Kdy prodávat akcie?

Když ceny akcií koncem února a v březnu padaly rekordním tempem, investoři uvažovali, zda není dobré se přidat k prodejní vlně. Propady nebraly konce, a tak držení akcií znamenalo téměř denně nové ztráty. Když pak akcie na konci března a v dubnu bleskově posilovaly, působilo to až příliš rychle, a tak opět přicházely myšlenky na prodej při (alespoň o něco) menších ztrátách. Kdy je tedy vlastně správné prodávat akcie?

Ti, kteří prodali akcie na poblíž březnového tržního dna, jsou na tom nyní mnohem hůře než ti, kteří nad tím uvažují dnes, v každém případě jde však o poměrně náročné rozhodování. Ještě složitější je to pro investory, kteří jsou těsně před důchodem a nemají mnoho času na to, aby případné další ztráty vyřešil dlouhý investiční horizont. Podle Fidelity téměř třetina investorů v USA starších 65 let mezi únorem a květnem prodala všechny akcie, celkově to udělalo 18 % investorů.

Poznámka: Ve skutečnosti byla čísla trochu jiná. Jde o to, že z investorů ve věku nad 65 let a více provedlo nějaké změny ve svém portfoliu pouze 7,4 %. Až z této menšiny ona třetina prodávala akcie. Ve všech věkových skupinách provedlo změny v portfoliu 6,9 % investorů, z nich teprve 18 % prodávalo akcie. Mediálně zdůrazňovaná tržní panika tedy zachvátila menšinu investorů do akcií.

Panika na trhu není nikdy vhodnou dobou k prodeji (všech) akcií. Stejně tak není nejlepší nápad prodat akcie a čekat na vhodnou dobu k jejich opětovnému nákupu. Časování trhu je náročná disciplína a není vhodné k investování, jehož smyslem je ochrana hodnoty peněz a jejich zhodnocení v zájmu zajištěného stáří. Ocenění jako nástroj pro hledání investičních příležitostí je ošidné a v obdobích prudkých propadů cen akcií nefunguje prakticky vůbec. Medvědí trh je zkrátka nejhorší doba na jakákoli rozhodnutí týkající se složení portfolia.

Kdy tedy prodávat akcie?

1. Rebalancování portfolia

Prodávat vše najednou a pak zase nakupovat v "pravou chvíli" může někdy zafungovat, ale jako dlouhodobý přístup to nelze doporučit. Bez předem daných pravidel se spíše stane to, že investor bude prodávat a nakupovat v nevhodnou dobu. Pravidelné rebalancování podle předem stanoveného harmonogramu má výhodu v tom, že akcie se prodávají po růstu (protože jejich podíl v portfoliu po dané době příliš vzroste) a nakupují po poklesech. Neznamená to vždy nákup na dně a prodej na vrcholu, ale to ani není cíl.

2. Diverzifikace

Je mnoho lidí, kteří investují pouze do akcií, což může být pro mladé investory s velkou tolerancí k riziku dobrý přístup se skvělými výsledky. Když se ale blíží konec investičního horizontu (odchod do důchodu a podobně), není na škodu portfolio diverzifikovat a přikoupit méně riziková aktiva. Jde o to, aby investor nemusel prodávat v době, kdy k tomu bude donucen divokým medvědím trendem.

3. Nepovedená investice

Ti, kteří investují do koncentrovaných portfolií nebo speciálních ETF, mohou po čase zjistit, že se zvolená strategie neshoduje s jejich investičním cílem, rizikovým profilem a podobně. Je těžké udělat rázné rozhodnutí a změnit složení portfolia, protože mnoho investorů má pocit, že může brzy přijít změna k lepšímu, že po prodeji akcií přijde rally a tak dále. To jsou však argumenty, které mají přesvědčit ty, kteří prohrávají. Rozumným řešením je změna portfolia a přístupu směrem, který více vyhovuje danému investorovi.

4. Úspěšná investice

Když se investorovi podaří nashromáždit 20-25násobek očekávaných životních nákladů během důchodu, může si položit otázku, zda má význam pokračovat ve stejném tempu. V časech, kdy dluhopisy nabízely zajímavé úroky, bylo snadnější se zbavit části akcií a užívat si bezrizikový výnos. V současnosti musí investor více přemýšlet o svých budoucích výdajích, ale i tak má smysl uvažovat o snížení váhy akciové složky v portfoliu, která může znamenat zbytečně velké riziko.

5. Změna hlavních faktorů

To, že si investor určí investiční horizont na 30 let a do té doby nechce nic řešit, neznamená, že to tak nakonec bude. Investiční horizont se může změnit z jakéhokoli důvodu, vyšší příjmy mohou znamenat změnu rizikového profilu směrem ke konzervativnějšímu uvažování a tak dále. Trhy samotné se také v čase mění, takže to, co rozhodovalo o alokaci do akcií před deseti lety, již nyní nemusí platit. Již při sestavování portfolia by měl investor myslet na to, jaké jsou jeho priority dnes a jaké by teoreticky mohly být za deset nebo dvacet let.

Další články a videa najdete na www.investicniweb.cz