(Kurzy.cz)
Nižší daně rozpočet nerozvrátí
Schválení výrazného snížení příjmových daní a
zvýšení daňové slevy vyvolalo zbytečný poprask, že to stát položí. Česko si to
vynahradí skoro stejnou cifrou z Bruselu.
Jsou národy, které snadno skousnou zvýšení daní.
Pak jsou národy, které to snášejí hůř. Reptají, bouří se v ulicích. A pak tu
jsou Češi. Ti lamentují i nad tím, když se jim mají daně snížit. Jde tedy spíš
o určitou halasnou část Čechů – třeba český Twitter od pátku brečí nad tím, že
lidem má díky sněmovnímu schválení daňového balíčku od příštího roku zůstat v
kapse víc peněz. Ale český Twitter asi nebude reprezentativní výsečí populace.
Lze počítat s tím, že mlčící většina i lidé mimo sociální sítě v únoru příštího
roku nad výplatnicí opravdu zajásají.
Mimo sociální sítě balíček kritizuje zejména
část levicových politiků a ekonomů.
Více svobody pro peněženky obyčejných lidí se
nepřekrývá s jejich světonázorem.
Oni přece vědí nejlépe, zač má občan peníze – plody
své práce – chtít utrácet. A nyní mají o část této své moci nad občanem a jeho
peněženkou přijít. Tak se vztekají.
Slýcháme i taková tvrzení, že balíček totálně
rozvrací veřejné finance nebo ničí život dětí, vnoučat i ještě nenarozených,
které výrazně ochudí.
Hodnotově je balíček samozřejmě napravo, což
mimochodem znamená, že ODS jeho (spolu)prosazením upevňuje své postavení na
pravici. Zkusme se však na něj podívat věcně, bez pravo-levé optiky.
Opravdu hrozí rozvrat veřejných financí?
Politici deklarují, že balíčku vdechli život jen
na dva roky. Jeho časové omezení je tedy zřejmé, ačkoli není přímo vtěleno do
zákona. Za dva roky by změny v balíčku, jak jej Sněmovna v pátek schválila,
včetně navýšení daňové slevy, připravily veřejnou kasu zhruba o 220 miliard
korun. Je totiž třeba započítat také pozitivní dopad do inkasa veřejných
rozpočtů v podobě vyššího výběru DPH a spotřebních daní. Protože lidem zůstane
v kapse více peněz, budou více utrácet, takže státu se zvýší inkaso uvedených
daní.
Suma 220 miliard je samozřejmě rána. Byť je
docela dobře možné, že nakonec se tato částka sníží o nějakých 65 miliard,
pokud by došlo ke zrušení vyšší slevy na daňového poplatníka. V každém případě
jde o velký balík peněz.
Do Česka ale zároveň během příštích let velký balík
peněz dorazí. Z Bruselu. A celkem nečekaně. Půjde o peníze z takzvaného Fondu
obnovy EU, který byl dojednán teprve letos v červenci. Česko má z fondu obnovy
získat zhruba 182 miliard korun.
Co má ale daňový balíček společného s penězi z
Fondu obnovy? Minimálně to, že peníze z tohoto fondu v celkovém účetnictví
českého státu postupně pokryjí dvouletý výpadek veřejných rozpočtů způsobený
schválením balíčku.
Přímo samozřejmě z Fondu obnovy balíček
financovat nelze. To by u Evropské komise neprošlo. Nepřímo však ano. A kdo
říká, že ne, vlastně tím říká, že výdaje z Fondu obnovy EU jsou zbytečné. Jak
to?
Peníze z Fondu obnovy EU jsou poměrně pevně
vázány svým účelem. Česko je bude muset vydat zejména na tzv. zelenou tranzici
(z 37 % celkového objemu) a na takzvanou digitální tranzici (z 20 % celkového
objemu). To jsou ale vydání, která by stejně muselo uskutečnit, i kdyby Fond
obnovy neexistoval, jednoduše proto, aby plnilo své závazky, zejména ten
týkající se dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050. Rovněž digitalizace je
nutností, má-li si Česko udržet konkurenceschopnost.
To ale znamená, že peníze, jež Česko získá na
základě červencového dojednání Fondu obnovy EU, jsou penězi "navíc".
Ještě před letošním červencem jsme s nimi nemohli počítat, protože žádný Fond
obnovy EU neexistoval.
Od července tedy můžeme počítat se 182
miliardami korun navíc. Samozřejmě, že tyto peníze použijeme v souladu s
prioritami dojednanými s Bruselem. Tím pádem nám 182 miliard zbude na jiné
výdaje. Jediný případ, kdy by to neplatilo, je, pokud by se z peněz z Fondu
obnovy hradily položky, do nichž bychom bez existence fondu vůbec
neinvestovali. Pokud by ale toto platilo a takové položky existovaly, znamenalo
by to, že z Fondu obnovy se platí zbytečnosti, které se hradí jen proto, že
tento fond vůbec vznikl. Pak je ale třeba primárně kritizovat samotný Fond
obnovy.
Ve všech ostatních případech platí, že máme 182
miliard "navíc". Ty si v zásadě buď může nechat stát – tedy politici
– a přerozdělit je podle svého uvážení, nebo je lze poskytnout lidem, ať s nimi
naloží podle svého. Zrušení superhrubé mzdy a celý daňový balíček znamenají
druhou možnost – znamenají tedy snížení přerozdělování.
Jestliže 182 miliard z Fondu obnovy pokryje 220
miliard výpadku z daňového balíčku, výsledné dvouleté manko bude na úrovni
zhruba 40 miliard, čili 20 miliard ročně. To je údaj, který stav tuzemských
veřejných financí nijak výrazně nezhorší, tím méně je tedy rozvrátí. Uhradíme
přitom vše potřebné, vše, co dojednáme s Bruselem. Veřejná kasa bude "na
svém"; v tom smyslu, že bude tam, kde byla letos v červnu nebo v květnu,
před dojednáním Fondu obnovy. Tehdy přitom mnozí z těch, kteří daňový balíček
kritizují jako rozvrat veřejných financí, naopak tlačili na vládu, ať je ve
svých výdajích ještě velkorysejší.
Takže žádný rozvrat. Avšak s tím rozdílem, že
mezi lidi se během dvou let dostane extra 260 miliard korun, které v daných
dvou těžkých letech po koronavirovém úderu roku 2020 poskytnou ekonomice
žádoucí vzpruhu – zejména skrze navýšenou spotřebu.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Národní ekonomická rada vlády (NERV)
Hlavní ekonom, Trinity BankPoslední zprávy z rubriky Investice:
Přečtěte si také:
Prezentace
24.04.2024 Výsledková sezóna: Jak se daří výrobcům čipů a...
23.04.2024 Podle čeho vybírat plechový zahradní domek?
Okénko investora
Petr Lajsek, Purple Trading
Ali Daylami, BITmarkets
Michal Brothánek, AVANT IS
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Evropský průmysl zelené energie má problém: Společnosti se stěhují do USA
Mgr. Timur Barotov, BHS
Trhy střízliví a vedou ruku amerického Fedu ke zpřísnění politiky
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz