Do třetí generace..

Proč Němci tolik spoří a Američané zase tak rádi utrácí? Do značné míry to je to samé, jako kdybychom se ptali, proč současné globální (ne)rovnováhy vypadají tak, jak vypadají. Tedy proč například existuje velký cyklus „americké dluhopisy za čínská trička“. Odpověď je...

1. Úvěrové standardy? WSJ nedávno psal o tom, že u vydavatelů platebních karet dochází k určitému posunu. Snižují se prý průměrné velikosti účtů jejich klientů, což tlačí dolů úrokové příjmy těchto firem. A ony na to reagují uvolněním úvěrových standardů a vyššími výdaji na marketing.

Na článek reagoval ekonom Michael Pettis. Podle něj tím WSJ potvrzuje jeho názor, podle kterého nemají na sklon k úsporám takový vliv běžně udávané důvody, jako je kultura společnosti a jí dané postoje k utrácení, či spoření. Rozhodující význam podle pana Pettise mají strukturální faktory, jako jsou právě úvěrové standardy.

V každé zemi je podle ekonoma společnost rozdělena na skupiny s velmi rozdílnými postoji ke spoření a na agregované úrovni o ní tak nakonec rozhodne právě ochota či odhodlanost bank poskytovat půjčky. Úspory se tak pohybují podle toho, jak se mění tento postoj, včetně úvěrových standardů.

2. Nebo ne? Pana Pettise tu občas cituji, většinou proto, že se s ním shodnu. Dokáže hezky a stručně vystihnout i relativně složitější věci. Výše uvedené je ale výjimkou – spíše bych se klonil k oné kultuře společnosti, než k technickým faktorům. Uvažme třeba následující:

V roce 2018 byla zveřejněna studie „The cultural origin of saving behavior“. Joan Costa-Font, Paola Giuliano a Berkay Ozcan v ní zajímavým způsobem testují onu právě onu „kulturní“ tezi. V úvodu tvrdí, že podle běžného pohledu ekonomů podobné faktory nemají na úspory velký vliv. Což v podstatě říká, že běžný pohled by byl ten od pana Pettise, který ale zase míní, že pravdou je opak. Ale to jen tak na okraj.

Hlavní pointa této studie je v tom, že její autoři analyzovali střadatelské chování imigrantů ve Velké Británii. Logika je zřejmá – jde o způsob, jak proti sobě postavit právě ony kulturní faktory na straně jedné a technické/strukturální na straně druhé. Výsledek je prý zřejmý – kulturní faktory jsou významné, a ne málo. Konkrétně se ukázalo, že u imigrantů ovlivňují chování až do třetí generace. Takže ti, kteří pochází ze země s vysokým sklonem k úsporám, spoří hodně i poté, co přišli do UK. A jejich děti a jejich děti. Mimochodem, není ta studie vlastně i o tom, jak moc se poddáváme myšlenkovým vzorcům předchozích generací?

3. Stále mezera. Na závěr ryze aktuální graf, který ukazuje, že stále přetrvává velká mezera mezi výnosy vládních obligací na straně jedné a poměrem ceny mědi k ceně zlata na straně druhé:

Zdroj: Twitter

Ke grafu najdeme různé komentáře a vysvětlení. Nezaznamenal jsem ale nabídkový ekonomický boom držící dole inflaci a zároveň zvyšující produktivitu a potenciál.