Irsko a Apple slaví. Verdikt Tribunálu je naopak prohrou Evropské komise, byť z pohledu ekonomického její tažení proti Applu dává smysl
Americká společnost Apple nemusí Irsku na daních doplatit 13
miliard eur (346,5 miliardy Kč), jak požadovala Evropská komise. V ostře
sledovaném sporu s evropskou exekutivou o tom dnes rozhodl Tribunál soudu EU.
Komise – a zejména její členka Margrethe Vestagerová – tak neuspěla s uložením
rekordní sankce, kterou pokládala za daňový nedoplatek.
Rozhodnutí Tribunálu je vítězství pro Apple, ale také Irsko. Prohrou pak pro
Brusel, resp. Evropskou komisi. Proti rozsudku se sice může odvolat u Soudní
dvůr EU, nejvyšší soudní instanci EU, a pravděpodobně tak učiní, ale výsledek
případného dalšího soudního řízení je značně nejistý. Dnešní verdikt oslabuje
pozici Evropské komise v dalších podobných sporech. Komise podle verdiktu
Tribunálu nebyla s to doložit, že irská vláda společnost Apple zvýhodňovala.
Tudíž se podle verdiktu nejedená o nepovolenou státní pomoc.
Apple v Irsku působí od roku 1980, kdy Steve Jobs učinil se „zeleného ostrova“
svoji první evropskou základnu. Následovaly jej i další americké firmy. Zhruba
sedm stovek jich tak dnes na ostrově zaměstnává kolem 150 tisíc lidí, přibližně
sedm procent tamní zaměstnané pracovní síly. Zaměstnanost je jedna věc,
investice ta další. V uplynulých dvou desetiletích americké firmy – tedy nejen
Apple – v Irsku realizovaly přímé investice v objemu přes 300 miliard dolarů.
Irsko tak získalo více přímého amerického kapitálu než Brazílie, Rusko, Čína a
Indie dohromady. Apple šel příkladem.
Pohled na tyto údaje naznačuje, proč byla irská vláda v uplynulém takřka
čtvrtstoletí ochotna Applu na daních prominout – jak argumentuje Brusel –
zmíněných 13 miliard eur. V investicích, zaměstnanosti a v celkové reputaci
Irska mezi americkými korporacemi se jí to mnohonásobně vracelo. Aktivita
zahraničních technologických korporací – byť často jen jednorázová – navíc
stojí třeba za ohromujícím výkonem irské ekonomiky v roce 2015, kdy vykázala růst
převyšující 26 procent a obsadila tak první příčku na světě.
Vrátíme-li se k „případu Apple“, Irsko tedy získává pracovní místa a investice,
americká firma zase platí takřka nulové daně ze svých evropských aktivit. Právě
takovéto „dealy“ zásadně přispívají k tomu, že je Apple za letošní druhé
čtvrtletí opět nejhodnotnější firmou na světě. A teď se nenechme mýlit. Za
vzestupem tržního ocenění společnosti Apple, jistě stojí vlastní kvalita jejích
produktů v čele s iPhony, stejně jako její umný marketing. Za oblíbeností Irska
v očích amerických korporací zase třeba flexibilita tamní pracovní síly (Irsko
v tomto ukazateli obsazuje první místo na světě) a její znalost angličtiny.
Zjevně vysoká provázanost a vzájemná náklonnost irské vlády a lobbistů amerických
korporací pak efekt těchto atributů dále a významně umocňuje.
Nejde ovšem pouze o záležitost Irska a Applu. Zejména po roce 2000 totiž za
stále vyšší podíl celkového růstu tržního ohodnocení amerických korporací
zodpovídá jejich lobbing a jeho prostřednictvím získaná kapacita prosazovat si
regulace, včetně těch daňových, takříkajíc „na míru“.
Jde však o trend, jenž je patrný výrazně déle, už takřka půlstoletí. Po roce
1970 totiž dochází k výraznému, přibližně pětinovému, nárůstu tržního
ohodnocení amerických korporací v porovnání s jejich aktivy. Zisky amerických
korporací zase vykazují vzestup v porovnání s jejich tržbami. Dobře to
zachycuje Graf 1 (níže), který znázorňuje souhrnné Tobinovo Q (v
logaritmizované podobě), čili podíl celkové tržní hodnoty (v tomto případě
nefinančních) korporací k jejich celkovým aktivům. Obě trendové křivky, které
se v zásadě liší jen metodikou výpočtu, odhalují citelný nárůst Tobinova Q.
Jinými slovy, zejména po roce 1980 dochází ke znatelnému nárůstu hodnoty firem
v poměru k jejich hmotným aktivům.
