísné  podmínky pro nástup do letadla, které uplatňují samotné letecké společnosti bez ohledu  na národní pravidla. Pravidla se rovněž velmi dynamicky mění, a to jak pravidla leteckých  společností, tak pravidla jednotlivých států, důrazně se proto cestujícím doporučuje si  průběžně ověřovat podmínky pro cestu a zaregistrovat se v systému MZV DROZD, přes který  jsou zasílány zásadní změny např. pro návrat do ČR. V případě uvíznutí v některé destinaci  je třeba kontaktovat místně příslušný zastupitelský úřad ČR. Všechny tyto možné problémy  pouze jednoznačně podporují obecné doporučení necestovat, není-li to nezbytné. S ohledem  na to, že neexistuje celosvětový seznam všech akreditovaných labotatoří, není  po mezinárodních dopravcích požadováno, aby kontrolovali splnění podmínky, že  předkládaný test byl proveden akreditovanou laboratoří – tato podmínka stále platí pro osoby,  které test postupují a její naplnění bude zkoumáno při nebo po vstupu na území České  republiky. 

V bodě III.1., který obsahuje shodná kritéria jako Doporučení Rady (viz výše), Česká republika  plně přebírá mechanismus hodnocení zelených, oranžových, červených a tmavě červených  zemí. 

Stanovení seznamu zemí s nízkým rizikem bylo učiněno plně v souladu s bodem 8, 10, 12  a 13 Doporučení Rady a ke každotýdenní aktualizaci dochází na základě údajů dodávaných  Evropským střediskem pro prevenci a kontrol nemocí (ECDC). Při stanovení seznamu zemí  s nízkým rizikem je nezbytné stanovit určitou hranici a není možné, aby za země s nízkým  rizikem byly označeny pouze země s horší nebo srovnatelnou epidemiologickou situací  na území České republiky. Tímto výkladem by pak v extrémním případě mohlo dojít k situaci,  kdy by země, která má nejhorší epidemiologickou situaci na světe, musela umožnit volný vstup  osobám cestujícím ze všech zemí bez omezení. To by zajisté nebyla ta správná cesta  k zamezení šíření epidemie. Oranžové, červené a tmavě červené země jsou takto barevně  označeny právě z důvodu naplnění objektivních kritérií díky nedobré epidemiologické situaci  a je třeba k nim přistupovat jednotně. Pouze skutečnost, že tyto země mohou mít nižší hodnoty  než ČR, z nich nedělá země zelené a neznamená to, že neexistuje při cestách z či do těchto  zemí riziko dalšího importu nákazy

Dle ochranného opatření je stanovena povinnost nosit ochranné prostředky dýchacích cest – ale alespoň v podobě tzv. respirátorů FF2 a ekvivalentních (nikoli tedy šály, nákrčníky, látkové  roušky vlastní výroby), pouze v situacích podle bodu II. a po dobu 14 dní. Správný název  roušky je zdravotnická obličejová maska. Povinnost nosit respirátory je tedy stanovena např.  v případě cest do zaměstnání a pohybu v rámci výkonu zaměstnání, cest do zdravotnických  zařízení apod. Není stanovena povinnost nosit ochranu dýchacích cest například v místě  svého bydliště. Opatření je nezbytné vykládat dle jeho účelu, kterým je zamezení přenosu  onemocnění COVID-19. Proto je nezbytné, aby osoby dle bodu I.2. až I.4, případně další  v opatření uvedené osoby, které mají omezen volný pohyb na území dle bodu II., nosily  respirátor v rozsahu inkubační doby v případech, kdy se pohybují mezi ostatními osobami.  Na všechny osoby v České republice se zároveň vztahuje i mimořádné opatření Ministerstva 

20 

zdravotnictví stanovující obecnou povinnost nošení ochranných prostředků dýchacích cest  (aktuálně mimořádné opatření ze dne 26. února 2021, č. j. MZDR 15757/2020-45/MIN/KAN).  Ochranné opatření ve světle mimořádného opatření č. j. MZDR 15757/2020-45/MIN/KAN  nepředstavuje neúměrně tvrdší pravidla. K důvodům uložení povinnost nosit ochranné  prostředky dýchacích cest je odkazováno na podrobné odůvodnění příslušného mimořádného  opatření, protože v tomto ochranném opatření se nejedná o významná specifika vyžadující  další odlišné odůvodnění. Rouška chrání okolí před přenosem infekce. Není určena  pro ochranu nositele, nepatří mezi osobní ochranné prostředky. Problém roušek spočívá  v nedostatečné těsnicí linii, kdy vzduch vniká pod masku kolem nosu a tváří. Tím je  znehodnocena někdy dobrá filtrační účinnost použitého materiálu (použito z dokumentu  viz dále). Při stanovení klasifikace bylo vycházeno například z dokumentu Výzkumného  ústavu bezpečnosti práce, v. v. i. „Informace o ochraně dýchadel“. Podle tohoto dokumentu „Respirátory (filtrační polomasky proti částicím) pro ochranu dýchacích orgánů (dále též „FFR“  – z angl. Filtering facepiece respirators), které se někdy nazývají respirátory, podléhají  po celém světě různým regulačním normám. Tyto normy specifikují určité požadované  fyzikální vlastnosti a výkonové charakteristiky, aby respirátory mohly splňovat shodu  s konkrétní normou. Během pandemických nebo mimořádných situací státní zdravotní autority  často odkazují na tyto normy při vydávání doporučení pro respirátory, přičemž například  uvádějí, že určitá část populace by měla používat respirátor „N95, FFP2 nebo ekvivalentní“.  Účelem tohoto dokumentu je pouze objasnit některé klíčové podobnosti mezi těmito  doporučeními, konkrétně následujícími výkonnostními standardy FFR: • N95 (USA NIOSH 42CFR84) • FFP2 (Evropa EN 149-2001) • KN95 (Čína GB2626-2006) • P2 (Austrálie / Nový  Zéland AS / NZA 1716: 2012) • Korea 1. třída (Korea KMOEL - 2017-64) • DS (Japan JMHLW Notification 214, 2018) Na základě tohoto srovnání je rozumné považovat čínský KN95, AS /  NZ P2, korejský 1. třídy a Japonský DS FFR za „ekvivalentní“ s respirátory US NIOSH N95  a evropskými respirátory FFP2 pro filtrování částic, které nejsou na bázi oleje,…“. 

