Rok 2020 byl pro českou ekonomiku nejhorším za dobu samostatné existence státu. Hrubý domácí produkt (HDP) se loni reálně snížil o 5,6 %[4], což překonalo i hluboký propad v krizovém roce 2009. Pokles se dotkl všech složek HDP. Hluboce se propadla investiční aktivita a rovněž spotřeba domácností. Zejména reakce domácích i zahraničních podniků na jarní vlnu nákazy covid-19 postihla bilanci zahraničního obchodu. Ani mohutné zlepšení bilance v druhé polovině roku výpadek nevykompenzovalo, a tak zahraniční poptávka negativně ovlivňovala i celoroční výsledek. Narostla pouze spotřeba vládních institucí. V samotném 4. čtvrtletí se zčásti projevila nová vlna opatření proti šíření nákazy. Ta ale mířila především na obchod a služby. Průmysl na rozdíl od jarního období nepřerušil provoz, což napomohlo k výraznému zlepšení bilance zahraničního obchodu se zbožím. Zejména vliv zahraniční poptávky tak ve 4. čtvrtletí napomohl mezičtvrtletnímu zvýšení HDP o 0,6 %. Meziroční propad se zmírnil na 4,7 %.

Druhá vlna nákazy a následná opatření zasáhly ve 4. čtvrtletí většinu zemí EU, takže hrubý domácí produkt v EU mezičtvrtletně klesl o 0,4 %[5]. Většina ekonomik EU ale zaznamenala nárůst oproti 3. čtvrtletí – nejvíce Rumunsko (5,3 %), Chorvatsko (2,7 %) a Estonsko (2,1 %), mírný přírůstek kromě Česka vykázalo třeba Německo (0,3 %) a Slovensko (0,2 %). Agregovaný výsledek za celou Unii negativně ovlivnil propad v některých velkých ekonomikách – Itálii (–2,0 %) a Francii (–1,4 %). Nejvíce HDP mezičtvrtletně klesl v Rakousku (–4,3 %). Meziroční propad HDP v Evropské unii se prohloubil na –4,8 %. Podle dostupných dat meziročního přírůstku dosáhlo jen Lucembursko[6] (1,4 %). Nejhlubší propad zažívaly Španělsko (–9,1 %), Rakousko
(–7,8 %) a Chorvatsko (–7,1 %).

Graf č. 2  Příspěvky výdajových složek k reálné změně HDP* (objemové indexy, meziroční růst, příspěvky v p. b., HDP v %)

Zdroj: ČSÚ

*po vyloučení dovozu pro konečné užití

Investiční aktivita byla všeobecným ekonomickým propadem také postižena. Zejména ve druhé polovině roku se ukázalo, že dynamika kapitálových výdajů na zotavení ekonomiky nereagovala. Celkově se loni výdaje na tvorbu hrubého kapitálu propadly o 12,6 % a k poklesu HDP přispěly 3,1 p. b. Z toho výdaje na hrubý fixní kapitál (investice) klesly o 8,5 %. Investice se meziročně propadaly po celý rok a ve 4. čtvrtletí se jejich pokles dále prohloubil na –12,3 %. Oproti 3. kvartálu se investice snížily o 0,3 %. Věcné členění tvorby hrubého fixního kapitálu[12] ukazuje, že se loni propadly téměř všechny druhy investic. Nejvíce poklesly výdaje na dopravní prostředky a zařízení (–18,0 %) a ICT a ostatní stroje a zařízení (–14,2 %), což jsou oboje domény sektoru nefinančních podniků. Po šesti letech růstu se výrazně propadly také především domácnostmi financované investice do obydlí (–6,4 %). Oproti tomu byl díky pokračujícím infrastrukturním projektům pokles výdajů na ostatní budovy a stavby slabší (–2,4 %). Investice do produktů duševního vlastnictví také klesly poprvé od roku 2013 (–4,7 %). Ve 4. čtvrtletí se prohloubil meziroční propad investic do ICT a ostatních strojů a zařízení (–21,9 %), do obydlí (–12,8 %) i ostatních budov a staveb (–6,9 %). Hluboký zůstal pokles investic do dopravních prostředků a zařízení (–15,5 %) a blízko úrovni předchozího roku se vrátily investice do produktů duševního vlastnictví (–0,9 %).

Hrubá přidaná hodnota (HPH) se loni reálně snížila o 5,5 %. Obdobně jako u HDP jde za dobu existence samostatné ČR o největší zaznamenaný propad. Pokles byl všeobecný a vyhnul se mu jen zlomek odvětví – zemědělství (nárůst HPH o 4,8 %), informační a komunikační činnosti (+1,6 %) a odvětví s převahou sektoru vládních institucí (+0,9 %). K propadu HPH nejvíce přispělo uskupení odvětví obchod, doprava, ubytování a pohostinství (HPH se zde snížila o 11,8 %) a dále zpracovatelský průmysl (–6,9 %). Hluboce klesla HPH ostatních činností, které zahrnují i poskytování osobních služeb, jako jsou kadeřnictví a kosmetické služby (–12,1 %). Propad ekonomiky zasáhl také tržní služby, jako jsou profesní, vědecké, technické a administrativní činnosti
(–9,3 %) nebo peněžnictví a pojišťovnictví (–2,8 %). Snížila se HPH činností v oblasti nemovitostí (–3,1 %) a druhý rok v řadě pokles zaznamenalo i stavebnictví (–3,4 %).

Graf č. 3  Příspěvky odvětví k reálné změně HPH (objemové indexy, meziroční příspěvky v p. b., HPH v %)

Zdroj: ČSÚ

V 1. i 2. čtvrtletí přispíval k poklesu výkonu ekonomiky nejvíce zpracovatelský průmysl, v dalším období uskupení obchod, doprava, ubytování a pohostinství.

V některých odvětvích služeb byly loňské propady HPH rekordní.

Na rozdíl od zpracovatelského průmyslu či energetiky nedošlo ve stavebnictví na konci roku k oživení.

Loňský útlum přidané hodnoty byl úzce svázán s poklesem počtu odpracovaných hodin (–6,0 %), třikrát vyšším než v krizovém roce 2009. Rovněž skladba nejcitelněji zasažených odvětví nebyla identická a v průběhu loňského roku doznala podstatných změn. Zatímco ve všech předešlých obdobích recese v historii samostatné ČR hrál prim průmysl, loni se na poklesu výkonu ekonomiky podepsal nejvíce sektor služeb (příspěvek –3,3 p. b.), konkrétně zejména uskupení obchod, doprava, ubytování a pohostinství (–2,2 p. b.)[15]. HPH v tomto odvětví se za loňský rok propadla nejvíce v novodobé historii, obdobně jako v profesních, vědeckých, technických a administrativních činnostech či v odvětví ostatní činnosti služeb[16]. Příspěvek průmyslu činil loni –2,1 p. b. Nejvíce táhl dolů celou ekonomiku v 1. pololetí, kdy se na jeho výkonu podepsalo dubnové uzavření provozoven klíčových exportních podniků. Ve druhé půli roku naopak těžil z rychle oživující zahraniční poptávky související i s příznivým vývojem důležitých východoasijských ekonomik. Ve 4. čtvrtletí činil příspěvek průmyslu k meziroční změně HPH v ekonomice jen –0,4 p. b. Oživení poptávky i plynulá výroba ve zpracovatelském průmyslu měly pozitivní dopad i na energetiku. K podobnému oživení nedošlo ve stavebnictví. Díky setrvačnému charakteru produkce i vysoké zásobě zakázek měla protipandemická opatření v tomto odvětví zpočátku menší dopad a projevila se především omezenou disponibilitou zahraničních pracovníků. Narůstající ekonomické nejistoty podniků i domácností spolu s vysokou administrativní náročností procesu přípravy i realizace staveb si ale postupně začaly vybírat sovu daň. HPH ve stavebnictví, jako v jednom z mála hlavních odvětví, tak na sklonku roku ve srovnání se 3. čtvrtletím 2020 poklesla (o 1,2 %).

