Rozhovor guvernéra pro MF Dnes

Snaží se zachovat chladnou hlavu a Čechům slibuje, že inflace, která je nejvyšší v Evropě, výrazně klesne. Guvernér České národní banky Jiří Rusnok ale zároveň vidí, že situace není dobrá.

* Bývalý viceguvernér ČNB Mojmír Hampl na jaře tvrdil: Na podzim může přijít katastrofa. Přichází?

Katastrofou bych to nenazýval. Dovedu si představit horší věci. Ale ta situace není dobrá. O tom není pochyb. Bohužel se nám vrátila pandemie v plné síle. A s tím přišla další opatření, která omezují ekonomický život. Já doufám, že nedojde k úplnému lockdownu.

* No, stačí se projít po nákupních centrech, nikde ani noha, vše zavřené, města vylidněná, je to v podstatě malý lockdown...

Ano, situace nákupních center velkých měst bude podobná jaru. Ale musíme si uvědomit, že z hlediska hodnoty tvorby ekonomiky má větší váhu zpracovatelský průmysl, export, import. Na jaře stály automobilky i další podniky, byly zavřené hranice. To dnes zatím všechno jede v nějakém téměř normálním režimu. Dopad by měl být citelně nižší než na jaře. Ale ta situace je vážná, pokles ekonomiky bude velký. Takový, jaký nepamatujeme.

* Vy v centrální bance tipujete pokles HDP o 8 procent, jiní ekonomové klidně 10 a více procent. To už je blízko k té ekonomické katastrofě, ne?

Nemá cenu teď spekulovat, jestli HDP klesne o šest, sedm, osm procent... My máme prognózu z léta, která měla v základním scénáři pokles o osm procent, teď připravujeme novou prognózu. Třetí čtvrtletí bylo silnější, než jsme očekávali, ale teď opět máme útlum. Myslím, že velká odchylka od té stávající prognózy to nebude.

* Koruna oslabuje. Někteří Češi si mění úspory na eura. Chápete je?

Já bych to nedělal. Samozřejmě koruna není v nejlepší fázi svého střednědobého vývoje. Chová se logicky – jako měna malé otevřené ekonomiky. V situacích zvýšené nejistoty investoři utíkají od těchto malých měn spíše k dolaru, švýcarskému franku... V koronavirové epidemii navíc nejsme zrovna premianti, nervozita na měnovém trhu je větší.

* Už jsem také četl prognózy, že se dotkneme psychologické hranice 30 Kč za euro. Je to reálné?

Budeme-li se bavit o blízké budoucnosti, tak myslím, že to není reálná vize. Když vezmu scénář, že na jaře bude klidněji a nějak se situace vyřeší, buď vakcínou, nebo že virus bude populaci méně napadat, tak myslím, že může nastat doba postupného návratu k vyšším hodnotám. Ale nemám křišťálovou kouli. Je to sázka. Vývoj měn neumí předpovídat de facto nikdo. Ale jsem optimistický, nevěřím v ekonomickou apokalypsu v souvislosti s touto patálií.

* Patálií? Pořád je to pro ekonomiku v dlouhodobém horizontu pouze „patálie“?

Myslím, že ano. Je to velký externí šok. Velký problém. Ale nic, co by dlouhodobě mělo změnit paradigma nastavení české, evropské nebo světové ekonomiky. Naopak, pokud se podaří ty věci rychle eliminovat, tak ekonomika nemá rozvrácené struktury jako po válce nebo po několikaleté krizi. Takže může rychle obnovit svůj výkon. Nepředpokládám tedy, že bychom se měli dostávat na tak extrémní hranice koruny.

* Jenže musíte mít plán B. A hodně lidí se bojí, že jím je právě další pád koruny.

Samozřejmě musím připomenout to, co jsme opakovaně deklarovali – pokud by něco takového hrozilo, tak nebudeme sedět se založenýma rukama. Jsme centrální banka, která má jedny z největších devizových rezerv na světě v poměru k ekonomice, kterou obsluhujeme. Takže máme dostatek palebné síly, abychom zabránili nějaké destruktivní depreciaci (oslabení, pozn. red.) koruny. Náš hlavní mandát je dbát o cenovou stabilitu. Koruna k tomu samozřejmě může být významným nástrojem.

* Právě cenová stabilita je teď velké téma. Ceny rostou ve všech ohledech. Na vině je vysoká inflace nad třemi procenty – v Česku roste nejrychleji v Evropě. Proč? Čí je to vina?

Inflace je poměrně mnohavrstevný problém: ano, inflace u nás roste víc než jinde. Je příznačné, že inflace je vyšší v zemích, které mají vlastní měnu a v posledních letech zaznamenaly silný ekonomický růst. A velké napětí na trhu práce. Česko, Maďarsko, Polsko. Ta naše inflace ale není žádná hyperinflace, to chci zdůraznit. Je někde mírně nad naším tolerančním pásmem tří procent. Postupně se v průběhu konce roku bude vracet pod ta tři procenta.

