Jak zvládnout lockdown II? Chytře testovat, chytře trasovat a hlavně omezit kontakty

Začneme dobrou zprávou, protože pak už to nebude veselé čtení: nálada v německém průmyslu neuvěřitelně vysoká (PMI na 58 bodech, a to je výborná zpráva pro české firmy (do GER míří 1/3 vývozů). Normálně by to českou ekonomiku vystřelilo vzhůru. Česká ekonomika je ale výrazně omezená karanténními opatřeními a je dokonce pravděpodobné, že vláda opatření ještě zpřísní. Takže český průmysl, který se mohl vyvézt na německé vlně nahoru, teď čeká omezování výroby. Protože bude mít lidi v karanténě/nemocné. Anebo protože vláda ještě více omezí možnost sociálních kontaktů.

Proč by vláda dál zpřísňovala karanténní opatření? Protože žádná čísla sledující vývoj epidemie nevykazují dostatečné zlepšení, které by naznačovalo, že se daří omezit riziko kolapsu zdravotní péče. Reprodukční číslo se stále drží na 1,3 a není vidět tendence k poklesu pod 1, aby počet nově potvrzených případů exponenciálně klesal, což potřebujeme pro zvládnutí zdravotnictví. Zploštění nevidíme na počtu nově potvrzených nakažených, hospitalizovaných, v těžkém stavu, ani na úmrtí. Podíl pozitivních testů je více než třetinový a neklesá.






Podle dat o pohybu lidí (Google mobility index, poslední údaj k 20. 10.) rychle míříme do jarního módu v oblasti maloobchodu a volného času = velké omezení kontaktů, ale na začátku minulého týdne jsme tam ještě nebyli. A pořád relativně hodně (ve srovnání s jarem) jsme cestovali do práce, která je významným místem šíření nákazy.

Simulace ukazují, že pokud se podaří snížit počet kontaktů o 40%, tedy na úroveň začátku května: „V takovém scénáři by počet hospitalizací kulminoval koncem října, přičemž počet vážných případů by atakoval současné kapacity intenzivní péče. (…) Nedochází sice ke kolapsu nemocnic, ale nemocnice zůstávají dlouhodobě plné, počet hospitalizovaných zůstává kolem 5000 a počet vážných případů je mírně vyšší než 1000. Jedná se tedy o stav zvládnutelný, nicméně velice vyčerpávající. Navíc v tomto scénáři roste celkový počet mrtvých v podstatě lineárně (jinými slovy, denní přírůstek mrtvých je konstantní). Mluvíme tedy o scénáři, který zabraňuje nejhoršímu, nicméně místo bodu zlomu nastává konstantní situace, která je velice problematická.“



Pokud by došlo ke snížení kontaktů o 60, tedy na úroveň března, tak: „V takovém případě bychom mohli očekávat relativně rychlé opadnutí vlny hospitalizací a výrazně menší tlak na zdravotnický systém. Jedná se o situaci, kde nastává skutečný zlom ve vývoji epidemie a klesá jak počet aktuálních nemocných, tak denní přírůstky zemřelých.“



Jak snížit kontakty? Jedna možnost je další státem omezení pohybu ala Izrael. Další možností je strachem vyvolaná panika, která lidi uzavře doma podobně jako v březnu. Další možností je maximální podpora home office tam, kde to jde. Analýza CERGE-EI ukazuje, že 1/3 lidí může pracovat z domova. Firmy mohou zkrátit trvání lockdownu výraznější podporou home office. (Škoda je, že vláda nevyužila léto, aby připravila legislativu, která by home office právně ukotvila.) Vysoký podíl možnosti pracovat na home office je u specialistů, úředníků a státní správy. Relativně hodně (i z pohledu podílu na zaměstnanosti) lze zvýšit podíl home office u THP, tedy u technických a odborných pracovníků.



Často dostávám otázku, proč se radši nepoučíme ze zemí, které lockdowny neudělali, epidemii zvládly a jejichž ekonomika funguje. Například Jižní Korea, jejíž ekonomika v letošním roce poklesne cca o jedno procento (ČR cca - 9%) a kumulativní počet mrtvých je na pěti procentech dosavadního stavu ČR (přepočteno na počet obyvatel).

Protože nemáme technologie (dostatečně fungující Chytrá karanténa, v některých ohledech nepřenositelná do ČR/Evropy, například díky přístupu k individuálním datům z mobilních telefonů), fungující Strategickou komunikaci (která je konzistentní, spolehlivá a srozumitelná) a zkušenost s MERS. MERS (2015) je pořádně vystrašil. A tak pro jistotu 2x ročně mají Korejci cvičení, které simuluje rychlé rozšíření virových nemocí, např. eboly nebo chřipky. Mimochodem, v prosinci minulého roku simulovali rozšíření nového koronaviru. Těžko na cvičišti…

Když 10. ledna Čína zveřejnila DNA covidu, tak Korejci okamžitě začali připravovat testovací strategii. Už v lednu 2 firmy vyvíjely vlastní testy. Do půlky února byly schválené. Všechny laboratoře uměly zpracovat test do 24 hodin. Do konce února měli první drive-through. 80% pozitivně testovaných, i ti bez příznaků, jsou izolováni v nemocnicích nebo ubytovnách provozovaných vládou. Podíl pozitivních testů byl vždy pod 5%. To jsme prosím stále v březnu. Tedy v měsíci, kdy naše vláda poprvé viděla model epidemie zpracovaný v Excelu.

Korejci tak dodržují pravidla a distancují se: 97% se vyhýbá venkovním aktivitám, 87% hromadné dopravě, 83% přeplněným místům. Oproti MERS je vidět značný posun. Každopádně taková kombinace výrazně omezila jak zdravotní dopady, tak dopady na ekonomiku.



Takže bez technologií, které umožní rychlé testování, trasování a rychlou karanténu, bez komunikace, která bude důvěryhodná, srozumitelná a konzistentní, a bez dostatečného distancování si můžeme nechat zdát, že se obejdeme bez výrazných omezení do jara (sezóna respiračních nemocí obvykle končí v květnu, hodně záleží na počasí a teplotě), což pro ekonomiku bude procházka údolím smrti.

Pokud nebudeme chtít mít tak dlouhý kontinuální lockdown, tak alternativou jsou i krátkodobé, dopředu vyhlášené lockdowny, které umožní snížit tlak na zdravotní systém. Například co dva měsíce zavření ekonomiky na 14 dnů. Ekonomicky pořád špatně, alespoň predikovatelné. Po uvolněném létě se takové rozhodnutí může zdát jako příliš přísné. Ale během chřipkové sezóny roste reprodukční číslo výrazně. Podle některých odhadů ochlazení o jeden stupeň zvyšuje riziko zhruba nákazy o 3%.

Krátkodobě potřebujeme po zabránění kolapsu zdravotnictví výrazné omezení kontaktů. A už nyní musíme pracovat na strategii, která omezí i ekonomické dopady. Plán A by měl být výrazné zvýšení kapacity Chytré karantény, zvýšení motivace (i finanční), aby lidé do ní vstupovali a motivace pro omezení kontaktů podobně jako v Koreji, bez zavření části ekonomiky. Pokusit se vykřesat dobrou komunikaci, zvýšit důvěryhodnost sdílením dat. A procovat i na plánu B, tedy když se nebudeme moci dostatečně snížit reprodukční číslo bez výraznějších zásahů do ekonomiky (například opakující lockdowny).  

David Navrátil