Celková přidaná hodnota klesla za loňský rok v EU o 6,1 % a v zemích eurozóny o 6,5 %, tedy více než v ČR[20]. Přesto byl tuzemský útlum mezi státy EU desátý nejvyšší. Unijní výsledky byly ovlivněny propadem výkonu významných ekonomik zejména na jižním křídle eurozóny (Španělsko 10,8 %, Itálie 8,6 %, Řecko 8,1 %, Portugalsko 6,4 %) a také Francie (8,1 %). Ze středoevropských států si nejlépe vedlo Polsko (–2,8 %), nejhůře Rakousko
(–6,4 %). Německo i Slovensko zaznamenaly srovnatelné poklesy jako ČR. Růst přidané hodnoty registrovalo jen Irsko (+2,5 %), relativně příznivé výsledky hlásily i severské státy či Pobaltí. Rozdíly mezi státy vypovídají primárně o náběhu koronavirové nákazy napříč EU, rychlosti a intenzitě vládních restriktivních opatření a zčásti také o odlišné odvětvové skladbě ekonomik (negativně se projevilo vyšší zastoupení odvětví s vazbou na cestovní ruch, pozitivně pak například role veřejných služeb, ale i zpracovatelského průmyslu).

Ve druhé polovině roku se výrobci motorových vozidel snažili kompenzovat část jarních ztrát. Využití výrobních kapacit se vrátilo na vysokou úroveň.

Za loňský rok se produkce v odvětví výroby motorových vozidel snížila o osminu, tedy nepatrně více než v krizovém roce 2009. Faktické uzavření provozoven klíčových podniků i souběžné ochromení činnosti mnohých subdodavatelů vedly v dubnu k nebývalému propadu produkce, vývozu i nových zakázek o více než 75 %[25]. V takovém rozsahu se jarní zmrazení ekonomiky v žádném jiném průmyslovém odvětví neobjevilo. Již během června a července však registrovali výrobci vozidel meziroční růst zahraničních zakázek, s jejichž pomocí se snažili alespoň část jarních ztrát kompenzovat. Ve 4. čtvrtletí přesáhlo využití výrobních kapacit v tomto odvětví 90 %, a vrátilo se tak na úroveň obvyklou v předchozím konjunkturním období. Produkce tak zde meziročně vzrostla o více než desetinu.

Protipandemické restrikce citelně ovlivnily produkci výroby nápojů.

V nejmenším zpracovatelském odvětví – kožedělném průmyslu – klesla loni produkce o sedminu, zejména vinou slabší zahraniční poptávky. O desetinu se loni snížil výkon odvětví výroby nápojů, jemuž se v předchozích letech poměrně dařilo. Citelná provozní omezení pohostinských zařízení doprovázená propadem příjezdového cestovního ruchu se zde negativně promítly na tuzemských tržbách. K poklesu došlo ale i u vývozu nápojů. Naopak relativně mírný pokles produkce (mezi 3 a 4 %) postihl chemický průmysl, výrobu stavebních hmot či výrazně proexportní výrobu počítačů, elektronických a optických přístrojů.

Potravinářství těžilo z vyšší tuzemské poptávky i dobré úrody.

Některým zejména menším oborům pomáhala specifická skladba poptávky během koronavirové krize.

Přestože potravinářský průmysl loni zaznamenal nejslabší meziroční tempo produkce od konce recese v roce 2013, šlo o jedno z mála průmyslových odvětví, jež loni vykázalo růst (+0,6 %). Vedle relativně stabilní tuzemské poptávky mu patrně pomáhaly i dobré letošní výsledky zemědělské prvovýroby. Úzkou vazbou na primární sektor se vyznačují i dřevozpracující a papírenský průmysl. Ty docílily shodně posílení produkce okolo 4 %. Specifická skladba poptávky během koronavirové krize se loni odrazila v mírném růstu výkonu farmaceutického průmyslu (+3,7 %) či ostatního zpracovatelského průmyslu (+2,4 %), jenž zahrnuje i výrobu lékařských potřeb či výrobu her a hraček.

Graf č. 5  Nové zakázky v automobilovém průmyslu a v průmyslu celkem (v běžných cenách, meziročně v %) a využití výrobních kapacit v průmyslu* a vybrané bariéry růstu* (v %, pravá osa)

*Využití průmyslových kapacit i bariéry růstu jsou sezónně očištěny a vyjadřují stav v prvním (bariéry růstu), resp. druhém měsíci daného čtvrtletí (využití kapacit). Podniky mohly uvést více hlavních bariér současně

Zdroj: ČSÚ

Dopady protipandemických opatření byly ve stavebnictví pozvolnější, přetrvávaly však déle.

Produkce pozemního stavitelství propadla nejvíce za poslední dvě dekády. Inženýrské stavitelství si mírný růst udrželo.

Dopady protipandemických opatření se ve stavebnictví projevovaly pozvolněji, zato s větší setrvačností. Nejhlubší meziměsíční pokles stavební produkce[32] nastal loni až v květnu (–3,9 %). Restriktivní opatření postupně omezila potřebnou součinnost všech aktérů stavebního řízení a dále tak ztížila náročný administrativní proces přípravy staveb. Některá výběrová řízení byla pozastavena, což narušilo plynulost výstavby. Vlivem omezené mobility došlo k prohloubení problémů s dostupností pracovníků, zejména těch zahraničních. Na rozdíl od drtivé většiny ostatních tržních odvětví byl jarní útlum ve stavebnictví slabší, nebyl však doprovázen následným oživením. Produkce tak mezikvartálně klesla ve 3., ale i ve 4. čtvrtletí (–2,9 %, resp. –0,3 %). Za celý loňský rok produkce propadla o 6,2 %[33], a to výhradně vlivem slabého výkonu pozemního stavitelství (–9,0 %, minimum ve srovnatelné řadě po roce 2000). Inženýrskému stavitelství pomohl pokračující růst veřejných investic[34], jeho výkon tak ve srovnání s rokem 2019 mírně vzrostl (+1,4 %).

Výkon pozemního stavitelství srážela hlavně nižší výstavba nebytových budov.

Dlouhodobější růst bytové výstavby se loni zastavil.

Stavebnictví tak loni pomáhaly opravy a modernizace, neboť dále rostl objem stavebních povolení na změny dokončených staveb (+0,5 %). Ze stejného zdroje lze usuzovat na útlum nové výstavby, zejména nebytových budov (–11 %). Počet zahájených bytů ve srovnání s vysokou loňskou základnou klesl o bezmála 9 %[35]. I tak byla loňská četnost bytů (35,3 tis.) druhá nejvyšší za poslední dekádu. Po pěti letech růstu ubylo loni i dokončených bytů (o 5,4 %), především vinou nižšího počtu bytů v bytových domech. Zato v rodinných domech vzniklo loni nejvíce bytů za posledních deset let (19,3 tis.). Pokles výstavby měl loni převážně plošný charakter, dokončených bytů celkem přibylo meziročně jen v krajích Olomouckém a Moravskoslezském a v Kraji Vysočina.

Tržby ve vybraných službách^[36] byly vládními restriktivními opatřeními loni zvlášť citelně zasaženy. Během března a dubna se meziměsíčně rekordně propadly skoro o desetinu. V následujících třech měsících došlo sice k částečnému oživení (hlavně v ubytování, stravování a pohostinství), to ale zdaleka nemohlo hluboký předchozí útlum kompenzovat. Druhá epidemická vlna vedla ke zkrácení letní turistické sezóny. Od srpna až do konce loňského roku tržby meziměsíčně opět klesaly[37], ovšem o řád nižšími tempy než za jarní krize. Některé služby se dokázaly zčásti přizpůsobit nařízenému omezení mezilidského kontaktu, určitý segment služeb také profitoval z příznivého vývoje průmyslu.

Nejvíce byly zasaženy oblasti služeb vázané na cestovní ruch či jiné volnočasové aktivity.

Služby s vazbou na průmysl zažily ve druhé polovině roku mírné oživení.

Vzhledem k povaze restrikcí není překvapivé, že největší útlum ve službách postihl oblasti úzce vázané na cestovní ruch a jiné volnočasové aktivity. Tržby cestovních kanceláří a agentur propadly ve srovnání s rokem 2019 o 75,0 %, v letecké dopravě o 70,4 %, v ubytování o 55,9 % a ve stravování i pohostinství o 34,1 %[38]. Téměř o dvě pětiny propadl i výkon filmového a hudebního průmyslu[39]. S problémy se loni potýkaly i další oblasti služeb, kde je poptávka citlivá na výkyvy hospodářského cyklu. Šlo zejména o pracovní agentury, v nichž tržby propadly skoro o pětinu. O více než desetinu se snížily v pozemní dopravě, ve skladování a také v reklamě, 8% pokles registrovaly aktivity v oblasti pronájmu a operativního leasingu či architektonické a inženýrské činnosti. Oblasti služeb navázané na průmysl zažily ve 2. pololetí oživení. Ve 4. čtvrtletí tak ve srovnání s předchozím kvartálem vzrostly tržby v pozemní dopravě (+1,9 %), ve skladování (+3,2 %) i v pracovních agenturách (+5,2 %).

Role některých oblastí služeb, které nabízely řešení v prostředí omezeného sociálního kontaktu, naopak loni sílila. V telekomunikacích tržby vzrostly o 4,8 % (nejvíce po roce 2007). Svižně rostly i informační činnosti (5,5 %), zahrnující např. zpracování dat, webové portály či hosting. Třetím rokem v řadě rostla poptávka po tvorbě programů a vysílání. Boom zažívaly poštovní a kurýrní činnosti, kde tržby rostly dvojciferným tempem druhým rokem v řadě[40]. Vedle toho lze nalézt i některé oblasti služeb, na něž neměly vládní restrikce významný dopad a jejichž tempo tržeb se ve srovnání s rokem 2019 podstatně neměnilo (činnosti v oblasti nemovitostí, právní a účetnické činnosti či bezpečnostní a pátrací činnosti).

Za poklesem maloobchodu stál zejména propad poptávky po pohonných hmotách.

Segment nepotravinářského zboží rostl jen díky internetovému a zásilkovému prodeji.

Za poklesem maloobchodu stál loni především propad tržeb za pohonné hmoty (o 9,0 %). Projevilo se i mírné snížení tržeb za prodej potravin (–0,3 %), jež bylo způsobeno výhradně specializovanými (zpravidla malými) prodejnami. Růst tržeb za nepotravinářské zboží loni pokračoval jen díky dynamickému rozvoji internetového a zásilkového prodeje (+27,3 %), i když šlo o nejslabší růst za poslední dekádu (+0,5 %). Část specializovaných prodejen ale postihl dvojciferný propad tržeb (u oděvů, obuvi a koženého zboží či u výrobků pro kulturu a rekreaci). Mírný růst přetrval u prodejen s farmaceutickým a zdravotnickým zbožím (+3,5 %), s počítačovým a komunikačním zařízením (+2,7 %) či s výrobky pro domácnost (+1,2 %).

Zahraniční obchod v roce 2020 prošel značně turbulentním vývojem. Celková hodnota vývozu zboží loni dosáhla 3 528,8 mld. korun a meziročně se propadla o 163,0 mld.
(–4,4 %). Byla to nejmenší hodnota od roku 2017. Hlavní část ztrát se odehrála ve 2. čtvrtletí roku, kdy byly obě strany zahraničního obchodu ovlivněny omezením výroby ve velkých domácích i zahraničních podnicích i uzavřením hranic. Export se ale meziročně propadal i v 1. a 3. kvartálu (–4,1 %, –22,4 % a –0,9 % v 1. až 3. čtvrtletí). Ve druhé polovině roku se vývozci snažili ztráty alespoň částečně kompenzovat, ale meziročního navýšení dosáhli až ve 4. čtvrtletí. V závěrečném kvartálu roku 2020 tak hodnota exportu zboží dosáhla 1 013,6 mld. korun a meziročně se zvýšila o 96,5 mld. (10,5 %), což je nejvíce od 3. čtvrtletí 2014 (tehdy šlo o velký vliv kurzových změn). Meziročnímu srovnání zčásti pomohla slabší základna konce roku 2019, zároveň ale loni poprvé hodnota vývozu za jediné čtvrtletí překonala bilion korun.

V samotném 4. čtvrtletí 2020 nejvíce meziročně rostl export motorových vozidel (39,6 mld. korun, 15,9 %). Přírůstek posílil u počítačů, elektronických a optických přístrojů (14,0 mld. korun, 13,2 %) i elektrických zařízení (10,6 mld., 13,6 %). Po sérii poklesů ve 4. čtvrtletí meziročně narostl export také u pryžových a plastových výrobků (5,9 mld. korun, 12,8 %), chemických látek a přípravků (5,9 mld., 14,4 %), kovodělných výrobků (4,2 mld., 7,6 %), strojů a zařízení (3,5 mld., 3,4 %) a základních kovů (2,6 mld., 8,8 %). Na konci roku výrazně posílil vývoz papíru a výrobků z něj (1,2 mld. korun, 8,2 %) a základních farmaceutických výrobků (1,2 mld., 9,3 %). Zejména cenový pokles stál za pokračujícím propadem exportu u koksu a rafinovaných ropných výrobků (–3,7 mld. korun, –35,2 %) a elektřiny, plynu, páry a klimatizovaného vzduchu (–2,0 mld., –24,6 %).

