Když auta lámala ruce a elektromobily vládly silnicím..

Na Investor Amnesia se můžeme dočíst, že první elektromobil (EV) vznikl v roce 1832, o padesát let dříve, než první vůz se spalovacím motorem. Před koncem devatenáctého století prý byl poměr EV k automobilům se spalovacím motorem deset ku jedné a v roce 1912 jich po amerických silnicích jezdilo téměř 40 000. Proč nakonec stejně nastal úpadek EV? A jakou to má relevanci pro jejich dnešní renesanci?

Problémem prý tehdy u EV nebyl zprvu dojezd. Silniční síť jednak nebyla tak rozvinutá, a tak se necestovalo na velké vzdálenosti. A některé z EV měly prý dojezd větší než 180 mil. Elektromobily měly navíc výhodu v tom, že je nebylo nutno startovat manuálně – pákou. U aut se spalovacími motory totiž bylo jejich nahození fyzicky značně namáhavé a někdy vedlo i ke zraněním. Elektromobily si tak oblíbily zejména ženy, pro které bylo nastartování spalovacího motoru ještě větší překážkou. EV prý měla a řídila i manželka Henryho Forda. Ale jak víme, postupně se elektrické/spalovací karty začaly obracet:

Na trhu se objevila auta s elektrickým startérem, silniční síť rostla a cestovalo se na delší a delší vzdálenosti. A také rychleji. K tomu vozy se spalovacím motorem těžily z lepší sítě čerpacích stanic a v neposlední řadě tu byl zmíněný pan Ford, jehož Model T se prý prodával za cenu o polovinu až třetinu nižší než EV konkurence (pan Ford prý slíbil i elektromobil, ale na něj od něj nakonec nedošlo). K tomu se tehdy přidávala výhodnější (ve srovnání s dneškem) cena paliva relativně k elektrické energii.

Jak to vše skončilo, víme. Některé ze zmíněných faktorů jsou přitom relevantní i dnes, některé ne. Dominantní je pak v celé elektro-spalovací diskusi téma ochrany životního prostředí, a zejména ovzduší. Jasno tu ale tak úplně nemáme.

Relevance uhlomobilů

Nature Sustainability, Bloomberg a následně řada dalších před několika měsíci psali tom, že EV se z ekologického hlediska vyplatí i v případě, že by veškerá elektřina byla generována z uhelných elektráren. Sám tu zase nějaký čas píšu o uhlomobilech, či solarmobilech a tak bych se měl pověnovat tomu, jak to skutečně je.

Podle studie, na které se zmíněné tvrzení zakládá, mají být nyní EV emisně lepší než auta se spalovacím motorem v 95 % světa. V dekarbonizovaných zemích, jako je Švédsko, či Francie, jsou celkové emise EV prý o 70 % nižší, než u tradičních aut. V zemích jako UK, kde dekarbonizace nepostoupila tak daleko, asi o 30 %. Autoři studie tak tvrdí, že bychom měli prosazovat EV bez většího váhání a že jejich čísla vnáší světlo do někdy zmatené a nejasné diskuse o tom, kde a kdy mají EV pozitivní přínos. Jinak řečeno, i uhlomobily jsou lepší, než diesely a benzíňáky.

Na první pohled stejně hovoří třeba následující graf od VW, který porovnává celkové emise dieselového a e-Golfu. Ten druhý má kvůli vyšším výrobním emisím horší startovní pozici, když ale vydrží nějakých 130 tisíc km, kvůli nižším jednotkovým emisím začíná mít navrch. A nakonec vítězí asi o 3 tuny ekvivalentu CO₂ s tím, že oba dojedou na 200 tisíc km:


S kalkulacemi, na kterých graf stojí, se pojí velká nejistota a můžeme se zamyslet i o tom, zda ona úspora emisí o nějakých 10 – 15 % je vlastně s ohledem na všechny okolnosti hodně, či málo. Nechám to na čtenářovi, ale k tomu poukážu na druhý graf od VW, který porovnává emise dieselu s EV u různých mixů výroby elektřiny – od čistě větrné energie, přes mix EU, mix německý a americký až po čínský:


Pointa druhého grafu je v tom, že u německého a US mixu jsou na tom diesely a EV podle kalkulací VW emisně v podstatě stejně. A u Číny výrazně hůře, protože ta již má příliš velký podíl uhelných elektráren (pokud si dobře pamatuji, tak nyní asi 75 % a ještě v roce 2050 by podle některých predikcí mělo mít uhlí v této zemi asi 50% podíl). Na rozdíl od výše uvedené studie by tedy tento graf a kalkulace podporovaly relevanci úvah o kontraproduktivních uhlomobilech.

Vlak se již rozjel před 200 lety...

Výše uvedené tedy můžeme shrnout tak, že příběh elektromobilů začal před téměř 200 lety a nyní se píše již jeho druhá kapitola. Některé „postavy“ se změnily, některé ne, a do děje vstoupila zejména ta environmentální. Tváří se povětšinou přívětivě a slibně, ale ne vždy. A vlak elektromobility má také nyní mnohem větší momentum, než tomu bylo v první kapitole příběhu. V úterý jsem zde trochu uvažoval, zda tomuto vlaku bude vládnout Tesla, či bude naopak roztříštěn na mnoho ostře si konkurujících vagónů. A i dnes připomínka toho, jak eletromobilita vypadala v době našich (pra)pradědů a (pra)prababiček:

Zdroj: Investor Amnesia