Japonsko vzhlíží k větrné energii

Cílem je uhlíková neutralita

Když nový japonský premiér Jošihide Suga ve své úvodní řeči před parlamentem v říjnu oznámil, že se Japonsko stane uhlíkově neutrální zemí do roku 2050, mnohé tím překvapil. Japonsko je pátým největším producentem skleníkových plynů na světě a omezit závislost na uhelných elektrárnách v kombinaci s rostoucí skepsí vůči jaderné energii po havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě vytváří mimořádný tlak na rychlý růst využívání obnovitelných zdrojů.

V současné době se ale větrné elektrárny podílí na tvorbě elektrické energie zcela minimálně – do 1 % celkového energetické mixu. Tomuto zdroji energie nepřejí ani japonské podmínky, kdy je velká část území při pobřeží hustě zastavena a využití hornatého terénu ve vnitrozemí brání tradice. Pro Japonce jsou hory posvátné a stavění větrných elektráren na jejich horizontu se setkává se značnou nevolí. Přesto jsou ale s větrnými zdroji energie spojena velká očekávání.

Perspektivní mořské větrné farmy

Změnu situace by měla přinést orientace na pobřežní vody. Nové technologie výkonných větrných turbín se již několik let úspěšně instalují na mořských mělčinách u pobřeží Dánka nebo Velké Británie a jsou považovány za nízkouhlíkovou technologii, která bude hrát klíčovou roli pro dosažení uhlíkové neutrality v řadě evropských zemí. Podobným směrem nyní uvažuje i japonská vláda, která otevírá pobřežní moře, a tak i nové příležitosti pro investory v energetice.

Tento rok byla zahájena první aukce území pro budoucí offshore větrnou farmu v prefektuře Nagasaki a pro dalších roky jsou plánovány další u pobřeží ostrova Hokkaidó, v prefekturách Akita a Aomori v severní části Honšú nebo v blízkosti Tokia. Předpokládá se, že soustava větrných farem na těchto a dalších místech kolem japonských ostrovů by se měla podílet na výrobě elektrické energie v Japonsku přibližně 5 % v roce 2030.

Svého postavení a zkušeností na nově vznikajícím perspektivním japonském trhu s offshore větrnými elektrárnami by měly využít i evropské energetické společnosti. Společně s výstavbou větrných farem bude narůstat i poptávka po dodavatelích turbín a technologiích k posilování energické infrastruktury, čímž se otevírají i další příležitosti v sektoru energetiky. Pomoci by tomu měla i Dohoda o hospodářském partnerství uzavřená mezi Evropskou unií a Japonskem, která vstoupila v platnost v minulém roce.

Bude se ale také jednat o trh obtížný ze dvou hlavních důvodů. Tím prvním jsou přírodní podmínky. Technická řešení musí být upravena tak, aby vydržela extrémní japonské přírodní vlivy, jakými jsou tajfuny nebo zemětřesení. Druhou překážkou mohou být japonské zadávací podmínky favorizující domácí společnosti. Proto tento vývoj a rizika možné skryté diskriminace pozorně sledují nejen ekonomické úseky zastupitelských úřadů členských států EU v Tokiu, ale také místní delegace EU.

Ondřej Svoboda, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR v Tokiu