Také dovoz zboží se loni propadl, a to o 201,8 mld. korun (–5,7 %) na 3 344,3 mld. Dovoz se ve druhé polovině roku nepřibližoval předkrizové úrovni tak rychle jako vývoz (meziroční propady dosáhly –3,2 %, –18,5 % a –4,4 % v 1. až 3. čtvrtletí). Ve 4. kvartálu už import zboží meziročně vzrostl o 29,0 mld. korun (3,2 %) na 933,2 mld. Pokles dovozu byl loni ovlivněn ze dvou směrů. Jednak se snížila domácí poptávka – zčásti ta od výrobců, kteří dovezené komponenty dále zpracovávají. Nejistota také narušila investiční aktivitu. To je vidět na loňském propadu dovozu motorových vozidel (do oddílu patří i díly a subdodavatelské práce) o 74,7 mld. korun (–13,4 %) a rovněž strojů a zařízení o 30,6 mld. (–8,7 %). Klesl i import kovodělných výrobků (–13,4 mld. korun, –7,7 %), ostatních dopravních prostředků (–10,7 mld., –25,4 %) a pryžových a plastových výrobků (–4,4 mld., –2,4 %). Druhým důležitým faktorem byl propad cen některých surovin, hlavně ropy. Hodnota dovozu ropy a zemního plynu klesla o 56,2 mld. korun (–43,2 %), základních kovů o 35,1 mld. (–13,4 %), koksu a rafinovaných ropných výrobků[42] o 15,2 mld. (–24,8 %) a s poklesem cen ropy souviselo i snížení hodnoty dovozu chemických látek a přípravků
(–8,8 mld., –3,1 %). Největší zvýšení importu bylo loni zaznamenáno u počítačů, elektronických a optických přístrojů (41,6 mld. korun, 10,0 %), elektrických zařízení (12,8 mld., 4,7 %), základních farmaceutických výrobků (8,1 mld., 7,7 %) a textilií (5,6 mld., 10,8 %). Ve 4. čtvrtletí meziroční přírůstek dovozu nejvíce podpořila elektrická zařízení (14,7 mld. korun, 21,2 %), počítače, elektronické a optické přístroje (11,1 mld., 8,8 %) a motorová vozidla (8,6 mld., 6,1 %). Naopak dále trval propad importu ropy a zemního plynu (–14,2 mld. korun, –42,5 %), koksu a rafinovaných ropných výrobků (–5,2 mld.,
–33,1 %) a ostatních dopravních prostředků (–2,9 mld., –28,7 %).

Výrazné zaostávání dynamiky dovozu za vývozem loni napomohlo bilanci zahraničního obchodu se zbožím. Celkový přebytek vyšplhal na 184,5 mld. korun, což je meziročně o 38,8 mld. více. Meziročního zlepšení salda bylo přitom dosaženo výhradně ve 2. pololetí. Už v 1. čtvrtletí se přebytek zhoršil oproti stejnému období předchozího roku (dosáhl 37,9 mld.) a propad zahraničního obchodu ve 2. čtvrtletí vedl ke snížení přebytku o 47,7 mld. na 9,3 mld. Obnova zahraničního obchodu ale byla poměrně rychlá a ve 3. čtvrtletí už byl přebytek na více než dvojnásobku předchozího roku (56,9 mld.). Ve 4. čtvrtletí přebytek zahraničního obchodu dosáhl 80,4 mld. korun a meziročně se zlepšil o 67,5 mld. Zaznamenané saldo i jeho zlepšení byly nejvyšší za celou dostupnou časovou řadu.

Ke zlepšení bilance zahraničního obchodu loni nejvíce přispěl obchod s Německem (+64,7 mld. korun), dále s Ruskem (+47,0 mld., poprvé bylo s Ruskem dosaženo přebytku) a také s Tureckem (+10,2 mld.). Zmírnil se také deficit s Itálií (+7,2 mld. korun), zlepšil se přebytek se Slovenskem (+6,4 mld.) a také s Korejskou republikou (+5,4 mld.). Naopak ve směru zhoršení bilance výrazně působil obchod s Čínou (–46,0 mld. korun), se Španělskem
(–33,0 mld.), s Velkou Británií (–16,4 mld.) a s Maďarskem (–9,5 mld.). V závěru roku došlo k masivnímu zvýšení přebytku s Německem (+46,2 mld. korun) a rovněž k dalšímu zlepšení bilance s Ruskem (+12,4 mld.), se Slovenskem (+8,1 mld.), Itálií (+7,9 mld.) a Francií (+7,0 mld.). Nejvíce se ve 4. čtvrtletí zhoršila bilance obchodu s Čínou (–12,5 mld. korun), Maďarskem (–5,1 mld.), Korejskou republikou (–3,5 mld.) a Japonskem (–3,1 mld.).

Celková cenová hladina loni velmi silně rostla.

Podle deflátoru hrubého domácího produktu vzrostla loni celková cenová hladina o 4,1 %, což je nejvíce od roku 2001. Vysoký byl růst cen spotřeby (3,4 %) i kapitálových statků (2,5 %). Nárůst cenové hladiny podpořily i kladné směnné relace (101,6 %). V samotném 4. čtvrtletí meziročně vzrostla celková cenová hladina o 4,2 %. Ceny spotřebních statků se navýšily o 3,1 %, zejména kvůli spotřebě vládních institucí (5,6 %). Růst cen spotřebních statků domácností zpomalil na 1,8 %. Kapitálové statky ve 4. čtvrtletí zdražily o 2,8 %. Směnné relace dosáhly 102,0 %, z toho směnné relace obchodu se zbožím činily 102,3 % a se službami 99,9 %.

Hlavním tahounem cenového růstu loni byly potraviny a nealkoholické nápoje. Jejich vliv ke konci roku výrazně oslabil.

Naopak ceny alkoholu a tabáku ve 4. čtvrtletí nejvíce přispívaly k meziročnímu nárůstu spotřebitelských cen.

Na ceny dopravy působil propad cen ropy, ale také zdražení dopravních prostředků.

Oddíl doprava v průběhu loňského roku zaznamenal cenové turbulence související nejdříve s rekordním jarním propadem cen ropy a následně se zdražením motorových vozidel[43]. Oba vlivy působily proti sobě, takže výsledný pokles cen dopravy v roce 2020 byl jen mírný (–0,4 %). Z toho ale ceny dopravních prostředků vzrostly o 4,6 % a naopak ceny jejich provozu se propadly o 5,7 %. V samotném 4. čtvrtletí ceny dopravy mírně meziročně rostly (0,6 %), ceny dopravních prostředků se zvýšily o 8,3 % a ceny provozu dopravních prostředků setrvaly v hlubokém propadu (–6,7 %).

Spotřebitelské ceny v EU loni vzrostly nejméně od roku 2016.

Spotřebitelské ceny v Evropské unii se loni zvýšily o 0,7 %[44], což je nejméně od roku 2016, a v průběhu roku jejich dynamika postupně zpomalovala. Dynamiku cen tlačil dolů pokles cen dopravy (–2,2 %), způsobený meziročním propadem cen ropy, ale rovněž zastavení růstu cen bydlení a energií (–0,1 %), které v předchozích letech ovlivňovalo prudké zdražování elektřiny. Silný zůstal přírůstek cen potravin a nealkoholických nápojů (2,5 %) a alkoholických nápojů a tabáku (3,9 %). Nejvíce se spotřebitelské ceny loni navýšily v Polsku (3,7 %), Maďarsku (3,4 %) a Česku (3,3 %). Spotřebitelské ceny klesly celkem v osmi zemích, nejvíce v Řecku (–1,3 %), na Kypru
(–1,1 %) a v Estonsku (–0,6 %). V samotném 4. čtvrtletí spotřebitelské ceny v EU vzrostly o 0,2 %. Průměru EU se značně vymykaly země střední Evropy, zejména Polsko (3,6 %), Maďarsko (2,9 %) a Česko (2,7 %). Ve dvanácti zemích ceny klesly, nejvýrazněji v Řecku (–2,2 %), Estonsku (–1,3 %) a Irsku a na Kypru (shodně –1,1 %).

