Děti jsme obětovali už dávno

Často v těchto dnech vidíme sdělení typu: „Proboha, proč jsme obětovali děti?“ a „Vraťte děti do školy!“ Píšete o tom, že je dětem zakázáno tam chodit. Že se jim upírá právo na vzdělání (zřejmě v domnění, že školní výuka je jediný možný způsob vzdělávání). V podstatě to celé vyznívá tak, že všechny děti netouží po ničem jiném než se vrátit do lavic. Je hezké, že chcete bojovat právě za tyhle děti. Evidentně vám na dětech velmi záleží. Budete ale bojovat za všechny? Ne jen za tyhle? Co ty, které chtějí zůstat raději doma? Ať už z jakéhokoliv důvodu. Mezi otevřením škol a obchodů je jeden velký rozdíl. Mnozí se rádi odvolávají na Listinu základních práv a svobod, konkrétně na „právo na vzdělání“. To právo je tam mimo jiné definované povinnou školní docházkou. Povinnost je právo? Protože podle všeho si většina lidí přeje (a i před pandemií přála) právě tohle.

Víte, že tyhle vaše komentáře čtou i lidé, kteří v dětství zažívali ve škole každodenní peklo na zemi? Kteří byli na ZŠ obětí opravdu hnusné šikany, trpěli pod autoritářským vedením a škola jim vzala i poslední zbytky sebedůvěry, které jim ještě zbyly? Lidé, kteří kvůli nucenému vzdělávání ztratili jakoukoliv motivaci k učení, a trvalo jim celé roky, než ji, po opuštění školních bran, získali zase zpátky? (Mimochodem, víte, že pocit bezpečí a dobrovolnost je nezbytnou podmínkou jakéhokoliv efektivního učení?) Víte, pro tyhle lidi tady tehdy taky nikdo nebyl. Ač trpěli jako zvíře, tak jim nezbývalo nic jiného, než zatnout zuby a snažit se v téhle instituci nějak přežít každý další den. Píšu to i proto, že jsem byla také jedním z nich.

Má život a štěstí dítěte, kterému škola pomůže, větší váhu, než dítěte, kterému ho povinná školní docházka zničí? Dobrovolnost a možnost volby neublíží ani jednomu z nich. Povinnost bude mít vždy své oběti. I kdyby jich byla jen menšina, zajímá mě jedno. Až tahle pandemie jednu skončí (pevně v to doufám), vše se vrátí k normálu a školy se zase otevřou… Budete vy, kdo dnes tak horlivě orodujete za právo dětí chodit do školy, bojovat i za jejich právo tam nechodit, pokud samy nechtějí? Budete se ptát, kdy bude jim a jejich rodičům konečně umožněno skutečně zůstat na domácím vzdělávání – tedy i bez svolení (které dnes nemusí dostat) a dozoru zřizovatele školy a státu? Až tohle všechno skončí, budete tady i pro ně? Budete bojovat za jejich svobodu a právo na takový druh vzdělání, který potřebují? Nebo je také bez problémů obětujete?

Veronika Tulef