Co se týče postupného uvolňování vstupu osob ze třetích zemí, plošný zákaz se stanovenými  výjimkami přestal platit na konci června 2020. Na základě společných diskusí bylo dne 30. 6.  2020 přijato Doporučení Rady16, které shrnuje podmínky pro zařazení dané třetí země na tzv.  společný zelený seznam a zárověn předkládá prvotní seznam třetích zemí, se kterými může  od 1. 7. 2020 dojít k postunému uvolnění na vstupu do EU. Tento seznam je flexibilní a měl  by být brán jako maximum. Pokud členský stát vyhodnotí, že nejsou splněna všechna kritéria  v případě národního kontextu, může se rozhodnout pro nezařezaní dané třetí země na národní  seznam. Národní seznam by zároveň neměl být širší než než seznam třetích zemí odsouhlasený Radou. Vyhodnocování a revize společného EU seznamu probíhá  ve 14 denních intervalech. Z důvodu zhoršení epidemiologické situace bylo ze seznamu  odebráno již několik třetích zemí – Alžírsko, Černá Hora, Gruzie, Kanada, Maroko, Japonsko,  Srbsko a Tunisko. Opatření pro účely cestování ze třetích zemí, které nejsou na tzv.  společném zeleném seznamu, zůstává obdobné jako před červnem 2020, tzn. vstup by měl  být povolen pouze v rámci stanovených výjimek: zdravotničtí pracovníci, zdravotničtí  výzkumní pracovníci a pracovníci v oblasti péče o seniory; příhraniční pracovníci; sezónní  pracovníci v zemědělství; pracovníci v dopravě; diplomati, zaměstnanci mezinárodních  organizací a osoby pozvané mezinárodními organizacemi, jejichž fyzická přítomnost je  vyžadována pro řádné fungování těchto organizací, příslušníci ozbrojených sil, pracovníci  poskytující humanitární pomoc a pracovníci civilní ochrany při výkonu svých funkcí; tranzitní  cestující; osoby cestující z naléhavých rodinných důvodů; námořníci; osoby, které potřebují  mezinárodní ochranu nebo u nichž existuje jiný humanitární důvod; státní příslušníci třetích  zemí cestující za účelem studia; vysoce kvalifikovaní pracovníci ze třetích zemí, pokud je jejich  zaměstnání nezbytné z ekonomického hlediska a pracovní činnost nelze odložit nebo  vykonávat v zahraničí. Dle návrhu revize doporučení se nově doporučuje stanovit povinnost    

16 DOPORUČENÍ RADY (EU) 2020/1144 ze dne 30. července 2020, kterým se mění doporučení Rady (EU)  2020/912 o dočasném omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné, a o možném zrušení tohoto omezení  (https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32020H0912&from=ES)

21 

PCR testu před cestou při cestách ze zemí mimo EU a zavedení dalších opatření, zejména  u třetích zemí, které nejsou vyhodnoceny jako nízkorizikové nebo ve kterých se vyskytla  nějaká z nových variant viru. Novou podmínkou pro zařazení třetích zemí na unijní bezpečný  seznam je incidence 25 (14 dní / 100 000 obyvatel) a zároveň pozitivita testů pod 4 % (celkový  počet testů / týden). Počet testů by měl poté přesahovat hodnotu 300 (počet testů / 100 000  obyvatel / týden). Vedle epidemiologických kritérií by hodnocení mělo hledět i na další  poznatky, zejména celkové zvládání epidemiologické situace třetí zemí či reciprocitu. 

V návaznosti na volání členských států po lepší specifikaci jednotlivých kategorií představila  Evropská komise dne 28. října 2020 svá vodítka (COM(2020) 686 final)17, která rozpracovávají  jednotlivé kategorie výjimek pro cesty z třetích zemí, včetně doporučení prokazování těchto  účelů. V případě studijních účelů dochází ke specifikaci odkazem na směrnici 2016/801  o studentech a výzkumnících. Kategorie osob nespadajících po působnost této směrnice jsou  uvedeny jako možné, tj. na zvážení jednotlivých členských států – to se týká i kategorie  přípravných kurzů pro studium na vysoké škole, které Česká republika v souladu  s Doporučením omezuje. Ochranné opatření v tomto ohledu rovněž reaguje na krizová  opatření vlády vyhlášená během nouzového stavu omezující podstatně volný pohyb,  shromažďování na území ČR a pro školy obecně zavádějící distanční výuku, případně  na ochranná a mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví nebo jiná opatření krajských  hygienických stanic. Zaveden je mechanismus pro umožnění nezbytných návštěv  nesezdaných párů, které spolu mají trvalý partnerský vztah, a to jak pro ty s vízovou povinností  (včetně obnovení nabírání žádostí o krátkodobá víza), tak pro ty bezvízové.  

Skutečnost, že je činěn rozdíl mezi studenty vysokých škol a studenty středních, jazykových  a dalších odborných škol, je dána tím, že při přijímání tohoto opatření je vycházeno z  doporučení Rady Evropské unie ze dne 30. 6. 2020, č. 9208/2020. Stále platí omezení  přicestování občanů třetích zemích. Rada Evropské unie však uvádí, že specifickým  kategoriím uvedeným v příloze č. II. tohoto doporučení by měl být umožněn vstup do EU.  Ministerstvo zdravotnictví na základě tohoto doporučení stanovilo výjimky uvedené v tomto  ochranném opatření. Do této kategorie spadá i vstup za účelem studia. Doporučení je dále  interpretováno na stránkách Evropské komise. Ustanovení týkající se možnosti vstupu občanů  třetích zemích za účelem studia je interpretováno následovně: „Tato výjimka se vztahuje na  studenty ze třetích zemí, kteří v akademickém roce 2020/2021 zahajují v zemi EU studium  nebo v něm pokračují. Výjimka se musí vztahovat i na studenty definované jako „státní  příslušník třetí země přijatý ke studiu na vysokoškolské instituci a přijatý na území členského  státu, aby se věnoval jako své hlavní činnosti řádnému studiu vedoucímu k dosažení  vysokoškolské kvalifikace uznané daným členským státem, včetně diplomů, vysvědčení nebo  doktorátů získaných na vysokoškolské instituci, což může zahrnovat přípravný kurz  předcházející takovému vzdělávání v souladu s vnitrostátními právními předpisy daného  členského státu nebo povinnou stáž.“ Výjimka se může vztahovat také na státní příslušníky  třetích zemí přicházející za účelem studia, kteří však do této definice nespadají (například žáci  nebo studenti navštěvující střední školy, jazykové školy, internátní školy nebo odborné školy,  žáci pobývající zde v rámci výměn atd.).“ Vzhledem ke špatné epidemiologické situaci v České republice i ve světě se Česká republika rozhodla udělit výjimky pouze pro ty skupiny studentů,  pro které výjimka v rámci koordinace na úrovni Evropské unie udělena být musí. Důvodem je  snaha koordinovat postup na úrovni Evropské unie a vyhovět požadavkům ze strany Evropské  unie. O výjimkách nad rámec nezbytných výjimek uvedených v doporučení tedy nebylo  prozatím uvažováno. I přes doporučení Rady však bylo rozhodnuto o neumožnění vstupu  

  

17 https://ec.europa.eu/home-affairs/sites/homeaffairs/files/what-we-do/policies/european-agenda security/20201028_com-2020-686-commission-communication_en.pdf

22 

studentů vysokých škol z extrémně rizikových zemí, a to z důvodů velmi nepříznivé tamní  epidemiologické situace a z obavy ze zavlečení nových mutací koronaviru.  

Pojem studium v tomto doporučení a ochranném opatření pak odpovídá definici studia, jak ji  definuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016  o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia,  stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů  a činnosti au-pair. Transpozice byla provedena řádně prostřednictvím § 64 zákona o pobytu  cizinců. Definice uvedená v § 64 zákona o pobytu cizinců není ani restriktivní ani extenzivní.  Studium na jazykové škole, na rozdíl od studia na vysoké škole, pod definici § 64 zákona o  pobytu cizinců nespadá. Nadto, ochranné opatření umožňuje vstup jen části studentů, kteří  spadají pod § 64 zákona o pobytu cizinců. Jiné vzdělávací programy jsou z hlediska zákona  o pobytu cizinců klasifikovány jako účel pobytu „ostatní“ nebo „jiné“ - jde o vzdělávací aktivitu,  která není studiem dle § 64 zákona o pobytu cizinců. V souladu s Doporučením Rady je dále  omezen vstup pro kategorie osob, jejichž účel pobytu sice spadá pod § 64 zákona o pobytu  cizinců, nicméně nejedná se o studenty akreditovaných studijních programů na vysoké škole.  V tomto směru se omezení přicestování cizinců dotýká všech skupin osob, které nejsou  studenty akreditovaných studijních programů na vysoké škole