Graf č. 10  Ceny nemovitostí (meziroční změna, v %)

Zdroj: ČSÚ

Meziročně klesaly ceny těžby a dobývání.

Ceny průmyslových výrobců v celé EU ovlivnil propad cen ropy.

Ceny průmyslových výrobců v EU loni klesly o 2,4 %. Hlavní podíl na tom měl propad cen ropy, který ovlivnil ceny těžby a dobývání (–8,7 %), ale rovněž ceny ve zpracovatelském průmyslu (–1,6 %). Klesaly i ceny elektřiny, plynu, páry a klimatizovaného vzduchu (–5,9 %). Ceny průmyslových výrobců loni klesly ve většině zemí EU. Největší propad zaznamenaly Irsko (–7,5 %), Litva (–6,6 %) a Dánsko
(–4,7 %). Ceny nejvíce rostly na Maltě (1,6 %), Slovensku a v Maďarsku (shodně 0,8 %). V samotném 4. čtvrtletí ceny výrobců v EU meziročně klesly o 1,6 %. Efekt propadu cen ropy vyprchával jen pomalu, takže pokles ve většině zemí EU nadále trval. Největší snížení proběhlo v Litvě (–6,7 %), na Kypru (–5,9 %) a v Řecku (–5,5 %). Ceny se ve 4. čtvrtletí nejvíce zvyšovaly na Maltě (1,7 %), v Maďarsku (1,5 %) a Irsku (1,2 %).

U některých služeb se projevila aktuální ekonomická situace.

Ceny vývozu loni vzrostly. Podíl na tom mělo i oslabení kurzu koruny.

Vývoj cen zahraničního obchodu byl silně ovlivněn oslabením koruny vůči euru, což výrazně tlumilo tlaky na pokles cen. Ceny vývozu se tak v roce 2020 zvýšily o 1,1 %. Ve směru nárůstu cen působily potraviny a živá zvířata (nárůst o 3,5 %), nápoje a tabák (5,4 %), stroje a dopravní prostředky (2,8 %) a průmyslové spotřební zboží (2,9 %). Výrazně se propadly ceny vývozu minerálních paliv a maziv (–15,8 %) a ostatních surovin[46] (–6,4 %), ale klesly také ceny chemikálií (–2,6 %) a polotovarů[47] (–0,5 %). V samotném 4. čtvrtletí meziroční růst cen vývozu posílil na 2,5 %, především pod vlivem zvýšení přírůstku cen potravin a živých zvířat (4,2 %), strojů a dopravních prostředků (3,9 %) a průmyslového spotřebního zboží (2,8 %). Z meziročního poklesu do solidního růstu se dostaly ceny ostatních surovin (3,6 %) i polotovarů (1,4 %). Mírně posílil již tak silný růst cen nápojů a tabáku (5,6 %). Ceny minerálních paliv setrvaly v hlubokém propadu (–10,2 %).

Výrazný rozdíl mezi vývojem cen vývozu a dovozu vedl ke kladným směnným relacím.

Pokles zaměstnanosti byl loni nejvíce tažen zpracovatelským průmyslem a odvětvími s vazbou na cestovní ruch.

Pokračoval naopak rozvoj v oblasti ICT a veřejných služeb. Nové pracovníky získávalo i stavebnictví.

Vývoj zaměstnanosti na odvětvové úrovni byl po celý loňský rok značně diferencovaný. K poklesu počtu všech pracujících přispěl takřka z poloviny zpracovatelský průmysl, v němž za celý rok 2020 ubylo 3,3 % zaměstnaných. Citelné redukce zaměstnanosti zde nebyli ušetřeni ani výrobci motorových vozidel i jejich nejbližší subdodavatelé[50]. Ve 4. čtvrtletí se ale hospodářská situace v průmyslu zlepšila a růst zakázek vedl k tomu, že meziroční pokles zaměstnanosti se již neprohluboval. Na segment obchodu, dopravy, ubytování a pohostinství dopadla podzimní vlna vládních restriktivních opatření naopak intenzivně. Zaměstnanost zde propadla o rovných 5 % a ve 4. čtvrtletí již přispívala k úbytku pracovních míst v ekonomice více než celý průmysl. Silně zasaženo bylo i odvětví profesní, vědecké, technické, administrativní a podpůrné činnosti, v němž loni ubylo 4,6 % pracovníků – nejvíce v éře samostatné ČR. S tím kontrastoval vývoj v dlouhodobě se rozvíjejících informačních a komunikačních činnostech, jejichž význam byl vlivem opatření k omezení osobních kontaktů (práce z domova, distanční vzdělávání) dále posílen. Loňský růst zaměstnanosti zde oproti silným tempům z posledních čtyř let (4 až 5 %) příliš neochabl. Z dlouhodobějších trendů loni nevybočily ani veřejné služby. K vyšší zaměstnanosti zde přispívalo hlavně vzdělávání, v menší míře i zdravotní a sociální péče. Z odvětví mimo sektor služeb přibývalo loni pracovníků také ve stavebnictví (+1,5 %, nejvíce v poslední dekádě).

Negativní očekávání zaměstnanosti se během 4. čtvrtletí prohloubila ve službách. V průmyslu naopak pesimismus rychle opadal.

Krátkodobá očekávání podniků v oblasti zaměstnanosti se po letním oživení během posledního loňského čtvrtletí ve většině hlavních odvětví zhoršila (zejména ve vybraných službách). Přesto u nich byla stále příznivější než za vrcholu jarní krize. Odlišná situace panovala v průmyslu, kterého se podzimní řízený útlum aktivit přímo nedotkl a výhledy v oblasti zaměstnanosti se zde při souběžném růstu nových průmyslových zakázek ve 4. čtvrtletí zlepšovaly. Podle konjunkturálního průzkumu z ledna 2021 očekávala v následujících třech měsících snižování stavu zaměstnanců[53] třetina podniků ve vybraných službách[54]. Ve stavebnictví šlo jen o osminu podniků, obdobně jako v obchodu i průmyslu – v nich dokonce mírně převažoval podíl firem očekávajících posílení zaměstnanosti.

Míra nezaměstnanosti vzrostla během roku 2020 jen mírně. Rychleji přibývalo nezaměstnaných žen, zhoršovala se i pozice mladých na pracovním trhu.

