Podstatná část tohoto manka ovšem pravděpodobně bude kompenzována na díky efektu přílivu evropských peněz z takzvaného fondu obnovy EU, který byl dojednán letos v červenci. Nyní je prvotní plán výdajů spojených s tímto fondem ve fázi konzultací s Evropskou komisí. Brusel stanovuje kritéria pro výdaje fondu, přičemž prioritizuje oblast zelené a digitální ekonomiky. To jsou ale oblasti, do nichž by tak jako tak musely veřejné výdaje České republiky v nadcházející době intenzivně mířit, má-li si Česko alespoň udržet konkurenceschopnost a má-li dosáhnout závazku uhlíkové neutrality v roce 2050. Tak jako tak by Česko tedy muselo do těchto oblastí investovat i bez zmíněného červencového dojednání (základních kontur) fondu obnovy. Peníze, které ČR z fondu obnovy EU získá, má jít o zhruba 182 miliard korun, tak lze vnímat jako nečekaný „bonus“ pro tuzemské veřejné finance. Tento bonus přitom pokrývá podstatnou část manka veřejného rozpočtu vzniklého v souvislosti s nyní přijatým balíčkem. Po zahrnutí evropských peněz z fondu obnovy se uvedené manko scvrkává na zhruba 45 miliard korun za dva roky, tedy na necelých 25 miliard korun ročně. Takovéto „scvrklé manko“ pochopitelně žádný rozvrat veřejných financí ČR nezpůsobí.
Důležité i tak ale je, aby vláda vyslala jasnější signál, že také hodlá osekávat své běžné výdaje a že po roce 2021 hodlá razantně veřejné finance konsolidovat. Jinak opravdu hrozí výraznější zhoršení stavu tuzemských veřejných financí, které v krajním případě může vést ke zhoršení ratingu bonity dluhu České republiky, a tedy k prodražení nákladnosti obsluhy vládního dluhu, či dokonce k neplnění příslušného maastrichtského kritéria pro přijetí eura.
Zatím jsme od takového extrémního vyhrocení situace vzdáleni. Světově významné ratingové agentury, Standard & Poor’s a Fitch, v nedávné době deklarovaly, že vidí budoucí vývoj českých veřejných financí jako stabilizovaný a že mají důvěru v to, že se je bude dařit v příštích letech konsolidovat. Po nočním schválení balíčku agentury jistě zpozorní, stejně jako mezinárodní věřitelé České republiky, avšak balíček sám o sobě by bezprostředně neměl vést ke zhoršení výhledu stran bonity dluhu ČR, nebo dokonce jeho vlastního ratingu, neměl by ani nijak zásadně přispívat k růstu výnosů (tedy úroků) českého vládního zadlužení. Vláda by však měla trhy konzistentněji a zřetelněji přesvědčovat o záměru konsolidace veřejných financí v příštích letech, zejména po roce 2021.
Zatím jsou mezinárodní ratingové agentury stran českého veřejného zadlužení tak „v klidu“ i proto, že Česko v kontextu situace na světě rozhodně nevybočuje. A nic na tom nezmění ani nyní schválený balíček. V důsledku koronavirové krize dochází k citelnému růstu zadlužení napříč ekonomicky vyspělým světem. Nárůst veřejného zadlužení ČR je v tomto mezinárodním kontextu průměrný, nebo dokonce mírně podprůměrný, a to přitom ČR vykazovala před úderem koronavirové krize jednoznačně podprůměrnou úroveň zadlužení v poměru k HDP v rámci ekonomicky vyspělého světa (např. v rámci EU).
Letošní globální pandemická krize zkrátka celosvětově uvolňuje stavidla dalšího veřejného zadlužování výrazněji než globální finanční krize z doby před deseti lety. Doba se zkrátka v tomto ohledu změnila. Naráží-li dnes část sněmovní opozice v ČR právě na to, že nynější nárůst tuzemského zadlužení by před deseti lety v době globální finanční krize nebyl možný, má pravdu. Změnil se ale právě kontext doby. Podstatou změny je zcela odlišný přístup zejména světově významných centrálních bank, jakou je v evropském ekonomickém okruhu hlavně Evropská centrální banka. Ty svými nekonvenčními zásahy v podobě například kvantitativního zadlužování – čili „tištění miliard nových eur“ – citelně stlačují úrokové sazby, včetně těch na vládním dluhu. Vládní zadlužování napříč ekonomicky vyspělým světem tak z důvodu této vysoce expanzivní měnové politiky klíčových centrálních bank není takovým strašákem jako před deseti lety. Nynější schválení daňového balíčku v ČR kromě jiného reflektuje právě i tuto změnu na poli mezinárodního centrálního bankovnictví.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Národní ekonomická rada
vlády (NERV)
Hlavní ekonom, Trinity
Bank
TRINITY BANK
Trinity Bank působí na finančním trhu již 25 let a vznikla transformací Moravského Peněžního Ústavu – spořitelního družstva. Má téměř 25 000 klientů a její bilanční suma přesahuje 18 miliard Kč.
Trinity Bank se specializuje na privátní a korporátní bankovnictví, u fyzických osob se zaměřuje především na vkladové a spořicí produkty, které nabízejí nadstandardní zhodnocení úspor.
Více informaci na : www.trinitybank.cz