Opatření reaguje na mimořádnou situaci, je krátkodobého rázu a často se mění s ohledem na  vývoj epidemiologické situace. Obecně smyslem přijatých opatření v souvislosti s probíhající  pandemií onemocnění COVID-19 je odvracení jejích bezprostředních dopadů na zdraví  obyvatel České republiky. K tomuto cíli je nezbytné omezit některé činnosti, včetně omezení  vstupu osob z rizikových oblastí, které mohou onemocnění dále šířit. Opatření nelze  považovat za diskriminační jen z důvodu, že osoby pocházejí ze států, které aktuálně nejsou  na seznamu zemí s nízkým výskytem onemocnění. Oproti konkrétní kategorii cestujících  s nezbytnou funkcí či potřebou, kde byly zařazeni mimo jiné státní příslušníci třetích zemí  cestující právě za účelem studia na vysoké škole, nedoporučila EU studenty jazykových škol  jako nezbytně nutné cestující. Byť je v některých kategoriích cestujících ponechán určitý  prostor na uvážení jednotlivých států, nebylo shledáno, že by právě studenti jazykových škol  z rizikových oblastí museli za probíhající epidemiologické situace nezbytně přicestovat na  území České republiky, a to zejména v důsledku zákonné povinnosti zajištění distanční výuky  ze strany škol a současně s ohledem na množství osob této kategorie, jež hodlá za účelem  ostatních či vzdělávacích aktivit do České republiky přicestovat. Dle statistických údajů  poskytnutých ze strany Ministerstva vnitra ČR bylo před vypuknutím pandemie každoročně  podáváno několik tisíc žádostí o udělení pobytového oprávnění za tímto účelem. Jinými slovy  byl dočasně omezen vstup osobám v řádu několika tisíců ze států, které nejsou na seznamu  s nízkým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 – naopak – jsou na seznamu vysoce  rizikových zemí, jejichž přítomnost na území České republiky jednoznačně není potřebná ve  smyslu zbytnosti cest dle doporučení EU. Doporučení EU tedy samo činí rozdíl mezi „studiem na vysoké škole“ a „vzdělávací aktivitou“, reakce České republiky, která si s ohledem na  epidemiologickou situaci zvolila, že vstup za účelem jiných vzdělávacích aktivit neumožní, je  tak legitimní. Doporučení prioritizuje určité pobytové tituly, ke stejné prioritizaci přistoupila  Česká republika. Porovnání s pandemickým rokem 2020 není vhodné a nemělo by  vypovídací hodnotu, a to z důvodu „deformit“, které mají vliv na interpretaci situace. V roce  2020 byla řada zastupitelských úřadů ČR v zahraničí, včetně konzulárních úseků, několik  měsíců uzavřena a vízová agenda byla i po otevření vykonávána s řadou omezení. Následně  sledované opatření postupně zpřísňovalo postoj k vydávání právě dlouhodobých víz za  účelem „ostatní“, až nakonec došlo k ustálení obsahu opatření na tomto úseku, kdy o tato víza  nelze požádat a ani je vylepovat. Závěrem k této pasáží se uvádí, že Česká republika  v souladu s Doporučením EU v oblasti studia v širším slova smyslu neomezila vstup pouze  těm kategoriím cizinců, jejichž vstup musí být dle Doporučení EU umožněn. Počet  očekávaných žádostí o víza na účel mimo studium na akreditovaných studijních programech  na vysokých školách nelze považovat za epidemiologicky nevýznamný. Pokud by Česká  republika využila možnosti neomezit vstup pro všechny kategorie, u kterých jim k tomu  doporučení dává prostor („may clause“), byl by ve výsledku vstup na území České republiky 

23 

omezen pouze tak malému množství cizinců, které by znamenalo faktickou neefektivitu tohoto  opatření s ohledem na jeho cíle. 

Vstup ze třetích zemí je umožněn tak, aby byl v maximální míře v souladu s koordinací  na úrovni EU. Česká republika postupně uvolnila cestování z bezpečných zemí, kdy  na národním seznamu jsou v tuto chvíli Austrálie, Nový Zéland, Jižní Korea, Singapur  a Thajsko. Zároveň došlo k rozšíření vyjímek pro cesty osob z třetích zemí, které nejsou  na seznamu zemí s nízkým rizikem výskytu onemocnění COVID-19. Např. od 24. srpna 2020  došlo k uvolnění podávání žádostí o krátkodobá víza za účelem zaměstnání pro státní  příslušníky Ukrajiny, a to z důvodu ekonomického zájmu České republiky. 

Vzhledem k nezanedbatelnému počtu cizinců ze třetích zemí, kteří do České republiky  přicestovali v rozporu s podmínkami danými ochranným opatřením a kteří byli zajištěni Policií  České republiky, je třeba tyto cizince před umístěním do zařízení pro zajištění cizinců nebo  bezprostředně po umístění do zařízení, před jejich propuštěním po prvotním zadržení nebo  pro účely dobrovolného návratu podrobit PCR testu na přítomnost onemocnění COVID 19.  Cílem je zamezit šíření infekce v České republice mezi běžnou populací, mezi cizinci  zajištěnými v zařízení nebo mezi osobami na cestě do domovské země. 

Zaveden je také jednotný způsob hlášení pobytu déle než 12 hodin v posledních 14 dnech  na území států, které nejsou na seznamu zemí s nízkým rizikem výskytu onemocnění COVID 19, a to formou vyplnění elektronického příjezdového formuláře, který je nezbytné vyplnit  před příjezdem do České republiky. Informace prostřednictvím elektronického formuláře  obdrží krajské hygienické stanice. 

V souvislosti s koncem přechodného období – zjednodušeně řečeno BREXITem – se od 1. 1.  2021 na občany Spojeného království Velké Británie a Severního Irska pohlíží jako na občany  EU, vztahuje-li se na ně část druhá Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie  a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii, tedy  jsou-li držiteli potvrzení o přechodném pobytu nebo povolení k trvalému pobytu vydaného  Českou republikou nebo jejich ekvivalentů vydaných jiným členským státem Evropské unie.  Na rodinné příslušníky občanů Spojeného království Velké Británie a Severního Irska,  na které se vztahuje část druhá Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie  a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii, se  pohlíží jako na rodinné příslušníky občanů Evropské unie ve smyslu § 15a odst. 1 nebo § 15a  odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně  některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 

Zpřísněná cestovatelská opatření jsou rovněž reakcí na současnou epidemiologickou situaci,  kdy v prosinci 2020 byla ve Velké Británii zjištěna nová mutace koronaviru SARS-CoV-2  označená SARS-CoV-2 VOC 202012/01. Udává se, že tato „britská varianta“ se oproti té  původně dominující šíří rychleji, je tedy více virulentní. Mimo to se ve světě objevila i často  zmiňovaná další varianta viru SARS-CoV-2 zjištěná v Jižní Africe s označením 501Y.V2.  Fylogenetická analýza ukázala, že i přesto, že mají SARS-CoV-2 VOC 202012/01 z Velké  Británie a 501Y.V2 z Jižní Afriky mutaci v N501Y, jde o různé varianty viru. Obecně se udává,  že evoluční tlak vede k takovým mutacím, které zvyšují afinitu k receptoru nebo usnadňují  vstup viru do cílové lidské buňky. U britské i jihoafrické varianty viru SARS-CoV-2 se uvádí,  že jsou přenosnější, tedy rychleji se šíří v populaci než současná nejrozšířenější varianta viru  SARS-CoV-2. Tomuto snazšímu šíření je proto třeba zabraňovat. Více informací k mutacím  např. zde: https://www.mc-praha.cz/mcp/britska-mutace-viru-sars-cov-2/