Obecná míra nezaměstnanosti[55], která se ještě po celé 1. čtvrtletí 2020 nacházela v těsné blízkosti svého historického minima, po většinu loňského roku rostla jen mírně. V prosinci činila u mužů 2,8 %, u žen 3,8 %, meziročně o 1,0 p. b., resp. 1,4 p. b. více[56]. Rozdíl v dynamice mezi pohlavími byl patrný především v posledním čtvrtletí. Větší ztráty pracovních míst, zejména v oblastech souvisejících s cestovním ruchem a volnočasovými aktivitami, obecně oslabily také pozici mladých na pracovním trhu. Míra nezaměstnanosti osob do 25 let stoupla na konci loňského roku na 10,5 % (z toho u žen na 12,7 %). To představovalo více než dvojnásobek úrovně předchozího roku a zároveň maximum od října 2016. Podíl mladých na celkovém počtu nezaměstnaných ovšem výrazně nevzrostl[57]. To platilo i v případě dlouhodobě nezaměstnaných, kteří ve 4. čtvrtletí tvořili pouze 21,5 % všech nezaměstnaných (jedna z nejnižších hodnot od poloviny 90. let). Míra nezaměstnanosti se mezi kraji meziročně nejvíce zvýšila na Karlovarsku (o 2,3 p. b., na 6,1 %), kde se projevil propad cestovního ruchu i ztížené podmínky pro pendlery. Rozdíly mezi regiony ale zůstaly relativně malé. Méně než 2% nezaměstnanost přetrvávala v Pardubickém a Zlínském kraji, které se vyznačují i nadprůměrným zastoupením průmyslu.

Graf č. 14  Obecná míra nezaměstnanosti (v %), podíl dlouhodobě nezaměstnaných a osob ve věku do 25 a nad 50 let mezi nezaměstnanými (v %), ekonomicky neaktivní chtějící pracovat (v tis.)* a očekávání nezaměstnanosti u domácností (v %)**

Pozn.: Údaje o míře nezaměstnanosti jsou po sezónním očištění, ostatní ukazatele nikoliv.

*Jde o osoby, které nepracují, aktivně práci nehledají, ale přitom uvádějí, že by chtěly pracovat.

**Sezónně očištěné saldo očekávání nezaměstnanosti v nejbližších 12 měsících (rozdíl mezi procentuální četností odpovědí domácností „růst“ a „pokles“ vyjádřený v procentních bodech. Údaje se vztahují k prostřednímu měsíci daného čtvrtletí.

Zdroj: ČSÚ (VŠPS, konjunkturální průzkum)

Ekonomicky neaktivních loni přibylo nejvíce od roku 2008. Nárůst se projevoval hlavně v obou krajních věkových spektrech produktivního věku.

Změny na trhu práce v roce 2020 se spíše než v nezaměstnanosti odrazily v posílení počtu ekonomicky neaktivních. Těch přibylo loni nejvíce za poslední dekádu (+1,8 %)[62]. Růst v samotném 4. čtvrtletí se projevil hlavně u osob do 30 let (i vlivem omezení nabídky termínovaných a zkrácených pracovních úvazků), zčásti také u lidí nad 60 let (zejména mužů). Nelze vyloučit, že část těchto osob se z pracovního trhu stáhla jen dočasně. Počet neaktivních nehledajících práci, ale chtějících pracovat, přestal loni poprvé po čtyřech letech meziročně klesat. Ve 4. čtvrtletí tvořila tato skupina bezmála 100 tis. osob. Většina z nich ale nebyla schopna okamžitě do práce nastoupit.

Dopady restriktivních opatření na mzdový vývoj byly ve 4. čtvrtletí zastíněny výplatou odměn ve zdravotnictví i pokračujícím oživením v průmyslu.

Zatímco ve 2. čtvrtletí 2020 vzrostla průměrná mzda v ekonomice meziročně o pouhých 0,7 % (a oproti předchozímu čtvrtletí poklesla o bezprecedentní 3,1 %), ve 4. čtvrtletí tempo zrychlilo na 6,5 %. Takto rozdílné výsledky vznikly v obdobích roku, kdy byly výkony podniků nejsilněji poznamenány dopady vládních restriktivních opatření. Restrikce ve 4. čtvrtletí měly ovšem na mzdy v celé ekonomice slabší dopad než na jaře, neboť vedle výplaty mimořádných odměn ve zdravotnictví se projevilo i pokračující oživení ve váhově dominantním odvětví průmyslu. Za celý rok 2020 dosáhla průměrná hrubá měsíční nominální mzda zaměstnance v ekonomice 35,6 tis. korun. Meziročně tak vzrostla o 4,4 %, nejméně za poslední čtyři roky. Výrazně nerovnoměrný dopad protipandemických opatření i odlišná pružnost různých segmentů pracovního trhu (např. vazba objemu výdělků na počet odpracovaných hodin) se vloni promítly do značně diferencovaného vývoje mezd na úrovni jednotlivých odvětví.

Mzdový růst byl po celý rok tažen silnou platovou dynamikou ve většině odvětví veřejných služeb.

Svižný růst výdělků přetrvával v energetice a v oblasti ICT.

Těžiště mzdového růstu spočívalo po celý rok 2020 v odvětvích veřejných služeb. Ve zdravotní a sociální péči vzrostly výdělky průměrně o 13,8 % (ve 4. čtvrtletí o rekordních 31 %[65]). Vlivem navýšení platových tabulek zaznamenalo svižný růst i vzdělávání (+7,8 %). Z odvětví mimo veřejné služby rostly mzdy nejvíce v administrativních a podpůrných činnostech (+9,5 %), což souviselo s velkým úbytkem zejména nízkopříjmových pracovníků v rámci agentur práce. Změna skladby zaměstnanců se patrně promítla do průměrných mezd i v dalším „nízkovýdělkovém“ odvětví – činnostech v oblasti nemovitostí. Dlouhodobě rostoucí význam informačních a komunikačních činností, dále posílený v pandemickém období[66], se odrazil i ve mzdách (+5,6 %). Úroveň průměrné mzdy zde byla mezi odvětvími nejvyšší (62,1 tis. korun). Vzdálila se tak peněžnictví a pojišťovnictví (59,4 tis. korun), kde se výše mezd příliš nezměnila (+0,6 %). Vysokou mzdovou úrovní se vyznačuje i energetika (52,2 tis. korun). Její růst se loni pohyboval v intencích let 2018 i 2019 (okolo 6 %), a to navzdory tomu, že výkony tohoto odvětví byly poznamenány jarním zmrazením ekonomiky.

Mzdový medián rostl loni rychleji u žen než u mužů.

Mzdové diference se ve 2. i 4. čtvrtletí zvyšovaly.

Medián mezd ve 4. čtvrtletí dosáhl u mužů 35,1 tis. korun, u žen 30,3 tis. korun. Podobně jako po celý loňský rok posilovaly relativně více výdělky žen. To souviselo se svižným platovým růstem ve veřejných službách. Roli mohlo sehrát i to, že o práci loni přicházely častěji ženy (ty jsou obecně více zastoupeny mezi pracovníky s nízkou mzdovou úrovní). Čtyři pětiny všech zaměstnanců pobíraly ve 4. čtvrtletí mzdu mezi 16,4 tis. korun a 63,8 tis. korun. Výdělky nízkopříjmových pracovníků podobně jako ve 2. čtvrtletí postiženém protipandemickými opatřeními rostly pomaleji než těch vysokopříjmových. Mzdové rozdíly se tak zvyšovaly. Naopak ve zbytku roku se mzdové rozpětí zužovalo.

