V Evropě leží na stole pomoc za dva biliony eur

Evropské státy pomáhají svým ekonomikám pomalu. Ze slíbených státních záruk za úvěry odteklo firmám v sedmi největších evropských ekonomikách skrze banky zatím necelých 15 %. To znamená, že na finanční munici za více než 2 biliony EUR sedá prach. Pro představu, je to více než hospodářská produkce Španělska, ukazují data posbíraná Bloombergem.

Mohlo by se tak zpomalit hojení z nejhlubší hospodářské recese v historii, a to hlavně v Itálii a ve Španělsku. Nejenom tam platí, že tyto záruky jsou zásadním faktorem proto, aby se udržely nad vodou malé a střední firmy. Větší společnosti jako Air France-KLM a Renault obdržely pomoc od vlády nebo dokázaly prodat vlastní dluhopisy.

“Distribuce (pomoci) je pomalá a firmy, které ji potřebují, z ní nedokážou těžit,” uvedl Christoph Leitl, prezident bruselské organizace Eurochambres, zastupující více než 20 milionů firem.

“Mnoho z těchto programů je doopravdy experimentálních,” říká Nicolas Veron z bruselského think tanku Bruegel. “Vyhodnotit, kolik je potřeba, je neobyčejně obtížné kvůli bezpříkladné povaze tohoto šoku,” podotkl také.

Dosud pouze limitované čerpání záruk souvisí s problémy na obou stranách - nabídce i poptávce. Podle lobbistické skupiny SME United byla patrná nadměrná byrokracie, vysoké úroky a celková neochota bank nějaké úvěry vůbec poskytnout. Německé firmy na druhé straně disponovaly adekvátními peněžními rezervami.

V Itálii na sebe vinu za zadrhávající se pomoc házely banky a vláda navzájem. Firmy si tu vyžádaly více než polovinu z balíku 100 miliard EUR určeného malým firmám. Obdržely ale jenom kolem 36 miliard EUR, tvrdí italská centrální banka. Podle šéfa jejího útvaru pro bankovno dohled Paola Angeliniho je ve vyplácení úvěrů se státní zárukou stále možné pozorovat “oddalování a napětí”. Způsobuje to podle něj jednak celková novost a složitost procesu, ale obtíže plynoucí z řízení a mimořádného množství těchto žádostí.

Podle italských bank jsou tyto procedury jednoduše moc složité a samy navíc ještě musejí vypůjčitele prověřovat.

Porodní bolesti zakouší i britský program v rozsahu 330 miliard GBP. Vláda na počátku ručila za 80 % úvěrů malým firmám, přičemž banky musely stále provádět standardní kontroly. Když ale tlak kvůli zamítnutým půjčkám narůstal, přišel ministr financí Rishi Sunak s novým programem na podporu nejmenších firem, ve kterém byly úvěry 100% ručené státem. Jenomže třeba rodinná firma The Fourth Generation, která obstarává generátory elektřiny pro koncerty, tvrdí, že dva úvěry z koronavirového programu jí byly zamítnuty a o třetím ani neslyšela. Jedinou podporu, kterou zatím dostala, jsou plně ručené "odrazové" půjčky, kde je možné čerpat maximálně 50.000 liber. Ve firmě, která teď ale dluží za nájem a leccos dalšího, to podle její spolumajitelky skoro nic neřeší.

Na podobné problémy narážejí i podnikatelé žádající o úvěr v Rakousku. V průzkumech mezi malými firmami dostaly tyto programy děsivé známky a ministr financí Gernot Blümel prohlásil, že neexistuje žádný vzor, kterým by bylo možné se řídit.

V Německu firmy použily jenom zlomeček z 1,2 bilionu EUR v zárukách, které dala tamní spolková vláda na stůl. I tady si firmy zpočátku stěžovaly na zádrhele v programech, tyto stížnosti ale časem začaly slábnout.

Podle Jana Pietera Krahnena, vědeckého ředitele Leibnizova institutu pro finanční výzkum SAFE ve Frankfurtu, zachytila krize mnoho firem v situaci, kdy jim peníze stačily na několik měsíců dopředu a do dalšího zadlužování se jim nechtělo. “Likviditní polštáře se už musely spotřebovat,” domnívá se expert. Propadu v tržbách ale podle něj pomohly zabránit i programy, ve kterých vláda vyplácí mzdu za zaměstnance soukromých firem, kteří jsou kvůli nařízené karanténě nuceni čerpat dovolenou.

Ve Francii se ze záruk za zhruba 300 miliard EUR použila zhruba třetina. Většina peněz zamířila do firem s méně než 250 zaměstnanci a tržbami menšími než 50 milionů EUR. Čerpat tyto ručené úvěry jich ale asi bude víc. Státní investiční banka Bpi France, která má program pod palcem, apeluje na podnikatele, aby částku, na kterou mají nárok, nečerpali naráz.

V Británii i v Rakousku se za vzor dávalo Švýcarsko, protože ti, kdo tam žádali o pomoc, neměli potíž se k ní dostat. Švýcaři svůj program navrhli tak, aby v něm firmy mohly žádat o to, co potřebují. Banky pak redukovaly související byrokracii na nezbytné minimum.

“Nízké využití dostupných úvěrů bylo na první pohled překvapením,” uvedl Alain Conte z UBS Group, kde šéfuje divizi pro domácí firemní a institucionální klientelu. Švýcarsko má podle něj ale odolnou ekonomiku, která se dokáže rychle přizpůsobit měnícím se ekonomickým podmínkám.

Naopak Španělsko ukazuje, jak může zavádění programů také probíhat. Španělský program se realizuje v tranších, takže vláda ho může vylepšovat za chodu. V této zemi se zatím zafinancovala více než polovina z balíku záruk za 100 miliard EUR a Španělé nyní uvažují o rozšíření programu až o 50 miliard EUR.

Zdroj: Bloomberg