Nepříznivá epidemiologická situace je tak v současnosti výrazně potencována šířením  mutovaných kmenů SARS-CoV-2, především pak tak zvané britské varianty viru, která se  vyznačuje zvýšenou schopností přenosu mezi lidmi. Mezi nejzávažnější epidemie z pohledu dopadu a zátěže v populaci právě jsou epidemie způsobené mezilidským šířením. Nejvyšší  nemocnosti v populaci je dosahováno při šíření respirační cestou, pomocí kapének 

24 

obsahujících infekční agens, které se dostávají do okolí nemocného při mluvení, dýchání,  kašlání a kýchání. V souvislosti s probíhající pandemií onemocnění COVID-19 a přijatými  opatřeními k odvracení jejích bezprostředních dopadů na zdraví obyvatel ČR se ukazuje, že  mezi nejdůležitější nástroje, jak ovlivnit vzniklou epidemii a zastavit její nekontrolovatelné  šíření, je ovlivnit tyto jednotlivé články epidemického procesu – tímto je i import nemoci  ze zahraničí - je nutno se tedy zaměřit rovněž na maximální prevenci importu onemocnění,  kdy právě tzv. jihoafrická mutace byla do České republiky importována právě ze zahraničí.  Zdroj nákazy lze izolovat a léčit, cestu přenosu přerušit a vnímavého jedince chránit, například  karanténními opatřeními či očkováním, které v souvislosti s pandemií onemocnění COVID-19  však zatím není v současné době v dostatečném množství k dispozici. Jediným reálně  možným východiskem k zajištění změny současné velmi nepříznivé epidemiologické situace  ve výskytu nemoci COVID-19 v České republice, je tedy nastavení velmi přísných  protiepidemických opatření cílených na klíčové prvky řetězce přenosu nákazy SARS-CoV-2  v časově a plošně přesně definovaných podmínkách. Toto opatření doplňuje opatření přijatá  pro ostatní části řetězce. 

Odůvodnění opatření vyplývá z výsledků analýzy klíčových epidemiologických charakteristik  a hodnocení rizika dalšího šíření nákazy

Aktuální epidemiologická situace je i nadále nepřiznivá a riziko dalšího šíření nemoci COVID 19 v populaci je i přes kontinuální pokles případů stále vysoké

Včerejší hodnota 504 případů (2.5.2021) je o více než 300 případů nižší než hodnota  zaznamenaná v minulém týdnu (825; 24.4.2021) a při pohledu na časovou osu se jedná o  nejnižší hodnotu od začátku září.  

A i přesto, že hodnoty víkendové nejsou příliš reprezentativním ukazatelem z dlouhodobého  trendu z důvodu nižšího objemu provedených testů, tak v mezitýdenním srovnání bylo za tento  víkend hlášeno o více než 400 případů méně než za předchozí týden, což tak i nadále  potvrzuje pokračující celkový pokles počtu nových případů onemocnění covid-19

Pokles je kontinuální, aktuální hodnoty jsou v mezitýdenním srovnání o 15 až 20% nižší (-18 %), v následných týdnech však lze očekávat, že jak denní počty případů postupně a  kontinuálně klesají v absolutních počtech, tak budou klesat i mezi týdenní rozdíly, tj. tempo  poklesu nebude již tak výrazné, což už se ukazuje v některých krajích, kde pokles postupně  zpomaluje, jedná se však o kraje, které klesali razantně a rychle v týdnech minulých. 

Celkové poklesy se nadále týkají všech regionů, aktuálně nejvýraznější mezitýdenní je  pozorován v kraji Pardubickém, Olomouckém a Libereckém. Aktuální nárůst je pozorován v  mezitýdenním hodnocení v Královehradeckém kraji (+4%) a v Karlovarském kraji (+19%), v  tomto kraji je však primárně zapříčiněn zvýšeným záchytem v lokalizovaném ohnisku ve  věznici Vykmanov, kde bylo zjištěno 47 případů v minulém týdnu, což vzhledem k velmi  nízkým aktuálně sledovaným počtům, v průměru okolo 20 případů denně, znamená vyšší  ovlivnění v sedmidenním hodnocení, avšak to, že se jedná o hodnotu výkyvovou je patrné z  hodnot posledních 4 dnů, kdy bylo zjištěno celkem pouze 52 nových případů onemocnění  covid-19 v Karlovarském kraji, což je denní průměr 13 případů. 

Z celkového pohledu na současný vývoj nejsou patrné výkyvy ukazující na rizikový vliv  rozvolnění po 12.4. 2021, jelikož stále pozorujeme klesající trend, a to ve všech parametrech,  signifikantní jsou poklesy v kategorii 65+, aktuálně je hlášeno v průměru méně než 300  případů denně, což se pozitivně následně propisuje i do stavu celkových hospitalizací a  hospitalizací na JIP, jelikož obě tyto hodnoty jsou výrazně nižší ve srovnání s počátkem dubna  tohoto roku, a stále a kontinuálně klesají, výrazně již i počty hospitalizací na JIP. 

Avšak, i přestože epidemie nám na populační úrovni stále zpomaluje, jak je výše uvedeno a  počty případů a další sledované ukazatele nám poměrně výrazně klesají, tak to nic nemění 

25 

na tom, že i přes tento dlouhodobější pozitivní trend, zaznamenáváme i nadále vyšší denní  počty v jednotkách tisíců případů v pracovních dnech a je tak vysoce důležité, aby epidemie  byla brzděna co nejvíce a pokračoval současný trend poklesu i v následném období a nedošlo  ke vzniku významnějšího ohniska nákazy, které by mělo potenciál se dále rozšířit. 

A právě z důvodu stále vyšších denních počtu i když výrazněji nižších než v období letošního  vrcholu, tj. v na začátku března kdy byl denní průměr více než 12 000 případů a aktuální je  tak o více než 75 % nižší, je současný stav hodnocen stále jako rizikový a „křehký“ a je tak  nutno postupovat ve fázi rozvolnění a uvolnění činností velmi obezřetně a vyhodnocovat  dopady v pravidelných intervalech, tak aby byla případná vznikající ohniska podchycena v co 

nejkratším čase a bylo možno nastavit taková protiepidemická opatření, které by zabránily  nekontrolovatelnému šíření onemocnění v komunitě a v populaci a nedošlo tak ke zhoršení  epidemiologické situace. 

Míru rizika indikuje mimo jiné i hodnota sedmidenního průměru, která se blíží hodnotě 2 000  případů, aktuálně je na hodnotě 2 054 případů i v tomto případě se jedná o nejnižší hodnotu  od konce září 2020

Regionálně nejvyšší počty za včerejší den byly hlášeny v sestupném pořadí v kraji  Moravskoslezském (69), Jihomoravském (69), v Praze (68), v kraji Středočeském (63),  Jihočeském (47), Ústeckém (44), Olomouckém (37), Libereckém (30), na Vysočině (18), v  kraji Královehradeckém (16), Pardubickém (16), Plzeňském (13), Zlínském (11) a neméně v  kraji Karlovarském (1). 