Ekonomický vývoj v roce 2020 byl značně turbulentní, což se projevilo i na vývoji hlavních měnověpolitických sazeb. Z počátku roku ještě došlo k navýšení sazeb v reakci na rostoucí inflační tlaky v ekonomice (maximum činilo 2,25 pro dvoutýdenní repo sazbu)[67]. Příchod krize ale vedl k rychlému uvolnění měnové politiky – v březnu byla repo sazba snížena na 1,00 % a v květnu na 0,25 %. Na této úrovni repo sazba setrvala nezměněna až do konce roku. Diskontní sazba přitom byla nastavena na 0,05 % a lombardní sazba na 1,0 %. Ekonomická situace značně ovlivnila i vývoj směnného kurzu. Koruna v průběhu března prudce oslabila vůči euru i dolaru. V případě dolarového kurzu trend směřoval k opětovnému posílení a na konci roku už byl kurz koruny vůči dolaru meziročně silnější (ke konci roku kurz dosáhl 21,39 CZK/USD). Mírná korekce se odehrála i v případě kurzu vůči euru, od 13. března 2020 ale kurz neklesl pod úroveň 26 CZK/EUR. Výsledkem byly tlaky na růst cen zboží obchodovaného v eurech.

Pokles se nevyhnul ani některým klientským úrokovým sazbám, zejména těm na termínovaných vkladech. U vkladů na běžných účtech domácností sazby prakticky neměly kam klesat (od začátku roku 2016 jsou pod 0,1 % a ke konci prosince 2020 byly průměrně na 0,02 %). Na druhé straně úrokové sazby na vkladech s dohodnutou splatností během let 2018 a 2019 rostly. V loňském roce tak v reakci na pokles hlavních ekonomických sazeb mohly být velmi rychle upraveny (ke konci března 2020 byl průměrný úrok na vkladech s dohodnutou splatností 1,43 %, na konci června už to bylo 0,6 %). Na konci roku průměrné úročení těchto vkladů činilo 0,59 %. Nejvíce klesaly sazby u vkladů se splatností do 1 roku – banky pravděpodobně předpokládaly, že v dohledné době úroveň úrokových sazeb půjde nahoru. Nefinanční podniky mohly jen krátce využívat nárůstu sazeb na běžných účtech – během loňska se opět propadly téměř na nulu. Zároveň nefinančním podnikům výrazně kleslo i úročení na vkladech s dohodnutou splatností – ještě výrazněji než domácnostem (ke konci prosince průměrné úročení dosáhlo 0,16 %, meziročně o 1,36 p. b. méně). Změna sazeb jasně ovlivnila vývoj objemu termínovaných vkladů – ty od 2. čtvrtletí meziročně klesaly. Zajímavý je i pohled na vklady domácností – od 2. čtvrtletí je vidět výrazné zvýšení růstu jejich objemu v souladu se zvýšenou mírou úspor, která souvisí s omezením možnosti spotřeby uvalením restrikcí na provoz maloobchodu a služeb.

Průměrná úroková sazba úvěrů pro nefinanční podniky v průběhu roku klesala a dna dosáhla ve 3. čtvrtletí. V závěru roku se ale prudce zvýšila. Tento vývoj ovlivnila hlavně kategorie úvěrů nad 30 mil. korun. Zde úročení kleslo až na 1,15 % ve 3. čtvrtletí, ale do konce prosince stouplo na 1,72 %. Podobnou dynamiku měly i úvěry mezi 7,5 a 30 miliony (do konce září zde úroková sazba klesla na 2,3 %, ale opět vzrostla na 2,54 %). Naopak úročení úvěrů do 7,5 mil. korun v průběhu celého roku klesalo. Ke konci prosince 2020 činilo 3,26 % a meziročně se snížilo o 0,85 p. b. Celkový objem úvěrů a pohledávek nefinančních podniků ke konci roku 2020 dosáhl 1 123,0 mld. korun a meziročně se zvýšil o 2,3 %. Zatímco objem úvěrů a pohledávek v korunách od 2. čtvrtletí meziročně klesal, opět výrazně zrychlil růst objemu půjček v cizích měnách, především půjček krátkodobých[68] a dlouhodobých. Ke konci roku 2020 byl meziročně nižší objem poskytnutých úvěrů zejména v odvětvích výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla, vzduchu, vody (–20,8 %), v kulturních, zábavních, rekreačních a ostatních činnostech (–13,8 %), velkoobchod a maloobchod, opravy a údržba motorových vozidel (–4,5 %) a informační a komunikační činnosti (–4,3 %). Po celý rok výrazně zpomaloval růst půjček zpracovatelskému průmyslu (na konci prosince byl objem meziročně o 0,9 % vyšší). Posílení tempa naopak probíhalo u dopravy a skladování a ubytování (až na 11,0 % ke konci roku) a stravování a pohostinství (19,7 %).

V roce 2020 skončilo hospodaření státního rozpočtu (SR)[69] se schodkem ve výši 367,4 mld. korun, jenž byl meziročně o bezmála 340 mld. hlubší. Jeho hodnota i meziroční navýšení neměly v historii samostatné ČR obdobu. Přestože deficitu bylo dosaženo ve všech loňských měsících, na jeho celkové výši se rozhodující měrou podílela protipandemická opatření, která během jarní i podzimní vlny[70] zásadně omezila ekonomickou aktivitu zejména v oblasti tržních služeb. To spolu s úlevami podnikatelským subjektům vyústilo ve významný pokles daňového inkasa. Zároveň vyvstala akutní potřeba posílení výdajových transferů na podporu zasažených odvětví i samotných pracovníků, ale také na kompenzaci zvýšených nároků zejména v oblasti zdravotní péče.

Na loňském poklesu celkových daňových příjmů SR se nejvíce podepsal propad výběru korporátní daně. Ten byl nižší o 15,1 mld. korun (za rok 2019 rostl o 6,0 mld.). Projevilo se především prominutí červnové daňové zálohy i možnost individuálního nastavení záloh daně (souhrnný vliv –20,3 mld.). Celostátní inkaso korporátní daně se meziročně snížilo o 12,2 %, tedy více než v roce 2013 (–5,7 %), ale současně mnohem méně než v krizovém roce 2009 (–34,5 %). Pozitivní bylo, že v samotném 4. čtvrtletí 2020 výběr daně meziročně vzrostl (+16 %). To mohlo souviset s oživením průmyslu. Nepříznivé výsledky hospodaření podniků v odvětvích služeb nejvíce zasažených protipandemickými restrikcemi se v inkasu korporátní daně zatím zdaleka plně neprojevily[72].

Celostátní inkaso DPH loni mírně kleslo, poprvé od roku 2009.

Za poklesem inkasa spotřební daně stály nižší přepravní výkony, útlum turistického ruchu i opakované uzavírky pohostinských zařízení.