* Bude? Jste si jistý?

Určitě. A v příštím roce už bude blízko našemu dvouprocentnímu cíli. Tam by měla setrvat delší dobu. Ale pojďme zpět k těm důvodům růstu inflace. Přehřátí naší ekonomiky, které bylo vidět hlavně na trhu práce a následně třeba na trhu nemovitostí, bylo mimořádné. Větší, než jsme si dokázali představit. My stále inkasujeme velmi silnou poptávku z těch rostoucích mezd z let 2014 až 2019. Zaměstnavatelé zvyšovali mzdy, a to často bez ohledu na reálnou produktivitu práce. Jen aby si udrželi pracovníky. To se projevuje v inflačním tlaku: významnou roli sehrává i zvýšená hladina cen nemovitostí. To je významná položka inflačního indexu. K tomu se přidaly změny cen daní u cigaret, alkoholu, nárůst cen elektřiny, vody... A měli jsme tady delší dobu výrazný růst cen potravin, a to vzhledem ke zvýšení cen na evropském trhu. Neúrody, pak problémy s dopravou při covidu... To všechno vedlo k tomu, že máme inflaci o něco vyšší, postupně se ale bude snižovat a vracet do koridoru kolem dvou procent.

* Nezaměstnanost je zatím kolem čtyř procent, jako by se nic nedělo – jenže běží různé antivirové podpůrné programy, navíc máme mechanismus dvouměsíčních výpovědí. To číslo brzy rychle poroste, ne?

Máte pravdu, na trhu práce se epidemie zatím projevuje s velkým zpožděním. Současný obrázek je deformovaný. Uvidíme, co nahradí tyto režimy. Nezaměstnanost zatím stoupá jen velmi mírně. Katastrofu bych ale ani tak neočekával. Už jen z toho důvodu, že předcovidové přehřátí trhu práce vytvořilo určité polštáře, které se teď postupně vypouštějí. Odchází část zahraničních agenturních pracovníků, podniky nebudou nabírat nové zaměstnance, budou rušit pracovní místa lidí, kteří třeba půjdou do důchodu. Naše odhady jsou někde na pěti šesti procentech nezaměstnanosti na přelomu roku. Ale i to je samozřejmě velká změna oproti tomu, na co jsme byli zvyklí. Nezaměstnanost tady cítit bude.

* A Češi budou muset jít dělat i to, co tu dřív dělali levní cizinci z Východu, například uklízečky.

To bych samozřejmě nevylučoval, minimálně po jistou dobu taková situace nastat může. Myslím, že to není žádná tragédie.

* Jaký je váš názor na ekonomické kroky vlády v čase koronaviru?

K epidemiologickým opatřením se jako laik vyjadřovat nebudu. Z hlediska ekonomické kompenzace na to navázané bych konstatoval, že v té první vlně vláda zareagovala v zásadě správně a bylo to velmi podobné jako v jiných zemích. Můžeme se bavit o efektivnosti administrování jednotlivých podpor. Ale to, že se masivně podpořilo, aby podniky či živnostníci nebyli okamžitě insolventní, to bylo správně. My jsme tehdy nevěděli, co to je za nemoc, jestli nás to všechny nezabije. Jestli to není mor nebo ebola nebo nějaká jiná strašlivá epidemie. Snaha vlády tehdy byla na místě. Samozřejmě velká debata bude, co dělat dál.

* A co tedy?

Dnes už víme, že to není mor ani ebola. Že to je náročná záležitost z hlediska kapacity zdravotnického systému a vyvolává nutnost nadále dodržovat určitá limitující opatření. Na druhou stranu vidíme, že je to virus velmi selektivní, vybírá si dotčené obory, zatímco některé dotčené nejsou vůbec, jiným to naopak velice prospívá – preferenčním způsobem nahrává novému byznysu. Takže ta podpora by měla být asi více selektivní. A vlastně si myslím, že by postupně v čase měla klesat. Protože my nebudeme moci zajistit trvalou udržitelnost některých podniků – třeba restaurací, které jsou vyloženě založené na turistech. Prostě nemůžeme. Protože ti turisté tady taky nemusejí být další dva roky. To je, jako kdybychom neustále nalévali peníze do podniku, o němž víme, že stejně zkrachuje. Je potřeba podívat se pravdě do očí. Ty peníze jsou naše společné. To nejsou cizí peníze. Nikdo nám je nedaroval. My to dáváme z budoucích daní. A ty budoucí daně budou muset daňoví poplatníci platit. My si půjčujeme z budoucnosti. Naše děti a vnoučata tohle pocítí. Tady bych byl už pomalu opatrnější.

* Dobře, ono to samozřejmě dává naprostou logiku, ale řekněte tenhle svůj názor, byť relevantní, restauratérovi, který má tady kousek od sídla ČNB na pražských Příkopech pětadvacet let úspěšnou hospodu...