Při pohledu na aktuální vývoj v jednotlivých krajích ČR, pozorujeme i nadále výraznější rozdíly  mezi jednotlivými kraji. Hodnoty sedmidenní incidence nám aktuálně v průměru ukazují na  nižší hodnoty v regionech Čech ve srovnání s regiony Moravy, což odkazuje na sledované  šíření „vlny“ od Západu na Východ, kdy byl v českých regionech sledován výraznější pokles  na rozdíl od krajů moravských kde tempo poklesu bylo poněkud pomalejší, zejména pak v  kraji Zlínském a Jihočeském, v obou krajích jsou aktuální hodnoty sedmidenní incidence více  než čtyřnásobné ve srovnání s kraji s nejnižší incidencí a téměř 2násobné než ve většině  krajů

Při pohledu na konkrétní čísla se v krajích na území Čech hodnota sedmidenní incidence  aktuálně pohybuje v širokém pásmu od 50 do 200 případů na 100 tisíc obyvatel za 7 dní, kdy  spodní hranice připadá na kraj Karlovarský (54) a kraj Královehradecký (56), pod hranicí 100  případů označovanou obecně jako „bezpečnou“ je ještě kraj Plzeňský (88), a této hranici  sedmidenní incidence se blíží postupně také nejvíce počty v Praze (104), v kraji Libereckém  (106) a dále v kraji Pardubickém (106) a Středočeském (114). Vyšší hodnoty sedmidenní  incidence, tj, nad 170 případů na 100 tisíc obyvatel sledujeme v kraji Ústeckém (171), na  Vysočině (189) a v kraji Jihočeském (201), který pak patří společně se Zlínským krajem, mezi  kraje, které v tomto ukazateli mají počty nejvyšší v ČR. V moravských krajích se pohybujeme  v užším rozmezí, a to od 100 případů na 100 tisíc za 7 dní, tato hodnota patří Jihomoravskému  kraji, po hodnotu 200 případů v tomto parametru, která je aktuálně sledována v kraji Zlínském,  jenž je tak v tomto ukazateli krajem s aktuálně nejvyšší hodnotou sedmidenní incidence, i když  s postupně klesající tendencí, avšak velmi pozvolnou a stále pozorujeme vyšší riziko možného  růstového potenciálu než v ostatních krajích. Ve zbývajících dvou výše neuvedených krajíchMoravskoslezském a Olomouckém se pohybuje hodnota sedmidenní incidence mezi 155–160  případy na 100 tisíc obyvatel, tedy stále nad republikovým průměrem. Z celkového pohledu  na aktuální vývoj pozorujeme stabilní pokles ve většině krajů Čech i Moravy. Zvýšené počty  nově potvrzených případů přetrvávají v kraji Jihočeském a Zlínském, kde sedmidenní  incidence se drží stále okolo hodnoty 200 případů na 100 tisíc obyvatel. 

Na republikové úrovni tak pozorujeme i nadále pokračující pokles celkových hodnot a  zpomalování epidemie, i když postupně tempo poklesu klesá, což je však vzhledem k poklesu  absolutních počtů očekávaný stav, jak je zmíněno výše v textu.

26 

Důležitým sledovaným ukazatelem současného stavu je hodnota sedmidenní incidence,  jelikož v období růstu, tj. v únoru a březnu byla hodnota počtu případů za 7 dní na 100 tisíc  obyvatel nad hranicí 1 000 tisíc případů pozorována v desítkách okresů. Aktuálně  nepozorujeme incidencí vyšší než 250 případů nad 100 tisíc obyvatel v žádném z okresů. 22  okresů je pak v sedmidenní incidenci pod hranicí 100 případů na 100 tisíc obyvatel, jedná se  primárně o kraje Plzeňského, Karlovarského a Královehradeckého kraje a nově také okresy  Středočeského a Libereckého kraje a 4 okresy jsou pak pod hodnotou 50 případů na 100 tisíc  obyvatel. 

V rámci hodnocení jednotlivých krajů, je situace v Karlovarském kraji, dle aktuálních počtů i  přes vyšší aktuální mezitýdenní rozdíl, který ukazuje na mírný nárůst počtu případů, aktuálně  +19%, avšak tento ukazatel je velmi výrazně ovlivněn záchytem v lokalizovaném ohnisku ve  věznici Vykmanov, kde bylo v průběhu tohoto týdne zjištěno přes 40 případů u odsouzených,  při odečtení počtu případů v tomto ohnisku by byl mezitýdenní pokles více než 30% a  sedmidenní incidence menší než 40 případů na 100 tisíc obyvatel. Celkově nejen vzhledem k  počtu obyvatel v tomto kraji, ale i z důvodu aktuálně velmi nízkých počtů případů, je nutno v  tomto kraji počítat vždy s určitými mírnými výkyvy ve sledovaných ukazatelích při denním  hodnocení, a to směrem dolů a nahoru, proto je důležité zde sledovat dlouhodobý trend. 

To, že situace je v kraji Karlovarském stabilní nejlépe dokladuje epidemiologická situace  okrese Cheb, kde aktuální hodnoty sedmidenní incidence jsou nejnižší v republice, v  současné době se pohybují okolo hodnoty 10 případů na 100 tisíc obyvatel (16; na počátku  února tato hodnota byla vyšší než 1 400 případů na 100 tisíc obyvatel, což v absolutních  počtech představuje jednotky případů, za posledních 7 dní bylo v tomto okrese hlášeno  kumulativně pouze 15 případů. Pokles mimo okres Cheb sledujeme i ve zbývajících okresech,  a to v Sokolově a Karlových Varech (bez započtení ohniska věznice Vykmanov), v obou  okresech je hodnota sedmidenní incidence v posledních dnech okolo 40 případů na 100 tisíc  obyvatel. 

Situace je tak v těchto okresech stabilní, což se projevuje i v počtu hospitalizací jak celkových,  tak i na jednotkách intenzivní péče, aktuálně je hospitalizováno v nemocnicích Karlovarského  kraje méně než 20 pacientů (19) a z toho jeden pacient vyžaduje péči na jednotce intenzivní  péče, tyto hodnoty jsou tak výrazně odlišné od počtu hospitalizací v období března, kdy byly  kapacity vyčerpané a situace kritická, současná se tak dá charakterizovat jako stabilní a  příznivá. 

Průměrný denní počet případů zaznamenaných v Karlovarském kraji je okolo 20 případů,  výskyty jsou tak v jednotlivých okresech pouze jednotkové, stejně je tomu tak i v počtu případů  hlášených u osob starších 65 let, průměrný denní počet jsou 2 případy. jednotkové případy  jsou hlášeny i v dalších ze sledovaných kategorií, a to u dětí ve věku 0 až 5 let a u dětí ve  věku 6 až 15 let. 

Další z krajů, kde pozorujeme dlouhodobý kontinuální a výraznější pokles trvající v podstatě  od poloviny března, je kraj Královehradecký. Aktuální mezitýdenní pokles je ve velkých  uvozovkách pouze 4%, což je tempo poklesu výrazněji nižší než v posledních týdnech, avšak  kontinuální a stabilní. Situace se i nadále lepší v okres Trutnov a Náchod, které patřili k nejvíce  zasaženým okresům v republice, což nám ukazuje nejlépe sedmidenní incidence, která se  drží po delší časový úsek pod hodnotou 40 případů na 100 tisíc obyvatel v těchto okresech a  denní průměrný počet případů je aktuálně méně než 10 případů. V ostatních okresech  Královehradeckého kraje se sedmidenní incidence pohybuje mezi hodnotami 40 až 80  případů na 100 tisíc obyvatel ze 7 dní (Rychnov, Hradec Králové, Jičín). Po Karlovarském  kraji je v kraji Královehradeckém nejnižší sedmidenní incidence v republice, která aktuálně  činní 56 případů za 7 dní na 100 tisíc obyvatel a také sedmidenní klouzavý průměr, denně je  v průměru v Královehradeckém kraji hlášeno okolo 40 případů, před 4 týdny byla tato hodnota  více než 4 násobně vyšší, což ukazuje na výrazný progres a celkovou stabilizaci, která se 

27 

taktéž pozitivně projevuje stejně jako v Karlovarském kraji v počtu hospitalizací, které jsou na  velmi nízké úrovní, zejména celkové hospitalizace. 