Celkové příjmy SR byly v roce 2020 negativně ovlivněny i propadem výběru majetkových daní (vlivem zrušení daně z nabytí nemovitých věcí s dopadem –11 mld. korun). Naopak vliv nepřímých daní byl loni menší. Z váhově dominantní daně – DPH – plynulo do SR meziročně o 1,2 % (resp. o 3,5 mld. korun) méně. K celoročnímu poklesu výběru daně (na úrovni všech veřejných rozpočtů) došlo naposledy v roce 2009. Loňské inkaso bylo kromě omezení provozoven ovlivněno i snížením sazeb daně u některých služeb (např. ve stravování). Maloobchodní tržby v běžných cenách oproti roku 2019 nepatrně rostly (+0,3 %). Celkové loňské inkaso SR ze spotřebních daní se snížilo o 2,5 % (resp. o 4 mld. korun), a to vinou meziročního výpadku ve 2. i 4. čtvrtletí (o 18,3 %, resp. 3,2 %). Citelná redukce přepravních výkonů (včetně tranzitní dopravy) se za celý rok 2020 odrazila v 8,2% propadu inkasa daně z minerálních olejů. K poklesu výběru této daně došlo poprvé od roku 2013. Vloni klesl i výběr daně z lihu (–5,7 %), a to navzdory zvýšení daňové sazby. Jako klíčová se totiž ukázala opakovaná uzavření pohostinských zařízení umocněná utlumeným příjezdovým cestovním ruchem po převažující část roku. Podobné faktory působily loni i na výběr daně z tabákových výrobků, který sice rostl (+6,4 %), ale i tak původní rozpočtová očekávání nenaplnil.

Tempo růstu výdajů SR loni akcelerovalo na rekordních 18,8 %.

Více než polovina meziročního přírůstku běžných výdajů úzce souvisela s protipandemickými opatřeními.

Svižně rostly i výdaje na platy, zejména v základním a středním školství. Projevilo se i jejich mimořádné posílení ve zdravotnictví.

Celkové výdaje SR meziročně vzrostly o 18,8 % (resp. 291 mld. korun), rekordním tempem v současném miléniu. Výdaje převýšily původní rozpočtová očekávání o 225 mld. Tempo výdajů sílilo čtvrtým rokem v řadě. K růstu loni přispěly hlavně běžné výdaje (+258 mld.). Více než polovina z jejich přírůstku šla na vrub výdajů spojených s kompenzačními opatřeními (podnikům, jednotlivcům i obcím) či podporou zatíženého zdravotního i sociálního systému[75]. Meziroční tempo růstu běžných výdajů v průběhu roku sílilo – z 12,4 % v 1. čtvrtletí na 24,5 % v poslední čtvrtině roku. Z běžných výdajů za celý rok 2020 nejvíce vzrostly neinvestiční transfery podnikatelským subjektům (+84 %, resp. 49 mld. korun), v nichž se soustřeďovala významná část protipandemických podpůrných opatření (náhrada části mezd zaměstnanců v rámci programu Antivirus, podpora firem v nejvíce zasažených odvětvích, mimořádný mzdový růst v soukromých nemocnicích). Vzrostly i běžné transfery územním rozpočtům (+40 mld.), primárně díky plánovanému navýšení výdajů na platy pracovníků základního a středního školství a též v oblasti sociální péče. Projevilo se ale i poskytování mimořádného příspěvku obcím na zmírnění dopadů poklesu daňových příjmů. Do fondů sociálního a veřejného zdravotního pojištění putovalo meziročně o 25 mld. více, zejména zásluhou navýšení plateb za tzv. státní pojištěnce. Shodně o 15 mld. posílily běžné výdaje na státní fondy (především do dopravní infrastruktury a zemědělství) i na příspěvkové organizace (oddlužení vybraných nemocnic a také mimořádné navýšení mzdových výdajů v lůžkové nemocniční péči). S protipandemickými opatřeními souvisely i vyšší výdaje na neinvestiční nákupy[76] (+11 mld.), primárně na pořízení ochranných pomůcek. Vyšší výdaje na platy v organizačních složkách státu (+6 mld.) zčásti souvisely s vyššími pracovními výkony ve vybraných oblastech (policie, armáda, hygienické stanice). Více než o pětinu vzrostly odvody vlastních zdrojů SR do rozpočtu EU (na 54 mld. korun).

K růstu ostatních sociálních dávek přispěla nejvíce výplata ošetřovného, růst nemocnosti a navýšení rodičovského příspěvku.

SR vydal loni oproti roku 2019 více i na prakticky všech ostatních významnějších druzích sociálních dávek. Dávky nemocenského pojištění akcelerovaly (+42 %, resp. 55,4 mld. korun), primárně vlivem výplaty ošetřovného poskytovaného z důvodu uzavření škol a jiných zařízení. Projevil se ale také nárůst celkové nemocnosti[79] i vyšší počet proplacených dnů vlivem zrušení karenční doby. Vzrostly i objemově významné výdaje na státní sociální podporu (+36,5 %), takřka výhradně vlivem zákonného navýšení rodičovského příspěvku, neboť čerpání příjmově testovaných dávek (přídavky na děti, příspěvek na bydlení) dále kleslo. O desetinu posílily loni i dlouhodobě rostoucí dávky sociální péče, poprvé od roku 2014 i vlivem vyššího objemu vyplacených dávek hmotné nouze (+8,6 %). Na podpory v nezaměstnanosti vydal stát více již druhým rokem v řadě (v úhrnu o 2,4 mld. korun).

Graf č. 18  Vybrané výdaje státního rozpočtu (v mld. korun)

*Pokrývají výdaje na platy v organizačních složkách státu. Nezahrnují například mzdové výdaje na regionální školství.

**Zahrnuje i dávky pěstounské péče.

***Zahrnují dávky pomoci v hmotné nouzi, dávky osobám se zdravotním postižením, příspěvek na péči dle zákona o soc. službách.

****Obsahují zejména výdaje na nákup služeb, materiálu, energií či ostatních služeb (například výdaje na opravy a udržování).

*****Odpovídá saldu rozpočtové kapitoly Státní dluh. Je tvořen čistými úrokovými výdaji a též poplatky.             Zdroj: MF ČR, MPSV

Deficit hospodaření ústředních vládních institucí se citelně prohloubil. Místní vládní instituce i zdravotní pojišťovny si udržely přebytek.

Schodek hospodaření i nárůst míry zadlužení v ČR patřily v rámci zemí EU k mírnějším.

Sektor vládních institucí (VI) v ČR hospodařil v 1. až 3. čtvrtletí 2020 se schodkem 195 mld. korun. Příjmy VI meziročně klesly o 2,8 %, růst výdajů vystoupal na 10,7 % (v obou případech šlo o rekordní tempa za poslední dekádu). Saldo hospodaření se meziročně zhoršilo ve všech subsektorech VI, nejvíce však u ústředních VI, jež nesly drtivou většinu nákladů spojených s protipandemickými opatřeními. Zdravotní pojišťovny i místní VI přebytkové hospodaření udržely, zčásti díky nižší investiční aktivitě. Sezónně očištěné saldo hospodaření sektoru VI propadlo za tři čtvrtletí na –4,5 % HDP. Zaznamenalo tak první deficit po pěti letech a zároveň nejhorší výsledek od roku 2009 (–5,5 %). Šlo ovšem stále o lepší hodnotu než v EU (–6,6 %) či ve všech středoevropských státech (např. Německo –4,6 %, Polsko –8,5 %). Takto hluboké deficitní hospodaření se muselo odrazit v dluhové akceleraci. Míra zadlužení v EU překonala během loňska rekordní úroveň z roku 2014, na konci 3. čtvrtletí 2020 se těsně přiblížila 90 % HDP. Meziročně vzrostla ve všech zemích Unie – více než o 15 p. b. na Kypru, v Itálii, Řecku, Španělsku a Francii. Nárůst v Česku (+6,9 p. b., na 38,4 % HDP) byl slabší než v celé EU (+10,6 p. b.). I díky tomu patřila ČR stále do čtveřice nejméně zadlužených ekonomik EU.