„Izolačka“ bude ke správnému chování během pandemie motivovat hlavně podprůměrné vydělávající zaměstnance. Vzhledem k tomu, že veřejnou kasu vyjde nejvýše na 1,5 miliardy korun, dává smysl

Vláda schválila mimořádný příspěvek ve výši až 370 Kč za den k náhradě příjmů zaměstnanců v karanténě či izolaci, tzv. „izolačku“. Vyplácen by měl být od 1. března. Musí jej ale ještě schválit parlament. 

„Izolačka“ má motivovat lidi, aby odcházeli do karantény a také nahlašovali své rizikové kontakty například v případě pozitivního testování. Jak ilustruje tabulka níže, zaměstnancům se v případě zavedení „izolačky“ zvýší příspěvek za období (desetidenní) karantény v rozsahu od 208,50 Kč denně do 370 Kč denně. Nad úrovní zhruba 30 tisíc korun hrubé mzdy už „izolačka“ dále nenarůstá, pročež k odchodu do karantény a hlášení rizikových kontaktů bude motivovat zvláště ve skupinách zaměstnanců s podprůměrným příjmem. To jsou, jak známo, zhruba dvě třetiny zaměstnanců, takže „izolačka“ by měla skutečně vést ke určitému zlepšení situace stran nahlašování rizikových kontaktů a uchylování se do karantény.  

Zaměstnanec pobírající minimální mzdu, 15 200 korun, si v čistém přijde na 13 528 korun. S „izolačkou“ by se dočkal navýšení příspěvku, jejž obdrží během karantény, o 2085 korun (viz opět tabulka níže). „Izolačka“ mu tedy zajistí navýšení, které představuje 15,4 procenta jeho běžného čistého měsíčního výdělku. Zaměstnanec, který pobírá mzdu 25 000 korun, by si díky „izolačce“ v čistém polepšil o částku odpovídající 15,7 procenta jeho běžného čistého měsíčního výdělku. Zaměstnanec se mzdou 30 000 hrubého se díky „izolačce“ dočká zlepšení, které odpovídá 15,1 procenta jeho běžného čistého měsíčního výdělku. Zaměstnanec pobírající nadprůměrnou mzdu 45 000 korun se však díky „izolačce“ dočká stále jen 3700 korun navíc, což představuje už jen 10,4 procenta jeho běžného čistého výdělku.  

Je tedy evidentní, že zhruba od úrovně 30 tisíc korun platí, že čím lépe je zaměstnanec placený, tím méně bude na základě „izolačky“ motivovaný k žádoucímu chování. Na druhou stranu je třeba říci, že náklady na tři měsíce trvající opatření „izolačky“ činí pro veřejné rozpočty jen nejvýše 1,5 miliardy korun. To je únosná cena za to, že by zhruba dva třetiny zaměstnanců opravdu mohly být motivovány k epidemiologicky žádoucímu jednání, neboť ztráty ekonomiky z pandemie dosahují v době lockdownu nižších jednotek miliard korun denně. Na izolačku je třeba pohlížet tak, že z veřejných rozpočtů sice odplyne za tři měsíce až 1,5 miliardy korun, avšak tyto prostředky pomohou zajistit rychlejší návrat ekonomiky do relativně běžného stavu, tedy také rychlejší návrat do stavu, kdy již kvůli pandemii nebude ekonomika přicházet o miliardy denně jako nyní.   

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Národní ekonomická rada vlády (NERV)