Podobná situace je pozorována i v kraji Plzeňském, pokles je kontinuální, aktuálně v  mezitýdenní srovnání jsou hodnoty o 14% nižší a situace je tak stabilizována, i když tempo  poklesu postupně zpomaluje, což vzhledem k výraznému a rychlému poklesu není  neočekávané. Důležitým ukazatelem jsou průměrné denní počty, a ty mají aktuálně hodnotu  75 případů, což představuje vysoce signifikantní progres od začátku března, kdy se denní  průměrné počty v tomto kraji pohybovali okolo hodnoty 1 000 případů, při pohledu na kratší  dobu zpět, tak ještě před 3 týdny byla tato hodnota více než dvojnásobná (11.4.2021;154).  Výrazně poklesla také hodnota sedmidenní incidence, a to ve všech okresech a celý Plzeňský  kraj se drží pod hodnotou 100 případů za 7 dní na 100 tisíc obyvatel (88), a stále tato hodnota  navíc klesá, v březnu to bylo téměř 1 000 případů na 100 tisíc obyvatel, současné hodnoty  jsou tak desetinásobně nižší. 

Aktuálně pozorujeme stabilizaci v celém pásmu severovýchodních a severních Čech, které  patřilo v období února a března k nejvíce zasaženým oblastem ČR, jelikož kromě  Královehradeckého kraje, kde pozorujeme kontinuální a výrazný pokles po delší časový úsek,  je pokles v posledních 4 týdnech sledován i v Pardubickém, Libereckém kraji a Ústeckém  kraji, i když v tomto kraji jsou hodnoty stále poměrně vyšší než v kraji PardubickémLibereckém

V kraji Pardubickém a Libereckém jde o dlouhodobější trend a aktuálně i velmi výrazný trend  poklesu, což se propisuje i do sledovaných hodnot sedmidenního klouzavého průměru a  incidence, v těchto dvou krajích je hlášeno v průměru pod 80 případů denně, což se projevuje  i ve sledovaném parametru sedmidenní incidence, kdy jak v Pardubickém, tak v Libereckém  blíží rychle hodnotě 100 na 100 tisíc obyvatel za 7 dní, průměrný mezitýdenní pokles se  aktuálně pohybuje v rozmezí od 20 do 30 %. V kraji Ústeckém se jedná o pokles sledovaný  prozatím po kratší časový úsek než v ostatních krajích, výraznější je teprve v posledních cca  v třech týdnech, a i proto je stále hlášen vyšší počet případů hlášen v kraji Ústeckém než v  okolních krajích, průměrný denní přírůstek v tomto kraji 201 případů, tedy více než  dvojnásobná hodnota než v kraji Libereckém a Pardubickém

Mezi části ČR s vyšším počtem denně hlášených případů, avšak kontinuálně klesajícím, patří  také Hlavní město Praha s téměř 200 případy denně v průměru a Středočeský kraj s více než  200 případy v denním průměru posledních 7 dnů (222), oba tyto regiony tak svými průměrnými  denními počty stále zaujímají přední příčky v počtu denních přírůstků, avšak v přepočtu na  100 tisíc obyvatel patří oba k regionům s nejnižší sedmidenní incidencí i přes výraznější denní  počty a blíží se postupně hranici 100 případů na 100 tisíc obyvatel za 7 dní, což ukazuje na  celkovou stabilizaci a pozitivní vývoj jak v HMP, kde je od půlky března více než 80 % pokles  v denním průměru, tak i ve Středočeském kraji, kde sedmidenní klouzavý průměr pokles od  14.3. 2021, z hodnoty téměř 1 800 případů na aktuálních 222 případů v průměru denně. Za  poslední tři týdny je pak pokles více než 50 % (11.4.2021;476). Tento pozitivní vývoj se  projevuje i v počtu hospitalizací, a to jak celkových, tak i na jednotkách intenzivní péče, které  jsou výrazně nižší než v průběhu tohoto roku, když ještě na počátku dubna by v pražských  nemocnicích hospitalizováno více než 1000 pacientů, aktuálně je tento počet méně než  třetinový, obdobně je tomu i v kraji Středočeském, kde se počty hospitalizacích v průběhu  března blížili číslu 900 a aktuálně je ve Středočeském kraji hospitalizováno méně než 200  pacientů. 

V současnosti kontinuální a stabilní pokles, aktuálně zhruba 20 % je pozorován v kraji  Jihomoravském, kde je hlášeno v průměru 237 případů. Postupný pokles ve všech ukazatelích  sledujeme i v kraji Moravskoslezském, který však stále zaujímá první pozici co do denního  průměru případů, aktuální denní průměr je 252 případů. Z celkového pohledu však oba kraje  i přes vyšší denní počty patří v přepočtu případů na 100 tisíc obyvatel mezi méně zasažené 

28 

kraje v republice, zejména pak Jihomoravský, kde hodnota sedmidenní lehce incidence nad  úrovni republikového průměru. 

Pod hranicí 200 případů je kraj Jihočeský (185), Zlínský (168), Olomoucký (142), Vysočina  (138), Pardubický (79), Liberecký (67) a kraje Královehradecký (44) a Karlovarský (23). Ve  všech krajích situace poměrně stabilizovaná, což dokladuje i kontinuální pokles sedmidenní  incidence a celkový mezitýdenní pokles počtu případů, který je mezi 10 až 20 %. 

Důležitým ukazatelem celkové populační zátěže je počet případů ve věkové kategorii 65+, i  když zde se stále ve výších číslech, tak ale pozorujeme kontinuální pokles případů a také i po  delší době i celkově nižší podíl z celkového počtu, který je aktuálně mezi 12 až 13 %, což v  absolutních počtech činí aktuálně méně než 300 případů denně aktuálně (279; průměrná  hodnota za 7 dní). Současná hodnota je podstatně nižší než v průběhu letošního roku, kdy  jsme se v maximech se pohybovali i přes 2 000 případů denně, avšak i přes tento pozitivní  vývoj se stále jedná rizikovou a nezanedbatelnou hodnotu, neboť se jedná velmi často o  osoby, které trpí více chronickými onemocněními zároveň. Zvyšuje se tak pravděpodobnost  hospitalizace těchto osob v následujícím období a těžší průběh jejich onemocnění (30–35 %).  Nejvíce případů v této věkové kategorii je hlášeno z kraje Moravskoslezského (38). 

