Pozvánka na výstavu - Milan Pekař/Popovrchu

Milan Pekař(1980) je český mezinárodně respektovaný designér keramiky a pedagog na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, který svou pozornost déle než pět let zaměřuje především na experimentování v oblasti glazur. Jeho autorské postupy kombinují vědecké poznatky s intuitivními zásahy a dávají vzniknout ojedinělým vizuálním kompozicím vznikajícím často na principu krystalického růstu. Umělecký výzkum, při kterém pracuje se základními chemickými prvky a jejich sloučeninami, se částečně opírá také o spolupráci s Ústavem geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů Přírodovědecké fakulty UK. Zajímavou součástí jeho aktivity je i uvažování o působnosti glazur s ohledem na tvarosloví a typologii keramických objektů. Přestože nedílnou složku Pekařovy tvůrčí činnosti představuje chemicko-technologický základ, úspěchy prezentací jeho glazovaných artefaktů na Milánském veletrhu či v galeriích a showroomech od Paříže po Koreu dokazují, že se mu podařilo objevit a rozvinout v rámci tradiční řemeslné techniky poměrně opomíjenou sféru a to natolik inovativním způsobem, že má schopnost esteticky i kvalitativně oslovit diváky i sběratele v internacionálním kontextu napříč kulturami. Problematika glazur se stala také hlavním tématem jeho doktorandské práce.

Výstava pro České centrum v Sofii s názvem Popovrchu navazuje na úspěšnou prezentaci jeho doktorandského projektu na UMPRUM v Praze ze září loňského roku. Koncepčně se jedná o prostorovou expozici zónového typu s prolínavým charakterem, která jednotlivé složky a výsledky Pekařova technologického průzkumu a experimentální tvorby skládá v souvislý navzájem podmíněný celek. Ten je možné ve výsledku vnímat několikerým způsobem. Jako komplexní vizuální instalaci postavenou na dynamických principech výstav současného umění. Další možností je postupovat po zastoupených logických celcích, které akcentují buď vybrané fáze procesu vzniku, například technologického či experimentálního uvažování, nebo konkrétní formálně definované cykly a zacházení s nimi. Poslední variantou je samozřejmě soustředit se na jeden každý vystavený artefakt zvlášť a přijímat jej jako umělecký unikát bez přívlastků.

Hlavními nositeli výrazu jsou ručně vytvářené keramické objekty trojího druhu. Především je to několik typů porcelánových váz různých velikostí, jež autor většinou detailně precizuje prostřednictvím sádrových forem, čímž ve druhém plánu zároveň pomáhá resuscitovat polozapomenuté manufakturní postupy, které mají v Čechách dlouhou tradici. Samostatnou kategorii představuje několik set drobných zhruba dvanácticentimetrových unifikovaných lahviček, používaných jako zkoušky tedy podložky pro aplikaci efektujících krystalických glazur, zabarvovaných oxidy niklu, kobaltu, mědi, manganu a dalších prvků. Právě ty ztělesňují otevřenou škálu možností a především šířku tématu, které se Milan Pekař rozhodl monitorovat a zároveň jeho výsledky.

Sebekázeň, soustředění a trpělivost při lití váz pak kompenzuje okamžité plastické modelování „keramického nábytku“ z extrudovaných profilů, spíš soch odkazujících k zavedenému tvarosloví nebo mechanickým postupům než bytového mobiliáře v pravém slova smyslu, jakkoli je praktická funkce také přípustná, což naznačuje i jejich používání v expozici jako výstavních soklů. Podobné je to s válcovitými abstrahujícími objekty odkazujícími obvodovým profilem k výzdobným prvkům antické nebo středověké architektury. Také tyto předmětné série jsou přirozeně pokrývány glazurou a používány de facto coby podložka pro barevné a strukturální intervence.

Posledním typologickým druhem je závěsný cyklus fotografických zvětšenin. Jsou to snímky glazur pořízené elektronovým mikroskopem, které slouží k analýze chemického složení krystalů a zároveň dávají nahlédnout i do vnitřního uskupení strukturované hmoty. Přestože se jedná v pravém slova smyslu o ryze technické zpodobení, v rámci expozice jej pozorovatel může automaticky vnímat jako aktivního nositele estetické kvality, podobně jako obraz. Vzhledem k tomu, že Milan Pekař kulaté tvary váz pokládá za zacyklený - svým způsobem „nekonečný“ - obrazový povrch určený pro spontánní glazurovou malbu, dotvářejí fotografie její úplnost skrze odlišnou optiku zaměřenou na subtilnější - běžnému pohledu skrytou úroveň. Jak dokládají i speciálně navržené sokly, právě odlišnost nebo jiné možnosti vnímání jsou dalším nevysloveným tématem výstavy.

Výstava se koná ve spolupráci s Velvyslanectvím České republiky v Sofii.