Co je příčinou nárůstu Tobinova Q? James Bessen z Bostonské univerzity hledá
odpověď ve své studii Accounting for Rising Corporate Profits: Intangibles or
Regulatory Rents?. Čísla, k nimž dospívá, hovoří následovně. Klíčovým zdrojem
růstu ziskovosti korporací, a tedy i jejich tržního ohodnocení (tržní hodnotu
lze chápat jako současnou hodnotu budoucích zisků), je zejména po zmíněném roce
2000 lobbistická aktivita korporací a schopnost formovat ve svůj prospěch
regulatorní prostředí. Ekonomové souhrnně hovoří o dobývání renty. Rentou se
přitom rozumí zisk nad úrovní takového zisku, jehož by firma dosáhla za běžných
tržních podmínek. Dobývání renty demonstruje Graf 2 (níže), publikovaný v
Harvard Business Review v roce 2016, v němž Bessen svoji zmíněnou studii
populárně prezentuje. Z grafu plyne, že lobbing korporací je vskutku významným
– a stále významnějším – zdrojem růstu jejich ziskovosti.
Dobývat rentu se korporacím zatraceně vyplácí. Pokud se
zaměříme na dobývání renty v oblasti daňové, tedy, přesněji řečeno, renty
dobývané prostřednictvím lobbování za privilegovaný přístup ze strany berních
úřadů, platí následující. Navýšení objemu výdajů dané korporace za lobbing o
jedno procento vede ke snížení efektivní daňové sazby, jíž ona korporace čelí,
o 0,5 až 1,6 procentního bodu (Richter a kol., 2008). Uvažme, že Apple třeba za
některá z uplynulých let platil v Irsku ze svých evropských aktivit opravdu
takřka nulovou daň, když konkrétně čelil sazbě 0,0005 procenta.
Klasik teorie regulace a pozdější laureát Nobelovy ceny za ekonomii George
Stigler už v roce 1971 hlásal, že „regulace je vytvářena a uplatňována primárně
ve prospěch regulovaného odvětví“. Jinými slovy, regulace vytváří podmínky pro
dobývání renty nebo tuto rentu zvyšuje. Bessen Stiglerův závěr potvrzuje.
Upozorňuje přitom, že dlouhodobě dobývání renty vede ke ztrátě ekonomické
dynamiky (a ke zvýšení nerovnosti), neboť firmy se spíše než na výzkum a vývoj
či růst produktivity zaměřují na lobbing, leštění klik v politickém zákulisí a
další fakticky nepříliš produktivní aktivity.
Ve světle výše uvedeného se může zdát, že zátah Evropské komise proti Irsku,
resp. Applu – byť podle dnešního verdiktu neúspěšný – je z ekonomického hlediska
plně přínosný, neboť potírá dlouhodobě a celospolečensky neefektivní dobývání
renty. Snad by to i mohla být pravda, kdyby ovšem Brusel samotný nebyl
semeništěm nesčetných regulací, jež zrovna tak vytvářejí podmínky pro dobývání
renty. Evropské komisi tedy jde fundamentálně zjevně o něco jiného než o
potírání dobývání renty. O co, to už je otázka směřující za rámec těchto řádků.
Lukáš
Kovanda, Ph.D.
Národní
ekonomická rada vlády (NERV)
CZECH FUND
Cílem fondu CZECH REAL ESTATE INVESTMENT FUND je přinášet pravidelné výnosy pocházející z nájmů a kontinuálního zvyšování hodnoty podílů v nemovitostních společnostech a nemovitostech. Fond investuje do nemovitostních společností a/nebo nemovitostí v České republice s trvale udržitelným ekonomickým rozvojovým potenciálem, jako jsou např. administrativní budovy, nákupní centra, obchodní domy, hotely a logistické areály. Fond má sídlo v Lichtenštejnsku, je pod dohledem lichtenštejnského regulátora FMA (Finanzmarktaufsicht). Rozhodnutím České národní banky byl fond uznán jako srovnatelný se speciálním fondem nemovitostí podle českého práva. Nabízení investic do fondu v České republice je tak pod dohledem České národní banky a podléhá českým předpisům.
Více informaci na : https://czech-fund.cz/
Poslední zprávy z rubriky Akcie ve světě:
Přečtěte si také:
Prezentace
18.04.2024 Daňové přiznání lidem provětralo peněženky....
15.04.2024 Kam půjdou úrokové sazby? Aktuální přehled...
15.04.2024 Zabouchnuté dveře vyřeší zámečník od pojišťovny...
Okénko investora
Mgr. Timur Barotov, BHS
Petr Lajsek, Purple Trading
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Michal Brothánek, AVANT IS
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Ali Daylami, BITmarkets
Bitcoin stanovil nové historické maximum – Je už na nákup pozdě?
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz