HUDEBNÍ AMBASADOŘI

Orchestr PKF – Prague Philharmonia šíří dobré jméno Česka v Evropě, na Blízkém východě i v Asii. Za více než čtvrtstoletí své existence dokázal, že hudba může být také nástrojem diplomacie.?

S kapelou Vypsaná fixa loni PKF zahrála část skladby From The Future World – variaci na Dvořáka, kterou zkomponoval počítač. Foto: PKF?

Z útrob jinak pustého Kulturního centra Ládví se ozývají útržky vážné hudby. V domovské základně PKF – Prague Philharmonia, kterou ještě pod jménem Pražská komorní filharmonie v roce 1994 založil světoznámý dirigent Jiří Bělohlávek, probíhá zkouška orchestru. Bylo tomu tak i na začátku léta, kdy život kolem jinak zcela utichl.

„Koronavirová krize na nás hodně dopadla. Nejen na organizaci jako celek, ale i na jednotlivé členy orchestru. Když nemáte pro koho hrát a nemůžete si ani zahrát s ostatními, je to pro orchestrální hudebníky těžká situace,“ vysvětluje Kateřina Kalistová, bývalá náměstkyně ministra kultury, která od letošního února PKF šéfuje. Kvůli odřeknutým koncertům jdou ztráty do milionů. Navíc ani poté, co se posluchači vrátí do sálů v plném počtu a bez omezení, nemá PKF vyhráno. Pořadatelé z obavy před dalším vývojem nemoci covid-19 totiž zrušili, přesunuli nebo dramaturgicky upravili některé letní festivaly, kde měla PKF zahrát.

Pro orchestr, jehož šéfdirigentem je Francouz Emmanuel Villaume, je výpadek v příjmech nepříjemný, na druhou stranu má s nejistým financováním své zkušenosti. Funguje totiž jako obecně prospěšná společnost a musí tak dodržovat pravidla neziskového sektoru. Což s sebou přináší i každoroční nejistotu. „Grant, který dostáváme od Magistrátu hlavního města Prahy, je čtyřletý, zatímco o podporu z ministerstva kultury je třeba žádat každý rok znova – a nikdo vám nezaručí, v jaké výši a zda vůbec ji získáte,“ říká Kateřina Kalistová. „My ovšem musíme hudebníky zaplatit, máme stálé měsíční náklady a nemůžeme se spoléhat pouze na výsledky grantových řízení, i když bez nich si financování orchestru představit nelze. Naštěstí je orchestr zvyklý shánět si peníze sám. Nemáme svého zřizovatele, město, kraj či stát, jak to známe u ostatních orchestrů. Naše soběstačnost je 60 až 65 procent. Těžko najdete nějaké podobně velké a známé symfonické těleso, kterému se to daří,“ dodává.

Za léta své existence si PKF vybudovala systém předplatného, partnerů a mecenášů. A v minulosti se pustila také do propagace, která ve vážné hudbě není zrovna obvyklá. Orchestr natočil třeba sérii videospotů, v nichž se objevují výrobky nebo služby sponzorů. V „product placementu“ již ale nepokračuje. „Ta videa byla vkusná a nestalo se nám, že by to hudebníci točili z povinnosti,“ upozorňuje šéfka PKF.

Byť pro svoji „vlajkovou loď“, abonentní řadu koncertů A, která je zaměřena na prověřené autory klasicismu, PKF coby přístavu využívá pražské Rudolfinum, často vystupuje také v netradičních místech, kam příznivci vážné hudby obvykle nezavítají. Loni v listopadu se orchestr představil v multifunkční hale O2 Universum, v Kasárnách Karlín nebo na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, zahrál si ale třeba také na festivalu Rock for People. Po boku rockové formace Vypsaná fixa tam PKF představila část projektu „From the Future World“, propojení světa umělé inteligence a klasické hudby. Komponistou byly počítače lucemburské firmy Aiva, které na základě strojového učení dopsaly nedokončenou partituru nejhranějšího českého skladatele v zahraničí – Antonína Dvořáka.?

Loni si hudebníci zahráli i v kuvajtském Kulturním centru šejcha Ahmada al-Džábira, největším a nejdražším sále na Blízkém východě. Foto: PKF?

?HUDBA NA EXPORT

Digitální Dvořák byl sice hudebním experimentem, zároveň ale dobře odráží dramaturgii orchestru, který se snaží dávkovat hudbu časem prověřených klasiků i soudobých skladatelů tak, aby to odpovídalo preferencím publika. Vidět je to nejen doma, ale i na zahraničních turné PKF. Začátkem letošního roku odehrál orchestr turné s deseti zastávkami v Německu, Francii, Belgii, Maďarsku a Švýcarsku. Doprovázel světoznámého tenoristu Jonase Kaufmanna a jeho projekt „Mein Wien“ – komponovaný večer sestavený z klasických operetních kusů i několika původně lidových vídeňských „šlágrů“.

Na konzervativním repertoáru byl naopak postaven loňský debut v Kuvajtu, kde PKF vystoupila v Kulturním centru šejcha Ahmada al-Džábira, největším a nejdražším sále na Blízkém východě. I tady, stejně jako předešlé roky v Ománu, zazněl klasický repertoár, kde nechyběly ani obě nejpočetnější „položky“ českého hudebního exportu – Dvořák a Smetana. Naopak pro západoevropské publikum, které má již ledacos „naposloucháno“, orchestr zařazuje i náročnější díla. Třeba na prestižním festivalu ve francouzském Besanconu, kde se PKF představila předloni, zazněla skladba soudobého skladatele Érica Tanguye. „Na cestách je zajímavé sledovat, jak je každé publikum jiné. Na Blízkém východě jsou posluchači velmi disciplinovaní, v sále je ticho, lidé se mezi sebou nebaví a neexistuje, že by si někdo zapomněl vypnout mobil. Korejci jsou zase nadšení fanoušci, někdy stojí před naší šatnou s žádostí o podpis jako na rockovém koncertu,“ popisuje své zkušenosti manažer orchestru Aleš Drenik.

JSME HUDEBNÍCI, NE POLITICI

Svým způsobem tak orchestr plní roli kulturních exportérů a propagátorů Česka v zahraničí. I s tím, že někdy do hudby vstupuje politika. Loňské plánované turné po Číně například Peking odložil na neurčito, a to v reakci na žádost pražského magistrátu o úpravu takzvané sesterské smlouvy. „My jsme ale hudebníci, ne politici. Naše turné nemají žádný podtext, chceme jen šířit hudební zážitky a skvělé jméno české hudební školy,“ říká k tomu Kateřina Kalistová. Zároveň ale dodává, že kultura otevírá dveře i byznysmenům a politikům. „Jestli by nám v něčem v naší roli ambasadorů mohlo ministerstvo zahraničí pomoci, pak ve vytipování zemí a oblastí, kde by právě česká kultura měla být viditelnější,“ myslí si šéfka PKF. Pomoc státu při organizaci či financování zahraničních turné vidí ale realisticky. „Do letadla se při speciálních podnikatelských misích nevejdeme a jelikož jsme velký orchestr, tak nemůžeme chtít po Českých centrech, aby nás s jejich rozpočtem pozvala,“ uzavírá Kateřina Kalistová.

Koncerty v zahraničí se nicméně kalendář orchestru již plní. V nadcházejících sezonách plánuje PKF hrát na Slovensku, v Německu, Nizozemsku, Španělsku, Itálii a také v Jižní Koreji. Později pak přijde na řadu i Japonsko a Tchaj-wan. A v roce 2022 by se orchestr rád vrátil do Spojených států, kde v roce 2017 odehrál sérii vyprodaných koncertů. „Pro hudebníky je to země zaslíbená a také jde o důležitý trh,“ podotýká Aleš Drenik. Financování i místa, kde PKF zahraje, jsou ještě v jednání. Jisté je nicméně to, že i v USA chce orchestr navázat na to, co umí velmi dobře – pomocí hudby propagovat dobré jméno Česka v zahraničí.