Nelze někoho udržovat donekonečna. Omlouvám se. Chápu, že v každém jednotlivém případě je to nesmírně těžké. Nikdy jsme nic takového nezažili. Je těžké někomu říct: Budeš to muset zabalit. Ale stejně tak by bylo nezodpovědné udržovat lidi v nějaké iluzi, že se brzy vrátí zlaté časy. A že než to nastane, budeme vše dotovat. Cílování pomoci bude čím dál tím více obtížné. To je jasný signál toho, že se zdroje a kapacity lidí budou muset přesouvat jinam.

* „Zkrachují neschopní,“ řekl prezident Miloš Zeman a naštval celou zemi.

Já nebudu komentovat výroky pana prezidenta.

* Ale bude to krvavé.

Nebyl bych tak expresivní, ale v kapitalismu to tak je, každou chvilku něco končí a něco začíná. Já vím, že to je strašně těžké, zvláště u věcí, které se budovaly dlouho. Podívejte se na výrobce letadel, před rokem by nikdo neřekl, že bude Boeing bojovat o holé přežití. To je vyšší moc. Nikdo z nás si ten vir nevymyslel, je to nová skutečnost v našich životech, na kterou se zkrátka musíme adaptovat. Holt tady dál budeme žít s virem, který bude různě omezovat život společnosti. A při vší úctě k těm hospodám – hospody nedrží tuto republiku ekonomicky na nohou...

* Známý šéfkuchař Zdeněk Pohlreich v MF DNES odhadl, že až 50 procent restaurací v Praze může zaniknout.

To pan Pohlreich jistě ví lépe než já, ale nezní to nijak nesmyslně, takhle na první poslech. Pražská gastronomie byla založena na turistech, nejsou a neví se, kdy budou. Je jasné, že ty podniky nemůžou vydržet dlouho nefungovat. Dokážu si představit, že to je reálný odhad.

* Mluvil jste také o svérázném trhu nemovitostí. Proč zatím vůbec neklesají přestřelené ceny realit, jak se očekávalo? Dolů šly maximálně nájmy.

Je to pozoruhodný fenomén. Asi je ta naše situace specifická – hodně tím, že přetlak poptávky byl obrovský a zatím se moc nezredukoval. Zejména protože ti lidé, kteří měli na to, kupovat si drahé bydlení ve velkých městech, zatím nejspíš o své peníze nepřišli. A o těch investicích dále uvažují. Roste podíl investičních nákupů realit. Pro movitější je to prostředek, jak ochránit svoje peníze. Nabídka bytů výrazně neroste, nedostatek na trhu asi stále přetrvává. A v této době navíc došlo k uvolnění úrokových sazeb u hypoték, takže podmínky jsou pro část klientů zajímavější a výhodnější. A byla také zrušena daň z nákupu nemovitosti, což mohou podnítit třeba nějaké odložené nákupy z minulosti. Ten trh zatím vypadá velmi robustně. Kdy se to zastaví? Nevím. Je to podobná spekulace jako s těmi měnami. Ale opravdu si myslím, že to je fenomén Prahy a pár velkých měst, jinde už ceny nerostou. A mohou někde i začít klesat. Podle toho, jak bude ta stagnace z hlediska poptávky působit.

* Když teď někdo plánuje koupit byt, co byste mu poradil? Rok počkat?

Na to není univerzální odpověď. Pokud potřebuji bydlet hned, tak není co řešit. Ale pokud hledám byt na investici, tak já jako konzervativní investor bych se teď do těch předražených nemovitostí nehnal. Ale nemám křišťálovou kouli.

* Mé dceři je rok. Co pro ni bude znamenat schodek 500 milionů korun? Už se spekuluje, že naše děti nebudou mít skoro žádný důchod. Co jim tady necháme?

To je dobrá otázka. Nebuďme fatalisté. Měli bychom se snažit zanechat jim tady funkční společnost, a to po všech stránkách včetně ekonomické udržitelnosti. Zachovat stav, za který se nemusíme stydět. Nesmíme svým dědicům zanechat jen dluhy, ale i aktiva, ze kterých budou moci ty dluhy splácet. My nejsme žádná předlužená země, pořád jsme v bezpečném pásmu, ale to je všechno teď. Momentálně. A to si musíme uvědomit, že je třeba s těmi výdaji zacházet opatrně. V blízké době se to totiž může změnit. My budeme mít po konci tohoto roku zhruba 40 procent dluhu vůči HDP, měli jsme 30 procent. Když mám takovýto dluh, tak z něj platím úroky, v našem případě kolem padesáti miliard. Ale kdybychom byli třeba v situaci Řecka nebo Itálie, které mají dluh 150, 180 procent HDP, tak bychom museli dávat stovky miliard ročně jen na splácení dluhu. Tak si vezměte ten rozdíl...

* A teď to vysvětlete lidem.

No... Měla by se minimálně činit nějaká osvěta.

My si půjčujeme z budoucnosti. Děti a vnoučata tohle pocítí.