Výstavba solárních elektráren v Alžírsku otevírá příležitosti pro české firmy z oblasti OZE

Alžírská vláda měla hned tři dobré důvody, proč z energetické tranzice udělat jednu z tří hlavních os Plánu hospodářského rozvoje 2020.

1) Zatímco se spotřeba elektrické energie v Alžírsku za posledních pět let zdvojnásobila, výhled pro rok 2050 hrozí zvýšením o další řád na 250TWh (tj. 60 % vyrobené energie by se spotřebovala v tuzemsku, což významně ohrožuje plynové zásoby v krátkodobém horizontu).

2) Dosud energeticky soběstačné Alžírsko ovšem trápí také drastické propady cen ropy, které způsobily, že příjmy hlavní exportní komodity energetického giganta v roce 2020 klesly o celých 40 %, což pouze prohloubilo probíhající strukturální krizi.

3) Okolní maghrebský trh je dlouhodobě energeticky deficitní, tj. Libye téměř polovinu spotřeby elektrické energie dováží, 56 % elektrické energie v Tunisku se vyrábí s pomocí zemního plynu dovezeného z ADLR, a Maroko taktéž dováží 15 % elektrické energie přímo a dalších 19 % vyrábí z dovezeného plynu. Ostatně právě energetický mix a potřeby maghrebského trhu budou hlavními diskusními body příštího zasedání Dialogu 5+5[1].

Alžírsko tedy musí nastoupit cestu dlouhodobé energetické udržitelnosti nejen z hlediska pokrytí vlastní narůstající spotřeby, ale i pokud chce i do budoucna obhájit image země vyvážející energie. Po opakovaných snahách o přespříliš ambiciózní plány (př. výstavba největší fotovoltaické elektrárny na světě Tafouk I), se Program zavedení obnovitelných zdrojů energie soustředí na projekty středního rozsahu. Z obavy z ekologických katastrof, jakými byl Černobyl, Three Mile Island nebo Fukushima, se Alžírsko postavilo zády k jaderné energii; třetí největší světové zásoby břidlicového plynu jsou sice lákavý zdroj energie, hydraulické štěpení je však náročné na vodní zdroje, které v zemi chybí, a tak se programy diverzifikace energetického mixu pragmaticky zaměřují především na solární energii, jejíž potenciál v zemi 8krát převyšuje její světově významné zásoby zemního plynu. Energetické tranzici se nyní „věnuje“ hned několik úřadoven a legislativa explicitně upřednostňuje OZE (př. Zákon o elektrické energii 2002, Zákon o elektrické energii a plynu 2012 a další), přesto OZE ani v roce 2021 netvoří více než 0,1 % energetického mixu.

Malý Sonelgaz nebo také SHAEMS, tak se jmenuje společný podnik kapitálově tvořený z poloviny olejářskou společností Sonatrach a z druhé poloviny energetickým gigantem Sonelgaz. Podnik bude mít na starosti uskutečnění plánu rozvoje OZE. Akciová společnost bude zodpovědná za celé řízení veřejných zakázek včetně formulace technicko-rozpočtových požadavků. S vysokou pravděpodobností budou VZ formulovány pro národní investory, respektive dodavatele, ti ovšem budou hledat vzhledem k nedostatečným výrobním a technologickým kapacitám subdodavatele pro svá integrovaná řešení.

Veřejné zakázky lze sledovat v databázi www.algeriatenders.com, na webu Centra pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie CDER www.cder.dz nebo na webu ministerstva energetické tranzice.

Mgr. Alena Štojdlová, ekonomická diplomatka Velvyslanectví ČR v Alžíru

[1] Spolupráce zemí západního středomořského prostoru v otázkách vědy, výzkumu, vzdělávání a technologií