Sloupek Kateřiny Lhotské: Zaměstnanecké kompenzace

V posledních letech se ovšem po našem pracovním trhu rozšířil termín jiný – „kompenzace“. Možná, že už jste se s ním při přijímacím pohovoru setkali. Nejdřív si ovšem musíte protrpět sérii otázek z kategorie „blbá a blbější“ („Kde se vidíte za pět let?“, „Jaké jsou Vaše silné/slabé stránky?“ nebo „Proč bychom si měli vybrat právě Vás?“). Na ty je třeba odpapouškovat naučené odpovědi, které vám dala čerstvě odmaturovaná asistentka v personální agentuře. A pak, když už konečně přichází onen okamžik, kvůli kterému celé to divadlo hrajete, zazní místo jasného a srozumitelného „Kolik chcete peněz?“, překvapivé „Jaká je Vaše představa o kompenzaci?“

Kdo se v tu chvíli zatváří poněkud nechápavě a vysloví udivené „Cože?“, ať se raději rovnou zvedne ze židle a odejde. Evidentně by totiž nezapadl do firemní kultury založené na tom, že se věci nazývají tak, aby pokud možno nikdo nepochopil, o čem je vlastně řeč. Což má i svoje výhody. Když se totiž hledá viník nějakého neúspěchu, tak zjišťování toho, co kdo kdy řekl a jak to vlastně myslel, zabere obvykle tolik času, že se mezitím najde způsob, jak prohlásit průšvih za úspěch.

V běžné řeči označuje slovo „kompenzace“ nějaké odškodnění. Ostatně v pojišťovnictví se s ním potkáváme poměrně často, v situacích, kdy je nějaká újma „kompenzována“ penězi. Takže zmiňovanou otázku u přijímacího pohovoru chápe člověk vládnoucí normální češtinou nějak takto: „Jakou částkou Vás máme pravidelně měsíčně odškodnit za to, že každé ráno vylezete z postele a milostivě se dovalíte do práce?“

Ovšem slovník cizích slov přináší i jiné významy tohoto pojmu. Jednak právnický, který je v podstatě ekvivalentem vzájemného zápočtu pohledávek. A stejný termín se používá také v psychologii. Tam takto označuje situaci, kdy si je někdo vědom, že v nějaké oblasti příliš nevyniká, a snaží se tak tento nedostatek nahradit dosažením úspěchu v oblasti jiné. Někdy je to všeobecně přínosné. Jako když Albert Einstein zjistil, že z něj nebude fenomenální houslista, a tak se stal geniálním fyzikem. Někdy to naopak znamená katastrofu. Třeba když jistému Adolfu Hitlerovi došlo, že z něj nebude slavný malíř.

Podle mne je však používání slova „kompenzace“ místo „platu“ jen jedním z dalších projevů současného newspeaku. Tedy jazyka, který má odnaučit veřejnost používat výrazy, jejichž významu každý rozumí a nahradit je těmi, kterým nerozumí nikdo, a tak se pod ně dá leccos schovat. Prostě takové zmatení jazyků na druhou. Při tom prvním ztrestal Bůh lidstvo za to, že postavilo Babylónskou věž sahající až do nebe, čímž se chtělo rovnat jeho velikosti. A tak od té doby mluví každý národ za trest jinou řečí. A nyní nastává zmatení druhé. Při něm sice mluvíme všichni zdánlivě jazykem stejným. Ten je však natolik nejasný, že si stejně nerozumíme.

A co tedy dělat, když se vás při pohovoru zeptají na to, jakou si představuje „kompenzaci“? Pokud tu práci asi vážně chcete nebo potřebujete, tak doporučuji odpustit si reakce typu „na blbou otázku blbá odpověď“. Jako třeba „stačí dobrý pocit“. A pro každý případ raději před pohovorem trénujte „pokr fejs“. To aby vám náhodou při zaznění obdobných perel nezačaly škubat koutky smíchy…

Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft. 

Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná Blogerka roku 2019 serveru iDNES