Věková struktura případů je nadále v podstatě shodná, z větší části jsou případy  zaznamenávány u mladší a střední generace. Více než jedna třetina všech případů připadá  na věkovou kategorii 30 až 49 let. Podíl počtu případů ve sledované věkové skupině 6 až 15  let, je mírně vyšší aktuálně, mezi 11 až 12 % z celku, v absolutních číslech se jedná o méně  než 250 případů denně (239) v průměru posledního týdne. U dětí předškolního věku (0 až 5  let) se podíl v posledním měsíci pohybuje na úrovni 4 až 5 % z celku. V obou věkových  kategoriích je tak aktuálně pozorován vyšší podíl, než byl průměrný podíl za březen, v březnu  a prvním týdnu tohoto měsíce byl podíl u kategorie 6 a 15 let okolo 9 % z celkového počtu, u  věkové kategorie 0 až 5 let okolo 4 až 5 %, aktuální podíly jsou tak o 1 % až 2 % vyšší, z  celkového podhledu se však nejedná o statisticky významné rozdíly, nárůst je způsoben totiž  s největší pravděpodobností aktuálním plošným testováním dětí v rámci uvolnění školní  docházky. V následných týdnech tak budou věkové skupiny předškolního a školního věku z  důvodu částečného znovuobnovení školní a předškolní docházky velmi sledovaným  parametrem, a to z důvodu hodnocení trendů a dopadů uvolnění školní docházky na vývoj  epidemiologické situace. 

Celkový počet pacientů nově přijatých pacientů v pracovních dnech poklesl významně pod  200, o volných dnech pak na polovinu, včera bylo dle hlášení nemocnic přijato k hospitalizaci  81 nových pacientů. V souladu s poklesem prevalence a zejména s poklesem počtu nově  nakažených a potenciálně zranitelných osob klesá kontinuální celkový počet  hospitalizovaných. Aktuálně je v nemocnicích hospitalizováno 2 378 pacientů, a i když jsou  víkendoví čísla vždy částečně zkreslená z důvodu nižších počtu příjmů a dohlášení lehkých  případů na začátku týdne, tak i přesto včerejší data ukazují na pozitivní trend poklesu, což  dokladují zejména počty pacientů vyžadující incentivní a vysoce intenzivní péči. 

Počty hospitalizací pacientů vyžadujících intenzivní péči jsou vysoce důležitým indikátorem a  jsou důležité z hlediska komplexního pohledu na celkovou zátěž, jelikož odráží aktuální dopad  epidemie a dokumentují aktuální míru rizika. Aktuálně je na JIP hospitalizováno 531 pacientů,  a i nadále tak sledujeme kontinuální a celkový pokles počtu pacientů na JIP, avšak stále se  jedná o poměrně významný počet případů představující vyšší zátěž, která však postupně  klesá, a to prakticky ve všech krajích, a to v návaznosti na vývoj epidemiologické situace v  krajích

Podrobné informace o míře šíření epidemie a související informace jsou denně publikovány  na webové stránce Ministerstva zdravotnictví www.onemocneni-aktualne.mzcr.cz.

29 

Omezení mobility obyvatel a s tím související omezení rizikových kontaktů a snížení  pravděpodobnosti přenosu nákazy je podstatou všech přijímaných opatřeních. 

Z důvodu globálního šíření nových variant viru, včetně doloženého importu do ČR, a potřeby  předejít dalšímu šíření na území ČR, bylo rozhodnuto o zákazu vstupu všem občanům ČR  a cizincům s bydlištěm v ČR do zemí s extrémním rizikem nákazy, ledaže cesta do těchto  zemí nesnese odkladu a byla předem oznámena Ministerstvu zahraničních věcí – tento zákaz,  včetně seznamu zemí s extrémním rizikem nákazy, je obsažen ve zvláštním ochranném  opatření Ministerstva zdravotnictví. Cílem tohoto opatření je zejména výrazně omezit zbytné  cesty (zejména z důvodu turistiky) do zemí, kde je vysoce rizikové ohrožení nákazou novými  variantami viru COVID-19 a zároveň, které nemají dostatečně nastavená protiepidemická  opatření, která by přenosu nákazy mohla předcházet. Nově dochází rovněž k omezení  příjezdů cizinců z těchto zemí a ke stanovení přísnějších epidemiologických pravidel návratu  – opakované testování a samoizolace. Cílem je především minimalizovat riziko výraznějšího  importu nových mutací do ČR (testování před odjezdem), případně zajistit jejich včasné  odhalení (PCR test do 24 hodin od příjezdu + povinnost zajistit si termín provedení testu již  před odjezdem z dané země z důvodu rozdílné dostupnosti termínů na testování  v jednotlivých regionech ČR) a posílit možnosti trasování rizikových kontaktů. Proto v případě  příjezdu ze zemí s extrémním rizikem nákazy dochází k prodloužení doby samoizolace na 10  dní a určení povinnosti provedení druhého PCR testu na území nejdříve 10. den – PCR test  provedený 10. den již zajistí odhalení nákazy s velmi vysokou mírou jistoty.  

Na seznam zemí s extrémním rizikem nákazy jsou zařazeny státy, které jsou zeměmi původu  nových variant viru a další země, kde je potvrzeno jejich významné šíření – jedná se konkrétně  o Botswanu, Brazílii, Indii, Jihoafrickou republiku, Keňu, Kolumbii, Lesotho, MalawiMosambik, Peru, Svazijsko/Eswatini, Tanzanii (včetně ostrovů Zanzibar a Pemba), Zambii  a Zimbabwe

Varianta B.1.351 (tzv. jihoafrická varianta) se výrazně šíří ve všech zemích regionu jižní Afriky.  Dle dat ECDC je zvýšený počet výskytu kromě Jihoafrické republiky potvrzen také  v Botswaně, Lesothu, Keni, Malawi, Mosambiku, Svazijsku a Zambii. ECDC předpokládá  rozšíření této varianty i v dalších zemích regionu, jako např. Zimbabwe či Tanzanii, která jako  jedna z mála zemí na světě nezavedla žádná protiepidemická opatření na národní úrovni,  dlouhodobě nezveřejňuje data o epidemiologické situaci na svém území, a dokonce se  odmítla zapojit do programu COVAX, který cílí na globální proočkovanost světové populace.  Dle hodnocení ECDC varianta viru B.1.351 vykazuje až o 50% vyšší nakažlivost, závažnost  průběhu nemoci a resistentnost, což znamená možné komplikace při aplikaci existujících  vakcín – např. Jihoafrická republika pozastavila očkování vakcínou od společnosti  AstraZeneca kvůli nedostatečné ochraně vůči jihoafrické variantě viru. 

Varianta P.1 (tzv. brazilská varianta) se masivně šíří zejména v regionu Jižní Ameriky.  Prozatímní snahy sekvenování vzorků potvrzují, že i varianta P.1 je procentuálně více  nakažlivá než původní kmen viru. Podobně jako v případě varianty B.1.351 může také tato  varianta zvýšit závažnost průběhu nemoci a z důvodu vyšší odolnosti snížit efektivitu  existujících vakcín. Díky rapidnímu a trvalému nárůstu nových případů této varianty funguje  Brazílie již od počátku roku na pokraji svých zdravotnických možností. 

Varianta B.1.617 (tzv. variant under investigation), je prozatím poslední variantou, ke které se  upínají zraky odborné veřejnosti, zejména z důvodu silného dopadu na Indii, kde byla poprvé  identifikována. Dle údajů ZÚ ČR v Novém Dillí země od 19. do 25. dubna 2021 zaregistrovala  země 2 251 244 případů (tj. 13 % z celkového počtu 17 313 163 nakažených od začátku  pandemie). Vzhledem k tomu, že prudké šíření této varianty je poměrně nedávné a chybí tudíž  podrobnější data o jejích vlastnostech, WHO ji prozatím neklasifikuje jako tzv. variant of concern jako je tomu u varianty britské, jihoafrické a brazilské (britské úřady tuto variantu  prozatím klasifikují jako variant under investigation). Masivní šíření viru v Indii však poukazuje  na to, že i u této varianty bude s největší pravděpodobností potvrzeno vysoké riziko snazšího 

30 

přenosu. Nezodpovězenou otázkou je také efektivita existujících vakcín. Generální ředitel  Světové zdravotnické organizace Dr. Tedros aktuální vývoj v Indii zhodnotil tím, že řekl, že  situace v zemi je devastujícím příkladem toho, co virus dokáže. 

