Duy: Pád ekonomiky, který nebude

Kolem další fiskální stimulace v USA probíhá docela slušné drama. Ukazuje se to například ve chvíli, kdy po této stimulaci volá šéf Fedu Jerome Powell. Ten hovoří o negativní spirále, která se roztáčí kvůli propouštění a poklesu poptávky, který vede k dalšímu propouštění. Známý odborník na americkou monetární politiku je ale k podobnému hodnocení skeptický a patří k těm, podle kterých by neschválení další fiskální stimulace tragédii nepředstavovalo.

Duy na svém blogu The Fed Watch píše, že pokud někdo hovoří o spirále, pak tím implikuje, že se rozjede nezastavitelný proces, který živí sám sebe. Nedojde tedy k tomu, že by se ekonomika přesunula z jedné rovnováhy do druhé, ale v případě negativní spirály by postupně úplně zanikla. Ve skutečnosti spíše čekáme, že pokud dojde ke ztrátám pracovních míst, tyto ztráty generují ztráty další, ale celý proces se postupně utlumuje. Jestliže by tomu tak nebylo, každý negativní šok by vyvolal velmi hlubokou recesi. A k tomu v reálném světě nedochází.

Zároveň však přirozeně platí, že správně nastavená ekonomická politika může mírnit každé ztráty. Otázkou podle Duye ovšem je, nakolik bylo oživení letošního roku taženo právě ekonomickou politikou či pozitivním šokem, který se dostavil po prvotním šoku negativním. „Jestliže uzavření hospodářství představovalo negativní faktor, pak její otevření bylo šokem pozitivním, který celou dynamiku otočil. I jeho vliv časem zeslábne... a nakonec se ekonomika dostane do rovnováhy, ve které poroste rychlostí, která bude vytvářet asi 200 000 pracovních míst měsíčně,“ uvádí ekonom.

Powell podle Duye naopak naznačuje, že zpomalující tempo růstu nakonec povede k další recesi. Duy se ovšem domnívá, že pokud nepřijde další negativní šok, takový vývoj zřejmě nebude pravděpodobný. Pravděpodobnější je oživení, které „bude pomalejší, než bychom si přáli“. Takový scénář je dokonce „téměř jistotou, protože na velkou část hospodářství stále doléhá pandemie“. Není ale možné, že přijde další negativní šok? Podle ekonoma není pravděpodobné, že by v USA došlo k dalšímu prudkému růstu počtu nakažených a k vynucenému uzavření ekonomiky. To podle něj není ani „politicky udržitelné“.

Nebylo by negativním šokem i odmítání další fiskální stimulace? Duy v této souvislosti připomíná, že ta výrazně ubrala na síle již před dvěma měsíci, ale na ekonomice se to neprojevilo. K tomu je dobré si všimnout, že když na ekonomiku dolehla první vlna pandemie, akciový trh se propadl. Ovšem když přišel „fiskální útes“, akcie na to nijak nereagovaly.

Celkově se tedy Duy domnívá, že Fed zůstává v hodnocení udržitelnosti současného oživení příliš skeptický, ale ohledně monetární politiky je na druhou stranu namístě všímat si zejména negativních scénářů. Vysoká nezaměstnanost by pak sama o sobě podporovala argumenty pro fiskální stimulaci. Jelikož ale ta dosavadní vedla hlavně k růstu úspor domácností, měla by ta případně nově schválená být mnohem cílenější.

Jinak řečeno, to, že současné oživení není ohroženo absencí fiskální stimulace, neznamená, že její schválení by nepomohlo. Podobným jazykem hovoří například monetarista Scott Sumner, který na svém blogu píše, že USA nepotřebují fiskální stimulaci, ale potřebují fiskální pomoc pro ty, kteří ji skutečně potřebují. Rozdíl by tedy spočíval například v tom, že by lidem ze střední třídy, kteří mají zaměstnání, nepřišel šek na 1200 dolarů.

Zdroj: The Fed Watch, The Money Illusion