Jednoruký ekonom a první ze všech ekonomických zákonů

Prezident Truman prý jednou řekl, že by chtěl jednorukého ekonomického poradce. Ti stávající mu totiž radili ve stylu „on one hand... (na jednu stranu – anglicky doslova na jednu ruku), ale na druhou stranu (druhou ruku)...“. Obávám se, že prezidentovo přání nemůže být vyslyšeno. Nebo přesněji řečeno může, ale ne způsobem, který by nakonec uvítal. Dnes pár ekonomických vtipů a souvisejících úvah.

Proč by podle mne mohli být jednorucí ekonomové zklamáním? Protože ekonomie je v jádru věci o chování lidí: Pokud se snažíme nějak odhadnout, co se v ekonomice stane, snažíme se odhadnout, jak se zachovají lidé – v domácnostech, ve firmách, ve vládě, v zahraničí... A takový odhad povětšinou musí být minimálně „dvouruký“ – může se stát to, ale i ono.

V řadě situací ovšem potřebujeme nějaké jasné „ano“, či „ne“ (jednoruký závěr). Neměli bychom pak ovšem zapomínat, že k němu se v ekonomii často dostaneme jen na základě nějakého odhadu toho, co je nejpravděpodobnější (či co se nám zdá nejpravděpodobnější). Jinak řečeno, jde jen o scénář, ne pevnou věštbu, či něco podobného. Pan Truman si tak možná neměl přát jednorukého ekonoma, ale dvourukého s jasnou představou o tom, která ruka je v čem a kdy lepší. Ani u praváka to nemusí být vždy pravá, jak ví třeba hráči na kytaru.

Hry s (ne)nulovým součtem a rozkrájená pizza

„Centrální bankéř vejde do pizzerie, objedná si jednu pizzu a chce si jí vzít sebou. Když je hotová, jde si pro ní a číšník se ptá, na kolik kousků jí chce rozříznout. Centrální bankéř odpoví, že dnes má hlad, takže místo obvyklých šesti na osm kousků“.

Tenhle vtip má asi více variací než jen tu s centrálním bankéřem. Pokud je pak třeba místo dívek s nejmenovanou barvou vlasů „aplikován“ na takového bankéře, či ekonoma, má najednou rovinu, kterou jinde nenajdeme (či možná roviny dvě – viz níže). Hovoříme tu totiž v jádru věci o tom, že rozdělení pizzy je hrou s nulovým součtem. Je jedno, jak jí rozkrájíme, celková velikost zůstává stejná. Jenže ekonomika je často hrou s nenulovým součtem. Zvažme třeba následující:

Během poptávkové recese je v ekonomice obrovský objem nevyužitých kapacit – lidé nemají práci, stojí stroje, turbíny, nákladní vozy..... V takové situaci se může podařit „rozkrájet koláč“ tak, že to na ekonomiku bude fungovat stimulačně a krájení povede ke zvýšení ekonomické aktivity – koláče samotného. Druhá zmíněná rovina by souvisela s behaviorálními financemi a ekonomií: Není možné, že pokud si místo šesti kousků dáme osm, budeme se cítit sytější, i když celkové množství jídla zůstává stejné?

První zákon ekonomie

Skončíme v podobném duchu, v jakém jsme začali: „První zákon ekonomie tvrdí, že na každého ekonoma s nějakým názorem existuje jiný ekonom s opačným názorem. Druhý zákon ekonomie: Oba se mýlí“.

Můj pohled je takový, že tomu tak v podstatě je v obou případech. Ten první souvisí úzce s oněmi obourukými ekonomy. Pokud se ptáme po „řešení“, tak to částečné jsem zmínil v úvodu. A pokud bychom se ptali po něčem lepším, tak dorazíme třeba k tomu, co říkal Einstein: Žádný problém nemá řešení na té úrovni, na které vznikl. Letošní rok nám to podle mne hodně připomíná a možná tomu bude i v letech následujících. V tomto smyslu vnímám i to, že „oba se mýlí“. Ani ekonomické problémy totiž nejdou úplně vyřešit na úrovni ekonomie.