Na situaci okolo nových variant reagovala celá řada světových a evropských zemí, zejména  skrze zákazy vstupu, přerušení letecké přepravy apod. Příkladem může být reakce na situaci  v Indii, vůči které zavedla cestovní omezení celá řada světových zemí. Z mimoevropských  např. Austrálie, Nový Zéland, Kanada, Hong Kong či Singapur. Na evropském území nejvyšší  prokázaný výskyt této varianty registruje Velká Británie, přičemž naprostá většina  detekovaných případů je spojena s cestováním. Z dalších evropských států přísná cestovní  omezení (např. zrušení letů či zákaz vstupu nerezidentům) uplatňují také Německo,  Nizozemsko či Itálie

S ohledem na postupující vakcinaci v zemích EU/EEA vydalo Evropské centrum pro kontrolu  a prevenci nemocí (ECDC) dne 21. 4. 2021 pokyny18 týkající se možného uvolňování omezení  zavedených za účelem snížení rizika přenosu nákazy pro ty osoby, které již podstoupily  kompletní očkování proti Covid-19 (tzn. alespoň po dvou týdnech od aplikace druhé dávky  vakcíny od společností Pfizer / BioNTech, AstraZeneca či Moderna nebo od aplikace  jednodávkové vakcíny od společnosti Johnson and Johnson). Na základě dosavadních  výsledků o efektivitě očkování látkami schválenými Evropskou lékovou agenturou (EMA)  ECDC dospívá k závěru, že u plně očkovaných osob existuje velice nízké riziko, že se nakazí  SARS-CoV-2, a v případě nákazy existuje velice nízké až nízké riziko, že by se při kontaktu  nákaza přenesla na neočkovaného člověka (v případě nákazy nenaočkované osoby se pak  závažnost průběhu infekce odvíjí zejména od věku nenaočkované osoby a také od dalších  rizikových faktorů jako jsou např. jiná onemocnění). 

Z tohoto důvodu ECDC dospívá k závěru, že v případě osob s ukončeným očkováním mohou  státy přistoupit k uvolnění nefarmaceutických intervencí. Jednou z oblastí, ve kterých dle  ECDC může dojít k uvolnění stávajících omezení, je také cestování. Pravděpodobnost, že  plně naočkovaný cestující představuje při příchodu do země riziko, je dle závěrů malá. V  případě těchto osob je tedy možné uvolnit, případně upustit od opatření jako je povinnost  potvrzení o bezinfekčnosti pomocí negativního testu provedeného před cestou či po příjezdu  do země nebo povinnost karantény po příjezdu (může se jednat o upuštění od povinnosti  karantény či zkrácení její délky). ECDC však zároveň upozorňuje, že při přístupu k takovému  uvolňování je potřeba vzít v úvahu další faktory ovlivňující výši rizika možné nákazy – zejména  se jedná o epidemickou situaci v zemi odjezdu s ohledem na výskyt nových variant, u kterých  není jasně doložena efektivita očkování, a také druh použité vakcíny (tzn., zdali se nejedná o  vakcínu s nízkou či neznámou efektivitou vůči nákaze). Naočkované osoby by také po příjezdu  do země měly plně respektovat platná nařízení týkající se naočkovaných osob v dané zemi.  

Na základě této expertízy dochází v rámci ochranného opatření k uvolnění režimu pro občany  ČR a rezidenty v ČR, kteří byli plně naočkováni na území ČR a vrací se ze středně rizikové či  rizikové země. Z důvodu výše popsaných nedochází k takovémuto uvolnění v případě návratu  z vysoce rizikových zemí, zejména z důvodu vyššího rizika výskytu nových mutací. Z důvodu  kontroly, kdy prozatím neexistuje jednotný postup v rámci EU a možnost ověřit si pravost  certifikátu vystaveného jiným členským státem a předejití možného zneužití, a to s tím, že  uvolnění pro očkované osoby je skutečně velmi zásadní, proto je třeba mít jistotu, že osoba  skutečně byla naočkována, se toto uvolnění aplikuje pouze na v ČR vydané certifikáty o  očkování. Na základě dohody premiérů 6 zemí se pojem očkované osoby rozšiřuje i na osoby  

  

18 ECDC – Interim guidance on the benefits of full vaccination against COVID-19 for  transmission and implications for non-pharmaceutical interventions  (https://www.ecdc.europa.eu/sites/default/files/documents/Interim-guidance-benefits-of-full-vaccination-against COVID-19-for-transmission-and-implications-for-non-pharmaceutical-interventions.pdf

31 

plně očkované v těchto 6 zemích – Německo, Polsko, Slovensko, Rakousko, SlovinskoMaďarsko. Dále je třeba reagovat na situaci, kdy osoby podléhající zákonu o zahraniční službě  (tedy zejm. diplomaté) podstoupily očkování mimo území ČR. Určené osoby s takovýmto  očkováním – bylo-li provedeno v zemi s nízkým, středním nebo vysokým rizikem nákazy  onemocněním COVID-19 - budou pro účely tohoto ochranného opatření spadat do stejného  režimu jako osoby, které byly naočkovány v České republice. 

Vznikající evropský zelený certifikát umožní ověřit pravost jiných než v národní databázi  zaznamenaných dokumentů. Na rizika zneužití – nyní zejména potvrzení o prodělaném testu  – ve svých zprávách upozorňuje např. Europol.19 

prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA, v. r.  

ministr zdravotnictví 

  

19 Europol - THE ILLICIT SALES OF FALSE NEGATIVE COVID-19 TEST CERTIFICATES  (https://www.europol.europa.eu/sites/default/files/documents/ewn_-_illicit_sales_of_false_negative_covid 19_test_certificates.pdf).

32 


 

Přílohy

K článku zatím nejsou žádné komentáře.
Přidat komentář

Zprávy k cestování








Zobrazit sloupec 

Kalkulačka - Výpočet

Výpočet čisté mzdy

Důchodová kalkulačka

Přídavky na dítě

Příspěvek na bydlení

Rodičovský příspěvek

Životní minimum

Hypoteční kalkulačka

Povinné ručení

Banky a Bankomaty

Úrokové sazby

Hypotéky, Stavební spoření

Směnárny - Euro, Dolar

Práce - Volná místa

Úřad práce, Mzdy, Platy

Dávky a příspěvky

Nemocenská, Porodné

Podpora v nezaměstnanosti

Důchody

Investice

Burza - ČEZ

Dluhopisy, Podílové fondy

Ekonomika - HDP, Mzdy

Kryptoměny - Bitcoin, Ethereum

Drahé kovy

Zlato, Investiční zlato, Stříbro

Ropa - PHM, Benzín, nafta

Podnikání

Obchodní rejstřík

Města a obce, PSČ

Katastr nemovitostí

Ochranné známky

Finanční katalog

Občanský zákoník

Zákoník práce

Stavební zákon

Daně, formuláře

Další odkazy

Auto, Spolehlivost Aut

Monitoring ekonomiky

Volby, Mapa webu

English version

Czech currency

Prague stock exchange


Ochrana dat     Mobil verze

Používání cookies

Copyright © 2000 - 2021

Kurzy.cz, spol. s r.o., AliaWeb, spol. s r.o.